Porodnice Česká Kamenice historie a současnost: poutavý průřez krajinou starých i moderních cest

Když jsem před více než 20 lety s profesionálními historiky spoluvytvářel velkou knihu o vašem městě, nedovolil nám tehdejší stupeň poznání detailně se zabývat trasou, kudy ve středověku přicházeli lidé do České Kamenice. Následující řádky Vám odhalí zajímavé souvislosti. O nejstarší historii města bylo napsáno snad už vše, listinné prameny byly dokonale „vytěženy“. Nikdo ale neřešil možné trasy cest v okolí ještě před samotným vznikem města.

Dosud však nikdo neporovnal dostupné historické mapy s torzy starých úvozů v dnešní krajině. Z Litoměřic ležících ve staré sídelní komoře vedla trhová cesta na Úštěk. Počátky existence dnešního města Úštěku nejsou přesně známé, ale historici tvrdí, že mu předcházela tržní osada na cestě „z Litoměřic do České Lípy“. Z osídleného ostrohu cesta zamířila do kravařsko-stvolínecké kotliny. Domnívám se, že vedla po dobře průchozí vrstevnici, přes dnešní Svobodnou ves a Lukov došla do Konojed.

Konojedy jsou velmi prastaré, prvně se zmiňují již roku 1058 v Zakládací listině litoměřické kapituly. Je tedy jisté, že nějaká cesta od Labe sem vést musela odpradávna. Z Konojed je to už jen kousek do Kravař. Za konojedským hřbitovem se dnešní úzká asfaltka svažuje do úzkého údolí. Vlevo na malém návrší se nachází dnešní pila, tzv. Samota. A to by mohl být poslední zbytek dosud neidentifikovatelné vsi Týnec, která tu sice existovala už ve 13. století, ale pak zanikla. Dle historických map víme, že byla opět obnovena snad v 17. či 18.

Na 2. vojenském mapování mapu Stvolínky, Stráž a Ploučnici spojovala trasa do stodol, mapu 2. vojenského mapování (www.oldsmaps.geolab.cz) velmi dobře zachytila. Stvolínky se prvně zmiňují roku 1197, kdy je (společně se vsí Jezvé u Ploučnice) vlastnil velmož Hroznata. Významný muž z Litoměřic, který zde sídlil ve svém dřevěném dvorci. Strukturu možného vývoje Stvolínek velmi dobře popsal Karel Kuča v 7. díle Měst a městeček. Navážeme-li na něj, můžeme směle vykročit dále, opět v souladu s listinou z roku 1226. Projdeme dnešním náměstí směrem do kopců - vzhůru ke Kolnému. I tuto trasu nalezneme ještě na 2. vojenském mapování. Dolní část cesty, hned kousek za Stvolínkami, je lemována kvalitními pískovcovými kameny zarůstajícími dávno v krajině. Ne, nemohla to být pouhá cesta na pole či do lesa.

Historická trasa a úvozy ve středověké krajině kolem Kolného

V lesích se dochoval systém úvozů, tak typický pro stoupání v nezpevněném terénu. Jedná se o nejobtížnější část cesty, kdy musela překonat nějakých 100 metrů převýšení. Těsně pod Kolným se v pískovcovém podloží dokonce skrývá naprostý unikát: jednostopá kolej pro trakař! Jsme na planině pod Kolným. Máme dokonalý výhled do celé krajiny. Nevíme, zda tomu tak bylo i dříve, prameny tvrdí, že celý pohraniční hvozd byl neprostupný a lesnatý.

Nyní cesta musela obejít celý Kozelský hřeben, který se vypíná do výšky téměř 600 metrů. Vyrážíme po vrstevnici, pohodlně a v ekonomickém módu mezi domy Kolného směrem na Kozly. Místy lze opět nalézt polorozpadlé suché zídky či zajímavý zbytek souvislé horní řady kamenů, které vyčnívají na louce za Kolným. Možná v místě částečně zasypaného úvozu. Dochovaný úvoz směřující přímo ke Kozlům je dnes totálně zarostlý a neprůchozí, identifikujeme jej napravo od dnešní silnice. I tímto úvozem se mohl roku 1249 přesouvat král Václav I, neb 7. Jsme v Kozlech.

