Rodičovská odpovědnost, zahrnující povinnosti a práva rodičů v péči o dítě, vzniká narozením dítěte a zaniká s jeho plnou svéprávností. Tato odpovědnost náleží stejně oběma rodičům a je vykonávána v souladu se zájmy dítěte. Před jakýmkoli rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, jsou rodiče povinni sdělit dítěti vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní názor, s ohledem na jeho věk a vyspělost.
Rodiče vykonávají rodičovskou odpovědnost ve vzájemné shodě. V případě nebezpečí z prodlení může jeden z rodičů rozhodnout sám, avšak je povinen neprodleně informovat druhého rodiče. Pokud se rodiče nedohodnou v záležitosti významné pro dítě, rozhodne soud na jejich návrh. V případě smrti rodiče, omezení jeho rodičovské odpovědnosti nebo jeho nezjištěnosti, vykonává rodičovskou odpovědnost druhý rodič.
Pokud je postižena rodičovská odpovědnost obou rodičů nebo jediného rodiče, soud jmenuje dítěti poručníka. Nezletilý rodič, který nedosáhl plné svéprávnosti, má výkon rodičovské odpovědnosti pozastaven, s výjimkou péče o dítě, pokud soud nerozhodne jinak.
Omezení a pozastavení rodičovské odpovědnosti
Před rozhodnutím soudu o omezení rodičovské odpovědnosti je vždy posuzováno, zda je nezbytné omezit právo rodiče na osobní styk s dítětem. V případě zbavení rodičovské odpovědnosti zůstává rodiči právo styku s dítětem pouze tehdy, pokud tak rozhodne soud s ohledem na zájem dítěte.
Mezi opatřeními souvisejícími s výkonem rodičovské odpovědnosti existuje hierarchie podle intenzity zásahu. Od nejmírnějšího opatření v podobě zvláštních opatření při výchově dítěte, přes pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti, omezení jejího výkonu, omezení samotné rodičovské odpovědnosti, až po nejpřísnější opatření v podobě zbavení rodičovské odpovědnosti.
Pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti má spočívat v objektivních překážkách a má nesankční povahu, zatímco omezení či zbavení rodičovské odpovědnosti je povahy preventivní i sankční. Při omezení výkonu rodičovské odpovědnosti není omezena samotná rodičovská odpovědnost, avšak při omezení či zbavení rodičovské odpovědnosti je omezen i její výkon, s výjimkou práva osobního styku s dítětem.
Omezení výkonu rodičovské odpovědnosti je prostředek zásahu nižší intenzity, který by měl být použit v případech, kdy je omezována povinnost nebo právo, které je třeba opakovaně vykonávat. Rozlišení, zda je omezena samotná rodičovská odpovědnost, či její výkon, je rozhodující pro formulaci výroku soudního rozhodnutí.
Pozastavení nebo omezení výkonu rodičovské odpovědnosti může být vysloveno pouze tehdy, kdy podle objektivního důvodu vylučujícího její výkon takové opatření nezbytně vyžaduje zájem dítěte. Při výběru konkrétního opatření je nutné zvažovat jeho přiměřenost a princip minimalizace zásahu do práva na rodinný život.
Způsoby nabytí a výkonu rodičovské odpovědnosti
Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, ochraně dítěte, udržování osobního styku s dítětem, zajišťování výchovy a vzdělání, určení místa bydliště, zastupování a správě jeho jmění. Vzniká narozením dítěte a zaniká nabytím plné svéprávnosti.
Rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům a je vykonávána ve vzájemné shodě. V případě nebezpečí z prodlení může jeden z rodičů rozhodnout sám, pod podmínkou okamžitého informování druhého rodiče. Jedná-li jeden rodič sám vůči třetí osobě v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče.
Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti významné pro dítě, rozhodne soud na návrh rodiče. To platí i v případě, kdy jeden rodič vyloučil druhého z rozhodování o významné záležitosti dítěte. Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání.
Pokud některý z rodičů nežije, není znám, nebo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, vykonává rodičovskou odpovědnost druhý rodič. Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, soud mu ustanoví opatrovníka.
