V tehotenstvi i po porodu jsem chodila dal ja terapie (online, fyzicky to pak neslo, to bych nemela kdy s miminkem), ktere me taky podrzely. Jsou tu nejruznejsi pribehy a poznatky o tom, jak antidepresiva v tehotenstvi a pri kojeni ovlivnují matku i dite. Dulezite je pracovat na tom s psychiatrem. Dolezite je pracovat na tom s psychiatrem. V tehotenstvi muzes zazit hormonalni bouri, ktera funguje jako antidepresiva. Pozor. Nemusi to fungovat samozrejme, kazda zena je jina. Regularne jsme videli, ze nektera antidepresiva se pri kojeni nemohou, protoze prochazeji mlikem a je tam i riziko sids.
Co říká dostupná literatura o vztahu kojení a poporodní depresí
Stale zvetsuje pocet dukazu, ze kojici zeny maji nizsi skor EPDS ve 2. a 4. mesici po porodu. Hamdan a Tamim prokázali, ze kojici zeny maji ve 2. a 4. mesici po porodu nizsi skor v Edinburgh Postnatal Depression Scale a je mene pravdepodobne, ze ve 4. mesicu budou kojit. Jiná prospektivní studie sledovala ženy od 3. trimestru gravidity do 3. mesicu po porodu a zjistila, ze vyssí kojici mamine mohou mit vyssi EPDS skor ve 3. mesici a souvislost s nižším kojícím tempem ve 4. mesici. Deprese je běžná po porodu s prevalenci 10-15 % matek ve Spojených státech a ještě vyšší v některých dalších zemích. Volba léku pro kojící matku s depresí závisí na několika faktorech.
U matky, která byla úspěšně léčena pro depresi během těhotenství, by měl být tentýž lék pokračován, ale mohl by být dodatečný problém s laktací, protože u žen, které užívají antidepresivum během těhotenství, je méně pravděpodobné, že budou kojit při propuštění. U nekoho je lepsi prijit na kontrolu jeste po porodu, proste je to hrozne ruzne. Deprese zjištěná v prvním roce po porodu je považována za poporodní depresi. Ženy s velkou depresivní poruchou v anamnéze mají v těhotenství velké riziko recidivy, zejména pokud přeruší léčbu. Ve studii s 201 pacientkami došlo k recidivě u 68 % žen, které léčbu přerušily, v porovnání s 26 % těch, které léčbu kontinuovaly.
Rizika a rozhodnutí kolem medikace během těhotenství
Většina antidepresiv může být použita u kojících matek. Obecně by matka měla být léčena lékem, na který dobře reagovala dříve. Pokud matka měla úspěšnou předchozí léčbu antidepresivem, většina zdrojů doporučuje opětovné zavedení stejného léku k optimalizaci šance na úspěšnou léčbu. U matky, která byla úspěšně léčena pro depresi během těhotenství, by měl být tentýž lék pokračován, ale mohl by být dodatečný problém s laktací, protože u žen, které užívají antidepresivum během těhotenství, je méně pravděpodobné, že budou kojit při propuštění. U některých žen lze zvažovat přerušení léčby před těhotenstvím.
Nejběžnějším způsobem srovnání vylučování léků do mateřského mléka je RID (doporučená hodnota 10 % nebo méně). RID citalopramu je 4-8 %, escitalopram 3,5-4 %, sertralin asi 0,5 %, paroxetin 1-1,5 %.
Mezi staršími antidepresivy bývá pozorována ospalost a podrážděnost u kojenců; některé studie uvádějí, že vylučování do mléka je konzistentní kolem RID 1-2 %. Fluoxetin má RID kolem 6 % s dlouhým poločasem rozpadu, což může vést k akumulaci v dětech. U některých dětí může být hladina >20 % matčiny dávky. Když matka užívala fluoxetin během těhotenství, většina expertů nedoporučuje změnu léků během kojení.
Sertralin a paroxetin mají nižší RID a jsou preferovány u žen bez historie léčby antidepresivy. Amitriptylin má nejvíce informací; extrémní ospalost byla hlášena u kojeného dítěte při dávce 10 mg denně, ale ostatní děti snášely dávky matky dobře. Nortriptylin bývá dobrá volba kvůli méně nežádoucím reakcím a žádným aktivním metabolitům.