Další etapa pokračuje po vrstevnici do Bořetína. Nadále bez zbytečných sil obcházíme vrchol Kozlu po vrstevnici v trase současné úzké silnice, žádná dlouhá stoupání či klesání. Zhruba v půli cesty mezi Kozly a Bořetínem, když odbočíme z dnešní cesty vpravo k lesu, dojdeme do zajímavého místa. Zde mohla být původní odbočka na Českou Lípu. Mohla vzniknout až v pozdější době, tím došlo ke zkrácení cesty přes dnešní Dubici. Česká Lípa se tak už ve 14. století stala křižovatkou min. 3 cest.

Blížíme se k Bořetínu. Vypadá to, že dnešní úzká asfaltová cesta od Kozlů je původní úvoz, zavezený ale jen částečně. Vlevo je zbytek úvozu, pravou část vyplňuje dnešní silnice. A protože má uprostřed „potrhaný asfalt“, může to znamenat, že se „sune“ do původní trasy. Osada Stráž, zmiňovaná v listině z r. 1226 jako poslední obydlené místo před vstupem k řece Ploučnici, je velkou záhadou. Zanikla ještě před třicetiletou válkou a určitě to nebyla dnešní Stráž nad Stružnicí.

Celou problematiku detailně popsal J. Panáček ve sborníku Bezděz 32/2023. Výslednou dedukcí je pravděpodobnost, že původní Stráž ležela někde v okolí Ploučnice a možná i na obou březích - a zjednodušeně řečeno - pod dnešní Stráží více směrem k řece. Mapy stabilního katastru tam v lese ukazují nestandardní obdélníkové parcely, snad zaniklá místa posledních usedlostí. To by ovšem poslední část věty z roku 1226 „jakož i k potoku k Ploučnice“ nedávala smysl. Dnešní silnici z České Lípy na Děčín by protnula někde před Obecním úřadem, kde stával do roku 1975 novodobý kostel. Prošla by okolo staré stružnické školy a zamířila k brodu přes Ploučnici. V roce 1990 napsali F. Gabriel a J. Panáček, že trasa přetínala Ploučnici „asi někde v prostoru dnešní Stružnice nebo západněji.“

Ve Stružnici se Ploučnice více rozevírá, je tu vhodný prostor pro vodní tvrz. Pravděpodobně v sedmdesátých letech 13. století tu založil Záviš ze Stružnice své sídlo v krajině, kterou získal jeho otec Častolov. Jistě to bylo strategické rozhodnutí: díky starodávné stezce podél Ploučnice byl nově založený hrad Lipá „na dosah příbuzných“ a zároveň se v těchto místech křížila s důležitou cestou od Litoměřic. Navíc ještě, u přechodu za řekou, stával další významný objekt, jeho zaniklé strážnické čp. Detaily o Závišovi ze Stružnice opět sepsal J. Panáček (Bezděz 31/2022), a protože nezapomněl na další rozrod jeho potomstva, nastínil tím i možné pokračování této cesty.

< tagimg>Průchod úvozem a významná křižovatka cest v regionu

Potomky Záviše ze Stružnice byli páni z Klinštejna. Hrad založili „za kopcem“, na okraji Horní Libchavy. Dohlížel jistě i na část cesty ze Stružnice přes Horní Libchavu a dále. Zajímavě píše historik Šimák k roku 1241: „Na Ploučnici se cesta od Litoměřic propojila i s českou stezkou, která sem přicházela od Žebnice i z Budyšína“. Neuvádí však žádné další detaily, kudy vedla a v jakých souvislostech. Pokračujeme dál do Horní Libchavy. Míjíme strom památné lípy nad Stružnicí a pozvolna dojdeme do údolí potoka Libchavy. Ještě než však sejdeme k vodnímu korytu, vpravo je i dnes odbočka, vedla kdysi - domnívám se - k hradu Klinštejnu.

Horní Libchava se původně jmenovala Chotohošť. Kde mohl stát tento dvorec se logicky neví, ale je tu možná hypotéza: musel nejspíše ležet blízko této cesty a jistě i zdroje vody. U dnešní křižovatky od Stružnice existuje torzo sklepů a staveb, před ním je mariánský sloup z roku 1701. Ještě v roce 1953 (i v roce 1843) tu stával velký statek, který vybočuje ze standardní lánové struktury. Možná zde leží nejstarší část vsi a později - na malém návrší u významné cesty - vznikl kostel sv. Jakuba Většího.

