Bolesti a porod nic: porozumění bolestivému průběhu porodu a psychosociálním kontextům

Když jsem čekala svého prvorozeného chlapce, tolik jsem si přála zbavit se předsudků a uvědomit si, že moje představy jsou dost možná jakýsi spletenec příběhů žen, které mi kdy o porodu vyprávěly, vcelku nic moc dobrého.

Jak působivá byla ta chvíle, jak nečekaná byla tahle informace!

Díky tomu si ji živě vybavuji ještě teď.

Očekávaný den konečně přišel.

Připadala jsem si dokonale připravená.

Z porodního kurzu u Majky jsem věděla vše o tom, co se bude dít, co bych měla dělat, jak dýchat, kdy být v klidu a kdy jet do porodnice.

Naštěstí už jsou pryč ty doby paperbackových příruček s černobílými fotografiemi a jsou tu kurzy, jako je třeba Porod bez obav!

Bylo krásné letní úterní ráno.

Hned jsem poznala, že se něco děje a nadšeně jsem vítala ten proces, který se nejdříve ozval jakoby odněkud zdálky.

Byla jsem plná lásky a odhodlání, plná síly a připravenosti.

Odpočívala jsem a čekala.

Mírné pnutí v podbřišku vystřídala postupně živější bolest a ta přicházela také o něco častěji.

Po každé fázi, kdy bylo cítit napětí určité intenzity, přicházel chvíli odpočinek a pak se děj vrátil s větší razancí.

O pravidelnosti se příliš mluvit nedalo, ale večer už byly intervaly natolik krátké, že jsme vyrazili do porodnice.

Tam jsem se ale dozvěděla, že ještě nerodím.

Deziluze.

Zmatení.

Pochybnosti.

Byla jsem trochu naštvaná a zároveň bezradná.

Snažila jsem se to celé pochopit.

Vracela jsem se do svých vzpomínek, hovořila dlouze se svou dulou.

Došla mi jedna zcela zásadní věc.

Mé tělo samozřejmě moc dobře vědělo, co má dělat.

Překážkou ale byla moje mysl.

Možná jsem tak nevědomky bránila tělu dělat to, o co se vytrvale snažilo: co nejlépe otevřít porodní cesty, aby se mohlo děťátko pohodlně narodit.

A možná jsem tím i prodloužila o něco ten čas, kdy se tak mělo stát.

Druhý porod měl opravdu zcela jiný vývoj než ten první.

První signály přišly v pátek odpoledne.

V deset večer začalo být jasné, že se nemýlím.

Všechno utichlo, náš dvouletý Ondrášek šel spát a můj muž s ním.

Zapálila jsem si svíčky.

Kontrakce přicházely čím dál častěji a zesilovaly.

Pohybovala jsem se zvolna na gymnastickém míči, pohupovala se nebo se procházela, mezi bolestmi jsem odpočívala.

Když k ránu bolesti už velmi zesilovaly, zakusovala jsem se do polštářů, tančila jsem vkleče s hlavou zabořenou v pohovce, nohama dělala prostor pro miminko, zhluboka jsem dýchala s doširoka otevřenými rty, děkovala za každý milimetr místa, který se v průchodu mého ženství uvolnil.

Vše v naprosté tichosti.

Co bylo ráno, vidím ve svých vzpomínkách už jen jakoby v oparu.

Přijela dula.

Otírala mi z čela pramínky potu, zatímco jsem se zmítala v závěrečných kontrakcích, mezi nimiž jsem s bolestí i zvracela.

Byla jsem jako nějaké divoké zvíře z pralesa, jako nějaká hladová divoká šelma.

Měnila jsem polohy, hledala jsem uvolnění v naší společné posteli, a zakrátko jsem se opět vlnila, tančila, křičela, chtěla to, pouštěla jsem to, co to šlo, přijímala vše, co se dělo.

V tom překotném ději jsem se trošku zapomněla.

Dobrý den, má manželka je ve 38. týdnu a před 6 dny u ní začaly porodní bolesti (slabé kontrakce po 5 minutách, odchod hlenu, bolesti v kříži).

Po pár hodinách se kontrakce změnili na nepravidelné a bolesti v kříži se mnohonásobně zhoršili a vše stále trvá.

Bolesti jsou tak silné, že manželce dělá velký problém chodit i být v klidu.

Vzhledem k tomu že termín porodu máme až za necelé 2 týdny tak bych se rád zeptal zda není možnost porod vyvolat dříve.

V porodnici jsme již dvakrát byli ale řekli nám pouze že se jedná o poslíčky (manželka je otevřená na necelé 2 cm).

