V České republice se každý rok a narodí přibližně sto tisíc novorozenců. Asi 10% dětí z tohoto počtu se narodí předčasně. Nepřítomnost rodičů a absence kontaktu rodičů s jejich dítětem je pro dítě i pro rodiče poškozující. V současné době přibývá poznatků o tom, že i nedonošené děti potřebují přítomnost rodičů, jejich péči, jejich doteky, jejich lásku. Přímý kontakt a blízkost rodiče u inkubátoru má velmi dobrý vliv na děti i rodiče. Existují velké rozdíly mezi nedonošenými a donošenými novorozenci. Ukazuje se, že nedonošení novorozenci na nepřítomnost rodičů mohou reagovat jiným způsobem, než donošení. Stres z odloučení může být pro nedonošeného novorozence přímo poškozující, a současně narušuje vývoj mozku, který vlivem předčasného ukončení těhotenství nebyl ještě dokončen. Předčasně narozené a osamocené dítě v inkubátoru prožívá stres, emoční nestabilitu, je vystaveno řadě bolestivých podnětů při vyšetřeních, nezbytných krevních odběrech. Uložením do inkubátoru, který je pro dítě nepřirozeným prostředím, ztrácí dítě možnost přímého kontaktu s matkou. Prostředí inkubátoru vyvolává v nedonošeném novorozenci pocit nejistoty, strachu.

Unikátnost programu CCP podle prof. Lehtonen spočívá ve velmi rychlém sledu změn, ve využití metody přímého osobního mentoringu přímo u lůžka dítěte. Všechny změny současně absolvují všichni členové zdravotnického teamu (sestry i lékaři). Za 12 let od vytvoření programu Close Collaboration with Parents paní profesorka svůj systém péče zavedla na prakticky všech novorozeneckých JIP ve Finsku. Pozitivní vliv změn může potvrdit prof. Lehtonen a její team řadou výsledků. Vědecké práce této pracovní skupiny jsou celosvětově publikovány a mají velkou citovanost. Mezi nejvíce citované práce patří zjištění významně nižší incidence postnatálních depresí, pokles incidence novorozeneckých sepsí, zkrácení délky pobytu dětí v nemocnici. Děti jsou předávány rodičům, kteří dokonale rozumí jejich potřebám a přechod do domácí péče je plynulý, nevyvolává stres. Rodiče lépe akceptují své dítě i s jeho handicapy, které jsou následkem nedonošenosti. Díky těmto výsledkům je o účast v programu prof. Lehtonen celosvětově velký zájem. Unikátnost programu spočívá v „přeškolení“ veškerého ošetřovatelského i lékařského personálu na jinou kulturu péče o nedonošené dítě i jeho rodinu. Během 18 měsíčního programu je změněna mentalita všech zdravotnických profesionálů na JIP. Jakmile je tento cíl dosažen, každý nový pracovník JIP je již zaučen a trénován v těchto postupech. Tímto je zabezpečena trvalá udržitelnost programu, uchovávání a další předávání nově získaného know-how. Udržování nabytých dovedností již nevyžaduje další finanční náklady.

31. 3. 2020Autor: doc. MUDr. Rehabilitace dospělých nemocných, hlavně těch pohybově méně zdatných, je provázena doslova potem a dřinou. Všech.
Fyzioterapeuti, specializovaní na dětské nemocné jsou ve Fakultní nemocnici Olomouc zcela nezastupitelní ve zdravotnických týmech na Dětské klinice a Novorozeneckém oddělení. „Společně s ošetřovatelským týmem se snažíme optimalizovat míru i kvalitu všech stimulů ze zevního prostředí, které na nedonošené miminko působí. Zjednodušeně, snažíme se miminko cíleně aktivovat ale přitom současně konejšit či minimalizovat možné negativní důsledky na jeho nezralý mozek. Miminko slovům asi příliš nerozumí. Ale téměř jistě rozumí barvě a rytmu hlasů či zvuků kolem něj. A zcela jistě jeho mozek, který je nucen dozrávat již mimo bříško maminky, rozumí kontaktu našich rukou s celým jeho tělem. Hlavně v měnících se terapeutických polohách, třeba i na bříšku. Tedy v jiných, než pokud by bylo stále zabalené vleže na zádech. Při této, tzv. reflexní, terapii nedonošených dětí je nejdůležitější najít rovnováhu. Tak jako snad ve všem. Ani moc ani málo,“ uvedla fyzioterapeutka.

