Čím krmit mláďata ježků: kompletní průvodce péčí a výživou

Najšli jsme ježka, co s ním máme dělat? Zní to často v podzimní části roku. Odpovědi na tuto a další otázky lze načerpat z Metodiky Českého svazu ochránců přírody č. 33 Ježci, kterou napsala Zuzana Pokorná. Vše záleží na okolnostech, za jakých se s ježkem potkáme. V ideálním případě je nejlepší, nedělat nic a nechat ježka být.

Rozhodnutí, zda je ježek potřebuje naši pomoc

Nejprve je důležité situaci dobře zhodnotit a rozhodnout, zda ježek, kterého nalezneme, opravdu potřebuje naši pomoc. Záleží na tom, zda není ježek zraněný či zda má dostatečnou hmotnost na přezimování. Na úspěšné přezimování potřebuje ježek hmotnost minimálně 600 - 700 g. K ukládání ježků k zimnímu spánku dochází až během října (v závislosti na počasí), není tedy třeba „zachraňování“ ježků uspěchat. Důležitý je průběh počasí a region, odkud ježek pochází.

Pokud je dlouho chladné a deštivé počasí, je možné vzít do péče ježky i o něco těžší než uvádí tabulka. Naopak, je-li teplý podzim s teplotami neklesajícími pod bod mrazu, je možné „zachraňování“ ježků o něco oddálit. Region hraje roli při rozhodování, kdy vzít ježka do péče.

Již nalezené ježčí mláďata a zranění ježci

  1. Zraněný či nemocný ježek se pozná podle obtížného pohybu, malátnosti, nedostatku obranných reakcí, kašle, výtoku z nosu, otevřených ran, případně krvácení. V letních měsících bývá otevřené rány často zasaženy parazity.
  2. Nepříznivé zimní období přežívají ježci v hibernaci. Pokud je ježek aktivní během zimy, znamená to, že mu došly energetické zásoby nutné pro hibernaci. Bez lidské pomoci zahyne.
  3. Ježek se může zamotat do sítí, chytit do plotu, spadnout do díry či jezírka. Nebezpečím jsou i odhozené odpadky.

Pokud je mládě osiřelé (hmotnost 30-50 g), je nutná okamžitá pomoc. Je však třeba prověřit, že mláďata skutečně osiřela, jelikož matka ježka je někdy na delší dobu mimo hnízdo a mláďata mohou zůstat bez péče jen krátkodobě.

Co dělat se zraněným ježkem

Vždy je lepší svěřit péči odborníkům - záchranné stanice pro zvířata, nebo alespoň se poradit s nimi. Umělá péče o divoká zvířata je komplexní a riziková; chybně zvolená strava či prostředí mohou ježkovi uškodit.

Jak postupovat, když už ježka vezmeme domů

Péče o ježka začíná důkladnou prohlídkou zvířete. Důležité je zjistit váhu: ježci s hmotností kolem 600-700 g, bez známek nemoci či zranění, lidskou pomoc nepotřebují. Při prohlídce ježka sledujte chování: zdravý jedinec se v neznámém prostředí zavine, oči bývají lesklé, nos vlhký a tonus bodlin reaguje na dotek. U nemocných zvířat jsou oči zapadlé, tonus bodlin snížen, a může být hnisavý výtok z nozder.

Přistižené ježky nesmí trpět hlukem a náhlými podněty - ježci jsou citliví na hlasité zvuky a mohou reagovat zavinutím. Při manipulaci dbejte na šetrné uchopení, abyste nepoškodili břicho a hrudní končetiny. Při podání péče je důležité pracovat s hmotností: mláďata vyžadují jinou péči než dospělí jedinci.

Volba potravní strategie a krmivo pro mláďata

Ježek je hmyzožravec; v jeho jídelníčku by mělo převažovat maso. Nedoporučuje se krmit ježky žížalami, slimáky či šneky, neboť často obsahují parazity a mohou ježka zatížit játra. U ježků v péči je důležité zajistit vyvážený jídelní plán a postupně přecházet na pestrou stravu.

U kojenců (mláďat) se krmení řeší speciální cestou: mléko pro štěňata či koťata (např. Puppy-Milk, Cat-Milk, Lactal) se ředí dle návodu a podává se kapátkem či injekční stříkačkou do tlamičky, každé 4 hodiny, včetně noci. Po každém krmení je důležité jemně masírovat bříško a okolí řitního otvoru, aby se podpořilo vyměšování. Postupně se mléčná strava doplňuje o rozmixované kaše z ovesných vloček či rýže, mléko se zkracuje, a mláďata postupně přijímají pevnou stravu.

Jakmile mláďata začnou sama přijímat potravu, lze přejít na maso z kočičí konzervy pro koťata, suché granulky pro koťata, a později na masovou stravu obsahující vařené maso a rýži. Doplňky stravy mohou zahrnovat Roboran nebo jiné vitamíny; celková denní dávka se odvíjí od hmotnosti mláďat. Ne všechna mláďata však přijímají potravu bez potíží, a proto je třeba postupovat opatrně a sledovat jejich vyprázdňování a celkový stav.

