Vliv vyvolávání duchů a tehotná rizika na matku a plod: zdravotní psychologické aspekty

Říká se, že děloha může být důležitější než domov pro budoucí zdraví potomků. Vědecké důkazy posledních dekád tento výrok stále silněji potvrzují. Důležité vymezení: Veškerý výzkum v tomto článku se týká chronického nebo extrémního stresu - nikoli běžných každodenních starostí. Výzkum naopak ukazuje, že mírný přechodný stres může být pro vyvíjející se nervový systém dítěte prospěšný. Výzkumy přesvědčivě dokládají, že psychický stres matky může negativně ovlivnit průběh těhotenství a porodu. Psychosociální stres matky prokazatelně zvyšuje riziko předčasného porodu. Vysoká míra stresu matky v těhotenství se promítá do zdraví dítěte ihned po narození. Právě zde jsou vědecké důkazy nejpřesvědčivější - a zároveň nejnaléhavější. Chronický prenatální stres zasahuje vývoj mozku způsoby, jejichž důsledky jsou patrné ještě v dospělosti. Studie Project Ice Storm sledovala děti matek vystavených extrémnímu stresu. Děti, jejichž matky patřily mezi horních 15 % v míře prenatální úzkosti a deprese, mají dvojnásobné riziko duševních poruch. Totéž sledování Project Ice Storm prokázalo zvýšené autistické rysy u dětí školního věku.

Role gynekologů a důraz na screening duševního zdraví

Gynekologové mají jedinečnou pozici - jsou nejdostupnějším odborníkem, se kterým těhotná žena pravidelně přichází do kontaktu. Ptejte se pacientek na jejich psychickou pohodu, stresové faktory a sociální podporu systematicky - ne jen tehdy, když působí depresivně. Informujte pacientky o tom, že psychická pohoda přímo ovlivňuje průběh těhotenství a vývoj dítěte. Není vaší rolí být psychologem. Je vaší rolí vědět, kdy a kam odkázat - a pak se ujistit, že pacientka pomoc skutečně vyhledala. Při příští návštěvě se zeptejte, zda pacientka odborníka skutečně kontaktovala. Vědecké důkazy jsou jasné: chronický a extrémní psychický stres v těhotenství má měřitelné, prokazatelné a dlouhodobé dopady na vývoj dítěte. Zároveň platí - a je důležité to pacientkám aktivně sdělovat - že mírný přechodný stres je součástí normálního těhotenství a škodlivý není. Integrace screeningu duševního zdraví do rutinní prenatální péče není nadstandard - je to prevence s dalekosáhlými důsledky pro zdraví budoucích generací. Screeningové otázky, varovné signály a citlivé formulace pro navázání rozhovoru.

Vyprávění klinické zkušenosti a dopady na rodiče a dítě

Její profesní cesta začala u dětí a jejich rodičů - postupně si všímala, jak zásadní roli hraje období těhotenství v pozdějším fungování celé rodiny. Když tímto obdobím sama prošla, překvapilo ji, že v systému prenatální péče neexistuje komplexní psychologická podpora. To ji přivedlo k založení TěhoDuše. Barker, D. J. (1995). The fetal origins of adult disease. Berthelon, M., Kruger, D., & Sanchez, R. (2021). Maternal stress during pregnancy and early childhood development. Bronson, S. L., & Bale, T. L. (2016). The placenta as a mediator of stress effects on neurodevelopmental reprogramming. Coussons-Read, M. E. (2013). Effects of prenatal stress on pregnancy and human development. Dunkel Schetter, C., & Tanner, L. (2022). Anxiety, depression and stress in pregnancy. Glover, V. (2019). The Effects of Prenatal Stress on Child Behavioural and Cognitive Outcomes. Laplante, D. P. et al. (2008). Project Ice Storm: Prenatal maternal stress affects cognitive and linguistic functioning in 5½-year-old children. Loomans, E. M. et al. (2013). Psychosocial stress during pregnancy is related to adverse birth outcomes. Monk, C. et al. (2011). Effects of maternal breathing rate, psychiatric status, and cortisol on fetal heart rate. Nolvi, S. et al. (2022). Prenatal Stress and the Developing Brain: Postnatal Environments Promoting Resilience. O’Donnell, K. J. et al. (2014). The persisting effect of maternal mood in pregnancy on childhood psychopathology. Walder, D. J. et al. (2014). Prenatal maternal stress predicts autism traits in 6½-year-old children: Project Ice Storm. University of California San Francisco. Autorka: Mgr. Nedávno si jedna maminka na internetu stěžovala, že má se svým dítětem v batolecím věku obrovské problémy, dítě od narození nespí, stále pláče, vzteká se, vše bojkotuje. Na závěr diskuse zmínila jen tam mimochodem, že prenatální období u tohoto dítěte bylo náročně a porod byl provázený velkými komplikacemi a separací. Do souvislosti tyto věci ovšem nedala a jen zoufale hledala radu, jak se zbavit potíží v aktuálním chování dítěte. Mně ovšem hned začala ‚svítit kontrolka‘. Problematické prenatální období a náročný porod mohou dle mých zkušeností velmi úzce souviset s následnými problémy jako je častý pláč dítěte, nespavost, záchvaty vzteku, atd..

