Při dozrávání semen se semeník mění v plod, blizna a čnělka zpravidla zasychají a stěny semeníku v oplodí - perikarp. S charakterem oplodí souvisí i způsob rozšiřování plodů a semen. Druhy rozšiřované větrem nazýváme anemochorní, zoochorní jsou rostliny, jejichž plody rozšiřují živočichové, antropochorní jsou rozšiřovány člověkem a hydrochorní vodou.
Podle toho, zda se plody vyvíjejí pouze z pestíku, mluvíme o plodech pravých, nebo když na jejich stavbě podílí i jiné části květu (květní lůžko, češule), hovoříme o plodech nepravých. Podle kvality oplodí se plody pravé dělí na suché a dužnaté. Plody suché dále rozdělujeme na pukavé, nepukavé a poltivé.
Měchýřek (foliculus) je typ jednoplodolistového plodu pukající podélnou skulinou na břišním švu. Lusk (legumen) je také jednoplodolistový plod, jedno- až vícesemenný, pukající dvěma švy. Šešule (siliqua) vzniká ze dvou plodolistů a na zesílené placentě přirůstají semena; mezi nimi vzniká nepravá blanitá přehrádka. Šešulka (silicula) je kratší než šešule. Nepukavé plody mají jen jedno semeno, které ve zralosti zůstává uzavřeno v oplodí a plod vcelku opadává.
Oříšek (nux) je jednosemenný plod vzniklý ze synkarpního semeníku a zdřevnatělým perikarpem objímá semeno. Nažka (achaenium) má oplodí blanité nebo kožovité a pevněji objímá semeno než u oříšku; nažky často nesou výběžky, háčky, chmýr nebo blanitá křídla, která napomáhají jejich rozšiřování. Nažky jsou typické pro některé čeledi.
Obilku (caryopsis) je důležitý plod obilovin pro potravinářství a krmivářství. Obilka je obalena srostlým oplodím a osemením; největší část obilky zaujímá endosperm, který je škrobnatý. Vně endospermu se nachází aleuronová vrstva s aleuronovými zrny, které obsahují tuky a vitamíny skupiny B. Embryo leží šikmo na bázi obilky a je oddělené od endospermu štítkem - scutellum; mezi štítkem a epiblastem jsou základy prvních listů a pupen chráněny koleoptile. Na spodní části embrya je kořínek krytý koleorhizou.
Zralé obilky buď vypadávají z pluchy a plušky (obilky nahé), nebo srůstají s pluchou (obilky pluchaté). Poltivé plody se ve zralosti rozpadají na jednosemenné plůdky. Dvounažky jsou typickým plodem miříkovitých, vzniklý ze spodního semeníku a rozpadající se na jednotlivé nažky. Tvrdka vzniká ze svrchního dvouplodolistého semeníku; je význačným plodem hluchavkovitých a brutnákovitých. Struk je suchá, zaškrcovaná šešule vzniklá ze dvou plodolistů, která se ve zralosti rozpadají příčně v jednosemenné díly, a vyskytuje se u ohnice.
Podobný je metamorfovaný jednoplodolistový lusk, který se rozpadá na jednosemenné díly u některých bobovitých. Dužnaté plody mají aspoň část oplodí dužnatou. Peckovice (drupa) vzniká z jednoho či více plodolistů a bývá většinou jednosemenná; oplodí se rozlišuje na exokarp (pokožka), mezokarp (dužnatý) a endokarp (sklerenchymatický). Mezi jednoplodolistové peckovice patří zástupci rodu Prunus. Víceplodolistové peckovice mají až pět „peciček“ a černý plod.
Bobule (bacca) je vícesemenný plod s dužnatým mezokarpem a endokarpem; vzniká z jednoho či více plodolistů. Výjimečně může být i jednosemenná, a mnohosemenné bobule najdeme u rajčete, papriky, okurky a srstky. Zvláštní formou bobule je hesperidium citrusových rostlin. K nepravým plodům patří především malvice, dužnatá část vzniká ze stěny češule a ke spodnímu semeníku přirůstají stěny jádra. Souplodí vzniká z více semeníků apokarpního gynecea jednoho květu (např. souplodí měchýřků u úpolínu, jahoda; souplodí nažek uzavřených v dužnatělé češuli u růží - šípek; souplodí peckoviček na kuželovitém květním lůžku u ostružiníků - ostružina; malina). Plodenství je soubor plodů na společném stonku, vznikající z celého květenství.
