Jde o dokumentární seriál, který se týká všech forem náhradní rodinné péče. Seriál nevznikl „na objednávku“. Nikdo na něm mimo České televize finančně neparticipuje.
Respondenty, kteří se v něm objevují, jsem nesháněla „k tématu“, tedy prostřednictvím výzev, ale tím, že jsme objížděli setkání pěstounů, žadatelů, odborníky ve všech krajích a mluvili spíš s těmi, kteří o to stáli méně. A snažila jsem se pochopit, co jsou v tomto tématu předsudky, stereotypy a slepé uličky.
Film vznikl jako časosběrný dokument. Se všemi respondenty jsme společně prožili dva roky, které jsou v seriálu zachyceny. Je toho navíc mnoho, co se do šesti dílů nevešlo. Nakonec jsem se rozhodla, že tam nechám jen všední život bez komentářů odborníků.
Smyslem bylo objasnit, jak jednotlivé formy náhradní rodinné péče fungují a proč se pro ně lidé rozhodnou. Často nevědomky spojujeme více různých témat dohromady a vycházíme z nepodložených předpokladů. Lidé si například pěstounskou péči mohou spojovat s penězi, já jsem ale během natáčení nenarazila na nikoho, kdo by je řešil víc a jinak než my ostatní. Nebo se často mluví o tom, že jsou dětské domovy plné dětí, které čekají na nové rodiče.
Chtěla jsem ukázat, jak vypadá samotný průběh přijetí dítěte do adopce nebo do pěstounské péče. Ano, naše společnost je obecně velmi předsudečná. A část politiků a společnosti tyto předsudky aktivně podporuje. Často jde právě o finanční odměnu, což má být podle mnohých lidí důvod, proč to třeba pěstouni dělají. Ostatně, podobná kauza, kdy Tomio Okamura zveřejnil část složenky s částkou, kterou neměl ambici sebeméně vysvětlit, proběhla právě před několika dny.
A podobné předsudky panují například kolem náhradního mateřství, debat o tom, zda mohou děti vychovávat stejnopohlavní páry atd. V tomto dokumentu jsou otevřena všechna témata.
Ochrana soukromí při natáčení
Při natáčení reálných příběhů dětí v náhradní rodinné péči bývá někdy problém se zveřejňováním jejich příběhů. Nezobrazovali jsme tváře dětí, které nejsou právně volné. To znamená například dětí v pěstounské péči a v přechodné pěstounské péči. Pokud jsme je nějakým způsobem zachytili, byly zády ke kameře, nebo rastrované.
V ostatních případech jsme dostali souhlas rodičů, aby se tam dítě mohlo objevit. Také jedna náhradní matka, která se v dokumentu objevuje, nás požádala, aby došlo k anonymizaci.
Překvapení z praxe náhradní rodinné péče
Překvapením bylo natáčení samo. To znamená denní běh událostí, který jsme mohli vidět zblízka a zachytit ho. V praxi neexistuje jednotný rámec pro to, jak v otázce náhradní rodinné péče postupovat. Každý kraj či úředník jedná v mnoha věcech podle vlastních pravidel či uvážení.
Hodně mě překvapilo, že neexistuje jednotná forma školení pro všechny budoucí osvojitele. Týká se to ale i jednotlivých OSPODů nebo soudců, kteří vydávají či nevydávají předběžná opatření značně nepředvídatelně. Kraje se mezi sebou také neinspirují.
Právní aspekty náhradního mateřství v České republice
Náhradní matce nelze v souvislosti s odnošením, porodem a předáním dítěte poskytnout odměnu, jelikož by šlo o trestný čin svěření dítěte do moci jiného. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce nebo pro jiný obdobný účel.
Za matku dítěte se podle českého práva považuje vždy žena, která dítě porodila, a to i v případě, že dárkyní vajíčka bude jiná žena.
Otcovství v případě náhradního mateřství se určuje tak, že se za otce považuje muž, který dal s umělým oplodněním souhlas. V tomto případě se jedná o manžele náhradní matky, nebo případně jiný muž, který tak učinil. Může to být i zamýšlený otec (tj. muž z neplodného páru). Obdobně jako u matky i v případě otcovství nezáleží na tom, kdo byl dárcem spermatu.