Porod, bonding a důsledky separace

Napětí z prenatálního období a z těžkého porodu se totiž z dítěte jen tak samo od sebe neztratí, ale často se uloží v jeho nervovém systému. Současné studie potvrzují, že prenatální období má na náš vývoj velký vliv. Miminko vnímá energie mezi rodiči, pocity matky, otce, pocity rodičů k němu. Velmi důležité je napojení rodičů na dítě. Nejčastěji se u klientů setkávám v prenatálním období s tématem nepřijetí dítěte jedním nebo oběma rodiči. Tomuto fenoménu říkám částečná nebo plná nechtěnost. Ve starší generaci je mnoho lidí, kteří byli počati velmi mladými rodiči, kteří se pak kvůli dítěti museli vzít, mnohdy proti své vůli. Narychlo řešili bydlení a byla to pro ně nečekaná změna, na dítě se nenapojili. Všechny tyto zážitky vedou k tomu, že miminko v bříšku cítí pochybnosti o své existenci. A čím větší je odpojenost rodičů od něj, tím horší má miminko pocity. Připadá si nemilované a má dojem, že na světě nemá místo. To je obrovský problém pro jeho další život, protože tyto pocity cítí samozřejmě i po narození, má je v sobě otištěné. Bonding by měl trvat zhruba dvě hodiny. Bohužel málokdo zažil takto ideální průběh porodu. Někdy se porod zadrhne čistě ze zdravotních důvodů, což chápeme. Ale někdy je do porodu nadměrně zasahováno, třeba různými chemickými preparáty, i když to ani není nutné, a tam může vznikat kaskáda problémů. Rhythm matky a dítěte se naruší, dítě i matka se dostane do stresu a vše může vyvrcholit velmi komplikovaným porodem, po kterém třeba i následně vzniká separace dítěte od matky. Mám zkušenost, že veškeré porodní zásahy mohou ovlivnit život člověka až do dospělosti, i když ta souvislost na první pohled nemusí být patrná. Nezdravá separace neboli oddělení miminka od matky (případně otce) po porodu, má dle mého velké následky na jeho další vývoj. Starší klienti, kteří mne vyhledávají, zažili separaci úplně všichni, ale i mladší zažívají částečnou separaci. Je třeba si uvědomit, že čerstvě narozené miminko, které je odnesené od matky, zažívá velký stres a strach z opuštění a nemá žádný způsob kromě pláče, jak ho dát najevo. Mám kupříkladu několik klientů, kteří zažili po porodu okamžitou separaci od matky, bonding neměli ani jednu minutu, byli odděleni více než osm hodin. Když jsme to podrobně rozebírali, všichni tito klienti mají v sobě hluboký strach z opuštění. Někteří z nich si díky tomu vytvořili posléze nadměrnou závislost na druhých a na vztazích, jiní si naopak vyvinuli vzorec, že nikoho nepotřebují a stali se z nich samotáři. Každopádně tento klíčový nedostatek blízkosti s matkou po porodu a zážitek opuštění v tomto citlivém momentu, ovlivnil následně jejich chování.

Chirurgické zákroky a vyvolaný porod

Císařský řez je zákrok, který je někdy nutný, jindy je ale nadužívaný. Vždy je ale císařský řez pro dítě šok, neboť se nemůže narodit přirozeně, ve svém tempu a za použití své síly, ale někdo to za něj udělá. Jedna maminka, která rodila plánovaným císařem, mi popisovala, že když dítě vytáhli z jejího břicha, mělo neskutečně naštvaný výraz. Oni mu ukradli jeho přirozený impuls k proražení na svět porodními cestami, což je samozřejmě pro dítě frustrující. S jinou klientkou, která prodělala císařský řez, jsme dospěly k závěru, že má problém s použitím své síly a sebeprosazením. Protože při císaři jí nebylo umožněno prorazit na svět svou silou, její prvotní sebeprosazení jakoby jí bylo ukradeno. V dětství byla hodně pasivní dítě, kam ji posadili, tam ji našli. Teď v dospělosti má tento vzorec paralýzy a ochromení ještě občas také, ale spíše to nyní přehání do opačného extrému a svou mužskou sílu a razanci používá nadměrně. Na druhé straně někdy působí příliš razantně až agresivně.

