Čtvrtá doba porodní: průběh a význam aktivní fáze vypuzování, porod placenty a následná péče

Druhá doba porodní, jinak také vypuzovací, začíná úplným rozvinutím děložního hrdla a končí porodem dítěte. Obecně může trvat 5 - 30 minut, dle odborné literatury nejdéle 60 minut. Porodní asistentka nebo lékař má takto nejpohodlnější možnost kontrolovat a chránit hráz či případně provést nástřih. Dítě je vstouplé hluboko v porodních cestách, hlavička provádí rotaci. V českých porodnicích je často preferována poloha vleže na zádech/polosedě s nohama opřenýma v opěrkách porodnického křesla. O nevhodnosti této polohy existuje spousta studií, přesto stále přetrvává jako běžná praxe. Rodící žena má možnost si vybrat polohu, která je jí příjemná, přináší jí úlevu a cítí se v ní dobře. Nejčastěji spontánně zaujímané polohy jsou v kleku, v podřepu, na porodní stoličce, kolenoloketní poloha (na všech čtyřech) nebo vleže na boku s možností se přidržet a zapřít do madla křesla, žebřin a podobně. Velmi oblíbené je využití porodnické stoličky, kdy má partner možnost usadit se za ženu, podepírat ji a podobně. Většinou je na porodním sále k dispozici využití porodnického vaku (pytle s kuličkami), žíněnky, žebřin či pevného závěsu, ke kterému se žena může v případě potřeby přitáhnout nebo se do něj zavěsit.

Poloha, kterou si žena zvolí, by měla vycházet zcela z jejích potřeb bez ovlivnění okolím. Vzpřímené polohy pomáhají k lehčímu sestupu dítěte porodními cestami. Pánev je volná, nestlačená, kostrč má dostatek místa a je pohyblivá (oproti poloze vleže, kde dochází ke stlačení kostrče a zúžení porodních cest). Z odborných studií vyplývá, že spontánně zaujatá poloha ženy napomáhá k hladšímu průběhu porodu a rodičky ji vnímají mnohem lépe než nepohodlné porodnické křeslo.

Většina žen, zvláště při porodu prvního dítěte, má silnou tendenci tlačit. Tlačení by mělo být spontánní, neřízené. Tělo rodičku samo nutí tlačit při kontrakcích. V porodnici často dochází k řízenému tlačení, kdy personál ženě diktuje, kdy má tlačit - třeba i mimo kontrakci, kdy nucení nepociťuje. V tomto se nejčastěji využívá Valsalvův manévr - hluboký nádech, zadržení dechu a tlačení směrem dolů. Některé ženy koučink tlačení vyžadují a vyhovuje jim. Ve většině případů je to ale zcela zbytečné a tělo ženy si poradí samo.

Příliš rychlé a silné řízené tlačení může mít za následek větší poranění a riziko natržení či nutnosti nástřihu. Pochva a hráz mají svou elasticitu a potřebují dostatek času k postupnému uvolnění, aby procházející dítě způsobilo co nejméně “škody“. Dle stylu vedení předporodní přípravy jsou i rodičky, které nakonec potřebu tlačit vůbec nepociťují a dokáží dítě tzv. prodýchat.

Mnoho maminek nabere nejvíce sil na konci porodu, kdy hlavička tlačí na hráz, prořezává se, ženy si ve velké euforii často rády sáhnou na hlavičku rodícího se dítěte. V této fázi by tlačení nemělo být silné, aby měla hlavička dostatek času projít přes hráz, aniž by způsobila poranění matky a měla dostatek času správně dorotovat. Poté se rodí ramínka a pak už v jedné vlně celé dítě.

V této době je rodička nejvíce ohrožena některými komplikacemi, především krvácením. Kontrolován je celkový stav rodičky, její krevní tlak a puls, krvácení z rodidel a stažení dělohy. Po celou tuto část porodu může s ní být na porodním boxu přítomen partner. Po narození dítěte následuje podvázání pupečníku, někdy se nechává několik minut dotepat. Pak se novorozenec položí matce na hrudník a je podporováno první přisátí k prsu.

Samozřejmě se to děje za předpokladu, že porod nebyl proveden akutním císařským řezem, pak se dítě může dát do náruče otci. Toto první seznámení se nazývá bonding, tedy „navázání“ (myslí se navázání vztahu mezi novorozencem a matkou, případně otcem). Porod ale ještě není u konce, za slabších kontrakcí ještě žena porodí placentu. Za tímto účelem je možné podat umělý oxytocin (vyvolává kontrakce), ale právě přisátí novorozence k prsu vyvolává v těle matky tvorbu oxytocinu přirozeně.

