Placenta představuje velmi výkonnou vnitřně sekretorickou žlázu. Trofoblast je sekrečně aktivní již od časného vývoje oplozeného vajíčka - blastogeneze. Hlavními hormonálními produkty jsou choriový gonadotropin (hCG), placentární laktogen (hPL), estrogeny, progesteron. Dále se uvádí choriový tyrotropin (hCT), choriový kortikotropin (hCC) a relaxin. Hormony bílkovinné povahy (hCG, hPL, hCT, hCL) jsou zcela vytvářeny placentou. Placenta slouží jako endokrinní, vyživovací a dýchací orgán, který umožňuje výživu a kyslík plodu a odvádí zplodiny metabolismu.
Co je placenta a jaké jsou její části?
Placenta je společný orgán matky a plodu. Mateřská strana placenty má houbovitou strukturu a fetální strana je lesklá a pokrytá plodovými blanami. Pupečník spojuje plod s placentou. Pupečník bývá 1-2 cm v průměru a kolem 50 cm dlouhý, může dosahovat až 130 cm. Pulsuje krevními cestami, které zajišťují výživu a odvod zplodin.
Vývoj a vývojové období placenty
Její zárodky se tvoří už v prvních týdnech těhotenství. Zhruba ve 4. až 5. měsíci je placenta zralá a vývoj je dokončen. Placenta discoidalis vzniká na konci gravidity. Zhruba ve 4.-5. měsíci gravidity se vymezí pars fetalis (chorion frondosum) a pars materna (decidua basalis). Intervilózní prostory jsou vyplněny matkou krví a kotyledony představují okrsky placenty.
Organizační a anatomické detaily
Na fetálním povrchu prosvítají choriové cévy, které směřují k úponu pupečníku. Krev matky a plodu se vzájemně nemísí přímo díky placentární bariéře; výměna látek probíhá přes nízké vrstvy buněk. Pupečník zajišťuje transport okysličené krve skrze umbilikální vénu a směšování krve plodu v ductus venosus, což obchází játra. Dýchací funkce placenty zahrnuje výměnu kyslíku a oxidu uhličitého, endokrinní funkce zahrnuje produkci hormonů (hCG, HPL, estrogeny, progesteron) a další látky.
Hormonální produkce placenty
hCG stimuluje žluté tělísko a udržuje jeho funkci; jeho hladina výrazně roste během prvních 80-90 dní gestace a poté klesá. Placentární laktogen (HPL) je tvořen syncytiotrofoblastem od prvních měsíců gestace a zvyšuje se až do termínu; má podobné biologické účinky jako HGH a zajišťuje růst placenty a mléčné žlázy. Estrogeny a progesteron jsou klíčové pro udržení těhotenství; estrogeny podporují růst dělohy a mléčných žláz, progesteron snižuje tonus dělohy a podporuje růst mléčných žláz. Glykoproteinové sekrety placenty zajišťují ochranu plodu i imunitu (IgG).
Funkce placenty
- Přenos živin a kyslíku z matky na plod a naopak odvod CO2 a zplodin.
- Přenos mateřských protilátek (IgG) pro pasivní imunitu plodu.
- Tvorba hormonů (hCG, HPL, estrogeny, progesteron) a dalších hormonů.
- Ochrana plodu placentární bariérou před řadou škodlivin.
Faktory ovlivňující placentu
Mezi ovlivňující faktory patří věk matky, předčasný odtok plodové vody, hypertenze, vícečetné těhotenství, poruchy srážlivosti a historii placentárních problémů, kouření či užívání drog. Každý faktor může ovlivňovat vývoj a funkci placenty během gravidity.
Komplikace placenty
Některé běžné komplikace zahrnují:
- předčasné odloučení placenty (abruptio placentae) - velmi akutní stav s nedostatkem kyslíku a živin pro plod;
- placenta praevia (vcestná placenta) - nízké umístění placenty, které může bránit porodním cestám;)
- placenta adherens, accreta, increta, percreta - nevhodné uchycení placenty k děložní stěně;
- nedostatečnost placenty (insuficience) - redukce přísunu živin a kyslíku pro plod;
- infarkt placenty - může být bezpříznakový, ale rozsáhlý infarkt může vést k selhání placenty.
Porod placenty a čtvrtá doba porodní obvykle nastává do půlhodiny po narození dítěte a bývá doprovázeny sekundárními kontrakcemi. V některých případech je potřeba manuální lýza (odnět placenty) kvůli pevně přirostlé placentě. Prohlídka placenty po porodu je důležitá, aby se zjistila případná přídatná placenta nebo zbytky placenty.
Placenta a komplikace v praxi
Placenta může být umístěna na zadní straně dělohy (typické) nebo vpředu (přední placenta). Přední placenta může tlumit pohyby plodu. Při podezření na komplikace je důležitá pravidelná prenatální vyšetření a včasná diagnostika. Placenta praevia má čtyři stupně rizika podle pokrytí vnitřní branky a centrální umístění vyžaduje císařský řez.
Speciální poznámky a záběr na praxi
Ve zdravotnické praxi je důležité sledovat kontinuitu placenty po porodu a kontrolovat očistky. Ultrazvuk pomáhá identifikovat zbytky placenty a rozhoduje o nutnosti kyretáže, vrozené či získané abnormality placenty a jejich řešení.
Fáze porodu | 3D animace (2/2)
Placenta je největší fetální orgán a zároveň první, který se vyvíjí. Její vývoj začíná velmi brzy, protože musí být připravena podporovat plod od prvních týdnů těhotenství. Během těhotenství placenta funguje jako plíce, střeva, ledviny i játra plodu. Placenta je připevněna ke stěně dělohy a je spojena s dítětem pomocí pupeční šňůry. Pozor: Alkohol, nikotin a některé léky mohou placentou procházet.
Materiální poznámka: pro detailní anatomické a fyziologické popisy se používají odborné zdroje a popsáno je, že placenta je cévnatý orgán o průměru 15-20 cm a tloušťce 2-3 cm, hmotnost kolem 500 g, a rozděluje se na pars fetalis a pars materna s intervilózními prostory vyplněnými matkou krví. Porodní rizika a komplikace jsou ovlivněny různými faktory a vyžadují individuální přístup.
Větší kontext k hormonům placenty a jejich vlivu na těhotenství zahrnuje, že placentární hormony ovlivňují nejen samotný plod, ale i maternost a průběh těhotenství - například vazba mezi růstem mléčné žlázy, udržování těhotenství a navození kontrakcí k porodu.