Mám obavu, že později už manželka nebude mít sílu na samotný porod.

Ta bolest ji velice vyčerpává.

Dobrý den, psal jsem mnohokrát, termín porodní bolesti používáme pro pravidelné kontrakce á 5 minut a méně, které již nezadržitelně vedou k porodu.

Jestliže ustanou, nebo se "znepravidelní", jedná se o poslíčky.

Každý člověk má jiný práh bolesti, některé ženy ani námi objektivně zjištěné obří kontrakce vůbec necítí, některé naopak cítí a vnímají kontrakce již velmi slabé bolestivě.

Aniž znám vaší ženu, nelze vyloučit, že patří mezi tu druhou skupinu.

Bohužel, takto to příroda vymyslela a my nemáme šanci s tím moc dělat.

Čistě teoreticky se porod vyvolat dá, ale podmínkou je již hrdlo připravené k porodu - kdy v rámci přijetí do porodnice "pustíme" plodovou vodu a kontrakce zesílí a zpravidelní se přirozenou cestou samy, bez léků a žena většinou poměrně rychle rodí.

Týká se to však především vícerodiček.

Při "malém" nálezu na porodních cestách porod rutinně nevyvoláváme, v takových případech nemůžeme - má-li žena svoje vlastní kontrakce - nic dělat.

Kdybychom do toho zasáhli léky (např. gelem zaváděným do děložního hrdla obsahujícím účinné látky, tzv. prostaglandiny ), dojde ještě k mnohem silnějšímu a intenzivnějšímu průběhu děložních stahů, které již svou četností mohou výrazně zpomalit průtok krve placentou k mimču a to může díky tomu mít problémy.

Čili, zjednodušeně, tímto nadměrným zásahem vlastně mimču "ublížíme".

MUDr. Případné dotazy směřujte prosím přímo do Poradny.

Současná společnost na porod povětšinou nazírá jako na nebezpečnou, bolestivou zkoušku života, u které si nepřejeme nic než mít ji za sebou.

Až příliš často se vzdáváme opačného možného pohledu: Porod je výjimečná příležitost k sebepoznání a posílení vnitřních zdrojů.

Zcela běžným způsobem přivádění dětí na svět v naší zemi je již mnoho desetiletí (zhruba od konce 2. světové války) porod lékařsky vedený, tedy porod ovlivňovaný medicínskými prostředky tak, aby probíhal pokud možno co nejrychleji a pro ženu co možná nejméně bolestivě.

V pozadí takového stavu věcí je přesvědčení, že porodní bolesti jsou nevítanou nepříjemností, které by bylo lepší se vyhnout.

Proč u porodu trpět, když bolest lze díky stále vyspělejší technice a medikamentům zmírnit či odbourat?

Na první pohled logický postoj.

Bolest je přece nepříjemná.

Ať už nás v životě zastihne v jakékoliv podobě - vzpomeňme na zánět v zubu, na migrénu či třeba na žlučníkový záchvat - automaticky děláme všechno pro to, abychom fyzické nepříjemno či přímo utrpení co nejdříve eliminovali.

Jenže je tu háček.

Porodní kontrakce představují jiný typ bolesti.

Nejsou svou podstatou patologické.

U zdravých žen jde o součást normálního procesu, o přirozené otvírání porodních cest.

Zvažujeme-li důkladně širší souvislosti, nemůžeme přehlédnout, že porod skrývá i jiný než jen fyzický rozměr.

Mimo jiné je nesmírně důležitým přechodovým rituálem.

Krize ztělesněná překonáváním kontrakcí dává ženám jedinečnou šanci projít potřebným existenciálním zážitkem a proměnit identitu ve prospěch mateřství.

O příliv odvahy a optimismu se z biologického hlediska starají tzv. porodní hormony, které jsou během normálního porodu samovolně vyplavovány.

Endorfiny a relaxiny působí jako přirozené prostředky na zmírňování bolesti.

Oxytocin, "hormon lásky", přítomný u všech projevů milostného života nebo u pocitů silné náklonnosti, přirozeně posiluje navázání láskyplné vazby mezi matkou a dítětem.

Prolaktin, "hormon hnízdění", nejen spouští kojení, ale také ženu po porodu uvádí do stavu bdělé pohotovosti a dodává jí sílu k mateřskému pečování.

Je třeba připomenout, že uměle podávané "chemické" hormony takovouto ochrannou a aktivační moc nemají.

Na rozdíl od přirozených nepůsobí jako podpora mateřských pocitů ani jako prevence poporodní deprese.

"Svůj strach z existenciálních otázek skrýváme za potřebou ovládat všechno kolem nás."

