Operátorce nahlásíme své jméno, místo, kde se nacházíme, co se stalo, věk dítěte a v jakém je stavu. Není nutné nahlásit přesnou diagnózu, spíše popíšeme, jak na tom dítě je - při vědomí nebo v bezvědomí, kde udává bolest, jaké má obtíže atd. Hovoru není třeba se obávat, operátorky se dotáží na důležité informace, rodiče uklidní a poskytnou rady, co udělat do příjezdu záchranářů. Ztráta vědomí je závažný stav, který může ohrozit život dítěte. Je důležité, aby pomoc byla rychlá a efektivní. Přitom základní postupy nejsou složité.
Bezvědomí může nastat jako důsledek úrazu (nejčastěji hlavy), zhoršení zdravotního stavu (epilepsie, cukrovka, horečky) nebo otravy. Příčin je velká řada a pro správné poskytnutí první pomoc není nutné zjistit, o kterou z nich se jedná. Záklon hlavy slouží k uvolnění dýchacích cest. Díky němu zabráníme ucpání dýchacích cest kořenem jazyka. Provedeme ho tak, že dítě v leže na zádech chytíme prsty jedné ruky pod bradou a druhou rukou za čelo. Dýchání zjišťujeme, abychom se rozhodli, jak na tom budeme dále. Dítě musí mít zakloněnou hlavu, aby byly volné dýchací cesty. Pozor, u bezvědomého musíme záklon hlavy držet. Podíváme se na hrudník dítěte - pokud se pravidelně zvedá a klesá, dítě dýchá. Také je možné přiložit své ucho k nosu a ústům dítěte - cítíme vydechovaný vzduch.
Pokud dítě dýchá, udržujeme záklon hlavy a sledujeme jeho dýchání do příjezdu záchranné služby. I v zotavovací poloze kontrolujeme dýchání. Pokud dítě přestane dýchat, ihned jej otočíme na záda a resuscitujeme. Pokud dítě v bezvědomí nedýchá nebo dýchá nedostatečně, hrozí mu nedokysličení těla, především mozku, a tím pádem trvalé postižení nebo úmrtí. Dítě po záklonu hlavy nedýchá nebo nedýchá normálně. Pokusíme se přivolat dalšího člověka, který nám může pomoci (například zavolá záchrannou službu).

Zakloníme hlavu dítěte, držíme jeho nos zacpaný a přiložíme svoje ústa na ústa dítěte. Pak provedeme umělý vdech. Správné provedení resuscitace je ve stresové situaci obtížné. Dispečerka záchranné služby vás bude celou dobu telefonicky navádět a podporovat. Dušení u malých dětí je velkým nebezpečím, kterému bychom se měli především snažit předcházet. Pokud už k němu dojde, musíme jednat rychle. Postupy přitom nejsou moc složité.
Dusící se dítě je obvykle rudé v obličeji nebo začne promodrávat. Když kašel neúčinkuje, provedeme údery do zad. U kojenců provádíme tak, že si dítě položíme obkročmo na svoje předloktí, dlaní držíme hlavičku. Pokud údery do zad nevedly k vypuzení cizího tělesa, zkusíme Heimlichův manévr. Stoupneme si za dítě, svoji ruku sevřeme v pěst a tu položíme nad pupík dítěte. Pak pomocí druhé ruky tlačíme pěstí na nadbřísko směrem k sobě a nahoru. Tím stlačíme bránici a vzduch vytlačený z plic může cizí těleso vynést ven. K vyražení dechu dojde při nárazu na hrudník, zepředu či zezadu.
Dítě je při vědomí, ale nedýchá a nemůže mluvit. Vyražený dech je způsoben křečí bránice, stav se sám o sobě zlepší, protože se bránice odkysličí a křeč povolí. Ke krvácení může dojít při různých ranách ostrými předměty. Při velkém krvácení je přímo ohrožen život dítěte. Můžeme také obvázat pomocí tlakového obvazu (Přímo na ránu přiložíme jednu smotanou ruličku obinadla a pomocí druhého obinadla ji pevně přivážeme). Drobné rány patří mezi běžné úrazy, které obvykle ošetřujeme doma. Poté ránu sterilně zakryjeme - zalepíme nebo obvážeme. Ránu dále sledujeme a držíme v čistotě.

