Jednoho dne to prostě přijít musí. Dítě už je tak trochu nalomené, že je ochotné se s dudlíkem rozloučit. Je mu víc než jeden rok a už bez něj vydrží i delší dobu. Ideální doba pro odnaučování.
V článku shrneme praktické rady, jak postupně odbourat dudlíkové období, zachovat citlivý přístup a podpořit dítě na cestě k samostatnosti. Důležité je uvědomit si sací reflex jako základní potřebu, kterou s časem nahrazuje jiné uspokojení a důvěrné bezpečí v rodičovském prostředí.
Proč odvykat a kdy začít
Sací reflex je jedním z základních a dítěti opravdu berete něco, co v našem pojetí světa může být třeba jako potřeba pít, potřeba se najít. Jedna ze základních potřeb, ovšem tento reflex časem slábne. Postupně nechte zmizet dudlíky, které jsou nadbytečné. Někdy mají maminky více dudlíků v domácnosti, to dítě svádí k tomu, aby ho používalo nadbytečně nebo ze zvyku.
Postupné kroky k odvykání
- Postupně nechte tyto nadbytečné kusy „ztratit“ a nechte jen jeden, který si dítě bude muset v rámci svých možností „hlídat“.
- Ztracen? Podobnou metodu používejte, když se dudlík ztratí. Prostě nový nebude. Pomalu si tak vaše ratolest uvědomí, že je čas dudlíkové období opustit.
- Dobrou metodou je také dokoupení menšího dudlíku. Pro odvyknutí jsou nejhorší větší velikosti dudlíků (velikost nad 18 měsíců), protože jsou prostě „na míru“.
- Což třeba vyměnit dudlík za něco dobrého s čertem na Mikuláše? Nebo dudlík darovat stromečku, v lese zvířátkům nebo zoubkové víle? Ve fantazii si můžete vykonstruovat cokoliv, co bude odpovídat mentalitě vašeho dítěte. Rituální výměna dělá divy.
- Dítě se pro něco takového ale musí s vaší podporou rozhodnout samo. Potom na sebe bude náležitě pyšné, protože postoupilo o úroveň výš a je „větší“. A hlavně nezapomeňte za každý úspěch, byť třeba jen dočasný, dítě pochválit.
- Teď má konečně to, co potřebuje. V době odnaučování dudlíku dítko více mazlete, více se mu věnujte, potřebuje útěchu, kterou mu poskytoval dudlík.
Další praktické tipy
Maminky také používají trošku podlou metodu. Sací část propíchnou jehlou, takže zmizí vzduchový tlak a polštář, který je tak příjemný pro dudlání. Sání už není tak příjemné a dítě pak může samo od sebe dudlík zahodit. Kdy ještě ne: nevhodný čas je při následujících situacích. Je to podle maminek jednodušší.

TIP: A co za odměnu koupit dřevěné kostky? U nich nevadí, když je dítko ještě čas od času strčí do pusy, protože však víte, zvyk je zvyk. Povedlo se Vám? Na Vašem soukromí nám záleží. Cookies používáme k zajištění funkčnosti webu a mj. i zlepšování jeho fungování.
Rovnováha mezi dvěma tábory
Mezi maminkami se neustále řeší, zda dát či nedát dítěti dudlík. Vždy tu budou dva tábory. Jeden tábor tuto pomůcku bude preferovat. A druhý bude vždy zásadně proti. Dítě získává díky dudlíku pocit bezpečí a příjemný pocit. Dudlík je brán jako menší zlo v případě, že by si mělo dítě cumlat palec nebo kus deky. Dudlíky snižují pravděpodobnost syndromu náhlého úmrtí kojence. Sání dítě nechává stále v lehkém bdění a jeho dýchání během spánku je jistější.
Vyšší pravděpodobnost vzniku zubních kazů. Při růstu mléčných zoubků a tvarování čelisti se mohou vyskytnout problémy v růstu horní i dolní čelisti. Prevence proti ortodontickým vadám tkví v tom, že je důležité stanovit pravidla, kdy dudlík dítě mít může a kdy ne. U dětí starších dvou let je tato prevence nutností. U dětí starších, než půl roku hrozí větší riziko výskytu infekcí středního ucha. Pořídit vhodný tvar dudlíku je podstatné, jinak může vzniknout riziko špatně postaveného jazyka v ústech.
Individuální plány a respekt k dítěti
Od narození je to skutečně výborný pomocník pro všechny členy rodiny. Pokud dítě od 2 let zásadně odmítá odevzdat dudlík, je dobré začít pomalu s procesem minimalizace používání. Zachovejte klid a buďte trpěliví. Každé dítě je individuální, a tak se k němu musí přistupovat. Chvalte za každý pokus dítěte vyzkoušet cokoli bez dudlíku, i kdyby ze začátku jen na krátkou chvíli. Nastavte mu dobu, do kdy ho smí používat a pak už se s ním bude muset rozloučit. Stále mu jeho zbývající čas s dudlíkem opakujte. Zkusit ho vyměnit za zajímavou hračku. Nejlepší volbou je cokoli, co si s sebou může dítě vzít do postýlky. Eliminujte počet dudlíků v domácnosti na jeden kus. Neukazujte mu dudlík, když ho právě nemá. A nedávejte ho, pokud si samo nevzpomene. „Darovat“ mladšímu, co ho potřebuje mnohem víc.

Zkuste tento proces: Postupná výměna dudlíku za stále menší a kratší typ. Tím dochází k uhasínající touze mít dudlík v pusince. A nakonec si dítě dudlík už ani nevezme, protože nepociťuje tu potřebu ho mít. Je pravděpodobné, že ne všechno na každé dítě zabere. Ale dají se zkoušet postupně všechny metody, až sami poznáte, která zabírá více a která méně. Zda šidítka používat či nikoli, o tom se vedou dlouhé diskuze a často si každá maminka najde svou odpověď až po narození miminka. Určitě by se měl řídit aktuální situací a náladou u vás doma, ne podle článků, které si načtete. První se dudlíku zbavujte přes den, což by mělo dítě zvládnout do 1 roka. Do dvou let je ideální, když se vám podaří zbavit dudlíku úplně. Jen vy ale znáte své dítě a zase neberte tuto hranici až tak striktně. Každé dítě se dudlíku čase vzdá, jen některému to trvá dny, jinému měsíce.
Rychlé metody pro odlehčení dudlíku
- Udělá radost jinde. Velice účinnou metodou je dudlíček darovat. Je jedno zda si vyberete mladšího sourozence, kamaráda, zvířátko v ZOO.
- Ustřihněte a znehodnoťte ho. S poškozováním dudlíků buďte velice opatrní, aby nedocházelo k tomu, že bude dítě části dudlíku dál kousat a polykat.
- Někde se nám musel ztratit. I tohle může fungovat a u jedné z mých dcer skutečně zabralo. U té druhé, temperamentnější, jsme ale šanci neměli.
- Fuj to mi nechutná.
- Neřešte to. Chcete nechat dítě, aby bylo samo tím, kdo pokročí o krok dál, až na to bude mít svůj správný čas? Můžete na dítě čekat.
- Já jsem rodič, ty dítě. Vzít dudlík bez velkého přemlouvání a „terapie šokem“, i je to je možnost, kterou vám nikdo nemůže zakázat, protože vy jste rodič.
Autorkou článku je MUDr.