Vývoj plodu papouška: dopodrobna průřezem námluvami, oplodněním a embryonálním vývojem

Na jaře, když se dny prodlužují, s postupně se zvyšující teplotou k sobě ptáci většinou začínají projevovat větší náklonnost. Samci se dvoří samicím, neustále je pronásledují a vytrvale se je snaží nakrmit kašovitou hmotou z volete. Pokud se jedná o mladé jedince, vždy je potřeba dopřát jim delší čas, než začnou s hnízděním. Mezi důležité faktory signalizující, že naši ptáci jsou připraveni k zahájení hnízdění, patří nejenom dobrý zdravotní stav, projevující se mnohdy zvyšující se intenzitou hlasových projevů, ale i celkový stav opeření. Je potřeba si uvědomit, že peří plní mnoho důležitých funkcí.

Předně umožňuje ptákům okamžitě vzlétnout, např. při úniku před nepřítelem nebo při hledání nového partnera v době toku. Je nezpochybnitelné, že peří má rovněž termoregulační funkci a pomáhá udržovat rychlejší metabolismus v těle ptáka, který rovněž hraje svoji roli v době přípravy na rozmnožování. V případě, že sestavujeme pár z jedinců, kteří již v minulosti úspěšně hnízdili, pak bývá průběh námluv kratší a ptáci snáze i rychleji začnou s hnízděním. Jedince, kteří nevykazují takovéto známky chování, jsme zpravidla nuceni rozdělit. Existuje možnost pokusit se opětovně o složení stejného páru, který neměl o společné hnízdění v minulosti zájem, s odstupem času, nejlépe v jiném prostředí. Jsou-li oba partneři dostatečně hormonálně připravení, tj. jsou v toku, pak může takové „opravné“ sestavení páru skončit úspěšně.

U chovatelů, kteří se cíleně zaobírají chovem barevných mutací a kombinací, je situace při sestavování chovných párů o poznání složitější. Velkou výhodou je, pokud máme dostatek geneticky identických jedinců obojího pohlaví a máme tak možnost nahradit některého z partnerů v zamýšleném páru. Obvyklou dobou pro začátek hnízdění papoušků zpěvavých v našich klimatických podmínkách je období dubna až června. Vše do značné míry ovlivňuje mnoho faktorů, jako jsou světelný režim, vhodná teplota, vlhkost a samozřejmě složení krmné diety. Pokud chováme ptáky ve vnitřních ubikacích, kde jsme schopni dodržet minimální teplotu po celou dobu hnízdění na úrovni 14 °C, zpravidla nic nebrání tomu, aby hnízdění proběhlo i v jiných měsících.

Jarní měsíce jsou vhodné pro hnízdění především u ptáků z venkovních voliér. Ti mají možnost přepeřovat dle aktuálního stavu počasí v daném roce, a tak bývají nejlépe připraveni zahnízdit. Samice mají mít jenom malé množství vnitřního prachového peří. To by jim jinak ztěžovalo sezení na vajíčkách. Má-li samice větší množství zimního prachového peří, může sedět na snůšce nespolehlivě, protože její organismus se v hnízdní budce přehřívá, a proto ji častěji z důvodu ochlazení opouští. Může tím ohrozit úspěšný vývoj embryí.

Navíc s příchodem jara jsou papoušci zpěvaví z venkovních voliér motivováni k hnízdění nesčetnými slyšitelnými hlasovými projevy našeho evropského ptactva. Tahle hlasová komunikace vyvolává snahu odpovídat jim svým hlasem. Postupně se zapojují do tohoto „koncertu“ i ostatní papoušci v přilehlých klecích a voliérách a u samců obvykle dochází k prvním projevům zájmu o samice. Zvýšená hlasová a pohybová aktivita, neklid, snaha o krmení a vzrůstající agresivita vůči jiným papouškům ve vedlejších voliérách - to vše jsou první příznaky začínajícího hnízdění.

Všichni ptáci jsou gonochoristi, tj. jsou jednopohlavní a každé z pohlaví vytváří jenom jeden typ gamet. Samčí varlata jsou párovým orgánem, obvykle fazolovitého tvaru. V období pohlavního klidu jsou varlata papoušků zmenšená a šedě zabarvená. V době toku, hlavně pak v období těsně před pářením, se objemově zvětšují a mění barvu ze šedé do bíle. Samotné páření probíhá poměrně pevným přitisknutím okrajů kloak obou pohlaví. Samičky mají funkční pouze levý vaječník. Zralé vajíčko vstupuje do nálevkovitého ústí vejcovodu, v němž je oplozeno spermiemi. V jeho středním oddíle se obalují bílkem, papírovou hmotou, postupně tuhnoucí a měnící se ve skořápku.

