Prudké světlo nebo silný zvuk, pošimrání na tvářičce či prudký pohyb. Nožky v pohybu jako při chůzi, a přitom je vašemu malému zázraku sotva pár dní. Položte ho na bříško a sledujte - začne se hýbat, jako by se chtěl plazit. Zdá se vám to nemožné? Každé zdravé dítě přichází na svět s vrozenými reflexy, které za 4 až 6 měsíců spontánně vymizí. Kromě všech vnějších znaků růstu a vývoje má před sebou centrální nervový systém během celého vývoje - od novorozence přes dítě a adolescenta až po dospělého člověka - obrovské množství práce.
Mozek novorozence nedisponuje tolika nervovými propojeními jako mozek dospělého člověka, nemá ani stejný počet nervových buněk (pravděpodobně jich má dokonce víc!). Nervy novorozence ještě nejsou obaleny myelinovými pochvami, které je mají izolovat od okolí a zaručují nerušený tok informací. Jsou vyvinuty pouze některé primitivní dráhy (sání, vylučovací reflex atd.), protože tyto novorozenec potřebuje k uspokojení svých primárních potřeb.
U novorozenců pozorujeme základní nepodmíněné reflexy: hledací, sací, polykací, obranný, orientační a úchopový. Dítě je v bdělém stavu schopné reagovat na světlo, pohyb či zvuk. Dokáže sledovat zajímavý předmět, rozeznávat a lokalizovat zdroj zvuku a při uvolněném svalstvu šíje dokáže natáhnout ruku směrem k podnětu zvuku. Chuť a čich novorozence jsou smysly důležité pro kojení.
Přinášíme vám seznam reflexů, které určitě u svého drobečka zpozorujete, i když třeba ne vždy víte, že jde o vrozené schopnosti a reakce, které dostal váš malý zázrak do vínku.
Hledací reflex Předchází sacímu reflexu a je odpovědí na pohlazení líčka dítěte. Tip Chcete-li své děťátko připravit na kojení, jemně mu prstem pohlaďte tvářičku a ono otočí hlavičku a našpulí pusinku.
Sací reflex Kojíte své děťátko? Sání, jako jedna z nejpřirozenějších schopností novorozence, je pozorovatelné okamžitě, už při prvním přiložení. Tento reflex mají všechny děti už v děloze. Stimuluje se dotykem mířeným na patro úst děťátka. Tip Umyjte a vydezinfikujte si ruce a jemně vložte malíček děťátku do úst, bříškem prstu se dotkněte jeho patra.
Úchopový reflex Vsunete-li ihned po narození miminku do dlaně prst, uchopí ho a pevně drží. V prvních hodinách po narození je stisk děťátka tak silný, že udrží celou jeho hmotnost. Tato síla ze dne na den vymizí, ale určitý stupeň úchopového reflexu sledujeme i nadále: cokoli se dotkne dlaně dětka, jeho dlaň pevně sevře. Reflex svým vývojem vede k vědomé činnosti - úmyslnému držení předmětů. Kořeny tento reflex má již v dávné minulosti, kdy se naši prapředkové - ještě hodně podobní opicím - zavěsili na kožich matky a drželi se.
Tip Vložte děťátku prst do dlaně a pozorujte, jak se jeho dlaň zavře a jak pevný má stisk.
Moorův reflex Nazývá se také prudký, úlekový reflex. Když děťátko cítí, že padá, případně ztrácí rovnováhu, symetricky rozhodí ručky i nožky. Tento reflex využívají lékaři při kontrole vývoje obou končetin simulováním pádu dítěte. Moorův reflex trvá krátce, při narození ho mají všechny děti a vysoké procento z nich ho má ještě i po šesti týdnech od narození. Reflex je provázen pláčem, postupně slábne a do čtyř měsíců může úplně vymizet.
Tip Nezkoušejte tento reflex navodit simulováním stresových situací. Naopak, zacházejte se svým dítětem tak jemně, jak to jen dokážete. Situací vyvolávajících Moorův reflex mu nechtěně připravíte vy i vaše okolí víc než dost.
Úlekový reflex Tento reflex přetrvává až do dospělosti, a dokonce může s věkem sílit. Tip Stejně jako u Moorova reflexu ani zde nezkoušejte schopnost děťátka „popasovat se“ s nečekanou situací a prudkým hlukem.
Chůzový automatismus (Reflexní chůze) Chyťte dítě pod pažemi tak, aby se nožkama dotýkalo pevného povrchu. Zdá se vám, že napodobuje chůzi? Tip Snažíte-li se vypozorovat tento reflex, dávejte vždy pozor na podporu hlavičky děťátka - šíjové svaly nejsou dostatečně silné.
