Neapolské malířství 17. století je pro svou expresivitu, živost a pestrost forem jednou z nejzajímavějších kapitol italského barokního umění. V Neapoli se střetávalo velké množství politických, obchodních a kulturních vlivů nejen z celé Itálie, ale také z Francie, Španělska a Flander, které se výrazně odrážely v místním umění. Také tvorba neapolského malíře Bernarda Cavallina v sobě zahrnuje celou řadu inspiračních zdrojů syntetizovaných do jedinečného uměleckého jazyka. Jeho bravurní práci s barvou a světlem můžeme obdivovat na olomouckém obraze Kojící Madona.
Madona jako motiv se v křesťanském umění objevuje již od raného středověku zvláště na byzantských ikonách a její obliba se v období baroka zintenzivňuje, kdy mariánská úcta kulminuje. Cavallino se ztvárnění tohoto mystického tématu zhostil s velkou vroucností a intimitou; plátno v sobě skrývá silný emocionální náboj. I když v katolickém prostředí v češtině převládá termín Panna Maria, v označení uměleckých děl a v teorii umění se užívá počeštěný italský výraz Madona.
„Výstava Madona je záměrně postavena na konfrontaci klasických a současných přístupů k tomuto tradičnímu námětu. Podnět ke vzniku této výstavy nevznikl v žádném křesťanském prostředí, ale daleko na jihu, kde se ředitelka galerie setkala s jedním významným českým sběratelem umění a vyprávěla mu o předešlém velkém a úspěšném projektu Potkat jelena. Na něj chtěla galerie navázat a snažila se najít podobně působivý motiv pro výstavu. A právě sběratel ředitelce oznámil, že získal do sbírky madonu italského mistra Sandro Botticelliho.“
Návštěvníci vstupující do útrob galerie jsou uvítáni Egyptskou madonou vytvořenou sochařem Michalem Gabrielem, která je inspirována archaickým sochařstvím. „Stejně jako mnohé další objekty je inspirovaná archaickým sochařstvím. Hlava madony přechází do čtvercového útvaru, který asociuje nejen formu karyatidy, ale také otvírá ženskou figuru směrem k nebesům.“
Při vstupu už čeká návštěvníky nevšední zážitek ve sledování přístupů jednotlivých autorů k postavě madony. Nejde jen o malby, ale také objekty, koláž či fotografie. Součástí expozice je i dílo Modlící se madona od italského umělce Giovanni Battisty Salvi da Sassoferrata, což byl velmi talentovaný portrétista, který žil v 17. století. Jak se při vernisáži vyjádřila kurátorka Jana Cermanová, téma madony nezačíná a nekončí dějinami křesťanského umění, protože současní autoři mají k tomuto tématu stále co říci. „Madona, královna nebes a matka Boží zaměstnává výjimečné mistry i anonymní autory v průběhu dějin a byla jí věnována skutečně ikonická díla.“
V naší instalaci jsme chtěli představit nejen klasická díla, třeba sochu z 19. století, ale i moderní a současné interpretace. Při instalacích výstav kurátorky nesmírně baví dávat staré a nové věci do zajímavých souvislostí, vztahových a obsahových konfrontací. „Baví nás to jiskření, které nové a staré vytváří,“ poznamenala Cermanová. A právě její slova podtrhují význam nynější výstavy Madona, kterou lze jako aktualizaci tohoto motivu v moderním a současném umění vidět v Galerii města Trutnova do 29.
- Vlivy Neapole na baroko a jejich propojování s evropským kontextem.
- Bernardo Cavallino: styl, technika a inspirace prozářená barvou a světlem.
- Motiv Madony jako kontinuální téma barokního a současného umění.
- Výstava Madona: konfrontace klasik a současných přístupů v českém kontextu.
Přehledná srovnávací analýza ukazuje, že Cavallino využívá bohatou paletu světla a barev k vyjádření duchovního náboje Madony, zatímco moderní autoři zkoumají Madonu prostřednictvím médií jako koláž nebo fotografie. Galerie se zaměřuje na propojení historie a současnosti, aby demonstrovala, že Madona zůstává živým tématem v průběhu staletí.
Tabulka srovnání technik a témat Madony v různých epochách by mohla ilustrovat šíři a kontinuitu motivu napříč dějinami, a to jak v malbě, tak i v soše, koláži a fotografii.
tags: #cavalliono #kojici #madona