V závěrečné fázi opouští vajíčko vejcovod špičkou napřed. Nedojde-li k úspěšnému oplození, lze v tomto neúspěchu spatřovat hned několik příčin. Nejčastější příčinou nízké či žádné oplozenosti snůšek bývá výrazná disharmonie rodičovského páru. Za příčinu tohoto stavu se zpravidla označuje stav, kdy jsou chovatelem nedobrovolně sestavení dva jedinci do pozice budoucího chovného páru. Pakliže nejeví o sebe žádný, případně jenom minimální zájem, nemusí být snůšky z tohoto důvodu zcela ani většinově oplozené. Jiným problémem je, když se jedná o zdravotní poruchy plodnosti. Ty mohou být podstaty anatomické, nebo patologické (kdy např. chybí samci varle nebo samici vaječník, případně může být přerušen chámovod nebo vejcovod). Druhým typem poruch jsou poruchy fyziologické či funkční - různé záněty varlat, poruchy spermiogeneze, cysty na vaječníku, perzistující folikul apod.

Vývoj ptačího embrya začíná již před snesením vajíčka samicí. K procesu samotného oplození vajíčka dochází zpravidla do několika hodin po úspěšném páření. V časovém úseku asi do pěti hodin po splynutí samčí a samičí zárodečné buňky, uvnitř vejcovodu samice, vzniká zygota. Zygota je výsledkem interakce nikoliv dvou, ale tří samostatných struktur: kromě obou jader obsahujících genetický materiál rodičů se plnohodnotnou součástí zygoty stává i tělo původní vaječné buňky - oocytu. Spermie do vajíčka pouze injikuje své jádro a následně zaniká.

Bezprostředně po oplození dochází k rozsáhlé přestavbě struktury obou jader - vzniknou z nich prvojádra (pronuklei). Samčí a samičí prvojádra posléze splynou v jediné diploidní jádro zygoty a postupně vzniká nový jedinečný tvor. Uvnitř zygoty, jejím postupným buněčným dělením s probíhající geometrickou řadou, vznikají nové buňky, které se kontinuálně tvoří až do stavu, kdy definitivně vznikne plný a kompaktní kulovitý shluk těchto buněk. Následně uvnitř vajíčka pokračuje další vývojová fáze, kdy tyto buňky intenzivně pokračují v překotném dělení oplodněného vajíčka. Rozestoupením takto vzniklého shluku buněk se vytvoří dutinka vyplněná tekutinou a vzniká útvar, který má dutý kulovitý tvar.

V jedné z závěrečných fází vývoje embrya dochází k důležitému procesu vchlípení části stěny buněčného shluku hluboko dovnitř takto vzniklé koule. Tím jsou všechny hlavní prvotní fáze vzniku života završeny. Poté se biochemické procesy ukončují a přecházejí do fáze, kdy můžeme konstatovat dva zárodečné listy - vnější a vnitřní.

Ukázková ilustrace embryonálního vývoje ptáka

Kakapo soví (Strigops habroptila) je jeden z nejvzácnějších papoušků na světě, který přežívá na několika ostrovech Nového Zélandu, zbavených introdukovaných savčích predátorů. Dosahuje výšky kolem 60 centimetrů, váhy až 4 kg, takže je největším a nejtěžším papouškem na světě, a neumí létat. I proto si hnízdo nestaví v korunách stromů, ale ve vyhrabané noře. Kakapo se ocitl na pokraji vyhubení poté, co lidé dovezli na Nový Zéland kočky, psy a potkany. Zdivočelí psi a kočky loví i dospělé ptáky, potkani jim loupí vejce a zabíjejí mláďata. Ochránci přírody poslední kakapy odchytali a odvezli je na ostrovy, kam nebezpeční vetřelci ještě nepřNikdo nepřispívá.

Mapa oblastí s ochranou kakapů

Snažili se připravit vzácným ptákům co nejlepší prostředí, ale záchrana papoušků se přesto nedařila. Z vajec se líhli v drtivé většině samečkové. Klíčem k odhalení příčiny tohoto vývoje bylo detailní studium života kakapů. Tito nelétaví ptáci žijí v harémech, kde jeden samec ovládá hned několik samiček. O výsadu však musí tvrdě bojovat s dalšími samci. Kakapové spolu soupeří nejprve hlasem a vydávají zvláštní hluboký zvuk, kterým se vzájemně trumfují.