Plantární (Babinského) reflex Nervový systém ještě není úplně vyvinutý, proto dráždíte-li chodidlo dítěte od paty směrem k prstíčkům po krajní straně chodidla, roztáhne novorozenec prsty do vějíře a nožku stáhne. Tento reflex vymizí ve 12.-16. měsících. Tip Babinského reflex je asi jedním z „nejzkoušenějších“ reflexů, neexistuje snad rodič, který se nebavil reakcí nožky miminka na pošimrání. Porovnejte reakci svého děťátka s reakcí nohy dospělého.
Tonický šíjový reflex Tento reflex je přítomen od narození dítěte do jeho asi čtyř měsíců věku. Když děťátko leží na zádech a otočí hlavičku na jednu stranu, na stejné straně natáhne ruku i nohu, zatímco na opačné straně ruku i nohu ohne (tzv. Tip Reflex se dá nejlépe pozorovat, když na děťátko náhle jemně promluvíte a ono zareaguje otočením hlavičky na tu stranu, odkud zvuk přichází).
Zázračný reflex Tento reflex, který je u dítěte přítomen do dvou měsíců, vám pomůže miminko upokojit a uspat. Výsledek je stoprocentní, jestliže přizvete na pomoc i dudlík. Když už dítě klidněji leží, hlaďte ho jemně po čele, přímo po středu čela směrem od vlásků až k nosu. Vyvolá to reflex, který dítě přinutí zavřít oči - během chvilky usne hlubokým spánkem. Až to uděláte víckrát, budete schopni záchvat pláče zastavit nebo ho alespoň zmírnit.
Vrozené reflexy jsou reakce, jimiž dětský organizmus odpovídá na vnější podněty. Bez dýchacího reflexu by miminko nepřežilo, díky vrozené schopnosti hledat, sát a polykat může přijímat potravu. Stejně tak kýchání či kašel, to vše funguje díky vrozeným reflexům. Jsou ukazatelem správného vývoje miminka a také správného vývoje jeho motoriky. Jejich nepřítomnost může být jedním ze signálů dětské mozkové obrny a jiných onemocnění.
Pokud prý novorozence zavěsíte na šňůru na prádlo, udrží se tam. Láká vás to vyzkoušet? Raději to nedělejte, i kdyby se miminko na šňůře udrželo, těžko tento pokus vysvětlíte sousedům v protějším okně. Namísto toho raději zkuste cokoli stejně tenkého jako šňůra na věšení prádla vyndat ze sevřené pěstičky svého dítěte.
Když už jste zjistila, že máte doma malého hledače, šermíře či chodce, užívejte si mateřství a pozorujte, jak tyto reflexy pomalu mizí a mění se ve vědomé činnosti. Moroův reflex je běžný, ale často matoucí jev, se kterým se setká většina novopečených rodičů. Miminko se zničehonic lekne, trhne ručičkami a možná i zapláče - vše bez zjevné příčiny. Tento článek vám pomůže pochopit, co to je Moroův reflex, proč se objevuje ve spánku, kdy mizí, i co dělat, pokud přetrvává. Podíváme se také na možné souvislosti s SIDS a očkováním.
Moroův reflex, známý také jako „úlekový reflex“, je jeden z prvních reflexů, které novorozenci po narození projevují. Jde o automatickou reakci těla na náhlý podnět - například hlasitý zvuk, rychlý pohyb, změnu polohy nebo světlo. Miminko prudce roztáhne ručičky, rozevře prsty, může zaklonit hlavičku a někdy i plakat. Jde o přirozený a zdravý reflex, který ukazuje, že nervová soustava dítěte správně funguje.
Je to jeden z reflexů, které pediatři sledují již při novorozenecké kontrole. Reflex je reakcí na náhlou změnu rovnováhy nebo vnímání prostředí - často bez jakékoliv viditelné příčiny. Prudké pohyby s dítětem (např. Protože novorozenci nemají vyvinutou rovnováhu a pocit bezpečí, i sebemenší změna může jejich tělo „vyplašit“).
Dítě se při náhlém podnětu „lekne“, prudce se pohne a může se samo probudit. U zdravého miminka by měl Moroův reflex začít postupně slábnout mezi 4. a 6. měsícem věku. Pokud reflex přetrvává po 6. měsíci nebo je extrémně silný, doporučuje se kontaktovat dětského lékaře nebo neurologa. Včasná diagnostika a odborné vedení - například v podobě cvičení u dětského fyzioterapeuta - může výrazně pomoci.