Potřeby výběhu, ubytování a hygiena

Ubytovací prostor pro ježky by měl mít minimální výměru 1-2 m2 na ježka a výběh s omyvatelným podkladem. Stěny by měly být vysoké minimálně 50 cm, aby se ježek nepřelstil. Při společném ubytování je nutné zajistit více boudi pro každého jedince a více misek na krmení. Kojenci ježků vyžadují vyšší teplotu a mohou být umístěni v papírové krabici či plastové bedničce s vyhříváním na 30-35 °C.

Ježci jsou noční tvorové a rádi se zavrtávají do podestýlky. Doporučuje se hrubé hobliny, Asan (Cat) jako podestýlka, a domeček pro schovávání. Pravidelné čištění výběhu je nezbytné, boudičky se čistí dle potřeby. Vyhněte se koupání ve vodě; ježci bývají citliví na vlhkost a mohli by onemocnět.

Krmení a hmyzí menu

Ježci by měli dostávat stravu bohatou na maso, s důrazem na kvalitu krmiva. Kupované hmyzí krmivo (např. cvrčci, kobylky) by mělo být doplněno o zelené doplňky, jako pampelišky, mrkev, jablko, salát a ovesné vločky, aby měl hmyz potřebné živiny (gut loading). Doplňky stravy zahrnují granule pro malé kočky či koťata, případně masové kapsičky pro kočky či koťata a doplňky jako rajčata, meloun, banán či sýr v malém množství.

Vhodné je občas krmit ježka vařeným masem s rýží, těstovinami a zeleninou. Vhodné jsou i suché granulky a konzervy; ale maso by mělo tvořit významnou část krmné dávky. U zkrmování hmyzu dbejte na tzv. gut loading - hmyz by měl být vyživován navíc, aby byl pro ježka vhodně stravitelný.

Vápník je důležitý, zejména u mladých ježků a po porodu. Fit vápník je možné zakoupit jako prášek pro plazy; se striktním dávkováním. Sepiová kost je také možností, ale musí být podávána střídmě a s ohledem na obsah soli.

Hibernace a vypouštění

Probíhá-li zimování, je důležité, aby ježek zůstal zdravý a v dobré kondici. Během hibernace je třeba sledovat teplotu v ubikaci; přehřátí hrozí při teplotách nad 28 °C, naopak pod 20 °C by mělo následovat snížení teploty. Před vypuštěním do přírody je ježek opět dokrmován na původní hmotnost 600-700 g a zajištěn odpovídající výběh, boudička a voda. Vypouštění by mělo probíhat v polovině dubna až začátkem května za teplého a suchého počasí, na vhodném místě, nejlépe na stejném místě, kde byl nalezen.

Nevhodné jsou vypouštěné do frekventovaných silnic, psi a místa bez ochranných úkrytů. Je důležité zvolit klidné útočiště pod keřem či hromadou dřeva, aby měl ježek šanci přežít i po vypuštění.

Imprinting, soužití s lidmi a chov ježků jako mazlíčků

Imprinting a vazba na člověka mohou mít negativní důsledky pro pozdější chování ježků. Ježčata chovaná v lidské péči mohou mít problémy s orientací v přírodě po vypuštění. Zkušené chovy upřednostňují skupinové chovy ježků, postupné seznamování s potravou a nácvik samostatnosti. Většinou je vhodné chovat ježky ve skupinách sourozenců a brát mláďata jen tehdy, pokud jsou schopna samostatně přijímat potravu.

Komu se obrátit v případě zájmu o chov mazlíčka, ježek bělobřichý či ježek alžírský, je vhodné zvážit možnosti a rizika a věnovat pozornost potřebám jednotlivých druhů. Chov selhání či špatného výběru může vést k problémům s trávením, suchou kůží a dalším komplikacím.

Rychlý souhrn nejdůležitějších tipů

  • Vždy zvažte nutnost zásahu - u zdravých ježků není třeba zasahovat.
  • U kojenců je důležité zajistit teplo 30-35 °C a pravidelné krmení mlékem a postupný přechod na pevnou stravu.
  • Pro zdraví zařazujte antiparazitika podle pokynů a dbejte na prevenci parazitů i svrab.
  • V zimě je klíčové udržovat vhodné podmínky ve výběhu a vody k dispozici po celou dobu hibernace.
  • Ježci by neměli být chováni dohromady - každému musí patřit jeho útulek a zdroj potravy.
  • Pokud je ježek zraněný či podvyživený, kontaktujte záchrannou službu či odborníky pro radu.
Infografika: Jak poznat zdravého ježka a kdy poskytnout pomoc

Pokud hledáte podrobnější návody a tabulky, Metodika č. 33 Ježci nabízí strukturovaný pohled na jednotlivé situace, jejich řešení a prevence.

tags: #cim #krmit #jezci #miminka