Pro většinu budoucích matek, které čeká odběr plodové vody, je tento zákrok spojen s velkými obavami.
Amniocentéza, jak se toto vyšetření odborně nazývá, nahání mnoha nastávajícím maminkám velký strach.
Nemůže to ublížit miminku? Nepotratím?
Lékař vám vyšetření doporučí, zdůvodní, proč je třeba a vysvětlí přínos a samozřejmě i možná rizika.
Konečné rozhodnutí je vždy ale nakonec jen na vás.
Co je amniocentéza a proč se provádí
Amniocentéza je vyšetření, při kterém se z dělohy těhotné ženy odebere malé množství plodové vody.
Cílem je včas diagnostikovat eventuální chromozomální abnormality plodu a předejít případnému zklamání rodičů z narození nevyléčitelně nemocného či těžce postiženého dítěte.
Provádí se ženám, u kterých je zvýšené riziko, že by mohlo mít dítě genetickou nebo vývojovou vadu.
V praxi se přistupuje k odběru plodové vody na základě pozitivního screeningu (triple test) nebo při abnormálním ultrazvukovém nálezu.
Dříve byla amniocentéza doporučována všem ženám nad 35 let, v současné době se rutinně těmto ženám, pokud mají negativní screening, neprovádí.
Zákrok se dělá zpravidla mezi 15. a 18. týdnem těhotenství, někdy je možné i později.
Celý výkon se provádí vleže na lehátku a pod ultrazvukovou kontrolou.
Zákrok je bolestivý asi tak jako odběr krve.
Je to náročné spíše psychicky, přece jen jde o velikou emoční zátěž.
Průběh zákroku a možné komplikace
Mnohem více než samotná případná bolest vám bude pravděpodobně nepříjemnější fakt, že někdo píchá jehlou do vašeho těhotného bříška a „ohrožuje“ drobečka uvnitř.
Otázky, zda mu to nemůže ublížit, prolétnou jistě v té chvíli hlavou každé mamince.
Vteřinovou ostrou bolest pocítíte při zavádění jehly, když prochází kůží, překvapit vás může ještě jiná, trošku intenzivnější bolest, kterou pacientky přirovnávají k menstruačním křečím, a to ve chvíli, kdy jehla prochází stěnou dělohy.
Ale žádný strach, lékař na monitoru ultrazvuku přesně vidí, kterou vrstvou právě prochází, a proto vás většinou předem upozorní, co bude následovat.
Riziko komplikací postihne jen přibližně 1 % žen, což je zcela minimální počet.
Nejčastějším problémem bývá předčasné odtékání plodové vody, ke kterému zpravidla dojde do 48 hodin po výkonu.
Screening a rizika vrozených vad
Narození dítěte se závažnou vrozenou vývojovou vadou patří mezi nejzávažnější rodinné tragédie.
Proto je ženám během těhotenství nabízeno vyšetření, které může vrozené poruchy plodu odhalit.
Riziko závažných vrozených vývojových vad nenápadně stále zvyšuje znečištěné životní prostředí, trend k rodičovství v pozdějším věku a další jevy.
V České republice se asi u tří až pěti procent dětí vyskytne závažnější vrozená vývojová vada.
Cílem prenatální diagnostiky (screeningu) je najít těhotné ženy, jejichž plody mají vrozenou vývojovou vadu, zejména takovou, která je neslučitelná se životem.
Pokud se vadu podaří diagnostikovat, navrhnou lékaři ženě možnosti řešení.
Downův syndrom a další genetické poruchy
K nejčastějším geneticky podmíněným onemocněním patří Downův syndrom, pro který je charakteristické, že chromozomy 21 jsou tři namísto obvyklých dvou (trizomie 21).
Čím je rodička starší, tím je riziko trizomie 21 vyšší.
Jediný zcela spolehlivý způsob diagnostiky pro vyloučení Downova syndromu u plodu je provedení amniocentézy nebo biopsie choria.
Biopsie choria se provádí mezi 11. až 14. týdnem těhotenství a spočívá v odběru mikroskopického vzorku placentární tkáně.
Odběr vzorku plodové vody (amniocentéze) se provádí po 15. týdnu těhotenství.
V obou případech se získá materiál stejného genetického složení, jako má plod.
Výsledkem vyšetření je detailní posouzení chromozomů plodu.