Ostatní třídy antidepresiv se v kojeneckém mléce ukazují s RID často nízkým, ale zkušenosti jsou omezené. Venlafaxin je nejstarší člen SNRI a desvenlafaxin může mít vyšší koncentrace v mléce než samotný venlafaxin; RID souhrnně kolem 6,5 %. Duloxetin má RID <1 % v několika studiích. Bupropion může mít RID 1,4-10,6 %; nižší hladiny v séru kojenců, ale riziko křečí při vysokých dávkách bylo hlášeno. Trazodon a nefazodon mají proměnlivé RID; z jejich užívání v nízkých dávkách na spaní se neprokázaly významné nepříznivé reakce u kojenců, nicméně data jsou omezená.
MAOI inhibitory (isokarboxazid, fenelzin, tranilcy):starší MAOI se považují za rizikové a nejsou běžně k dispozici pro kojení; selegilin (transdermální náplast) má specifická doporučení - výrobce nedoporučuje kojení během léčby a po dobu 5 dnů po odstranění náplasti, ale jedna žena užívala 6 mg/den a kojila; krevní vzorek dítěte 12 dní po porodu ukázal, že selegilin ani metabolit nebyl zjištěn.
Nebenzodiazepinové anxiolytika a hypnotika: krátkodobé použití může být akceptovatelné, ale u kojenců se objevují projevy sedace, abstinenční symptomy a poruchy krmení. Benzodiazepiny mohou být v akutních stavech vhodné, ale kvůli riziku kongenitálních malformací se nedoporučují v prvním trimestru; během laktace by měly být voleny co nejkratší působící formy a méně rizikové varianty jako alprazolam, lorazepam a oxazepam.
Jiné důležité poznámky: plod je chráněn nejlépe, pokud je matka psychicky v pohodě; kojit nemusí být primární priorita, pokud je matka v depresi. Důkazy naznačují, že neléčená deprese může mít na plod a dítě negativní dopady, zatímco rizika z medikace jsou obvykle nízká a dávají přednost léčbě pod dohledem odborníka.
Doporučení pro praxi a plánování těhotenství
Nejvhodnější doba pro rozhodnutí, zda těhotné ženě podávat antidepresiva, je ještě před otěhotněním. Ženy s depresem v anamnéze, které v současné době užívají antidepresiva a nejsou depresivní: hlavními faktory pro rozhodnutí jsou závažnost a frekvence recidiv, míra remise a preference pacientky. Pokud pacientka výborně reaguje na starší antidepresivum, může být zvážena kontinuitní léčba i po početí. Změna léčby uprostřed těhotenství (po 20. týdnu) by měla být opatrná a pouze na základě důkazů a pod dohledem specialisty.
V těhotenství preferujeme SSRI (sertralin, citalopram/escitalopram, fluvoxamin) a venlafaxin; paroxetin bývá často nedoporučován kvůli riziku perzistentní plicní hypertenze u novorozence. Vysazení medikace před otěhotněním by mělo být provedeno pomalu, snižování dávky a lepší koordinací mezi psychiatrem, porodníkem a rodinou. Při kojení je doporučeno volit léky s nízkým RID a krátkým poločasem rozpadu, a monoterapii bez polyfarmacie.
Specifické tipy pro praktické rozhodování
Při volbě antidepresiva preferujeme monoterapii a lék s nízkým počtem metabolitů a krátkým biologickým poločasem. SSRI (sertralin, escitalopram) jsou často preferovány pro nižší RID a nízké hladiny v dětské krvi.
Pokud je nutná medikace během těhotenství, cílem je zachovat matku v remisi a minimalizovat rizika pro plod; jinak plod a dítě mohou být ohroženy nedostatečnou péčí nebo suicidálními činy.
Po porodu může dojít k poporodní depresi; včasná intervence a spolupráce s rodinou snižují rizika pro dítě.
Psychoterapie je efektivní u lehčích úzkostných stavů a depresí a může být použita jako doplněk k medikaci u závažnějších stavů.
Podstatné poznámky k praxi
Je důležité konzultovat plánování těhotenství se zkušeným psychiatrem a zvážit interdisciplinární spolupráci s gynekology, porodníky a pediatry. Konzultace s psychiatrem může pomoci u pacientek, které plánují otěhotnění, a u pacientek s komplikacemi. Rodina a další osoby mohou poskytnout podpůrný rámec a pomoci s dodržováním léčby. Koordinace péče s ostatními zdravotníky minimalizuje riziko sdělení nejednotných informací a zhoršení compliance s léčbou.

Pomoc pacientkám s rozhodováním o užívání antidepresiv v těhotenství
tags: #antidepresiva #v #tehotenstvi #zkusenosti