Pořadatelé chtěli demonstraci, jejíž součástí jsou velkoformátové panely s fotografiemi znázorňujícími lidský plod po potratu, uspořádat již dříve. Navrhli ale místo blízko školy, což jim varnsdorfská radnice zamítla. Nyní přesunula svou akci na křižovatku u náměstí E. Beneše s Melantrichovou ulicí. Na tomto místě ale radnice podle svého vyjádření nemá zákonnou možnost konání této akce zabránit.
Pořadatelé ze sdružení Stop genocidě uspořádali svou akci před několika dny v České Kamenici, kde vzbudili vlnu znechucení a nevole. Stejně pochodili i před dvěma lety v Děčíně, kde na ně rozhořčení lidé dokonce volali policii. Potrat je zákrok, který po světě využívají miliony žen, dívek a dalších. Odhadem celosvětově každý rok potratem skončí jedno ze čtyř těhotenství.
Jakkoli je potřeba potratu běžná, přístup k takovému bezpečnému a legálnímu zákroku ani zdaleka běžný není. Naopak se jedná o jednu z nejvíce diskutovaných zdravotnických služeb na světě. Tato debata je ale často zahlcená dezinformacemi. Bez ohledu na to, jestli jsou potraty legální, nebo ne, lidé je pravidelně vyhledávají. V zemích potraty zakazujících nebo povolujících takové zákroky vyhledá v případě ohrožení života matky průměrně 37 lidí z tisíce. Ve státech, kde jsou potraty legalizované k nim pak v průměru přistoupí 34 lidí z tisíce. Nejedná se tedy o statisticky významný rozdíl.
Pokud potrat vykoná zkušený zdravotník v hygienickém prostředí, jedná se o jeden z nejbezpečnějších zdravotnických zákroků. Je dokonce bezpečnější než samotný porod. Když ale vlády přístup k potratům omezí, jsou lidé nucení vyhledávat ilegální a nebezpečné zákroky. Kriminalizace potratů potraty nezastaví. Omezování přístupnosti k potratům neznamená, že takové zákroky přestanou existovat. Proto pokusy o jejich restrikci ve výsledku nesníží jejich počet, pouze donutí lidi vyhledávat jejich nebezpečné varianty.
Podle organizace se pak ročně vykoná na 25 milionů nebezpečných potratů, ve většině případů k nim přitom dochází v rozvojových zemích. Takové zákroky pak mohou mít fatální následky. Jsou proto třetím celosvětovým nejčastějším důvodem úmrtí matek. Většina úmrtí a zranění způsobených nebezpečnými potraty je vykonána ve státech, které potraty omezují, nebo zcela zakazují.
Zákon pak dovolí pouze velmi vyhraněné výjimky, například pokud je těhotenství následkem znásilnění nebo incestu, pokud hrozí závažné nebo fatální poškození plodu nebo je na životě naopak ohrožena těhotná osoba. Neúměrně jsou pak omezováni především lidé, kteří už jsou diskriminováni a marginalizováni z jiných důvodů. Nemají proto prostředky, jak získat bezpečný potrat v jiné zemi nebo u soukromých poskytovatelů takových služeb.
Podle WHO by proto měly státy s cílem předejít zranění a úmrtí matek zajistit přístup k sexuálnímu vzdělání, efektivní antikoncepci, bezpečným a legálním potratům i podpoře při komplikacích. Za posledních 25 let změnilo více než 50 států svou legislativu tak, aby podporovala větší přístup k potratům. Například Irsko se na seznam takových zemí připojilo dne 25. května roku 2018, když v referendu jeho občané odhlasovali odvolání téměř úplného ústavního zákazu potratů. Podle WHO tak 40 procent žen ve věku vhodném pro otěhotnění žije v zemích s vysoce restriktivními potratovými zákony, nebo v takových, kde jsou potraty jak nelegální, tak nedostupné.
Lidé však mohou překážkám čelit i v zemích s legálními potraty. Těmi může být například jejich cena, neobjektivní poradenství nebo povinné čekací lhůty. Omezování potratů zabraňuje lékařům řádně provádět svou práci a poskytovat svým pacientům co nejlepší služby odpovídající správné lékařské praxi a profesionálním etickým standardům. Kriminalizace potratů navíc vede k takzvanému „mrazivému efektu“ (chilling effect), jelikož mohou lékaři zákon špatně pochopit nebo ho aplikovat přísněji, než je třeba. Takové chování pak rovněž ženy a dívky odrazuje od po-potratové péče potřebné při komplikacích po nebezpečném potratu nebo při samotném těhotenství.
Svůj příběh pak s Amnesty sdílela například mladá žena z Irska a matka dvou dětí Claire Malone. Kvůli přísným zákonům totiž nemohla podstoupit ve své zemi potrat. Claire má několik složitých a život ohrožujících zdravotních potíží. Patří mezi ně například plicní atrézie a hypertenze. Pokud ženy s takovým onemocněním otěhotní, čelí velkému riziku zhoršení jejich nemoci nebo dokonce i smrti. Jelikož si toho byla Claire vědoma, rozhodla se vyhledat ukončení svého dalšího těhotenství. Její žádost o zákrok však byla lékaři zamítnuta, jelikož by byl proti zákonu.
„Řekli mi, že momentálně můj život ohrožený není, a proto mi zákrok nepovolí. Měla jsem ale pocit, že tím pádem musím čekat až do chvíle, kdy může být příliš pozdě. Přístup k potratům také nepotřebují pouze ženy a dívky, kterým bylo ženské pohlaví připsáno při narození (tedy cisgender ženy a dívky).