Nevýhodou těchto diagnostických vyšetření je, že mohou způsobit nechtěný potrat, i když je plod zcela normální.
Riziko ztráty těhotenství je však velmi nízké - okolo jednoho procenta (tedy 1 případ ze 100).
Proto lékař doporučuje invazivní vyšetření (amniocentézu či biopsii choria) podle míry pravděpodobnosti Downova syndromu.
Kombinovaný screening a neinvazivní testy
Kombinovaný screening nabízí možnost stanovení rizika chromozomálních vad plodu, jako např. Downův či Edwardsův syndrom.
Pokud je výsledek negativní, není nutné přistupovat k invazivním metodám prenatální diagnostiky.
Pravděpodobnost chromozomálních vad nejpřesněji stanoví počítačový program z kombinací informací o věku, týdnu těhotenství, ultrazvukovém NT, biochemických markerech a dalších faktorech.
Neinvazivní prenatální test (NIPT) může zjistit určité specifické vývojové chromozomální vady z vyšetření volné DNA plodu v krvi matky.
NIPT není hrazen z veřejného zdravotního pojištění a pacientka si ho musí platit sama.
NIPT test nabízí například PANORAMA test, PRENASCAN test a další.
Test se doporučuje zejména v případě vyššího rizika Downova syndromu vzešlého ze screeningu a žena si nepřeje invazivní vyšetření.
NIPT se nenahrazuje invazivními metodami a v případě vysokého rizika nebo abnormálního ultrazvukového nálezu se pokračuje invazivní vyšetřením.
Ultrazvukové a biochemické vyšetření v prvním trimestru
Ultrazvukové vyšetření šíjového projasnění (NT) se provádí mezi 11. až 13. týdnem těhotenství.
Šíjové projasnění u plodů s Downovým syndromem bývá větší.
Ze žilní krve těhotné ženy se stanovují hladiny volného ß-hCG a PAPP-A.
U těhotenství s Downovým syndromem častěji nacházíme zvýšené hladiny volného ß-hCG a snížené hladiny PAPP-A.
Co když screening vyjde pozitivně
Jestliže je výsledek kombinovaného prvotrimestrálního screeningu vyhodnocen jako negativní, je vypočtené riziko menší než 1:300.
V případě pozitivního výsledku se těhotné doporučuje podstoupit genetickou konzultaci a zvážit dovyšetření plodu na vyšším pracovišti.
Dovyšetření plodu může probíhat invazivní nebo neinvazivní metodou.
V našem případě spolupracujeme s klinikou Gennet v Praze.
Jaké invazivní a neinvazivní metody jsou k dispozici
Mezi invazivní vyšetření patří CVS (odběr choriových klků) a amniocentéza (AMC).
CVS se provádí v prvním trimestru, amniocentéza v druhém trimestru.
Amniocentéza umožní vyšetření plodové vody a karyotypu.
QF-PCR je rychlá cílená diagnostika chromozomů a kompletní karyotyp je vyšetření kompletní sady chromozomů.
Microarray (Array CGH) umožňuje pokročilé cytogenetické vyšetření.
Neinvazivní test NIPT je screeningová metoda a nenahrazuje invazivní vyšetření.
Genetik by měl podrobně vysvětlit nálezy a jejich význam.
Po vyšetření a následná péče
Po provedení amniocentézy je maminka sledována cca 60 min a poté může odejít domů.
První výsledky amniocentézy jsou k dispozici do 48 hodin, kompletní výsledky za 2-3 týdny.
Normální výsledek amniocentézy neznamená 100% jistotu, že se dítě narodí zdravé - je třeba pokračovat detailním ultrazvukovým sledováním.
V případě potvrzení závažné diagnózy lze těhotenství v ČR ukončit do 24. týdne gravidity na základě legislativy a kontextu konzultace s genetikem.
Riziko potratu při odběru je přibližně 0,5-1 %.
Praktické tipy a doporučení
Je důležité ověřit si licenci lékaře a spolupráci s kvalitní laboratoří.
Je vhodné, aby těhotná vyšetření absolvovala v akreditovaném centru a spolupracovala se zkušeným genetikem.
Většina těhotných podstupuje screening proto, aby zjistila riziko a mohlo být přijato odpovídající opatření.

Amniocentéza

-