Standardní dvanáctisvodové EKG popisujeme podle tzv. EKG desatera. Systematicky proměřujeme jednotlivé parametry EKG záznamu. Je důležité si vždy před měřením ujasnit jednotky a jejich poměr v EKG záznamu! To lze určit z tzv. cejchu, který se rovná 1 mV, a rychlosti posunu papíru. Obvykle bývá 1 mm na ose y roven 0,1 mV. Dodržováním jednotného a přehledného postupu lze předejít zmatkům a omylům i při pozdější kontrole. Proto naměřené hodnoty ihned porovnáváme s fyziologickými, nalezené patologie viditelně označíme (pro ulehčení orientace).
Průchod elektrofyziologickým portrétem srdečního rytmu
V prvním bodu zkoumáme pravidelnost srdeční akce. Měříme vzdálenosti mezi zvoleným bodem komorového komplexu (nejčastěji kmit R) v každém cyklu v celém EKG. Rytmus je určení místa, kde v srdci vzniká akční potenciál (řídící vzruch), který vede k depolarizaci komor. Fyziologicky vzniká vzruch v sino-atriálním uzlu (SA) a dále se přes svalovinu síní, atrio-ventrikulární uzel (AV) a Hisův svazek šíří na svalovinu komor. To se na EKG záznamu projeví vlnou P, která je: a) pozitivní ve svodech I. a II. (vzruch se po síních šíří zprava dolů doleva), a b) komplexu QRS předchází P vlna v konstantním P-Q intervalu (výjimkou je prodlužující se interval PQ u Wenkebachovy periody - viz tam).
Splnění těchto podmínek je dokladem, že depolarizace komor je řízena ze sinusového uzlu a proto je na EKG záznamu je rytmus sinusový. Síňový rytmus znamená, že řídící vzruch vznikl v oblasti síní, ale mimo S-A uzel. Vlna depolarizace se po síních šíří jiným směrem než zprava doleva dolů a proto je P vlna ve svodu I. nebo ve svodu II. negativní. Je-li na EKG vlna P negativní ve svodu I. a vlna P pozitivní ve svodu II., pak vzruch vznikl v horní části levé síně a šířil se dolů doprava. Je-li vlna P negativní ve svodu II. a vlna P pozitivní ve svodu I., pak vzruch vznikl v dolní části pravé síně a šířil se nahoru doleva. Vlna depolarizace zasáhne i A-V uzel a vzruch se šíří po převodním systému na komory, kde způsobí depolarizaci komor. Na EKG pak QRS komplexu předchází P vlna s konstantním P-Q intervalem. Depolarizace komor je řízena ze síní a proto je v tomto případě rytmus síňový. Abnormální místo vzniku řídícího vzruchu neovlivní distální vedení vzruchu po komorách a proto se na EKG tvar ani trvání QRS komplexu nezmění.
U síňového rytmu může být frekvence síňových vzruchů až 200/min. Při normálním A-V převodu (A-V převod 1:1) se všechny vzruchy převedou na komory a frekvence komor (QRS) bude stejná jako frekvence síní (P vln). Z didaktického hlediska jde o abnormální P vlny ukazující na abnormální depolarizaci síní. Je-li frekvence síňových depolarizací 220-350/min, pak se vlny na EKG s touto frekvencí označují jako F vlny a ty jsou typické pro flutter síní. Je-li frekvence síňových depolarizací 375-600/min, pak se vlny na EKG s touto frekvencí označují jako f vlny a ty jsou typické pro fibrilaci síní. U fibrilace síní je výrazně nepravidelná akce srdeční. Za normálních okolností se rychlé síňové vzruchy (F nebo f), převádějí na komory v nižším počtu. A-V převod vzruchů pak může být v poměru 2:1, 3:1, 4:1. Řídící vzruch vzniká v A-V uzlu nebo v Hisově svazku (junkce) a šíří se jednak přes Tawaraova raménka na komory a jednak může, ale nemusí přecházet zpět a způsobovat retrográdní depolarizaci síní.
Pokud se vzruch převádí na síně, pak je na EKG P vlna ve svodech I. a II. negativní (vlna depolarizace se po síních šíří zespoda nahoru). Pokud se vzruch na síně nešíří, nedojde k depolarizaci svaloviny síní a ve všech svodech EKG chybí vlna P. U komorového rytmu vznikají vzruchy, které spouští depolarizaci komor, v převodním systému pod místem, kde se Hisův svazek dělí na Tawaraova raménka. Vlna depolarizace většinou běží po komorách jinou cestou a depolarizace vždy trvá delší dobu než normálně. To na EKG změní tvar QRS, ale hlavně dobu trvání QRS komplexu na 0,12 s a více než 0,12 s.