V kultuře vysoce hodnotící materiální rozměr života snadno přehlížíme, že hnací silou k našemu počínání už není pocit smyslu, ale právě jen strach.

Čím více se mu snažíme uniknout, tím hůř se cítíme.

V případě porodu hrozí zaujetí jakési obranné pozice spojené s celkovým ustrnutím.

Spontánní kontrakce se zastaví a dítě přichází na svět s vnější medicínskou pomocí, " píše k tomu ve své knize Immaculate Deception (Dokonalý podvod) americká publicistka a porodní aktivistka Suzanne Arms.

Hlavně bezpečí!

V případě lékařsky vedených porodů u mnoha žen zpětně zaznamenáváme pocity zklamání.

Trápí je, že dítě neporodily z vlastní síly, připadají si o něco ochuzeny.

Často se ale (pokud vůbec) o příčinách svého stavu dozvídají až zpětně, protože v čase, kdy se na porod připravují, z důvodu všudypřítomného strachu raději zaujímají nejrozšířenější současný postoj.

Zdravotníci porod vyspělou medicínskou péčí "jistí".

Nic nechtějí ponechat náhodě.

To se projevuje i rutinními úkony a neopodstatněnými zákroky: "Organizační zázemí porodních sálů je utvářeno tak, aby péče o rodičku byla co nejúspornější a nejefektivnější.

Chceme-li se s porodními bolestmi poctivě vypořádat, měli bychom rozhodování o okolnostech porodu víc přenechat samotným ženám.

Při podobném rozhodování bývá ovšem nápomocné vědět, že výzkumy týkající se porodních bolestí dokládají přímou úměru mezi dostupnou emocionální podporou během celého porodu a mezi schopností rodičky kontrakce přirozeně zvládnout.

Ženy, které rodí za okolností, jež si samy vyberou, a za empatické podpory ze strany poskytovatelů péče i blízkých lidí, potřebují na tlumení bolesti nesrovnatelně méně léků.

Na předním místě mezi prostředky tlumícími bolest by proto měla stát nepřetržitá psychická podpora rodičky v podmínkách garantujících její intimitu, klid a možnost ponořit se do sebe.

Na peníze se v tomto případě vymluvit nemůžeme.

Tak proč opatření pro psychickou pohodu rodících žen při mnoha dnešních porodech stále chybí?

Proč si naše společnost porod víc spojuje se strachem a rizikem, než s tvořivou sílou ženského těla a radostností?

"Jde o výsledek spojení porodu s nemocnicí, nemocí a potřebou rodičky ´léčit´," tvrdí psychogynekoložka a zakladatelka pražského Centra psychosomatické péče MUDr.

Co jsou to vlastně "porodní bolesti"?

Porodní bolesti vznikají během děložních stahů a průchodu plodu tzv. porodním kanálem.

Laicky řečeno, dítě se musí prodrat prostorem, který má menší průměr než jeho vlastní hlava (tzv. kefalopelvický poměr).

To je možné jen díky tomu, že stěny porodního kanálu, pánevní dno a vagína, jsou pružné.

Tam, kde je kostěná překážka, dokáží se měkké lebeční kosti dítěte ve svých švech překrýt přes sebe a zmenšit svůj průměr.

Každá kontrakce slouží k tomu, že se dítě posune o kousíček dopředu.

Ani u porodu nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.

Obecný předpoklad, že první porod je nejtěžší, ne vždy platí.

Ale je pravda, že pánevní dno zůstane po prvním porodu mírně rozvolněné, a taktéž pánevní kosti se mohou mírně rozestoupit.

Nakolik souvisí síla prožitku porodních bolestí s psychikou rodící ženy?

Za přirozených podmínek je porodní bolest fyziologicky milosrdná.

Dochází totiž k posunu vědomí - mozková aktivita se posune do alfa vlnění a bolest je vnímána jakoby zamlženě, vzdáleně.

K tomu je ale třeba, aby se žena dokázala extrémně uvolnit - podobně jako při harmonickém sexuálním aktu.

Díky působení porodních hormonů dochází k tzv. Porodní bolesti za plného vědomí rodičky, která nedokáže povolit pánevní svaly, a naopak je celá v sevření, mohou být značně intenzivní.

Takováto rodička sice "dobře spolupracuje" se zdravotnickým personálem, ale nespolupracuje s vlastním dítětem ani tělem.

Výsledkem mohou být jak extrémně bolestivé porodní prožitky, tak i porodní poranění, kdy dítě sestupuje násilně.

Psychika ženy je pro průběh porodu i pro jeho zpětné vnímání klíčová.

Jde o schopnost upozadit racio a chovat se instinktivně.