SIDS, tedy náhlé úmrtí kojenců, je stav, který stále není plně objasněn. Přestože Moroův reflex může během spánku dítě probudit, neexistuje důkaz, že by reflex sám o sobě riziko SIDS zvyšoval. Očkování a Moroův reflex spolu přímo nesouvisí. Některé maminky ale po očkování pozorují větší dráždivost dítěte a zvýšenou reaktivitu - což může vést k častějším úlekovým reakcím. Reflex je nejvýraznější do 3. měsíce života. Poté slábne a kolem 4.-6. měsíců je běžně utlumen.
Co mám dělat, když Moroův reflex přetrvává i po 6. Měsících? V takovém případě je vhodné kontaktovat pediatra nebo fyzioterapeuta. Paní doktorka Zlatohlávková je lékařkou na neonatologickém oddělení na Klinice gynekologie, porodnictví a neonatologie při VFN v Praze.
ZERO SEPARATION. Zní to skoro jako nějaké zaklínadlo. Anglické zero separation můžeme přeložit jako nulová separace či žádné oddělení a myslí se tím nerozdělení matky a novorozence od porodu po propuštění z porodnice. Protože u dětí donošených je to vlastně samozřejmost, za předpokladu, že se miminko narodí zdravé.
Ano. Nezralí nebo nemocní novorozenci či novorozenci s poruchou adaptace jsou tradičně ošetřováni odděleně od matky, ačkoliv pro prospěšnost takového postupu nemáme žádné medicínské důkazy. Naopak přibývá důkazů, že časný kontinuální kontakt „kůží na kůži“ z anglického skin to skin, tzv. GLANCE vychází z doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO), která již v roce 2015 podporovala tzv. klokaní mateřskou péči (Kangaroo Mother Care, zkratka KMC) i pro děti s porodní hmotností menší než 2 000 gramů, jakmile jsou klinicky stabilní. Na základě nových studií WHO v roce 2019 svoje stanovisko nově formulovala v tom smyslu, že KMC doporučuje jako rutinní způsob péče o všechny nezralé novorozence nebo novorozence s nízkou porodní hmotností 8-24 hodin denně (co nejvíce hodin). Přidala ještě doporučení, že KMC by měla být u těchto dětí zahájena po porodu.
Začnu trochu zeširoka. V přírodě nepřežije žádné nezralé nebo matkou opuštěné savčí mládě. Musel se proto vyvinout široký repertoár rodičovského chování k udržení každého mláděte během dlouhého období závislosti, důležitý i pro další zdraví potomka. Něco, čemu říkáme vrozené sociální instinkty či socio-emoční chování, jako jsou empatie, soucit, vztah k druhým, spolupráce, altruismus. V současnosti umíme na jednotkách intenzivní péče vypiplat i extrémně nezralá nebo nemocná miminka odděleně od maminky. To nám zároveň umožňuje sledovat dlouhodobé emoční a neurovývojové následky separace a testovat teorie mechanismů vrozeného chování v dyádě matka-dítě.
„Nikdy nezapomenu na ten pocit, když mi naši Lidunku poprvé podali na klokánkování. Takové malé nic, skoro jsem ji na sobě necítila, jak byla droboučká. Všude okolí plno kabelů a hadiček. Byla teplounká, sametová a nespinkala a hýbala se. A pro mě další překvapivý moment, pocitově to byly skoro stejné pohyby, jako jsem ještě pár dní před tím cítila u sebe v bříšku.“
Tvrdí, že už v nitroděložním životě na sebe matka i plod vzájemně reagují na úrovni autonomního nervového systému. Autonomní nebo také vegetativní nervová soustava je součástí periferního nervového systému, který má za úkol udržovat optimální vnitřní podmínky organismu, tedy homeostázu, a činí tak bez vědomí jedince.
Pokud vám to připomene, že jste ve škole něco slyšeli o Pavlovových nepodmíněných a podmíněných reflexech, tak jste na správné stopě. Pavlov měl pro své psy žrádlo a zvoneček. Jak to funguje v tomto případě, pokud zůstaneme u tohoto přirovnání? Stimulem jsou biologické rytmy, například spánek/bdění a krmení, ale také hmatové, sluchové, čichové, chuťové a zrakové podněty.