Jedním z důležitých znaků výkonu srdce je frekvence stahů komor (tep, puls). = počet velkých čtverců mezi dvěma periodicky se opakujícími ději (např. Fyziologicky P vlna předchází každý QRS komplex, od kterého je oddělena PQ intervalem). Dále hodnotíme pozitivitu a negativitu, amplitudu a dobu trvání P vlny a to všech bipolárních končetinových svodech (I., II. a III.) Fyziologicky je P vlna v I. a II. svodu pozitivní, ve III. svodu může být pozitivní, negativní a nebo chybí. Negativní P v I. nebo II. Při normálním nálezu nepřesahuje amplituda P vlny 0,25 mV. Vyšší hodnoty poukazují na možné zvětšení síní. Štíhlé vysoké P vlny se označují P pulmonale, a mohou být na EKG u nemocných s cor pulmonale. Vysoké P vlny širší než 0,11 s, někdy dvou-vrcholové se nazývají P-mitrale a mohou být na EKG u nemocných se zvětšením levé síně např.
Pokračujeme v popisu diagnostických parametrů: P-Q interval měříme od začátku P vlny do začátku komorového komplexu. Prodloužený P-Q interval znamená delší dobu převodu řídícího impulsu ze síní na komory při poruchách v A-V části převodního systému. QRS komplex je obecné označení pro depolarizaci komor. Je to graf průběhu a směru elektrické aktivace myokardu komor. R - Každý pozitivní kmit komplexu. S - Všechny negativní kmity komplexu následující za R kmitem. Fyziologicky QRS komplex trvá do 0,11 s. Ve všech svodech pátráme po Q kmitu. Ten může být normálně přítomen. Ovšem jeho trvání nepřesahuje 0,03 s. Q kmit delší než 0,04 jasně poukazuje na jizvu po infarktu myokardu.
Větší objem svaloviny při hypertrofii myokardu komor vyzařuje větší napětí a to může zvětšit amplitudy kmitů QRS komplexu. Normální velikosti amplitud QRS určují Sokolowovy indexy. Amplituda QRS ve svodech V1 nebo V2 se sčítá s amplitudou ve svodech R5 nebo R6. Z amplitud V1/V2 a amplitud R5/R6 se pro výpočet vybere vždy ta amplituda, která je větší. Normálně je součet amplitud kmitů RV1 (RV2)+ SV5 (SV6) ≤ 1,05 mV. Normálně je součet amplitud kmitů SV1 + RV5 < 3,5 mV nebo SV1 + RV6 < 4 mV. Větší hodnota indexu není průkaz hypertrofie myokardu komor. Hypertrofii myokardu spolehlivě prokážeme např. Trvá-li QRS komplex 0,13 s a více než 0,13 s Sokolowovy indexy neměříme.
Po depolarizaci komorové svaloviny (QRS komplex) následuje fáze plateau. V myokardu fyziologicky nedochází k žádným elektrickým změnám. ST úsek popisujeme ve všech 12 svodech. Pátráme po elevaci - zvýšení ST úseku nad isoelektrickou linii nebo depresi - snížení ST úseku pod isoelektrickou linii. Odchylky od normy jsou známkou poruchy repolarizace myokardu. T vlna reprezentuje na EKG záznamu repolarizaci komorového myokardu. Fyziologicky je konkordantní (stejná polarita jako největší kmit QRS komplexu ve svodech I, II a III). Pokud tomu tak není, popíšeme vlnu jako diskordantní, což je patologické. I. a II. III. Všechny odchylky od normy jsou patologické.
Celková délka intervalu odpovídá trvání depolarizace a repolarizace komorové svaloviny. Normální hodnoty jsou od 0,25 s do 0,50 s. Z hlediska mechanické práce srdce odpovídá interval QT zhruba systole komor. Prodloužení QT intervalu je známkou zvýšeného rizika vzniku maligní polymorfní komorové tachykardie (tzv. Délka QT závisí na srdeční frekvenci) - s rostoucí frekvencí klesá QT. Abychom toto vzali v potaz, zavádí se korigovaná hodnota, tzv QTc.
