Než se mi narodila má první holčička, měla jsem úplně jiné představy, jak vychovávat dítě a jak být dobrým rodičem.
Moje rodičovství má směřovat k dospívajícím, se kterými máme respektující vztah.
K dospívajícím, kterým budu věřit a nebudu je kontrolovat.
Ke vztahům, které budou smysluplné, láskyplné, upřímné a radostné.
K tomu, že si budeme užívat a vážit toho, že jsme prostě spolu.
Kdy začít s výchovou svých dětí?
Jak by měla být výchova dětí správně?
Možná to tak nevypadá, ale za mě opravdu platí, že je to už samotným narozením, snad už i početím.
Všechno, co jsem sama v těhotenství prožívala, nálady a pocity, které jsem měla, se podepsalo také na osobnosti mé dcery.
Nejistotu, kterou jsem během prvního těhotenství prožívala, si má dcera nese a zpracovává.
Nevyčítám si to, v té době jsem věci dělala, jak jsem nejlépe uměla a abych se vše naučila, musela se mi narodit právě moje Natálka.
Takže jak se teda vychovává takové malé mimino?
Za mě láskou a pozorností.
S každým vyslyšeným pláčem dítě roste a sílí.
Začíná věřit životu a samo sobě.
Cítí, že je důležité, že i na něm záleží.
Slyšeli jste někdy o tréninkové spánkové metodě? Metodě vyplakávání?
Kolem mě na ní bylo tolik chvály!
“Kláro, vždyť ty to dítě rozmazlíš!
Za nás děti lehly do postýlky a bylo!”
Tak jsem si v dobré víře načetla a šla do toho.
Natálku položila do postýlky a šla za dveře.
Stála jsem za dveřma a slyšela, jak tam moje bezbranné miminko samo pláče?
A plakala jsem taky.
Rvalo mi to srdce.
Naštěstí jsem už tenkrát měla aspoň trochu zdravého rozumu a zvítězila zdravá logika věci!
Tohle je něco dobrého?
Trápí se moje miminko a trápím se já.
Opravdu tohle chci?
Dává tohle smysl?
No nedává!
Proč budu dělat něco, co mi radí ostatní, když se u toho trápíme?
Musím to dělat tak, jak to sama cítím!
A to bych moc chtěla poradit i ostatním maminkám.
Ať je to téma kojení, dudlíku, nošení, zavinovaček…
Každá máma intuitivně prostě cítí, co její miminko potřebuje.
Vykašleme se na všechny dobře míněné rady a doporučení, tabulkové srovnávání a tam, kde cítíme, co chceme a potřebujeme, držme se toho!
Když čteme informace, hledejme různé názory a najděme si tam to své…
A víte, co mi po pár letech řekli ti lidé, kteří mi tak “dobře” radili?
“Myslela jsem si, že to fakt přeháníš, že to dítě hrozně rozmazluješ, ale dělala jsi to fakt dobře!
Ta tvoje Natálka je tak citlivá a jiný přístup by jí hrozně uškodil!”
“Já Tě obdivuju, ty to s tou Natálkou vždycky tak nějak skoulíš, to já bych už dávno vybouchla a bylo by zle.”
“Až se mi narodí moje holčička, chci, aby byla jako Tvoje Natálka.”
Taky Vás mrazí?
Ale hledání odpovědi na otázku jak být dobrým rodičem neustávalo.
Přes kojení, nošení a uspávání jsem se dostala k pojmu kontaktní rodičovství.
Když se mě někdo zeptal, jestli moje několikaměsíční miminko zlobí, nemohla jsem to pochopit.
Zlobí?
Ani náhodou?
Je prostě kontaktní!
Dávalo to smysl.
A tak jsem se dostala k vyjadřování emocí.
Cítila jsem sama, jak je to nesmírně důležité a nechat dítě někde samo plakat v momentě, kdy nejvíc potřebuje mámu mi zase nedávalo smysl.
A tak jsem objímala, když bylo smutné. Objímala jsem, když se zlobilo.
Že moje kontaktní rodičovství se soustředilo jenom a jenom na dítě.
Tak jak teda vychovávat dítě?