Pokud se zápolení nerozhodne akustickým měřením sil, pustí se samci kakapů do rvačky, ve které jde nejednou o život. Tyto poměry při námluvách mají zajímavý důsledek. V rocích, kdy je nedostatek potravy, samičky kladou vajíčka, z nichž se klubou převážně dcery. Naopak, když se urodí dostatek plodů, jimiž se kakapové živí, kladou vykrmené samice vajíčka, z nichž se klubou v drtivé většině samci. Při dostatku potravy může samice uložit do vejce hodně živin a pomáhá tak synovi k vydatnějšímu růstu. Tím mu zajistí i lepší vyhlídky, že v budoucnu ovládne harém samic.

V chudých letech by samičky přiváděly na svět jen outsidery, kteří by dožili jako staří mládenci bez potomstva. Nepříznivý vývoj v poměru pohlaví zachraňovaných kakapů tedy měl na svědomí vydatné krmení. Samice na něj reagovaly jako kdyby zavládlo období hojnosti a jako o závod plodily syny. Kdysi obývaly Nový Zéland tisíce papoušků sovích. Poté, co přišli Maorové se psy a krysami a několik století po nich evropští kolonisté přivezli další savčí predátory, začal se počet kakapů rychle snižovat.

Graf vývoje populace kakapa sovího

V 70. letech 20. století začalo pátrání po těch, co přežili - šlo o nejnákladnější expedice v historii ochrany ptactva. Vypátralo se posledních cca 100-200 jedinců na Stewartově ostrově. Část z nich byla postupně přestěhována na ostrovy bez predátorů. Populační propad se podařilo otočit zejména díky dvěma velmi úspěšným sezonám. V roce 2016 byl velký kakapí babyboom - narodilo se hned 47 mláďat, z nichž většina přežila. Sezona v roce 2019 pak tu z roku 2016 ještě překonala, narodilo se 86 mláďat.

Populace papoušků sovích. Červeně jsou vyznačené roky rozmnožování. Druh bude považován za zachráněný teprve tehdy, až budou populace kakapa schopny přežít bez asistence člověka a nadále se rozmnožovat na různých místech: jedním z hlavních problémů dneška je najít dostatečně velké ostrovy, kde dosud nevymizel přirozený les a kde nežijí savčí predátoři. V roce 2016 ovšem Nový Zéland vyhlásil cíl zbavit se do roku 2050 introdukovaných predátorů i na obou hlavních ostrovech.

Infografika: hlavní období vývoje papouška sovího

Umělý odchov mláďat papoušků I.-III. cestou, nebo v líhni, je velice citlivý proces. Důležitost je evidence, pečlivé záznamy a správné vedení dat: přehled, fotografie a promyšlené plánování vývoje vajec, inkubace a líhnutí. Ve víru denních událostí a pracovních povinností je někdy problémem pravidelný záznam. Počítač zjednodušuje tyto procesy a umožňuje rychlé rozhodování. Při samotném líhnutí je třeba vyvarovat se zásahů do interiéru voliéry a rušivých vlivů, aby nedošlo k poškození hnízda či snůšky.

Líhnutí kuřátka | Líhnutí vajec

Podstatou úspěšného odchovu je také správná manipulace se snůškou a vejci během inkubace a období líhnutí. Při kontrole vajec se sleduje jejich hmotnost, teplota a vlhkost; vždy je nutné zachovat integritu skořápky a nepřeklopit vejce. Teplota kolem 37,2 °C a vlhkost 45-65 % jsou doporučované parametry, otáčení vajec je nutné provádět minimálně 8krát denně. Před samotným líhnutím je vhodné mít líheň připravenou s dostatečnou stabilitou podmínek. Mládě se obvykle objeví po 20-48 hodinách od zahájení klubání; během několika dní se zpočátku krmí a zahřívá.

Diagram inkubace a péče o líhnutí papoušků

Ve vývoji plodu papouška lze sledovat i specifické fáze: od oplodnění vajíčka až po narození mládě většinou probíhají v několika dnech až týdnech podle druhu. Vývojembrya zahrnuje rozsáhlé přestavby, které vedou ke vzniku plodu připraveného na přežití mimo hnízdo. V průběhu vývoje se plod postupně vyvíjí, mění barvu, vyvíjejí se orgány a začínají fungovat životně důležité systémy.

Schéma vývojových fází papouška

Na závěr: vývoj papouška zahrnuje komplexní soubor biologických procesů - od hormonálního připravení samců a samic, přes složité oplodnění a vznik zygoty, až po precizní řízení v líhních a umělých odchovech. Příznivé podmínky, pečlivá hygiena, vhodná výživa a důsledné záznamy tvoří klíč k úspěšnému odchovu a zachování ohrožených druhů.

tags: #vyvoj #plodu #papouska