Cesta pokračovala dál „do kopců“. Blížíme se k nesmírně zajímavému místu, jehož objev mě utvrdil ve správnosti této trasy. Kousek za kostelem i rybníkem, směrem k dnešní cyklostezce, se náhle ocitnete v raném středověku. Dojdete do hlubokého úvozu, který nemohl vzniknout běžnou zemědělskou činností, má převýšení až 3 m a v dolní části úvozu se zachovala zvláštní dlažba říčních valounů. Další pokračování cesty velmi dobře naleznete jak na mapě stabilního katastru, tak i v 2. josefském mapování či na leteckých snímcích z minulosti.

Část trasy (hned za dnešní cyklostezkou) sice zanikla zemědělskou činností, ale vstupem do borového lesa se opět napojíme na směr ke Slunečné. Stačí najít současnou modrou turistickou trasu. Ta ale, pozor, vede nad původními středověkými úvozy. A dokonce jich je více, což je důkaz opakovaného využití této trasy. Před vstupem do Slunečné opět mineme historickou památnou lípu. Na historických mapách je tato část cesty dokonce „dvojsměrná“ - další doklad o významu a frekvenci poutníků.

Než dojdeme do spodní části obce, máme neskutečně krásný výhled do daleké krajiny. Opustíme modré turistické značení. Do údolí řeky Kamenice vede jen jedna cesta, ekonomicky i silově výhodná - v dnešní trase směrem do Kamenického Šenova. Scházíme dnes relativně nevýznamnou a úzkou silnicí do Kamenického Šenova. Mineme zaniklý hostinec Oberwald. Mnozí netuší, že významná cesta, vedoucí původně liduprázdnou krajinou, se později stala rozvojovou osou středověké vesnice. Z dálkové trasy se změnila na hlavní linii dlouhé lánové vsi, táhnoucí se od údolí pod kostelem až k dnešnímu smírčímu kříži.

Je to skutečně smírčí kříž? Když si odmyslíme dnešní císařské silnice, je celý koncept kolonizace Kamenického Šenova viditelný dodnes. Lány k obživě směřují od cesty do stran, uprostřed je zdroj života - Šenovský potok. Mimochodem, než dojdete k hraně dnešního náměstí, napočítáme další dva kříže, kapličku a sochu sv. Jana Nepomuckého. Potvrzují nejspíše význam celé trasy ještě před průmyslovou revolucí. Pokračujeme dále ulicemi Havlíčkovou a Odboje, napravo se vypíná vršek s kostelem sv. Jana Křtitele, založený snad už ve 13. století.

Blížíme se do místa, kde mohla vzniknout původní ves Sonow. Zde se spojují ulice Nádražní, Pobřežní a Kopeček. Intenzita historických památek se ještě vystupňuje: kříž s Kristem, socha Panny Marie a hlavně bývalý historický hostinec U Ryšánků, dříve Schloss Pillnitz. Dům, jehož funkce se datuje jistě do hlubokého středověku. Dnešní stavba možná ještě pamatuje dobu, kdy okolo putovaly „davy“. Jen kousek odtud je výklenková kaplička s památnou lípou velkolistou. Existence lípy a kapličky v těchto místech není náhodná. Právě zde se střetly dvě důležité cesty: naše „česká stezka“ z Litoměřic (či z Německa) s další regionální středověkou cestou z Benešova nad Ploučnicí.

Středověké křižovatky a spojení cest v okolí Česká Kamenice

Kopírovala tok Bystré a postupně kolem ní vznikly v rámci kolonizace obojí Habartice, Markvartice, Kerhartice a naposledy i Mistrovice. Cesta je pak od kříže Pod Smrčníkem turisticky značena modrou. Zde v místě křížení cest vznikl prastarý a slovanský Sonow. Kumuloval se obchod, lidé a události. Mohl tu také odpočívat středověký poutník s nezbytnou modlitbou. Racionální důvod pro vznik malé osady s trvalým pobytem a službami. Mimochodem, Benešov nad Ploučnicí je zcela jistě jmenován při první zmínce o hradu Ostrém, který střežil již několikrát zmiňovanou prastarou stezku podél Ploučnice. Do České Kamenice je to už blízko.