Novorozenec po porodu pláče, na hrudníku maminky relaxuje a usne, po chvilce se probudí, začne být aktivní, poté se zklidní, aby se za chvilku začal plazit k prsu, seznamoval se s ním hmatem (ručičky, rty), čichem (vůně mléka), zrakem (tmavý dvorec), a když olízne bradavku a přisaje se, i chutí. Maminka reaguje doteky, očním kontaktem, úsměvem, jemně k dítěti promlouvá, ono slyší její hlas a vidí její obličej. Vzájemně odpovídají na podněty toho druhého. Také tatínek se tváří v tvář dítěti začne chovat otcovsky. Nikdo je to neučil, nepřemýšlí o tom, jsou to vrozené instinkty.
A tím se můžeme vrátit k mé původní otázce: Proč je tedy kontakt mámy a novorozence tak moc důležitý? Jaké jsou hlavní benefity blízkého kontaktu nedonošeného novorozence s matkou? A mluvíme-li o přínosech, řekněme si: Nejde jen o to, že to prospívá miminku, je to tak? Tomu se věnuje nová vědecká disciplína nazvaná nurturescience. Toto slovo je obtížně přeložitelné do češtiny. Nurturescience znamená tedy vědecké zkoumání interakce matka-dítě ve snaze porozumět potřebám matky, dítěte i rodiny. Sama teorie je fascinující, ale navíc má obrovský praktický dosah.
Jak souvisí tento vědecký výzkum s praxí? Čím přesně se zabývají? Oba programy zkoumají aplikaci teorie emočního spojení v denní péči o nezralé novorozence. Ve studiích ověřují celý koncept rodinné péče i jeho jednotlivé prvky, jako jsou například klokánkování, kojení, podpora matky, zapojení rodiny, a testují nosnost teorie emočního spojení včetně jejího uplatnění v diagnostice a léčbě. Výsledky studií podporují hypotézy, že tento způsob péče je přiměřený a že místem, kde by se péče o nezralé dítě měla provádět, je hrudník matky, při klokánkování. V perinatologických centrech se rodí miminka často opravdu extrémně nezralá. Bavíme-li se o těchto nejmenších pacientech, je jasné, že nemohou zůstat u matky a musí jim být poskytnuta adekvátní péče, aby přežili…
Jak tedy mluvit o „zero separation“? To záleží na tom, co myslíme těmi nejmenšími pacienty. Skupina dětí označovaných za extrémně nezralé je poměrně široká. Zahrnuje děti narozené na hranici životaschopnosti mezi 22.-24. týdnem s hmotností zhruba 500-700 gramů, ale také děti narozené ve 27. týdnu. Pojďme si tedy říci o těch větších miminkách. Z nejčerstvějších studií máme potvrzeno, že novorozenci narození na horní hranici nezralosti mají prospěch z toho, když nejsou odděleni od matky. Veliká studie WHO provedená v 5 zemích Asie a subsaharské Afriky, publikovaná v roce 2021, srovnávala u novorozenců s hmotností 1-1,8 kg nepřetržitou KMC zahájenou okamžitě po porodu s KMC umožněnou až po stabilizaci dítěte. Studie byla ukončena předčasně, protože již po zařazení 3 211 ze 4 000 původně plánovaných případů prokázala významné snížení úmrtnosti o 25 % v prvním měsíci života u novorozenců klokánkovaných ihned po porodu.
Švédsko-norsko-německá studie IPISTOSS (Immediate Parent-Infant Skin-to-Skin Study - Studie okamžitého kontaktu kůží na kůži rodiče-dítě) z roku 2022 zkoumala vliv klokánkování ihned po porodu po 6 hodin proti standardní péči v inkubátoru na adaptaci dětí narozených ve 28. až 32. týdnu. Naším nejbližším cílem by měla být nulová separace všech novorozenců narozených od 28. týdne. A co novorozenci, kteří se rodí dříve než ve 28. gestačním týdnu? Považuji, že není zcela jasné, že nemohou nejmenší pacienti zůstat u matky. Věřím, že se ukáže, že tento způsob péče je prospěšný i pro daleko menší a nezralejší děti.
Na některých jednotkách neonatální intenzivní péče po krátké poporodní stabilizaci na resuscitačním lůžku klokánkují děti narozené už ve 25. týdnu, pokud potřebují jen podporu dýchání, a ne umělou plicní ventilaci. WHO ve svém doporučení nespecifikuje ani věk, ani hmotnost, ani čas, jen říká, že by to mělo být co nejdříve, jak je to po porodu možné, a co nejdéle, jak je možné.