Nebezpečné jsou především ty, kdy je zasažena hlava. Ne každé násilí směřované na hlavu vede k otřesu mozku. Zlomeniny patří k častým úrazům dětí, ať už při sportu nebo v domácnosti. Někdy bývá těžké zlomeninu s jistotou rozpoznat. Tu získáme až rentgenologickým vyšetřením. Zlomeniny se obvykle projevují bolestí, otokem, krevním výronem a snížením pohyblivosti končetiny. Základem první pomoci je znehybnění zlomeniny. Často pozorujeme u dětí, které utrpěly zlomeninu, že zůstanu v původní poloze a pohybují se co nejvíce. Znehybnění zmenší bolest a zabrání dalšímu následnému poškození. Dlahování pomoci klacků, lyžařských hůlek apod. Pokud se jedná o otevřenou zlomeninu, ránu sterilně zakryjeme, snažíme se při ní s končetinou co nejméně pohybovat. U menších zlomenin (prsty, zápěstí) dopravíme dítě na lékařské ošetření. Popáleniny jsou způsobeny vysokou teplotou. Pokud jsou na popálenině puchýře, sterilně ji zakryjeme.
Postupy první pomoci u dětí nejsou nic složitého a náročného. Jen přečtení pouček a návodů je ale nestačí. Je lepší si postupy nacvičit na některém z kurzů první pomoci. Pak nebudete v dané situaci zaskočeni a aspoň trochu se vyhnete stresu.
První pomoc - kroky vedoucí k záchraně při zástavě dýchání a krevního oběhu u novorozence a kojence (0.-1. 1. 2. máte-li podezření, že dítě vdechlo cizí předmět (stav dušnosti vznikl nápadně náhle, např. 3. Pozor na vdechovaný objem vzduchu, nesmí být příliš malý (hrudník se nehýbe), ani příliš velký, došlo by k poranění plic a dýchacích cest dítěte a jeho stav by se mohl ještě zhoršit. Hrudník by se měl pohybovat přibližně tak, jako by se dítě samo spontánně nadechovalo. 4. Poznámka: Pokud si ve stresu nebudete moci vzpomenout na doporučené poměry, nabízíme praktickou radu. Srdce člověka pracuje vyšší frekvencí než nádech/výdech. Proto je lépe častěji stlačovat hrudník a občas provést vdech, než zdlouhavě přemýšlet nad doporučenými poměry. 5. sledujte stále projevy dítěte, především zda dýchá a má známky zachovaného krevního oběhu, sledujte barvu. Autor: doc. MUDr. Tomáš Honzík, PhD. a doc. MUDr. A. Článek je aktualizovanou verzí textu Mgr. Anny Ryskové z roku 2025.