Rodiče mají povinnost a právo pečovat o jmění dítěte. S peněžními prostředky, které nebudou zapotřebí k úhradě výdajů souvisejících s majetkem dítěte, musí bezpečně nakládat. Co rodiče získají použitím majetku dítěte, nabývá dítě. Poruší-li rodiče povinnost pečovat o jmění dítěte jako řádní hospodáři, nahradí dítěti škodu společně a nerozdílně.
Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při péči o jmění dítěte, rozhodne soud na jejich návrh. K právnímu jednání týkajícímu se jmění dítěte potřebují rodiče souhlas soudu, pokud se nejedná o běžné záležitosti nebo záležitosti zanedbatelné majetkové hodnoty.
Omezení, pozastavení a zbavení rodičovské odpovědnosti
Brání-li rodiči ve výkonu rodičovské odpovědnosti závažná okolnost, může soud rozhodnout o pozastavení jejího výkonu, je-li to v souladu se zájmy dítěte. Pokud rodič nevykonává rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí nebo omezí její výkon a stanoví rozsah tohoto omezení.
Jestliže rodič zneužívá svou rodičovskou odpovědnost nebo její výkon, anebo ji závažným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské odpovědnosti zbaví. Spáchal-li rodič proti svému dítěti úmyslný trestný čin, nebo použil-li dítě ke spáchání trestného činu, soud zvlášť posoudí důvody pro zbavení rodičovské odpovědnosti.
Před rozhodnutím soudu o omezení rodičovské odpovědnosti je vždy posuzováno, zda je nezbytné omezit právo rodiče na osobní styk s dítětem. V případě zbavení rodičovské odpovědnosti zůstává rodiči právo na styk s dítětem pouze tehdy, pokud soud rozhodne o jeho zachování s přihlédnutím k zájmu dítěte.
Pozastavení výkonu nebo zbavení rodičovské odpovědnosti nemá vliv na plnění vyživovací povinnosti k dítěti. Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče jiného člověka, přičemž rozhodnutí musí být v souladu se zájmy dítěte.
Svěření dítěte do osobní péče pečující osoby nenahrazuje pěstounskou či ústavní péči a má přednost před ní. Pečující osoba musí skýtat záruky řádné péče a souhlasit se svěřením dítěte. U příbuzné či blízké osoby dá soud přednost jí, pokud to není v rozporu se zájmy dítěte.
Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti a povinnost platit výživné k rukám pečující osoby. Pečující osoba má právo vymáhat výživné a hospodařit s ním v zájmu dítěte.
CELÝ ROZHOVOR: Tereza Mikovcová. Chci studovat, ale peníze nejsou
Právní kroky a obnova rodičovské odpovědnosti
V případě rozhodnutí soudu o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti se rodič může bránit podáním řádného opravného prostředku, nejčastěji odvolání k nadřízenému soudu. Odvolací lhůta činí 15 dní a počíná běžet od doručení rozhodnutí.
Dokud není o odvolání rozhodnuto, výkon rodičovských práv není omezen. Odvolací soud může potvrdit, změnit nebo zrušit napadené rozhodnutí.
I po pravomocném rozhodnutí je možná obnova rodičovské odpovědnosti, pokud dojde ke změně poměrů rozhodných pro její zbavení. Soud tak může učinit na návrh rodiče nebo z moci úřední, pokud je změna poměrů natolik závažná, že umožňuje opětovné nabytí rodičovských práv.
Klíčem k obnovení rodičovské odpovědnosti je prokázat, že se situace změnila a návrat rodičovské odpovědnosti nebude dítěti škodit. Důležitá je aktivní účast na jednáních, spolupráce s odborníky a prokázání zájmu o dítě.
Soudní rozhodování o rodičovské odpovědnosti je vždy založeno na nejlepším zájmu dítěte a individuálním posouzení okolností každého případu. Případy jako dlouhodobé zanedbávání péče nebo spáchání úmyslného trestného činu proti dítěti mohou vést ke zbavení rodičovské odpovědnosti.
Zbavení rodičovské odpovědnosti je nejzávažnější zásah do vztahu rodiče a dítěte a soud k němu přistupuje jen ve výjimečných případech. I v takové situaci však rodiči zůstává vyživovací povinnost.
tags: #zpusoby #nabyti #rodicovskych #prav