České porodnice, resp. jejich neonatologická oddělení, jsou hodně limitovány prostorem, který mají k dispozici. Budovy jsou často zastaralé… Vy pracujete v porodnici u Apolináře, která byla postavena dokonce v předminulém století. Trochu se bráním slovu kontakt, protože nejde o občasnou návštěvu, krátkodobé doteky nebo omezené klokánkování, ale celý koncept péče, který umožňuje emoční spojení matky a dítěte za podpory zdravotníků a rodiny.
Máte pravdu, že naše prostory takovou péči v celé šíři neumožňují, dokonce ani v dosti redukované podobě. Bohužel nemáme zázemí pro rodiče, natož aby mohli na oddělení docházet i sourozenci či širší rodina. Ale hlavně si nemyslím, že prostory jsou tím největším problémem. Někdy je to výmluva, proč něco nejde. Řešení není primárně v prostorovém vybavení, ale ve změně myšlení.
Jaká je tedy podle vás cesta k tomu, aby fungovalo vše, o čem tu nyní spolu mluvíme? Změnit svůj přístup musíme v prvé řadě my, neonatologové, protože vidíme, že jsme v posledních 30 letech s pokroky intenzivní péče sice významně zvýšili přežití všech nedonošených dětí včetně hraničně viabilních novorozenců, ale nezlepšil se příliš jejich neurologický a emoční vývoj ani chování.
Jako rodiče si přejeme, aby naše děti byly zdravé, chytré, spokojené a úspěšné. Zdá se nám ale, že v mateřských i základních školách přibývají děti, které mají problémy s učením, soustředěním, chováním anebo koordinací pohybů. Když se dítě nedokáže naučit, jak zavázat tkaničku nebo jezdit na kole, nedokáže rovně sedět v lavici nebo má problémy se psaním (grafomotorikou), může to být vina přetrvávajících primárních reflexů.
Dítě přichází na svět se všemi nervovými buňkami, které bude potřebovat. Spojení mezi jednotlivými buňkami a nervovými centry ale ještě nejsou (zcela) vytvořená. Proto každé miminko reaguje na podněty vrozenými primárními reflexy. Jsou to automatické, stereotypní pohyby, které vycházejí z mozkového kmene a v prvních měsících života mají za úkol zajistit životně důležité funkce. Díky primárním reflexům se mozek postupně naučí správně kontrolovat fungování těla.
Když miminko dělá jakýkoli pohyb (otáčí hlavičkou, reaguje na podněty), spustí primární reflex, který nejen představuje reakci na onen podnět, ale zároveň stimuluje mozek. Tak se dítě postupně naučí zpracovávat vizuální a zvukové informace, získávat rovnováhu a prostorové vidění, hrubou a jemnou motoriku, koordinaci ruka-oko a další. Když tyto reflexy splní svůj úkol, jsou potlačeny vyššími mozkovými funkcemi.
Představte si například dítě, u kterého přetrvává tonický labyrintový reflex (TLR). Ten u miminka způsobuje, že pokud předkloníte hlavičku, schoulí se do klubíčka (ruce a nohy se pokrčují), a naopak pokud hlavičku zakloníte, zcela se natáhne. Pokud tento reflex přetrvává, bude mít dítě problém sedět rovně v lavici, protože pokud se potřebuje dívat do sešitu (a tedy předklonit hlavu), pak se mu automaticky změní svalový tonus tak, že se svaly na přední straně trupu stáhnou a na zádech povolí, zatímco ruce a nohy se chtějí pokrčit. Dítě s přetrvávajícím TLR bude mít také problémy s koordinací pohybů.
Další dobrý příklad je Moroův reflex, což je lekavý reflex novorozenců. Pokud se miminko něčeho lekne, „rozdihne“ ručičky do stran a pravděpodobně začne i brečet. U této reakce se mu uvolní zároveň adrenalin a kortizol. Když se Moroův reflex inhibuje, dokážeme vytvořit tzv. filtr na vjemy. Pokud sedíme v rušném prostředí, dokážeme potlačit vjemy, které nepotřebujeme (štěkot psa v dálce, zvuk projíždějícího auta, šum lidí v okolí), a zesílit to, co potřebujeme (např. hlas komunikačního partnera). Pokud tento reflex ale přetrvává, nedokážeme vytvořit tento filtr na vjemy a slyšíme vše stejně silně. Pak je ale hrozně těžké se v tom zorientovat. Dítě je spoustou těchto vjemů přetížené, může být hodně unavené nebo naopak hyperaktivní, a to vše v začarovaném kruhu.