Elektrická osa srdeční vyjadřuje směr vektoru elektrické srdeční aktivity ve frontální rovině během depolarizace komor. Vzniká součtem mikroskopických elektrických dipolků z jednotlivých kardiomyocytů. Osu měříme od horizontálního směru vlevo. Za normálních okolností směřuje zprava shora dolů, je tedy přibližně totožná s anatomickou osou srdeční. Číselně nabývá hodnot mezi −30° až +110°. Při poškození myokardu nebo převodního systému může být elektrická srdeční osa výrazně odlišná od anatomické polohy srdce. V případě nálezu patologických Q kmitů ve dvou svodech elektrickou osu srdeční nesestrojujeme. Patologický Q kmit vzniká snímáním EKG potenciálu z dutiny komor. Vzniklý QRS komplex je zrcadlovým obrazem epikardiálního QRS komplexu - má opačný směr než epikardiální QRS komplex.
Procvičování: EKG (1. MUDr. Jiří Štefánek: Medicína, nemoci, studium na 1. Úvod do EKG - prof. Analýza animálního EKG Alžběta Straškrábová, dipl. práce 2017, VŠB -Technická univerzita Ostrava - dobře popsaná technika a jiné druhy zapojení.
Další souvislosti: Kouření ucpává tepny a způsobuje infarkt a mrtvici. Žadatelé o osvědčení zdravotní způsobilosti 2. třídy, kteří jsou po infarktu myokardu nebo chirurgickém zákroku v důsledku ischemické choroby srdeční bez příznaků, se musí podrobit kardiologickému vyhodnocení s uspokojivým výsledkem dříve, než může být po konzultaci s úřadem vydávajícím potvrzení způsobilosti zváženo přiznání způsobilosti. Poruchy srdečního rytmu nazývané odborně arytmie patří mezi nejčastější srdeční onemocnění. Vznikají jako důsledek odlišného vytváření nebo vedení elektrických vzruchů v srdci. Ve většině případů jde o naprosto nezávažné arytmie, které si postižený člověk vůbec neuvědomuje a které lze zachytit pouze dlouhodobým monitorováním elektrokardiogramu.
Jaké arytmie se mohou vyskytovat a jaké jsou jejich příznaky? Síňový rytmus, flutter, fibrilace síní, supraventrikulární arytmie, komorové arytmie. Příznaky tachyarytmií zahrnují bušení srdce, dušnost, tlak na hrudi, pocit tísně, krátkodobé ztráty vědomí. Brdyarytmie bývá spojována s pomalým tepem, tachyarytmie s rychlým tepem. K léčbě patří antiarytmika, kardioverze, katetrizační ablace, implantace kardiostimulátoru či kardioverteru-defibrilátoru a v některých případech chirurgická řešení.
Jaké jsou možnosti prevence arytmií? Eliminace podnětů ze nervového systému (stres, kofein, kouření, nadměrná zátěž). Důležitá je diagnostika: klidové 12svodové EKG, Holterův monitor, epizodní záznamníky. Katetrizační ablací lze v praxi léčit většinu supraventrikulárních tachyarytmií a u komorových arytmií zase řadu pacientů, zvláště pokud srdce zůstává bez rozsáhlého poškození. U fibrilace síní lze aplaci provést síňokomorový uzel či potlačit šíření vzruchu a využít implantabilní stimulátor.

Vysvětlení 12svodového EKG, animace
| Parametr | Norma | Patologie |
|---|---|---|
| P vlna amplituda | ≤ 0,25 mV | Zvětšená síň |
| QRS trvání | ≤ 0,11 s | → hypertrofie, jizva infarktu (≥0,13 s) |
| QT/QTc | normální podle frekvence | prodloužený QTc riziko maligní tachykardie |
| ST úsek | izoelectricky | elevace/deprese - porucha repolarizace |
| Elektrická osa | −30° až +110° | odchylky mohou znamenat změnu převodu či poškození |
U komorových arytmií lze katetrizační ablací vyléčit naprostou většinu nemocných, kteří mají jinak zdravé srdce a trpí některou z forem komorové tachykardie. U fibrilace síní lze pomocí ablací zasáhnout v případě problémů při podávání léků; u některých pacientů je možné zvolit neselektivní ablaci síňokomorového uzlu s následnou implantací kardiostimulátoru. U některých pacientů s život ohrožujícími arytmiemi lze použít kardioverter-defibrilátor. Děje se tak, když dojde k detekci život ohrožujícího rytmu a zařízení okamžitě provede elektrický výboj.
Pro diagnostiku arytmií je klíčový EKG záznam. Pokud se arytmie na klidovém EKG nezachytí, je indikována Holter monitorace, epizodní záznamníky, nebo invazivní vyšetření. Důležité je, že řada arytmií má pouze přechodný charakter a vyžaduje specifický režim monitorování.