Tvorba postojů k potratům se netýká jen žen, ale i intersex osob, transgender mužů a dalších identit, kteří mohou otěhotnět. Jednou z největších překážek při vyhledávání potratů je pro tyto osoby především nedostatečný přístup ke zdravotnictví. I když ho získají, mohou i nadále čelit stigmatizaci nebo diskriminaci. Kolem 28 procent transgender a gender nekonformních osob nahlásilo obtěžování v lékařském prostředí. Asi 19 procentům z nich pak byl zamítnut přístup k lékařské péči jako takové. Ještě vyšší čísla pak nahlásili lidé tmavší barvy pleti.
Takové diskriminující chování totiž souvisí s intersekcionalitou, při které se protínají různé důvody k diskriminaci vůči danému člověku. Advokáti za reproduktivní i LGBTI+ práva proto bojují za zvýšení povědomí o podobném typu diskriminace. Komise Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) opakovaně zdůraznila, že restriktivní potratové zákony diskriminují práva žen. Upřesnila také, že se její pozice týká všech lidí, kteří mohou otěhotnět.
Stigma týkající se potratů a genderových stereotypů pak navíc úzce souvisí právě s kriminalizací potratů nebo omezujícími potratovými zákony. Podle mezinárodního lidskoprávního práva má každý právo na život, zdraví, svobodu a ochranu před diskriminací, násilím, mučením nebo krutým, nelidským či potupným zacházením. Jasně rovněž stanovuje, že rozhodnutí týkající se vlastního těla náleží pouze dané osobě. Jedná se o takzvanou tělesnou autonomii.
Pražská policie odmítá kritiku veřejného ochránce práv Stanislava Křečka, podle kterého při loňském Pochodu pro život nepřijala dostatečná opatření k zajištění trasy. Mluvčí pražské policie Eva Kropáčová uvedla, že policie se s názorem ombudsmana neztotožňuje. Pochod pro život, který pořádá organizace Hnutí pro život, se konal loni v dubnu v centru Prahy. Akce má podle organizátorů vyjádřit podporu těhotným ženám a jejich rodinám a upozornit na pomoc při nečekaném otěhotnění. Trasa vedla z Hradčanského náměstí přes Mánesův most a Kaprovu ulici na Staroměstské náměstí.
Když průvod dorazil na náměstí Jana Palacha, zastavila jej blokáda odpůrců. Policii se ji podařilo odstranit, následně však další skupina zablokovala Kaprovu ulici. Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček ve svém stanovisku uvedl, že policie měla podle něj dostatek informací i času, aby riziková místa obsadila ještě před příchodem odpůrců. Městský soud v Praze však loni v prosinci pravomocně zamítl žalobu Hnutí pro život a jeho příznivců. Soud odmítl tvrzení, že policie při odstraňování blokády postupovala liknavě. Podle soudu také policie nasadila přibližně o sto policistů více než v předchozích letech, kdy rovněž docházelo k pokusům o blokování pochodu. Razantnější zásah podle soudu nepřicházel v úvahu, protože šlo o pasivní a nenásilnou blokádu.
O několik let dříve, Pochod pro život v Praze vyšel z Hradčanského náměstí a byl rozdělen na desítky menších pochodů, které se sešly na Václavském náměstí. Záměrem akce bylo podpořit ženy, které neplánovaně přijdou do jiného stavu a povzbudit politiky k podpoře opatření v oblasti daní, bydlení a mobility, aby narození dítěte nevedlo k propadu životní úrovně rodiny. Na účastníky pochodu v centru Prahy čekali odpůrci, kteří skandovali hesla a některé blokovali trasu.
V Česku nadále ubývá umělých přerušení těhotenství; roční počet se odhaduje na asi patnáct tisíc. Od pádu režimu se tak počet snížil zhruba 7,5krát. Na konci osmdesátých let bylo na deset tisíc obyvatel 110 umělých přerušení. Méně je také samovolných potratů. Protipotratový spolek Hnutí pro život se snaží ovlivňovat legislativu a politiku tím, že prosazuje zákaz interrupcí, často s podporou některých nových sněmoven.
Organizace Amnesty upozorňuje, že každé lidské právo je propojeno s tělesnou autonomií a rozhodováním ohledně reproduktivního života. Amnesty věří, že má každý právo na svou vlastní tělesnou autonomii a rozhodování o tom, zda a kdy chce mít děti.
Po velkém konfliktu kolem potratů a veřejných demonstrací zůstává otázka, jak vyzní další politická a právní opatření. Andrej Babiš a jeho vztah k potenciálním střetům kolem reprodukčních práv je v tento moment součástí širšího kontextu politiky a veřejného mínění v Česku, které zahrnuje i mediální vliv a ekonomické zájmy velkých korporací.
Jak skončil soud s Braníkem z petky pod Pražským hradem?
Statistické a sociální souvislosti
Podle mezinárodních a domácích údajů se diskutovaný problém týká širokého spektra lidí, včetně intersex a transgender osob. Intersekcionalita ukazuje, že diskriminace se mnohdy kumuluje na různých rovinách, což zhoršuje přístup k zdravotní péči a reprodukčním službám.
| Aspekt | Poznámky |
|---|---|
| Bezpečnost potratů | V klinickém prostředí je jedním z nejbezpečnějších zákroků; riziko je nízké |
| Omezení přístupu | Způsobuje vyhledávání nelegálních zákroků a s tím související rizika |
| Intersekcionalita | Diskriminace podle pohlaví, rasy a dalších identit ovlivňuje dostupnost péče |