Často odpočívá tak, že se dívá do prázdna, nevnímá okolí a třeba se i úplně uzavře. Primární reflexy představují automatickou reakci na podněty - například pokud předkloníte miminku hlavičku, automaticky pokrčuje ručičky a nožičky. Pokud otáčíte hlavičku na stranu, ručičku a nožičku na jedné straně natahuje a na druhé straně pokrčuje (možná to znáte pod názvem „poloha šermíře“). Pokud se mimčo lekne, automaticky rozhodí ručičky do stran a pravděpodobně začne i brečet. Představte si, že tyto reakce přetrvávají i u dětí v předškolním nebo školním věku (nebo dokonce v dospělosti). Pak je jasné, že tyto děti budou mít problémy s koordinací pohybů, jemnou motorikou nebo například se soustředěním.
Primární reflexy hluboce ovlivňují základní fyzické a psychické reakční vzory dítěte. Každý primární reflex má jinou funkci, a tak ovlivňuje vývoj dítěte jiným způsobem. Proto jsou příznaky přetrvávajících reflexů velice různé. Primární reflexy ovlivňují nejen svalové napětí (může být zvýšené nebo snížené), ale i například plynulost očních pohybů, vnímání těla (tzv. bodymap) a psychiku (sebedůvěru, strach z výšek). Přetrvávající primární reflexy ovlivňují psychomotorický vývoj dítěte, a pokud (psycho)motorický vývoj v prvním roce dítěte neproběhne standardně, tak často vidíme, že primární reflexy přetrvávají.
Je hodně faktorů, kterým nemůžeme zabránit. Sem patří například problémy v těhotenství (vysoký krevní tlak, preeklampsie, nemoci) nebo během porodu (překotný nebo naopak protahovaný porod, porod císařským řezem, kleštěmi nebo vyvolaný porod). Co ale můžeme ovlivnit, je správný motorický vývoj dítěte. Je nutné, aby dítě mělo dost možností pohybu, a to už hned po narození. Není správné si myslet, že novorozenci ještě nepotřebují pohyb. Naopak, podívejte se, kolik se toho musí dítě naučit během prvního roku života: zvedat hlavičku, otáčet, plazit se, lézt, a dokonce i stát a chodit. Výše uvedené se ale nenaučí, pokud nemá možnost pohybu.
Pokud vidíte nestandardní vývoj (dítě „nepase koníčky“ ve třech měsících od narození, drží hlavičku jen na jedné straně a na druhou se nechce otočit), nebojte se zajít za zkušeným fyzioterapeutem. Pokud stimulujete správný vývoj ještě v této době, možná primární reflexy dokážete včas přirozeně inhibovat. Zbystřete také, pokud se dítě plazí nebo leze nestandardním způsobem. Za standardní způsob považujeme plazení křížovým vzorem, kdy se dítě plazí s bříškem na zemi, střídavě s pravou rukou a levou nohou a obráceně. Jiné způsoby lezení, například jen rukama nebo pouze jednostranně, ukazují na přetrvání primárních reflexů. Fázi lezení by dítě rozhodně nemělo přeskočit. Je to velmi důležitý vzorec pohybu, nejen pro zapojení hlubokých svalů trupu při pohybu, ale i pro propojení mozkových hemisfér, pro zlepšení koordinace pohybů, a dokonce pro oční pohyby. Pokud vidíme něco nestandardního v tomto období, máme velkou šanci, že na vině jsou právě přetrvávající primární reflexy.
Jsme hodně zvyklí dívat se na to, co dítěti nejde, například čtení, psaní nebo mluvení. Jak ale výstižně napsal uznávaný britský odborník zabývající se poruchami učení u dětí A. E. Tansley: „... předtím než se podíváme na sociálně-emocionální aspekty, musíme se zeptat: má toto dítě potřebné neurologické nástroje, s ohledem na svůj věk, na to, aby uspělo...???“
„Dítě, které má problémy se psaním kvůli dysgrafii, potřebuje jiný přístup, něž když jsou symptomy dysgrafie zapříčiněny přetrvávajícími primárními reflexy.“ To samé platí při symptomech ADHD, autismu a tak dále. Běžně používané metody jsou pro některé děti příliš náročné. Jestliže zjistíme přítomnost přetrvávajících primárních reflexů, musíme začít od začátku! Aplikujeme tedy jednoduché tělesné cvičení, které pomáhá zlepšit nervové spojení mezi mozkem a tělem a také mezi mozkovými centry navzájem. Princip spočívá v tom, že konkrétními cviky často napodobujeme pohyb vyvolaný primárními reflexy. Ty pak postupně slábnou a tím dochází ke změnám v centrální nervové soustavě a zmizení souvisejících potíží. Je ale velmi důležité cvičit poctivě každý den (cca 10 minut) a celou terapii dokončit.