Plody semenné jsou význačné pro nahosemenné rostliny, které netvoří oplodí a semena bývají sdružena v šišticích. Semenná peckovice se vyskytuje jen u jinanu a cykasovitých. Šiška (strobilus) vzniká ze samičího šišticovitého květenství a často dřevnatí; někdy se i rozpadá.
Vývoj rostlin a jeho fáze
Existují 4 základní fáze vývoje rostlin, které na sebe vzájemně navazují a odlišují se. Embryonální stádium - intenzivní dělení buněk a nárůst cytoplazmy. Prodlužovací (elongační) fáze - buňky se nedělí, pouze zvětšují; vzájemně se spojují vakuoly plněné buněčnou šťávou. Rozlišovací (diferenciační) fáze - buňky se začínají rozdělovat na různé typy a určují konečný tvar a velikost orgánů. Teplo - každá rostlina má teplotní optimum pro nejrychlejší růst. Vnitřní faktory růstu jsou fytohormony (auxiny, cytokininy, gibereliny, kyselina abscisová, ethylen).
Auxiny podporují růst a větvení kořenů; cytokininy stimulují dělení buněk a růst, zvyšují výnosy obilí; gibereliny zvyšují dělení buněk a prodlužování prýtů. Kyselina abscisová navozuje dormanci a tlumí prodlužovací růst, ethylen omezuje růst kořenů a urychluje dozrávání plodů. Růst bývá řízen periodicitou - denní a roční cykly, vnitřní a vnější faktory spolupracují. Vliv prostředí a UV paprsků může zpomalovat růst.
Růstová korelace odráží souvislosti mezi růstem a vývojem jednotlivých částí rostlin; apikální dominance brání růstu postraních pupenů. Regenerace a obnova zahrnují kalus - zacelené části rostliny z buněk nediferencovaných. V ontogenezi řešíme fáze od zygoty k dozrání semene, přes vegetativní fázi po dospělost a stárnutí, kdy dochází k převaze katabolických procesů a rostlina se nepřenáší dál do rozmnožování.
Důležité poznatky z výzkumu semen
Díky výzkumu olomouckých vědců z Ústavu experimentální botaniky AV ČR byl objasněn význam redukčního dělení buňky (meióza) pro tvorbu semen. Bylo zjištěno, že poškozená semínka mohou vznikat jen z otcovské strany, a že chyby v dělení mohou vést k neúspěšnému vývoji embrya. Tyto poznatky mají význam pro šlechtění a zemědělskou praxi. Pokračující výzkum se zaměří na detailní mechanismy fungování proteinového komplexu SMC 5/6 a na pochopení faktorů, které provázejí redukční dělení buňky.
Růst rostlin a vývoj plodů je tedy výsledkem složité interakce genetických informací, fyziologických procesů a vlivů prostředí. Pochopení těchto procesů umožňuje lepší šlechtění, odolnost vůči stresům a efektivnější využití živin v zemědělství.
Vývoj plodu týden po týdnu
Tabulka: Přehled hlavních typů plodů
| Typ plodu | Charakteristika | Příklady |
|---|---|---|
| Měchýřek (foliculus) | jednoplodolistový, pukání podélnou skulinou | některé druhy rostlin |
| Lusk (legumen) | jednoplodolistový, pukání dvěma švy | např. bobovité |
| Šešule (siliqua) | dvě plodolisty, nepravá blanitá přehrádka | např. některé měřínky |
| Oříšek (nux) | jednosemenný, zdřevnatělý perikarp | nažka |
| Nažka (achaenium) | blanité/kožovité oplodí, lehké k napadení | mnohé druhy |
| Peckovice (drupa) | exokarp, mezokarp, endokarp | Prunus (třešeň, švestka) |
| Bobule (bacca) | dužnatý mezokarp | rajčata, papriky, okurky |
| Souplodí | více semeníků na jednom květu | jahoda, malina, ostružina |
| Plodenství | plody na společném stonku | rybíz, moruše |
Nepravé plody zahrnují i souplodí vznikající z více semeníků apokarpního gynecea, a plodenství z květenství. Plody nahosemenných rostlin bývají semenné bez oplodí a samotné koncentrované v šišticích.