Z medicínského hlediska je nejdůležitější zahájit fyzioterapii nezralých novorozenců včas, co nejdříve. Reflexní pohybová terapie podporuje jejich psychomotorický vývoj, především zlepšení neurofyziologických funkcí mozku. Ale třeba i přibývání na váze, současně je tréninkem kardiovaskulárního aparátu a navyšuje celkovou kondici novorozenců. „Hlavním rizikovým faktorem nedonošených novorozenců je syndrom respirační tísně. I proto je hlavní formou rehabilitace tzv. respirační fyzioterapie. Správně vedenou rehabilitací dochází ke zlepšení funkční koordinace mezi dýchacími a ostatními svaly trupu. Žádoucí je současně podpora perorálního příjmu, zlepšení koordinace mezi sáním, polykáním a dýcháním. Snažíme se předrážděné novorozence zklidnit, a jiné, ty hypotonické, zase aktivovat. Podstatné je přitom vědět, jak se dítě chovalo po terapii během dne a jak spalo v noci. Podle toho pak volíme aktuálně léčebný plán a přizpůsobujeme charakter i délku terapie,“ dodává Mgr. K hojně využívaným technikám u nás patří Vojtova reflexní lokomoce.
U hojně využívaných technik patří Vojtova reflexní lokomoce. Jedná se o specifický terapeutický koncept, který stimuluje receptory v celém těle v určitých konkrétních polohách, a podporuje tak dozrávání spojů v mozku předčasně narozeného miminka. Podobně jak se to děje u zdravých spontánně. „Fyzioterapií tak napomáháme celému organizmu nezralého novorozence dozrát i mimo organismus matky. Rodiče nemají omezené návštěvní hodiny. Je nesmírně výhodné, pokud se na rehabilitaci přímo spolupodílí. d½£ÜüÊêBüC|Ô!¤þÞò~ÄF!RØM`dÂ-á! ÷í»ÏÄ…zñ0[ê*êòwUp2‡$¬(�. -ñ3Ç€ . TcÐʪò! éå-´ /³ŽÂI¸øRlTlêrˆªý®¦+R‚e¬ˆ'z! ÌšWDþ~]H‰¤¨«! 4ý¯ØšÌˆ‘;Q^÷ΘF�¤-ªíôJü¬óøùv/Z. û? p? g˜I[ÎÔˆf’T\G6æ( -…ª áîêíÔ ’J„«Hv*ø÷$O¾µ§r=ý‰K 8|ûôåÂ- ? U�ÁÉ-/”c‚Mõ¨ËÌFHrís¯\û¼6E�ÓôÁi=? øø.D`Ì€áÿ’tzØN"”ü}:è-Ò�ëIBæÅò-&E!.ÊOè }¦Þ_éj^{-*[Iæús1ŽÆ†^[‹�-ìÏdÖéš)M½œ½áù;o{f{ºq÷óGããó&Oºk¬qå®n»¿wÛPûÊnŒAÈÏ=þ§“›Vëý§{_>~wÓo^ÙæZúÀ÷w?üOG;¢‹¦n¼»¯g±Ù>Å8ˆâ×R4êGQŠzQă¢nu! þVƒ¿uàïŸÀß}àïŸÁßSàïð÷*ø£ŸS+¡. ŸÏˆ M‰²‡„>ª2ý»¹€o·‹¿ÐäA”S3¾d¼9¯Š ”?2’¹Ë¯Nm�¬kÒ£òÚ“ž_\;ÿVPqÊ6ITB¦)¡Mñ’. î„¶. nå1åaÙÄ

V roce 2014 přišlo na svět 429 novorozenců vážících méně než kilogram. Dětí, které mají při porodu méně než dva tisíce pět set gramů, je už celkově osm procent. Nedonošená miminka jsou ohrožena celou řadou vážných komplikací - časté jsou infekce, dechové nebo srdečněcévní potíže. Za delší dobu od porodu se mohou projevit neurologická onemocnění v podobě autismu či dětské mozkové obrny. Za nedonošené označujeme děti narozené před ukončeným sedmatřicátým týdnem těhotenství a faktory vedoucí k předčasnému porodu se popisuje celá řada.
Spíše lze předpokládat, že procento předčasně narozených dětí bude narůstat. Předčasný porod samotný a následný vývoj dítěte v nemocničních podmínkách zcela odlišných od ideálního průběhu těhotenství v děloze matky s sebou nutně nesou riziko možných odchylek vývoje prakticky všech orgánových systémů dítěte. To může vést ke vzniku nejrůznějších komplikací. Syndrom dechové tísně (RDS) postihuje v různě závažné formě většinu novorozenců cca do třicátého čtvrtého týdne těhotenství, může se ale rozvinout i u donošeného dítěte.

Dalším poměrně častým problémem jsou apnoické pauzy - stav bezdeší trvající déle než dvacet vteřin. Původně závažná nezralost plicní tkáně v kombinaci s dechovou podporou vede nezřídka k rozvoji bronchopulmonální dysplazie (BPD). Přestože někdy je inhalační léčba nutná i po propuštění, u většiny dětí naštěstí příznaky s věkem ustupují. U některých nedonošených dětí může být snížena funkce srdeční pumpy vedoucí k hypotenzi a nedostatečnému prokrvení orgánů. Někdy je k bližšímu hodnocení zapotřebí ultrazvukové vyšetření stavby a funkce srdce. Relativně často se setkáváme s potížemi s krmením novorozence. Výživa by měla být zahájena co nejdříve, pokud možno v prvních hodinách života. Základem je výživa nitrožilní. Zároveň se začíná s krmením mateřským mlékem či mlezivem ideálně od vlastní matky. Při dobré toleranci se snažíme dávky mléka zvyšovat tak, aby pokud možno v řádu několika dnů nitrožilní výživa nebyla zapotřebí.