KISS syndrom je zkratka pro Kopfgelenk Induzierte Symmetrie Storung, v českém překladu tedy porucha symetrie způsobená blokádou v oblasti hlavových kloubů. Tato porucha se nejčastěji popisuje u novorozenců a malých dětí. Nejedná se o onemocnění, ale o dysfunkci svalů a kloubů horní krční páteře. Jak poznat KISS syndrom? Charakteristické pro KISS syndrom je zvýšené napětí v oblasti horní krční páteře, často více na jedné straně. Z toho vyplývá preferované otočení hlavy k jedné straně a omezený pohyb hlavy na druhou stranu. Může ho doprovázet větší záklon hlavičky a také diskomfort v oblasti krční páteře. Přetrvávající asymetrie se může promítat do dalšího pohybového vývoje a později se projevit například otáčením pouze přes jeden bok, opožděným nebo vynechaným lezením po čtyřech, sešikmením ramen, vadným držením těla nebo skoliózou. KISS syndrom je termín používaný v posledních letech. KISS syndrom je v dnešní době často diskutovaný. Nejedná se o oficiální název diagnózy a proto většina zdravotníků tento pojem přímo nepoužívá. Mezi odbornou veřejností se v ČR spíše používá pojem predilekce či asymetrie. Tyto pojmy se z velké části překrývají s KISS syndromem. Asymetrické držení hlavy a trupu - Miminko má většinu času hlavu otočenou k jedné straně. Do věku cca 6-8 týdnů je mírné preferování jedné strany normální. Záklon hlavy - Miminka s KISS syndromem mají častěji hlavu v záklonu, jsou více prohnutá v krční páteři. Při nespokojenosti se obvykle prohýbají v celé páteři tzv. “do luku”. Problémy s kojením - Dítě může mít také potíže při kojení kvůli omezené hybnosti krční páteře a/nebo bolesti v určitých polohách. Pro větší záklon hlavy může mít obtíže s přisátím. Asymetrické otočení hlavy k jedné straně může znesnadnit kojení v některých polohách či ztížit kojení z jednoho prsu. Z těchto důvodů mohou děti méně přibírat a mohou mít potřebu následného dokrmu umělým mlékem.

Další části popisu pokračují o spolupráci s fyzioterapeuty, kdy v 8 týdnech by mělo dítě zvládat symetrické postavení hlavy a páteře vleže na zádech i na břiše. U dětí s KISS syndromem bývá často patrný úklon hlavy na jednu stranu a zakřivení trupu do tvaru písmene C. Ve 3 měsících by již všechny děti měly být schopny plné symetrie. Pokud tomu tak není, pediatr často doporučuje fyzioterapii. Na základě rozhovoru s rodičem, pozorování a vyšetření miminka fyzioterapeut posoudí, zda se jedná o KISS syndrom. Terapie zahrnuje jemné techniky k uvolnění zvýšeného svalového napětí, zlepšení hybnosti krční páteře a podle potřeby také prvky kraniosakrální terapie. V terapii využíváme také prvky Vojtovy reflexní lokomoce, Bobath konceptu a BPP dle Čápové. Všechny používané techniky jsou šetrné a nebolestivé.
FAQ: Hned první rozdíl přichází u malých dětí do 1 roku, u kterých dech vyšetřujeme vleže na zádech, avšak volíme pouze neutrální polohu hlavy. Nepokoušejte se proto u takto malých dětí o záklon hlavy, dítěti byste mohli způsobit zbytečná poranění. Jste-li na místě sami a dítě nedýchá normálně (nedýchá vůbec, chrčí nebo lape po dechu), nejprve alespoň minutu resuscitujte a až poté volejte na záchranku. Během oné minuty je totiž vysoká šance na záchranu dítěte. Nejste-li na místě sami, resuscitujte a instruujte druhého k okamžitému vytočení 155. U naprosté většiny dětí, které resuscitaci potřebují, došlo k dýchacím obtížím. Příčinou může být vdechnutí cizího tělesa, zvratků nebo třeba tonutí. Dítěti je třeba přizpůsobit hloubku tlaku na hrudník při srdeční masáži. Obecným pravidlem je stlačovat hrudník do 1/3 jeho celkové hloubky. U dětí do 1 roku jsou to 4 cm, u dětí nad 1 rok je to 5 cm. U dětí do 1 roku stlačujte hrudník špičkami natažených prstů. Nad 1 rok věku dítěte volte ke stlačování hrudníku 1 ruku. Pokud nemáte specifické znalosti o resuscitaci dětí, zahajte resuscitaci a pokuste se o 5 úvodních umělých vdechů. Vytočte 155. Dbejte rad dispečera. Pokud máte kurz první pomoci a skutečné dovednosti resuscitace, můžete provést 5 vdechů a poté pokračovat podle pokynů. U dětí do 1 roku vložíte nos i ústa a provádíte vdechy obemknutím. U dětí nad 1 rok se umělé vdechy provádějí jen do úst a nos se uzavírá. Důležité je sledovat pohyb hrudníku a barvu kůže.