Během terapie postupně střídáme různé cviky od snadného zvedání hlavy až po lezení a používání všech částí těla najednou. Je možné, že zpočátku se stav dítěte zhorší. Nejdřív se totiž musí rozložit špatné pohybové a reflexní stereotypy a až poté se začínají vyvíjet nové, správné reakce. Zjednodušenou variantu Neuro-vývojové terapie představuje Neuro-vývojová stimulace, se kterou mohou pracovat odborníci, jako jsou logopedi, psychologové, pedagogové a speciální pedagogové, poté, co úspěšně absolvují úvodní teoretický kurz a pokračovací praktický kurz Neuro-vývojové stimulace u Institutu neuro-vývojové terapie a stimulace.
Základ Neuro-vývojové stimulace ve školní praxi tvoří Neuro-vývojová terapie. Testy i cviky vycházejí z psychomotorického vývoje dítěte a jsou přizpůsobeny tak, aby mohly být dobře používány i pro větší skupiny dětí. Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích?
Pochází z Nizozemí, původním vzděláním je fyzioterapeutka, následně vystudovala speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a nyní na této fakultě pokračuje v doktorském studiu. Ve diplomové práci se věnovala tématu inhibice přetrvávajících primárních reflexů a touto problematikou se i nadále zabývá. V roce 2015 založila Institut neuro-vývojové terapie a stimulace, který má za cíl rozšířit povědomí o Neuro-vývojové terapii a Neuro-vývojové stimulaci, především pak o symptomech a léčbě přetrvávajících primárních reflexů.
Gábinino těhotenství probíhalo v poklidu, spolu s manželem se těšila na příchod dvojčátek. Vše se změnilo 13. dubna 2022. Blížil se porod a Gábinu rychle transportovali do nemocnice. Jako první přišel na svět Adámek. „Nedýchal. Měl omotaný pupečník kolem krku, Apgar score měl 3-7-8, ale měl štěstí, že byl první a měl poměrně dobrou adaptaci. Následně se celý porod uklidnil. Na svět měl ale ještě přijít Dominik. „Bohužel nikdo nerozhodl o císařském řezu, dále nechali maminku rodit přirozeně a druhý porod trval bezmála 42 minut, z toho několik minut byt Domísek bez kyslíku. Ani Dominik po porodu nedýchal. „Prodělal HIE III. stupně (Hypoxicko-ischemická encefalopatie), Apgar score měl 2-4-5. Lékaři ho okamžitě odnesli a maminku nechali čekat bez informací, co se s ním bude dít dále. Dominik strávil v nemocnici dlouhých 10 týdnů, nemá sací reflex a je plně živen přes sondu PEG do břicha. Má také nízký svalový tonus a musí se neustále odsávat. Oba rodiče mu tak věnují 24hodinovou péči.
„Maminka bublin se rozhodla, že bude bojovat do posledního dechu za oba dva klučičí životy stejně. Zařídila veškeré potřebné materiály, léky, přípravky na péči a rozhodla se, že se o kluky postarají doma s partnerem Honzou, který musel mimo jiné omezit své podnikání na minimum. Samozřejmě ve spolupráci s profesionálními neurorehabilitačními centry a odborným dohledem,“ popisuje Tučková s tím, že se Dominikovi začalo v domácích podmínkách dařit. Vybrané finance poslouží na rehabilitaci a rehabilitační pobyty v Čechách a na Slovensku, na materiál k odsávání, sety k pumpě, stříkačky, zdravotní materiál a stimulační pomůcky.
Anna nastoupila roku 2021 na Primu jako stážistka do oddělení CNN Prima NEWS. Základních novorozeneckých reflexů existuje asi několik desítek, standardně se uvádí cca 27-35. Z těch nejčastějších jsou to například hledací, sací, chodící, úchopový, Babinského nebo Moorův reflex. Ve všech případech jde o reflexy nepodmíněné. To znamená, že reakce na podnět jsou vždy stejné.
Tento reflex se objevuje do 4 měsíců věku dítěte. Potíže Nedostatečně vyvinutý bývá tento reflex u předčasně narozených dětí. Sát neumějí, a tak je náročnější je nakojit. Vyskytuje se i opačný problém, kdy miminka chtějí sát pořád. Tenhle problém můžou vyřešit dudlíky, ale většina odborníků je doporučuje nejdříve po 6 týdnech od narození.