Zejména u nejmenších dětí se to ovšem ne vždy daří. V nejtěžších případech může dojít ke střevní perforaci, která vždy vyžaduje operační zásah chirurga. Ten odstraní postiženou část střeva a zdravé části na sebe napojí rovnou, někdy ale musí vyšít stomii.
Jak již bylo zmíněno, velmi důležitou součástí péče o předčasně narozené děti je adekvátní výživa. Snaha je již od prvních hodin života zajistit dítěti dostatečný přísun všech základních živin a energie k pokrytí enormních potřeb rostoucího organismu. Nedonošenci ale často mívají potíže s udržením normální glykémie. Druhou nejčastější příčinou úmrtí v novorozeneckém věku po vrozených vadách jsou infekce, anebo nozokomiální infekce. Infekce může být ohraničena na jeden orgán či systém, často jako sepsa. Vždy je zapotřebí léčit včasným a dostatečně dlouhým nitrožilním podáváním antibiotik.

Kostní dřeň je u předčasně narozeného dítěte funkčně nezralá. Rozpad červených krvinek vede k anémii a někdy vyžaduje transfúze. Postižení mohou být koagulopatie, bilirubin a ikterus, který je u nedonošených dětí častější a může vést k poškození mozku, proto je často zahájena fototerapie.
Namísto vzniku rozpadových cyst mohou vznikat jizvy a mohou se projevit formy dětské mozkové obrny. Cílená léčba není možná, snahou je následky takového poškození zmírnit časnou a intenzivní rehabilitací. Jakékoliv poškození mozku pak zvyšuje riziko novorozeneckých křečí či rozvoje epilepsie. Nedonošení novorozenci jsou také vystaveni riziku smyslového postižení, zejména zraku a sluchu.

Propuštěním z nemocnice ale náročná péče nekončí. Mezi nejzávažnější patří narušení neurologického vývoje a opožděný či snížený tělesný růst. Snížená fyzická výkonnost a omezení plicních funkcí byly uvedeny výše. Původně výrazně nedonošené děti vyžadují sledování specialisty a často je zapotřebí rehabilitační péče a logoped. Snahou je koordinovat péči v centrech komplexní či následné péče, která obvykle fungují v návaznosti na perinatologická centra.

V roce 2014 se v ČR narodilo 429 dětí s porodní hmotností pod 1000 g. Úmrtnost v této váhové kategorii se pohybuje kolem 16 %. Bez závažného postižení přežije kolem 60 % z nich. Z pohledu systému zdravotní péče je významný nárůst počtu dětí s porodní hmotností 1500-2499 gramů. Celkově se nyní rodí přes 8 % dětí pod 2500 g. Úmrtnost se pohybuje od 15 promile po 1,3 promile v závislosti na hmotnosti. Je velkým úspěchem české medicíny, že se podařilo snížit úmrtnost nedonošených dětí a morbiditu.

Paní R. byla gynekologem odeslána do nemocnice ve dvacátém devátém týdnu těhotenství poté, co se na ultrazvuku objevil velký útvar v ústech plodu. Nádor vyplňoval celou ústní dutinu a utlačoval dýchací i polykací cesty a navíc rychle rostl. Pak ještě navíc odtekla plodová voda. Dítě nebylo možné dýchat a ani zaintubovat. Malá Anička vážila necelých 1300 gramů a už od začátku jevila velkou snahu žít. Po odstranění nádoru a zahájení rehabilitace si rodiče Aničku odnesli domů po čtrnácti týdnech.
Chcete upřednostnit v Google naše články? Napsané poznámky zahrnují řadu referencí a citací z literatury Neonatology a dalších zdrojů.
Počet předčasně narozených dětí se zvyšuje. Celosvětové statistiky uvádějí, že na svět přijde každé desáté miminko jako nedonošené. V České republice je to zhruba každé dvanácté, současně patří k zemím s nejnižší novorozeneckou úmrtností a většina dětí si s sebou do dalšího života nenese žádné zdravotní následky. „Hranice životaschopnosti je u nás stanovena na 24. týden těhotenství.“ Například v Japonsku ale zachraňují i děti narozené ve 22. týdnu těhotenství. I velmi nezralé děti mohou být nakonec téměř bez následků.

Jako častá příčina se udává zánět či infekce a předčasný porod v předchozím těhotenství. V některých případech se k předčasnému vyvolání porodu či císařskému řezu přistupuje plánovaně, pokud by bylo ohroženo zdraví či život těhotné nebo plodu. Prevence předčasného porodu je nesnadná a vyplývá z výše uvedených stavů.
V souhrnu, péče o nedonošené děti vyžaduje koordinovanou práci týmu, zapojení rodičů, časnou rehabilitaci, výživu a dlouhodobé sledování po propuštění v centrech vývojové péče.