Tradice je trvalým jevem, ale jejich obsah se podle potřeb mění. Mladší generaci je předávala ta starší, která v rodině i ve společnosti měla velkou autoritu. Lidé věří ve vzájemnou působnost určitých jevů. Těhotenství, porod i problémy v šestinedělí s sebou nesou nepředvídatelná rizika. Těhotné ženy v českých vesnicích rumunského Banátu jsou přesvědčeny, že rizika můžou minimalizovat tím, když budou v době těhotenství, při porodu i v šestinedělí dodržovat pověry a pověrečné praktiky.
Přehledně o principech a rituálech
Šestinedělí je období, ve kterém se všechny změny vyvolané těhotenstvím a porodem v organismu ženy normalizují. Toto období trvá šest týdnů. Matka vejde do kostela bočním vchodem, v sakristii se za ni pomodlí kněz a požehná ji. Dítě bývá pokřtěno do dvou týdnů po narození. Ještě před narozením dítěte vybírají jeho rodičekmotra. Mnoho předsvatebních a svatebních pověr a pověrečných praktik se týká nevěsty, která se po svatebním obřadu musí rozloučit se svým rodným domem, rodiči, sourozenci, sousedy, kamarádkami a někdy i s vesnicí.
Nevěstu za zavřenými dveřmi do svatebních šatů oblékají její maminka, kmotra a tety. V průběhu svatební hostiny kmotra upevní na smrk nebo jedli cukroví a pak ho nese k místu, kde sedí nevěsta s ženichem. Ti mají za úkol stromkem zatřást. Další pověry se praktikují při čepení nevěsty. Čepení probíhá za zavřenými dveřmi a symbolicky potvrzuje zařazení nevěsty do společnosti vdaných žen. Kmotra sejme nevěstě z hlavy věneček a uváže ji na hlavu šátek. Kmotra drží ženichův klobouk, do kterého nevěsta vloží svůj věneček. Čepce se dotknou všechny ženy a začepenou nevěstu přivedou do sálu. Ženich přenese nevěstu přes práh, je to dávná pověrečná praktika, která patří mezi rituály přechodu, pokud by nevěsta o práh zakopla, přivolalo by to na novomanžele neštěstí.
Češi v Rumunsku vnímají smrt jako součást přirozeného světa. Smrt není pro ně tabu, proto o ní mluví často a otevřeně. O těžce nemocného se doma starají jeho nejbližší příbuzní. Pokud je zemřelý muž, pak jeho tělo omývají a oblékají muži, pověrečná praktika nařizuje, aby vodu po umytí nevylévali na pole, do sadu ani do zahrady. U mrtvého se až do pohřbu scházejí příbuzní, sousedé a známí, sesednou se k němu, modlí se a zpívají nábožné písně. Pozůstalí připraví v hospodě pohoštění /kar/, všichni na nebožtíka v dobrém vzpomínají, vyprávějí historky z jeho života a zpívají písničky, které měl rád. Na zemřelého často a v dobrém vzpomínají, protože žijí v přesvědčení, že zemřelí se svým úmrtím z jejich společnosti nevyčlenili, ale stále do ní patří zrovna tak, jako pozůstalí.
Logika času, prostoru a ducha v bulharském kontextu
Prostor vnímáme jako prostředí, které je vyměřené účelem nebo hranicí. Čas chápeme intuitivně, z hlediska logiky čas nelze definovat. V důsledku životní praxe rozlišujeme minulost, přítomnost a budoucnost. Naši předci měli v sobě zakodovanou schopnost vnímat nejen současný stav věcí, ale i vzájemné vztahy mezi nimi. Podle pohybu Měsíce a Slunce věděli, že čas ovlivní každou lidskou činnost. V zapomenutých vesničkách málo přístupného bulharského pohoří Strandža se odedávna konají tajemné obřady chůze po rozžhaveném uhlí. Jakmile padne soumrak, ohnivé uhlíky lákají thráckého boha Slunce. Ale pouze ti, kdo umějí s ohněm tančit, mohou využít sílu jeho návštěvy.
Na toulkách v okolí černomořského pobřeží si nesmíte nechat tenhle zážitek ujít. Každoročně, v den svatých Konstantina a Heleny, který podle nového kalendáře připadá na 3. a 4. června, se rozhoří ohně a konají rituály očisty svatých ikon a pramenů. Tito svatí jsou považováni za patrony tanečníků ohně, a proto hlavně v tento den je možné spatřit tajemné obřady, které přečkaly staletí. Možná někdo namítne, že komerční představení pro turisty viděl i během léta, ale ta nemají příliš společného s událostmi v malých obcích v pohoří Strandža. Nejautentičtěji se rituál praktikuje ve vesnicích Kosti, Rezovo, Brodilovo a Bulgari. Obec Bulgari, která má asi sto obyvatel, se v den svátku rázem zaplní tisíci diváky, kteří touží spatřit obřad zapsaný v roce 2009 do seznamů nehmotného dědictví UNESCO. Před samotným zápisem byl obřad spíše komorní událostí, ale smysl zajištění blahobytu a plodnosti vesnice zůstává stejný.
Nestinarstvo a ajazmy
Nestinari jsou prý během obřadu schopni předvídat budoucnost. Nedílnou součástí obřadu je návštěva ajazma - malých obezděných posvátných pramínků, o kterých se věří, že mají zázračnou moc. Bývá u nich postavena kaplička a prostor na odkládání ikon. Nejčastějším místem, kde se scházejí nestinari před samotným svátkem, bývá Goljamoto ajazmo asi šest kilometrů od Bulgari, kde jsou tanečníci v kontaktu s přírodou a připravují se na rituál. Podle legend na tomto místě vybral Bůh svého zástupce.