Důležité je zkontrolovat, aby placenta i zbytky vaku blan vyšly ven celé. Pokud zůstane část placenty (větší než tkáňová drť) v děloze, hrozí krvácení a zánět dělohy. Novorozenec je po porodu zkontrolován, zda jsou všechny životní funkce v pořádku. Pro tento úkon se používá tzv. Apgar skóre - za každý je vždy od nuly do dvou bodů, celkem 10 je nejlepší výsledek. Hodnotí se po minutě, pěti a deseti minutách po porodu. Čím nižší je součet bodů, tím více je ohrožen život dítěte. Novorozenec s méně než 5 body bude vyžadovat okamžitou lékařskou péči.

Po porodu je matka s dítětem převezena na pokoj, tzv. oddělení šestinedělí. Ženě po porodu se říká „šestinedělka“ nebo „nedělka“. První hodiny a dny po porodu se tělo ženy začíná vracet do normálu. Mimořádně důležité je tzv. zavinutí dělohy, tedy její stažení (retrakce) na předchozí velikost. I tomu pomáhá hormon oxytocin, který se vyplavuje do těla při kojení a dráždění bradavek.

Pro vrácení dělohy do předchozí velikosti a umístění - v malé pánvi mezi močovým měchýřem a konečníkem - je důležité, aby byl vyprázdněn močový měchýř a žena si došla i na stolici co nejdříve po porodu. Zavinování dělohy kontroluje porodník nebo porodní asistentka, stejně jako hojení případného poranění nebo stav prsů a bradavek. Po porodu začínají odcházet z těla ženy tzv. očistky, tedy zbytky děložní tkáně, drobné zbytky placenty a krevní sraženiny. To trvá asi 2-3 týdny, intenzita je různá, postupně se ale snižuje a ubývá krve.

Na oddělení šestinedělí také chodí dítě kontrolovat dětská sestra nebo pediatr. Pokud je vše v pořádku, jsou žena s dítětem propuštěny domů většinou po 3 dnech, po císařském řezu po 5 dnech. Počáteční fázi porodu provází pravidelné kontrakce a otevírá se děložní hrdlo. První doba porodní je nazývána otevírací a začíná s pravidelnými kontrakcemi.

V první době porodní žena vyhledává úlevu od bolestí spojených s kontrakcemi. Mohou to být například rozmanité úlevové polohy, na boku nebo v předklonu s využitím gymnastického míče, žebřin nebo třeba křesla. Zmírnit bolesti pomůže také bylinná napářka, teplá koupel nebo sprcha, správné prodýchávání či chůze. V první době porodní se zpravidla provádí také klystýr, který lze odmítnout.

Jakmile hlavička miminka sestoupí do porodních cest, přichází na řadu tlačení a samotný porod. Kontrakce jsou častější a silnější, od bolesti v těchto chvílích pomáhá hlavně správné dýchání. Pro snadnější vypuzení miminka je důležitý výběr správné polohy. Maminka může zkusit tlačit jak ve stoje, tak v podřepu nebo na porodní stoličce, ale samozřejmě i na lůžku. V CAP je možné rodit také do vody.

První a druhá doba porodní probíhá co nejvíce dle přání rodičky a pouze pod dohledem porodní asistentky. Ve třetí době porodní dochází k porodu placenty a kvůli riziku krvácení je nutné zaujmout polohu vleže a řídit se pokyny zdravotnického personálu. Placenta může být vydána na žádost matky, pokud to vyhovuje zdravotnímu stavu a zákonné podmínky.

Porod placenty by neměl trvat déle než 60 minut. Pokud se ji nedaří porodit přirozeně, je nutné ji vybavit manuálně. Miminko bude celou dobu na Vašem těle, bude probíhat bonding, pokud si to sama nebudete přát jinak. Bonding je navázání vztahu mezi novorozencem a rodiči.

Infografika průběhu tří dob porodních

Podmínkou je předchozí podepsání souhlasu o případném nakládání s placentou. Placentu lze z nemocnice zlikvidovat jako biologický odpad, nebo si ji maminky mohou odnést domů pro případné další zpracování. Placenta ovšem není vhodná ke zpracování v případě zelené, zelenohnědé či jinak zakalené vodě plodové.

Další informace najdete na webu porodnice.cz a v dalších zdrojích uvedených v textu, například o poslíčcích, očistných klyzmech, alternativních polohách při porodu, epiziotomii a dalších tématech souvisejících s porodem.

tags: #ctvrta #porodni #doba