Spaní je pro spoustu rodičů velké téma. S příchodem miminka se zhorší spánek všech členů rodiny. Vítaným řešením je přesun do vlastní postýlky. Společné spaní je v západní společnosti kontroverzní téma, ale v méně vyspělých kulturách je společné spaní naprosto běžnou záležitostí. Na společném spaní není nic špatného, stejně jako na spaní v postýlce. Vyberte si řešení, které vyhovuje vám i celé rodině. Spokojený a vyspaný rodič je pro miminko důležitý.
První kroky k samostatnému usínání v postýlce
Základem je naučit dítě v postýlce usínat. Začněte s denními spánky, které jsou snadněji zvládnutelné. Vytvořte spánkovou rutinu. Děti mají rády opakující se činnosti, protože přesně ví, co je čeká. Můžete rovnou naučit dítě spát ve svém pokoji. Pokud jste nechali čas přesunu na dítěti, tak to bude poměrně snadné. I zde vytvořte příjemný rituál. Z přesunu do vlastního pokoje můžete udělat jakýsi přechodový rituál. Vezměte dítě na nákup vlastního povlečení s oblíbeným motivem nebo novou hračku a oslavte stěhování. Dáte dítěti najevo důležitost situace a zdůrazníte, že už je velké a zvládne oddělený spánek.
Postupné odkládání dudlíku a jeho dopady
Když vám stěhování do vlastního pokoje nebo postýlky nevychází, tak na dítě netlačte. Nevysmívejte se jeho strachu a nezesměšňujte ho. Když vás v noci volá, tak přijďte. Pokud budete dítě ignorovat, tak hrozí ztráta důvěry v rodiče. Můžou se vyskytnout i další obtíže jako noční pomočování, noční můry nebo strach ze tmy. Dejte dítěti čas. Dcera má 23 měsíců. Už asi půl roku má dudlík jen na spaní, z toho cca poslední 3 měsíce si na něj ale zvykla hodně, že když ji třeba v noci vypadne z postýlky, vzbudí se a volá a musím ji ho dát, pak hned usne. S dudlíkem vždy usínala sama, stačila jen pusinka a pohlazení a už si hezky usla v pokojíčku. Včera jsem se rozhodla že ji „oddudlíkuju“.
Jak probíhá přechod bez dudlíku
Aby byl přechod citlivý a bez nadměrného pláče, je vhodné:
- Začít s postupným odkládáním dudlíku od odpoledního spánku a poté i z nočního spánku.
- Stavět na klidné uspávání v postýlce - žádné povzbuzování pláčem či násilné odmlčování.
- Vytvořit pevnou rutinu před spaním a držet se jí i po změně.
- Používat filmovy večer nebo ukolébavky jako podpůrné prostředky, které nenarušují samotné usínání v postýlce.
V některých rodinách bývá u odvykání dudlíku užitečné „ohlašovat“ odměny za odložení dudlíku (dárek, víla, čert) a vybudovat tak pozitivní motivaci pro dítě. Existují i triky jako strom dudlíkovník, do kterého se dudlíky odkládají jako symbol dokončeného procesu.
Společný režim, individualita dítěte a respekt k emocím
Návrhy rodičů ukazují, že klíčem je pravidelný režim a citlivý přístup. Režim a rituály pomáhají dětem lépe se orientovat v čase a usínat samostatně. Správné načasování je důležité - pokud dítě ještě není unavené, nevyžadujte hned tvrdé usínání. Pokud si dítě vymýšlí, že nechce spát jen kvůli hraní, situaci posuďte a rozhodněte. Většina rodičů zjistí, že po několika dnech či týdnech se naučí usínat bez dudlíku a bez rodičovského pobytu u postele.
Aby byl proces co nejpřirozenější, můžete použít následující techniky: ukolébavka, pohádka, pohlazení, oblíbený plyšák, lehké ztlumení topení (ideální teplota kolem 23 °C) a pohodlné pyžamo. Okolnosti, které mohou rušit spánek, je důležité zvážit a eliminovat, pokud je to možné. Důležité však je, že i bez dudlíku dítě může usnout samo ve své postýlce.
Co když se dudlík odkládá špatně?
Pokud odkládání přináší jen pláč a nespavost, je lepší snížit tlak a postupovat pomalu. Můžete nechat dítě, aby dudlík vyřešilo samo, až bude připravené, a podporovat ho jemnými způsoby - třeba častým kontaktováním po probuzení, uklidněním a nabídnutím tiché postupnosti uspávání bez dudlíku.
Různé cesty a osobní zkušenosti rodičů
Diskuze rodičů ukazují, že některé děti dudlík odmítají i po vyzkoušení různých tvarů a značek a někdy přijme až v půl roce či u nedonošeného dítěte ve dvou měsících. Praktické techniky zahrnují přenesení spícího dítěte do postýlky, používání hnízda nebo zavinovačky, Hojdavaku či míče pro uspávání a držení dítěte ve zvýšené poloze po kojení. Uspávání u prsu a v nosítku bývá časté až do věku 18-24 měsíců, poté se rodiče často rozhodují pro postupné oddělování.
Praktické shrnutí: u některých dětí dudlík odkládáme s úspěchem díky motivaci a trpělivosti; u jiných to vyžaduje delší čas. Důležité je respektovat tempo dítěte a své vlastní síly. Některé rodiny uvádějí, že po oddudlíkování se spánkové návyky zlepší a nocní probuzení se omezí; jiné popisují, že se počáteční nespavost sníží až po několika dnech,“ přidávají rodiče zkušení zkušeností.
Časté otázky a odpovědi
- Q: Jak uspávat miminko, které dudlík odmítá?
- A: Metody zahrnují usínání u prsu, nošení v nosítku, spaní v kočárku, Hojdavak, houpání na míči a přiložení do „hnízda“ nebo zavinovačky; spící dítě se často přenese do postýlky.
- Q: Má smysl zkoušet různé dudlíky a kdy se může dudlík chytit?
- A: Mnohám dětem dudlík odmítají i po vyzkoušení různých tvarů a značek; dudlík může přijít až v půl roce nebo i později u nedonošeného dítěte.
- Q: Jak nejméně rušivě přenést spící dítě do postýlky po usnutí u prsu?
- A: Přisunutí hnízda či postýlky k posteli, držet dítě ve zvýšené poloze po kojení a provádět pohyby co nejméně, aby se dítě nevzbudilo.
V závěru: pro koho je tato cesta vhodná
Někdy je vhodné čekat, až dítě samo vyvine návyk na samostatné spaní, jindy napomáhají pevné rituály a citlivé vedení. Po společných nocích v jedné posteli může následovat pocit, že by bylo vhodné vyzkoušet samostatný spánek, a možná i s trochou nostalgie po sdíleném prostoru. Každá maminka a každý rodič to má jinak a každý postup bude mít jiný časový rámec. Hlavní je trpělivost a posouzení, co funguje pro vaši rodinu.
