Znakování pomáhá dětem komunikovat ještě před rozvojem řeči. I když se děti rodí s přirozenou touhou po sociální interakci, jejich řečový aparát dozrává pomaleji než jejich motorické dovednosti. Právě zde vstupuje do hry znakování, které využívá přirozených gest a pohybů těla jako mostu k verbální řeči. Jednou z nejčastějších obav rodičů je, že by znakování mohlo oddálit nebo zpomalit nástup mluvené řeči, protože by dítě mohlo gesta preferovat z důvodu pohodlnosti. Dlouhodobé vědecké studie však tento mýtus přesvědčivě vyvrátily a naopak prokázaly, že znakování verbální vývoj aktivně usnadňuje a urychluje.
Výzkum sponzorovaný americkým Národním institutem zdraví, který vedly doktorky Linda Acredolo a Susan Goodwyn, ukázal, že znakující děti mají výrazný náskok v receptivních i expresivních jazykových dovednostech. Tento pozitivní efekt je dán několika mechanismy. Především znakování funguje jako takzvané „lešení“, které dětem pomáhá pochopit symbolickou funkci jazyka - tedy fakt, že jeden fyzický pohyb může zastupovat konkrétní předmět nebo myšlenku. Dítě, které dokáže znakem označit objekt svého zájmu, navíc přirozeně podněcuje rodiče k bohatší verbální reakci. Doba, kdy dítě už přesně ví, co chce, ale nedokáže to říct slovy, bývá pro rodinu velmi náročná a plná frustrace. Znakování dává dětem do rukou účinný nástroj, jak si říct o jídlo, vyjádřit bolest nebo upozornit na něco zajímavého, aniž by musely sahat k hysterickému pláči.
Studie i zkušenosti rodičů potvrzují, že znakující děti jsou méně frustrované, lépe zvládají emočně vypjaté situace a mají s rodiči hlubší a klidnější vztah. Pokud dítě například dokáže znakem rozlišit, že chce sušenku a ne piškot, předchází se tím zbytečným záchvatům vzteku. Rodiče zároveň uvádějí, že mají z rodičovství větší pocit uspokojení, protože se cítí kompetentnější v naplňování potřeb svého potomka. Vedle běžně se vyvíjejících dětí přináší znakování obrovskou úlevu dětem s opožděným vývojem řeči. Tyto děti mívají výborné porozumění jazyku (receptivní dovednosti), ale nedaří se jim slova produkovat, což vede k silným pocitům neuspokojení a negativním interakcím s okolím. Zavedení znakového programu u dětí s opožděnou řečí ukázalo, že skupina komunikující znaky dokázala v oblasti vyjadřování rychle smazat propast mezi sebou a svými vrstevníky.
V České republice se rodiče nejčastěji setkávají se dvěma hlavními systémy znakování. Prvním z nich je americký program Baby Signs, který do ČR přinesla Michaela Tilton. Tento systém čerpá inspiraci z amerického znakového jazyka (ASL), avšak znaky jsou modifikovány pro snazší motorické provedení batolaty. Druhým přístupem je Znakování s miminky, který vytvořila česká speciální pedagožka Terezie Vasilovčík Šustová. Její metoda klade menší důraz na formální výuku a pevně daný slovník. Při porovnání konkrétních znaků mezi těmito systémy najdeme drobné rozdíly. Například znak pro „čepici“ v programu Baby Signs spočívá v poplácání dlaní po temeni hlavy, zatímco český systém pouze přiloží ruku na hlavu na znamení nasazené čepice.
Znak pro „koupání“ u Baby Signs zahrnuje pohyb pěstmi nahoru a dolů nezávisle na sobě, zatímco u českého systému se obě pěsti po hrudníku pohybují synchronně, což může být pro menší kojence motoricky náročnější na koordinaci. Nejlepší čas pro zahájení znakování nastává obvykle mezi 6. a 12. měsícem věku, kdy dítě začíná projevovat zájem o komunikaci, navazuje oční kontakt, samo ukazuje prstem nebo mává na rozloučenou. Rodičům se doporučuje začít s malým počtem znaků (zhruba 3 až 5), které se týkají každodenních rutin a motivujících předmětů. Nejúspěšnějšími prvními znaky bývají slova z oblasti jídla (mléko, jíst, pít), hygieny, oblíbených zvířat (pes, kočka) a také velmi oblíbený a multisenzorický znak pro „světlo“ nebo „ještě“. Důslednost a trpělivost jsou klíčem k úspěchu. Někdy trvá i dva měsíce pravidelného ukazování, než dítě znak vstřebá a samo poprvé použije.