Jaký je nejvhodnější výchovný styl?
Jaká by měla být výchova dětí?
Přišlo mi, že spoustu rodičů vnímá kontaktní rodičovství jako synonymum pro liberální výchovu, že všechno pro dítě.
Dítě chce jít odpoledne na hřiště, no tak teda jo.
Dítě chce zůstat doma a já se tak těšila na rodinné setkání.
Ok, když to dítě chce, hlavně aby se netrápilo a bylo spokojené.
Naučila jsem dítě, že ho budu respektovat, že mě zajímají jeho potřeby a jeho pocity.
Teď ho potřebuju naučit, že i já mám své potřeby a pocity.
Že aby nám to doma fungovalo, musí platit RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN.
Spoustu influencerů ohromně posouvá veřejné mínění ve prospěch dětí a já to miluju!
Ale v tom celém pokroku často zapomínají k tomu důležitému bodu A, dávat důraz na B.
Na to, že dítě potřebuje mít pevné hranice, že se musí učit respektovat ostatní.
No jasně, jak mám dítě naučit, aby sebe stavělo na první místo, když já to neumím?
Jak ho mám učit sebelásce, když já se o sebe nestíhám starat?
A tak jsem začala mluvit o sobě.
“Já teď potřebuju, abych měla chvíli pro sebe.”
Kupodivu to docela fungovalo.
Jakmile se totiž člověk zbaví pochybností a ví, že je to tak správně, dítě to vycítí a vezme to daleko snáze, než když si ty chvíle pro sebe vyčítáte a nejste si jimi jistí.
A nastavení takovýchto hranic někdy může pomoct i tomu, že si dítě začne budovat silný vztah také s druhým rodičem.
“Já potřebuju chvíli pro sebe, ty budeš dneska s tatínkem.”
Najednou dítě zjistí, že potřebuje toho druhého rodiče.
Že mu nemusíte dávat všechno jenom Vy.
Jak být dobrým rodičem?
Myslím, že odpověď si každý rodič musí najít sám.
Musí si nalézt svůj balanc v tom, co jeho baví a naplňuje, které priority považuje ve výchově za nejdůležitější.
Protože dobrý rodič nikdy nebude ten, který bude z výchovy svých dětí nešťastný, nejistý a věčně rozladěný.
Dobrý rodič musí být spokojený, myslet na sebe.
Jak být dobrým rodičem?
Dobrý rodič zároveň nezapomíná být také partnerem.
Je nesmírně důležité věnovat se tomu druhému, rozvíjet partnerský vztah.
Psycholog Milan Studnička mě ve svých kurzech naučil, že na jedno dítě jsou potřeba 3 dospělí, aby to celé vůbec mohlo nějak kvalitně fungovat.
A proč tři?
No přeci, aby Ti dva mohli být někdy jenom spolu.
Děti až dorostou Vám jednou odejdou z domu a budou mít své životy.
A to stačí k tomu být dobrým rodičem?
Rozhodně ne, ale je to důležitý základ.
Zvládnete pak daleko víc věcí!
Tak co ještě?
Dobrý rodič si udržuje důvěru se svými dětmi, protože skrze důvěru, vzájemný respekt a dobrý vztah může vychovávat zcela přirozeně.
Vychovává člověka, který bude vnímat své potřeby, ale bude zvyklý zohledňovat také potřeby druhých.
Dobrý rodič dává svým dětem najevo lásku a přijetí, podporuje je na jejich cestě, ale nezapomíná na svojí cestu.
Dítě začne věřit životu kolem sebe i sobě.
Přijde mi hrozně důležité vychovávat spokojené a sebevědomé dospělé!
Protože ten, kdo je nespokojený a nevěří sám sobě, bude ohromně trpět, dokud si ty věci v dospělosti nezpracuje.
Zažila jsem spoustu dospívajících, které autoritativní i liberální výchovné styly, tlaky na výkon i nedůvěra v rodiče dovedli až k vážným psychickým obtížím od anorexie, deprese až myšlenky na sebevraždu.
A to v tom lepším případě.
Datum publikace: 30. 03.