Takových žen je v současnosti velké množství.

Některé z nich to řeší plánovaným epidurálém nebo císařským řezem.

Jiné podstupují v průběhu těhotenství psychoterapii, aby úzkost z porodu zmírnily a podařilo se jim porodit fyziologicky.

Takto vedená psychoterapie je ovšem poměrně komplikovaná.

Příčinou strachu mohou být hodně skryté frustrace, někdy i s generačním pozadím.

Jedná se o ženy, jejichž vlastní porod proběhl v sedmdesátých a osmdesátých letech za silné medikace, kdy se navíc praktikovala úplná izolace matek od dětí a téměř automatické používání sušené kojenecké stravy.

Stručné shrnutí

  • Porod často začne náhle; mnohé ženy hlásily, že prvním příznakem bylo prasknutí plodové vody bez předchozích poslíčků nebo jasných kontrakcí.
  • Hamiltonův hmat se někdy zvažuje jako metoda iniciace porodu, ale lékaři jej neprovedli u pacientky s čípkem otevřeným přibližně na 1 cm.
  • Některé porodnice plánují vyvolání porodu od 41+3 tt; v diskusi byly zmíněny perorální vyvolávací tablety a epidurál, který podle zkušeností zabral do ~15 minut.
  • Nejčastější otázky
  1. Q: Jaké jsou nejčastější příznaky, že se porod blíží?
  2. A: Příznaky zahrnují odtok plodové vody, odchod hlenové zátky, poslíčky, bolesti zad, menstruační bolesti v podbřišku, zvýšenou únavu a někdy průjem.
  3. Q: Může porod přijít „z čista jasna“ bez varování?
  4. A: Ano. V diskuzi opakovaně zaznělo, že porod začal náhlým prasknutím vody bez předchozích poslíčků.
  5. Q: Co je Hamiltonův hmat a kdy se provádí?
  6. A: Hamiltonův hmat je mechanický zákrok prováděný k podpoře otevření čípku; v diskusi lékaři hmat neprovedli, protože čípek byl stále otevřen jen asi na 1 prst.
  7. Q: Kdy se plánuje vyvolání porodu?
  8. A: Některé porodnice plánují vyvolání porodu od 41+3 tt; konkrétní termín závisí na místních protokolech.
  9. Q: Jak se obvykle vyvolává porod?
  10. A: Vyvolání může zahrnovat perorální vyvolávací tablety, monitorování kontrakcí a epidurál; kontrakce se urychlí.
  11. Q: Znamenají poslíčci vždy, že porod nastane brzy?
  12. A: Ne. Některé ženy měly poslíčky týdny před porodem, jiné žádné.
  13. Q: Jak rychle může postupovat porod po nástupu kontrakcí?
  14. A: Rychlost se liší; příklady od 20 minut až po několik hodin.

Návrhy a závěry z diskuze dávají dohromady širokou paletu zkušeností: porod může začít náhle a bez poslíčků; poslíčci, hlenová zátka ani cervix skóre nejsou spolehlivým ukazatelem přesného načasování porodu.

Stres z čekání na porod a z možnosti vyvolání je běžný; řada žen doporučuje pokusit se zklidnit a počkat, pokud je stav plodu a plodových obalů v pořádku.

Shoda i sporné názory vedou k potřebě více empatie, respektu a podpory během porodu a v následné péči.

Infografika popisující fáze porodního procesu, kontrakce a otevření čípku

Jak probíhá fyziologický porod? | #porod

Jednotlivé zkušenosti ukazují, že bolest není sama o sobě patologická, ale že její intenzita a prožitek výrazně závisí na psycho-emocionálním prostředí a přístupu zdravotnického personálu.

Bolest je přirozenou součástí otvírání porodních cest, která může být pro zdravou ženu milosrdná a transformující, pokud je doprovázena důvěrou, respektem a hladkou komunikací.

Porodní asistentky a lékaři mohou významně snížit vnímanou bolestnost nepřetržitou podporou, nonverbální empatii a nefarmakologickými technikami tlumení bolesti.

Učme holčičky uctívat své tělo a respektovat fyzické i emocionální potřeby ženy při porodu.

Porod není pouze fyzická záležitost; je to zkušenost, která může mít hluboký dopad na identitu a vztah k dítěti.

Porodní bolesti signalizují blížící se porod, ale nejsou definitivou odpovědí na to, kdy přesně porod přijde.

Pravděpodobně nejdůležitější je důvěra ve vlastní tělo a vyhledání prostředí a lidí, kteří respektují přirozený proces a podporují ženu na cestě k porodu bez zbytečného strachu a hrubosti.

tags: #bolesti #a #porod #nic