Průvod začíná v kostele, i když vznik svátku pochází z dob pohanských. Odsud začínají svoji pouť nosiči ikon vedení mužem s kadidlem, kterému se říká epitrop. Všichni hrdě kráčejí za doprovodu bubnů a gajd z vesnice do údolí ke svatému prameni. Nechybějí ani sledující a lidé z okolních vsí, kteří s radostí následují průvod. U pramene s kapličkou se zapalují svíce a přináší oběť, tzv. kurban, patronům svatému Konstantinovi a svaté Heleně. Smyslem je udobření božstev, aby pomáhala živým a odpouštěla hříchy. Nejčastěji se jako obětina podávali vaření berani a jehňata a po posvěcení knězem se pokrm rozdal přítomným. Dnešní kurban se vykonává až po návratu do konaku. Po slavnostní chvíli modliteb a zapalování svíček se koná „rozdávání vody“, které se v tento den přikládají mimořádné léčivé účinky.
Původ obřadu a jeho historické kořeny
Vystopovat kořeny tradice nestinari není jednoduché. Vědci se domnívají, že vše mohlo začít jako starověký thrácký rituál, kdy uhlíky symbolizovaly teplo a světlo slunce. Někteří spojují obřad s dionýskými kulty starověkého Řecka. V období křesťanství byl rituál transformován, aby odpovídal novému náboženství, a tak se do něj dostala i ikona se svatými. Přítomnost světce Konstantina bývá často spojována s císařem Konstantinem Velikým, který oficiálně uznal křesťanství za rovnocenné ostatním náboženstvím v Římské říši. Ačkoliv nestinari uctívají ikony a zahajují pouť v kostele, s pravoslavnou církví toho nemají mnoho společného. Ta pohanské zvyky vždy pronásledovala, a tak díky světcům a ikonám došlo ke kontaktu a toleranci. V období socialismu bylo praktikování zakázáno, ale v zapadlých vesnicích se obřad stále vykonával.
Přítomnost ohně a rituální tance
Kult ohně a tanec na doutnajících uhlících znaly už starověké kultury: Řekové, Římané, Číňané, Peršané, hinduisté a mnoho dalších. Oheň chrání lidi, přírodu i slunce před zlými silami a zvyšuje božskou sílu slunce. Večer se Bulgari promění v středobod světa. Přijíždějí návštěvníci včetně turistů, stánků s občerstvením a improvizované pódium s Kroji. Když nastane úplná tma, zhasne pouliční osvětlení, a průvod se třikrát kolem kostela a ohniště obrátí. Tanečníci se dostávají do transu a tančí bosí po uhlících s posvátnými ikonami. Turisté riskují, ale ti, kteří se na obřad připravili, mohou zažít jedinečný mystický moment.
Chůze po žhavých uhlících, tedy přecházení bosou nohou, má mezinárodní paralely a bývá spojována s dávnými obřady zasvěcení, zkoušky odvahy a víry. Moderní popis zahrnuje i teambuildingové semináře, kdy cílem je posílení důvěry. Vysvětlení může být fyzikální (vysoká teplota uhlíků a ochrana popela) či mystické (svaté interakce s Konstantinem a Helenou). Důležité je, že žhavé uhlíky a rituály dávají trvalý význam spojení lidí napříč generacemi a místy.
Cestování a okolí Bulgarska
Jak se tam dostat: Od konce května létá řada nízkonákladových společností na pobřeží Černého moře do Burgasu nebo Varny. Z Prahy, Vídně nebo Bratislavy jsou dostupné levné lety; Ryanair létá i do Sofie. Z Burgasu vyjíždí autobusy do Careva, odtud do Bulgari bývá potřeba pěší pochod či taxi. Přílet do Bulharska spojený s návštěvou pohoří Strandža je ideálním výchozím bodem pro poznání Nestinari a souvisejících tradic.
Atraktivní je okolí: Pláže a historická centra Achtopol, Sozopol, Sinemorec s unikátní pláží připomínající kosu, kde voda z moře a řeky tvoří zajímavé duality pro návštěvníky. Strandža nabízí hluboká údolí, vavřínové porosty a divokou faunu. Cestovatelská tripa nezapomenou ani na další bulharské tradice, jako Marteničky, Baba Marta, krevety jinde a bulharská vína, která jsou proslavena po celé zemi.
Porodní zvyky v širším světě a paralely
Ukázky z dalších zemí ilustrují širokou škálu tradic kolem narození a šestinedělí, které sdílejí podobné rysy: ochranu, posílení rodiny a spojení s duchovními i přírodními silami. Finsko s dávnou tradicí novorozeneckých krabic, Korea s poporodní polévkou z mořských řas, Čína s výukou nočníku už v kojeneckém věku, Bali s rituální koupelí, Guatemala s ledovými koupelami Mayek, Švédsko s pobýváním dětí venku na čerstvém vzduchu a Pákistán s holící vlásků, to vše ukazuje univerzálnost a rozmanitost kulturních odpovědí na péči o novorozence a transformaci ženy po porodu.
Vedle toho se v textu objevují poznámky o porodu, babičkách, a roli mnichů a kněžek, jejichž úloha je kombinací lékařské pomoci a obřadního vedení. Křesťanská vsuvka a pohanské kořeny se pojí, aby tradiční rituály zůstaly relevantní i v moderním světě. Význam těchto zvyků tkví ve vytváření sociálních vazeb, podpory a propojení s tradicí a původem, který ukazuje, jak se člověk v rodině a komunitě identifikuje s minulostí a hodnotami.