Palmární úchopový reflex Novorozenec uchopí podaný prst a velmi silně ho stiskne. Po vymizení reflexu začíná vědomě chytat věci do rukou. Tento reflex se objevuje do 2 až 4 měsíců.
Moorův reflex Tento reflex se objeví při úleku a nebezpečí, případně při ztrátě rovnováhy, dítě začne rozhazovat rukama a nohama. Tento reflex přetrvává do 3. měsíce. Potíže Někdy mohou reflexy přetrvávat déle, případně bývají nepřiměřeně silné. Rodiče si často nevědí rady například s Moorovým reflexem, který bývá typicky silnější u předčasně narozených dětí. Výjimečně může trvat až několik let než zcela vymizí: "Mojí dceři je už 5 let a stále ho nemá potlačený," svěřuje se jedna z maminek.
Miminka nebo i batolata pak rozhazují rukama a pláčou, i když jim žádné nebezpečí nehrozí. Mívají problém usnout a častěji se v noci probouzí. Pomůže dětský lékař nebo přímo neurolog. Babinského reflex Na dráždění po spodní straně chodidla novorozenec reaguje roztažením prstů u nohou. Tento reflex se objevuje do 2 let. Chodící reflex Pokud chytíte dítě v podpaží, začne nožičkami napodobovat chůzi. Tento reflex se objevuje do 1 roku. Tonicko šíjový reflex Když novorozenec leží na zádíčkách s hlavičkou otočenou doprava, napíná automaticky pravou ručičku a obráceně. Tento reflex se objevuje do 6. měsíce věku dítěte. Hledací reflex Hledací reflex pomáhá novorozenci najít potravu, tedy matčino prso. Když miminko pohladíte na tvářích nebo na pusince, začne se otáčet za rukou a otvírat pusinku. Reflex se objevuje do 4. měsíce. Plavací reflex Tento reflex se projevuje, když dítě ponoříme obličejem dolů do vody, automaticky zadrží dech a provádí koordinované plavací pohyby. Tento reflex se projevuje do 4. měsíce.
Pokud kojíte, tak vám o sání asi nemusíme nic říkat. Sání jako zdroj potravy a emočního uspokojení dítěte je velmi silně budováno již v děloze, je to zcela automatický reflex, který dítěti umožňuje přijímat potravu. Sací reflex časem u dítěte vymizí. Nahradí jej vědomé sání, které se vybuduje zhruba do čtvrtého měsíce věku.
Rádi vkládáte prst do malých dlaní novorozence? Miminko zcela reflexivně silně stiskne prst a nechce povolit. U čerstvě narozeného novorozence je síla stisku tak veliká, že jej udrží celé, i kdyby například visel. Takto to však rozhodně nezkoušejte, stisk může povolit a miminko by se mohlo zranit. Úchopový reflex je dalším z automatismů, kterým příroda vybavuje každého tvora. Miminko se díky němu dokáže držet mámy za všech okolností.
Po narození ještě není zrak novorozence vyvinutý, proto na hledání maminčiny bradavky existuje další z reflexů. Jeden ze základních reflexů pro příjem potravy, který není třeba blíže představovat. Stačí říct, že každé sání vyvolá polykání. Miminko položené na břicho se umí doplazit k bradavce a najít potravu. Obdobně toto plazení vyvoláte, když jej dáte na podložku na bříško.
Hele, ono to miminko chodí! Pokud zvedáte miminko, například při koupeli, ve vzduchu začne hýbat nohama tak, jako by již chodilo. Je to zábavné, ale pozor na podporu hlavičky. Vyšetření Moorova reflexu vyleká nejednu mladou maminku. Pro jeho správné provedení totiž lékařka rychle podtrhne podložku nebo plínu a miminko roztáhne ruce a nohy v obranném postoji, jako by se bránilo nebo chtělo utéct. K vyvolání tohoto reflexu musíte miminku přejet prstem nebo drobným hladkým předmětem po chodidle od paty k prstům. Uvidíte, jak se prstíky roztáhnou a nožka se pokrčí.
Babinského reflex nechte vyzkoušet i tatínkům, ale spravedlivě. Ať si jej od vás nechají vyvolat i na vlastních nohách. S novorozencem je za všech okolností potřeba zacházet jemně a bez zbytečných stresových situací, které by mu mohlo vyvolávání reflexu připravit.
VIDEO: Přenášení miminka a manipulace s ním
tags: #bez #kterych #reflexu #novorozenec #neprezije