Pokračujeme podél Šenovského potoka zhruba v trase dnešní Pobřežní a Smetanovy ulice. Minete nezbytný křížek. Putovat tudy v 16. století, minuli byste starý mlýn, snad další doklad o významu této trasy. Dnes už nestojí ani mlýn, ani kaple. Postupně dojdeme až k dnešní hlavní silnici do České Kamenice. Kam tedy pokračovala tato prastará cesta? Nikdo se nad tím nikdy nezamýšlel, nikdo to neřešil, neexistuje žádná odborná studie o původním příchodu do města. Na letecké mapě z roku 1938 velmi dobře uvidíme, že cesta „logicky“ pokračovala dále v přímém směru, tedy přes silnici.

Mezitím na loukách už jen stěží zahlédneme mírnou terénní vlnu, že právě tudy pokračoval středověký úvoz až do České Kamenice. Při detailním pohledu na letecký snímek by mohl kritik namítnout, že cest se tam nalézá spousty, že to jsou vše jen „obyčejné příjezdy na původní lány“ a žádná důležitá cesta to nikdy nebyla. V této trase vede do malého lesíka, kde nalezneme „historický vstup“ do katastru města. Nevíme ale, jak toto místo vypadalo kdysi. Zda dnešní „ostré“ zatáčky, tolik odporující zásadám dálkových tras, jsou skutečným pozůstatkem z raného středověku či už novodobé ze zemědělské činnosti.

V každém případě se současná lesní cesta stáčející se nad zastávkou železniční stanice Horní Kamenice k usedlostem stala postupně dnešní Havlíčkovou ulicí. V její trase tak došel středověký poutník po levém břehu říčky Kamenice až do prostoru českokamenického náměstí, které možná na počátku 13. století ještě neexistovalo. Zde, ještě před brodem přes řeku Kamenici, mohl postupně vzniknout malý trh, místo pro odpočinek, možná i nějaký kříž či dřevěná kaple pro modlitbu. Mohli bychom říci archetyp dálkové trasy.

Obecně se tvrdí, že Česká Kamenice vznikla v zalesněné krajině, kdy sem v polovině 13. století přišli němečtí osídlenci, kteří v místě křížení staré česko-lužické zemské stezky s říčkou Kamenicí založili stejnojmennou protáhlou lánovou obec. Karel Kuča píše, že město vzniklo na křižovatce cest, jak podél říčky Kamenice, tak od Prahy. Je otázkou, zda v trase dnešní silnice přes Huníkov vedla i dávná cesta od údolí Ploučnice. Možná, že nebyla středověká a neovlivnila tak vznik samotné České Kamenice.

Když se koncem 15. století město Česká Kamenice vrátilo k prosperitě a jediným majitelem Děčína, Benešova, Kamenice a Žandova se stal mocný Zikmund z Vartenberka, bylo nutné propojit celé panství sítí cest. Možná to byl důvod k porušení lánové struktury Kerhartic a vznikla cesta, která je zakreslena na 1. josefském mapování z let 1776-1780. Na ní pak navázala císařská silnice mezi Žandovem a Českou Kamenicí, v jejíž trase se jezdí dodnes. Pokud však existovala nějaká dálková trasa ještě před vznikem Kerhatic, pak vzniklé lány musely respektovat tuto trasu. Trasa české stezky pokračovala z České Kamenice až do Vysoké Lípy.

Ukázka mapování trasy a lávky/křižovatky v regionu

Brodr přes Kamenici kousek za náměstím mohl sehrát v dějinách města dvě role. Původní nemocniční budova byla uvedena do provozu v červenci 1908. Z rostoucími nároky na zdravotní péči byla částečně zrekonstruována v letech 1929-1930 a v roce 1937 pak rozšířena přístavbou. Po 2. světové válce byly zavedeny mnohé odborné poradny včetně rozšíření RDG pracoviště a laboratoře. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr.

Podle literatury byl primář a ředitel MUDr. Dionýz Vítek se svou manželkou Emilií spojován s Anglií během druhé světové války; pan primář působil u prezidenta Beneše. Město Česká Kamenice má bohatou průmyslovou minulost: papírna z roku 1834, přádelna vlny z roku 1855, a rozvoj textilní a sklářské výroby v 19. století. Z památek se dochovaly faktorské domy a zámek, dominantou je kostel sv. Jakuba. Na hradě Kamenice nad Zámeckým vrchem bývala výletní restaurace a dnes připomíná historické panorama města.