Ačkoliv má znakování se slyšícími batolaty řadu benefitů, narazilo i na kritiku, zejména ze strany části komunity neslyšících. Někteří neslyšící vnímají používání upravených znaků (které se liší od plnohodnotného českého znakového jazyka) jako neetické poškozování a devalvaci jejich rodného jazyka. Zastánci programů pro slyšící batolata však tuto argumentaci vyvracejí logickým srovnáním. Znakování miminek není zamýšleno jako plnohodnotný jazyk, nýbrž jako dočasný nástroj, který děti samy opustí, jakmile se naučí mluvit. Je to podobné, jako když malé děti používají zjednodušená dětská slova jako „hačí“ (sedět) nebo „bumbat“ (pít). Nikdo je neobviňuje, že tím ničí český jazyk - jde o naprosto přirozený, přechodný stupeň ve vývoji. Znakování pro slyšící miminka proto nemá s kulturou neslyšících nic společného a nesnaží se její jazyk nahradit.
Znakování s miminky a batolaty představuje neocenitelný nástroj pro raný rozvoj komunikace. Odstraňuje komunikační bariéry v období, kdy dítě rozumí svému okolí, ale fyzicky ještě nedokáže artikulovat. Poskytuje rodinám klidnější soužití s méně záchvaty frustrace, podporuje neurologické propojení v mozku dítěte a prokazatelně urychluje nástup mluveného slova i rozvoj slovní zásoby.

Praktické vedení rodičů a srovnání systémů
V České republice se nejčastěji pracuje s Baby Signs a Znakováním s miminky. Nejprve se vyvinuje malý počet znaků zaměřený na každodenní rutiny a motivující předměty. Důležité je být důsledný a trpělivý, protože některé znaky mohou děti začít používat až po několika měsících pravidelného ukazování. Příklady prvních znaků: mléko, jídlo, pití, pes, kočka, světlo, ještě. Rozdíly mezi systémy se týkají zejména konkrétních znaků a jejich motorického provedení; např. znak „čepice“ a znak „koupání“ lze provést odlišně v Baby Signs a v českém systému.
Řízení kurzu a osvěty se v ČR děje prostřednictvím seminářů, přednášek a kurzů pro rodiče i děti. Kurzů se účastní i otcové, kteří bývají na začátku skeptičtí, ale často odcházejí nadšení. Významná je i mezinárodní dimenze: český znakový jazyk umožňuje komunikaci s lidmi po světě, kteří ovládají svůj národní znakový jazyk, ačkoliv jazyková pravidla se v jednotlivých zemích liší.
Názory na mezinárodní využití českého znakového jazyka se často mění. Někteří tvrdí, že znaková řeč není mezinárodní, ale že znakový jazyk má univerzální principy a může usnadnit komunikaci s lidmi, kteří ovládají znakový jazyk. Důležitým prvkem je uvědomění si, že znakový jazyk a znaková řeč nejsou totéž: znakový jazyk je plnohodnotný jazyk s vlastní gramatikou a slovní zásobou, zatímco znakování miminek je dočasný nástroj pro raný rozvoj řeči. Z hlediska vzdělávání a inkluze se znakový jazyk může stát součástí vyučování od mateřských škol až po vysoké školy.
Rodičům se doporučuje sledovat vlastní tempo dětí a nikdy netlačit na využívání znaků kvůli rychlosti. Znakování má šanci zlepšit komunikaci a snižovat frustraci, ale vždy by mělo doplnit rozvoj mluvené řeči a nebylo nahrazením jejího rozvoje.
Praktické zásady pro začátek
- Začínejte mezi 6. a 12. měsícem, když dítě projevuje zájem o komunikaci.
- Používejte 3-5 znaků zaměřených na běžné potřeby a každodenní aktivitu.
- Buďte důslední a trpěliví; dítě může trvat až dva měsíce, než znak vstřebá a poprvé použije.
- Buďte připraveni si vytvořit vlastní znakovou „řeč“ podle potřeby dítěte.
Video a doprovodné materiály programu Baby Signs nabízejí slovník znaků, video slovník pro miminka a semináře pro rodiče. Program zdůrazňuje, že znakový systém není náhražkou mluvené řeči, ale prostředkem pro rozvoj řečových dovedností a mezilidské komunikace.
Znakový jazyk pro miminka - KDY PŘESNĚ ZAČÍT UČIT SVÉ DÍTĚ ZNAKOVÝ JAZYK
Na závěr lze říci, že znakování mírně řeší překážky v komunikaci, zlepšuje rodinné vztahy a pomáhá dětem s opožděným vývojem řeči rychleji navazovat kontakt s vrstevníky. Znakování je tedy nejen praktický nástroj rané komunikace, ale také inspirativní prostředek k rozvinutí celkové jazykové a kognitivní výbavy dítěte.