Dalším problematickým bodem je vyvolávaný porod, protože je při něm zasaženo do přirozeného rytmu porodu. Dítěti není umožněno, aby se narodilo kdy chce ono, ale je tlačeno ven z matky jinou silou, mimo jeho časovou potřebu. Osobně to přirovnávám k určité formě psychického znásilnění. Mám kupříkladu jednu mladou klientku, která má silné úzkostné stavy. Nejvýrazněji se to projevuje, když jí někdo řekne, aby něco udělala směrem k vnějšímu světu a ona má pocit tlaku na rychlost. Třeba když jí matka řekne, aby šla rychle do města něco zařídit. V ten moment se klientka úplně zasekne, padne na ni obrovská úzkost a ona prostě nemůže nic udělat. A to měla od mala. Když jsme to zkoumaly z pohledu hlubších příčin, narazily jsme na to, že tato klientka zažila vyvolávaný porod bez zdravotního důvodu. Její matka byla asi pět dní po přesném termínu porodu a nic se nedělo, dítě i matka byly v pořádku. Nicméně lékaři rozhodli, že je třeba porod vyvolat. Vyvolávací injekce pomohla jen částečně a porod nepostupoval, tak sestry zvolily metodu tlaku na břicho, tzv. Kristellerovu expresi, která by se vůbec neměla používat, protože je velmi nebezpečná. Matka byla v šoku a holčička se narodila celá modrá a vystresovaná, již od porodu se chovala extrémně úzkostně. Dospěly jsme spolu k tomu, že tento traumatický zážitek se jí potom zrcadlí od dětství až do dospělosti v odmítání jakéhokoliv tlaku na rychlost a tlaku na změnu prostředí.

Všechny tyto těžší pocity miminku můžou pomoci uvolnit po narození především jeho rodiče svojí nepřetržitou blízkostí, pocitem bezpečí a tím, že dítěti umožní vybrečet nebo jinak vybít toto napětí z nervového systému. Existují i terapeutické metody, jako je třeba kraniosakrální biodynamika nebo další, které s uvolněním prenatálního a porodního traumatu z nervového systému miminek cíleně pracují. A pokud jste již dospělí a prenatální nebo porodní trauma v sobě máte také uložené, i v tom případě je možné pomocí dlouhodobé terapeutické práce pracovat na odkrytí a zpracování těchto starých traumatických vrstev. Je dobré nepodceňovat následky těchto traumat a uvědomit si, že vás mohou ovlivňovat celý váš dosavadní život, i když si to třeba vůbec nedáváte do souvislosti. Osobně jsem přesvědčená, že práce na těchto tématech má smysl, protože vede ke zlepšení života.

Infografika: Efekt prenatálního stresu na vývoj mozku a rizika pro dítě

Stres během těhotenství? Vaše dítě může pociťovat dlouhodobé následky

Současné a budoucí výzkumy a praktické implikace

Stres, úzkost a deprese během těhotenství mohou mít dlouhodobé důsledky na vývoj dítěte a mohou zapříčinit emoční a behaviorální problémy. Dosud však není dobře známo, jakými mechanismy k přenosu mezi matkou a plodem dochází. „V rámci svého Ph.D. studia mě velmi zaujala studie dvouvaječných dvojčat, která prokázala, že ti, co byli v děloze s chlapcem - nehledě na to, jestli oni samotní byli dívky či chlapci - měli v důsledku vyšší hladiny prenatálních androgenů větší mozek než ti, co byli v děloze s dívkou. Dále, již jako postdoktorandka na Harvardu, studovala vliv několika zánětlivých markerů u matek během těhotenství na funkci mozku jejich potomků. Cílem podpořeného projektu je pochopit mechanismy, které v těhotenství ovlivňují vývoj mozku a které mají následně vliv na chování dítěte. V rámci projektu probíhá pravidelný sběr biologických vzorků nejen dětí, ale i maminek v průběhu těhotenství. Granty JUNIOR STAR jsou určeny pro excelentní začínající vědce, kteří získali titul Ph.D. před méně než 8 lety a kteří již publikovali v prestižních mezinárodních časopisech a absolvovali významnou zahraniční stáž. Díky pětiletému projektu s možností čerpat až 25 milionů Kč umožňují granty JUNIOR STAR vědecké osamostatnění a případné založení vlastní výzkumné skupiny.

Graf: Hypotalamo-hypofyzárno-nadledvinová osa a stresová reakce

Závěrečné poznámky a praktické doporučení

Mezi vědci panuje shoda v tom, že stres matky působí na plod hormonálními mechanismy. Jeden takový mechanismus byl objeven během výzkumů na zvířatech. Klíčovou roli v něm hraje hypotalamo-hypofyzární-nadledvinová osa. Dlouhodobá aktivace tohoto systému u matek může vést k jeho dysregulaci - u dítěte pak může docházet k poruchám v regulaci stresových hormonů. To má za následek poruchy v emoční sféře a obtíže při zvládání stresových situací. U zvířat bylo prokázáno, že nadměrné vystavování plodu působení stresových hormonů před narozením vede k poklesu počtu receptorů citlivých na stresové hormony v hippocampu. Tato oblast mozku hraje důležitou roli při stresových reakcích.

tags: #vyvolavani #duchu #a #tehotna