Historie města: město vzniklo na křižovatce dvou zemských stezek v prostředí staršího slovanského osídlení, patrně ve 2. polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II. První písemná zmínka o městě Kamenici pochází z roku 1352 jako „Kamenicz oppidum“. V 14. století město získalo důležité listinné dokumenty; roku 1380 byla potvrzena městská kniha, roku 1394 prodal Jan Michalec měšťanům části majetku a zboží. V 15. století panství ovládali Vartenberkové; město bylo zničeno husitskými vojsky v roce 1444. Roku 1614 panství koupil Radslav Vchynský z Vchynic, a panství zůstalo v rodě až do roku 1945. Po druhé světové válce nastal významný posun v majetkové sféře.

Současnost a kulturní dědictví: Česká Kamenice má rozsáhlou městskou památkovou zónu, ve které dominuje náměstí Míru s devítibokou renesanční kašnou a barokní sochou Panny Marie Immaculaty. K významným objektům patří goticko-renesanční kostel sv. Jakuba Staršího, poutní kaple Narození Panny Marie, Evangelický kostel, radnice, Salhausenský zámek, budova Oblastní charity a další. Poutní kaple Narození Panny Marie, vrcholně barokní stavba z 18. století, skýtá křížovou cestu v ambitech a sochy z dílny Brokoffů a fresky Brunettiho. Město nabízí řadu tematických cest, naučné stezky a historické trasy, spojení s okolní krajinou a sklářským dědictvím v Kamenickém Šenově.

Turistické nabídky a doprovodné aktivity: vyhlídky Žába - Ponorka - Bratrský oltář, skalní výhled Jehla, zřícenina hradu Kamenice na Zámeckém vrchu, sklářské muzeum v Kamenickém Šenově, Panská skála a geologické zajímavosti Národního přírodního památky. Pro rodiny s dětmi je k dispozici sportovní areál, městské koupaliště a tinované sítě cyklostezek. Možnost projížděk historickým Kamenickým motoráčkem mezi Českou Kamenicí a Kamenickým Šenovem od června do září.

Mapa turistických tras a významných památek v okolí Česká Kamenice

Klíčové historické body a jejich význam

  • První písemná zmínka o Kamenici z roku 1352; rozvoj města kolem náměstí a vodního toku.
  • Husitské války a vypálení města v roce 1444; pozdější obnova a rozvoj díky Vartenberkům.
  • Textilní a sklářský průmysl v 19. století; výstavba Československé severní dráhy a příděly pro průmysl.
  • Křížová cesta, kaple a kostely jako centrální pilíře městského života a poutní tradice.
  • Současná městská památková zóna s významnými goticko-renesančními a barokními objekty.

Současná infrastruktura a unikátní prvky

Před vstupem do Slunečné lze nalézt středověké úvozy podél modré turistické stezky; úvozy dokazují opakované využívané trasy poutníků. Hned za náměstím se nachází devítiboká renesanční kašna a radnice s emblémem Palladium civitatis. Z hlediska urbanismu prošla MPZ řadou zásahů, ale základní charakter staré lánové vesnice zůstává čitelný v rozčlenění ulic a historických obvodů.

Renesanční kašna na náměstí Míru a sklepní arkády

Neopomeneme poutní kapli Narození Panny Marie, kterou navštívil architekt Octavio Broggio a jejíž ambity a kopulovitá střecha vytvářejí charakteristický prostor pro duchovní i turistické procházky. V rámci naučných stezek můžete vyrazit po okruzích kolem Studence, Zlatého vrchu a dalších přírodních zajímavostí v okolí města, propojených historickými trasami a geologickými zajímavostmi.

Rekonstrukce a ochranářské snahy

Historické objekty, zámek Kamenice, kostel sv. Jakuba a další stavby procházejí kontinuální obnovou a ochranou. Lidé si mohou prohlédnout regionální sklárny a muzeum v Kamenickém Šenově, shrnující tradici sklářství od 17. do 20. století. Lze také navštívit Panskou skálu, nejstarší chráněný geologický útvar, a užít si jedinečné přírodní scenérie v spojení s historií města.

tags: #ceska #kamenice #porodnice