Psycholožka Mary Allen Rennová je sama matkou tří dětí a její doporučení, jak by se měli rodiče chovat ke svým potomkům, jsou zdvořilým vybídnutím, že ne všechny aspekty tzv. „Jestliže děti neustále chválíte a vzbuzujete v nich pocit vyvolenosti, vede to k tomu, že získávají nepatřičný pocit vlastní důležitosti. Mají větší problémy s navazováním vztahů.
A jeden po druhém navazuje kaskáda dalších důsledků, na jejím konci je nejistota a ustrašenost,“ vysvětluje Rennová.
Takové děti pak zažívají rozčarování, protože jsou několik let ujišťovány o své výjimečnosti, a najednou mezi vrstevníky zjistí, že jsou průměrné.
Tyto konfliktní skutečnosti jsou zdrojem nejistoty, strachu a studu.
Takové dítě se bude vyhýbat výzvám, protože se bude bát selhání.
Musí přece být nejlepší, protože maminka a tatínek mu to vždycky říkali, a to znamená, že musí pokaždé vyhrát.
To ale není za všech okolností možné.
Spoustu věcí vyřídí rodič rychleji a praktičtěji než jeho dítě.
Jenže u některých z nich touha kontrolovat převáží a stanou se z nich mikromanažeři, kteří potřebují mít vše do posledního detailu ve svých rukách.
Nebo také vrtulníkoví rodiče - kdykoliv připraveni zasáhnout a zachránit situaci.
Ovšem přílišná angažovanost dítěti štěstí a úspěch do života nepřinesou, právě naopak.
„Příliš zasahující rodič riskuje, že si dítě nevytvoří silný pocit vlastní identity.
Víra v to, že to samo dokáže, se u takového dítěte nemusí vůbec vyvinout.
Místo toho je mu vštěpováno chování, které pobízí k bezmocnosti.
Pro děti je důležité cítit podporu rodičů, ale zároveň se naučit jednat samy za sebe a bez pomoci dospělých.
Vrtulníkoví rodiče si neuvědomují, že svým přístupem vlastně dětem sdělují, že nevěří jejich schopnostem.
Jestliže děti necháme, aby si prožily neúspěch, doslova jim tak pomáháme posilovat mozek.
Mozek je jako sval - čím více jej používáme, tím víc se rozvíjí.
Měli bychom své děti učit, že když se něco nepovede, není to nezdar, ale příležitost potrénovat si mozkový sval, a tím pádem posílit i ty části, které jim dopomohou k úspěchu.
Pokud si přejete, aby z vašich dětí nevyrostli sebestřední jedinci, je třeba jim také občas říkat ne.
Snažte se myslet na jejich budoucnost - je lepší, když si záchvat vzteku z odmítnutí odbude s rodinou, nebo předvést ho před kamarády na dětském hřišti?
Každá maminka má občas v hlavě otázky, jestli je to, co dělá, správně, jestli nemůže dát děťátku ještě víc, jestli nedokázala tu náročnou situaci vyřešit i jinak než křikem...
Můžu tě uklidnit, nejsi v tom sama a je to úplně přirozené.
Pokud tě zajímá, jak může vypadat respektující výchova, jestli opravdu změnou sebe dokážeme ovlivnit i chování děťátka, nebo co použít při efektivní komunikaci místo křiku, přečti si tento rozhovor s Miškou.
Kontaktní rodičovství a respekt ve výchově
Abychom vybudovali kvalitní vztah, je důležité zažívat s dětmi emoce a reagovat na ně citlivě.
Kontaktní rodičovství je velmi intuitivní způsob vyživování vztahu s miminkem a postupně i s většími dětmi.
Objímání, soucit a respekt pro potřeby dítěte jsou klíčové prvky.
Když dítě potřebuje prostor, rodič by měl spolu s ním nalézt společný způsob, jak žít v rodině.
Hranice a jejich nastavení
Hranice mají vycházet z vašich potřeb a z potřeb dítěte; nejde o instantní návod, ale o proces.
Rodič by měl být sebejistý a jasně vyjadřovat, co je pro něj důležité, bez moralizování.
Vzájemný respekt zahrnuje otevřenou komunikaci a vcítění do situací druhého.
Emoční nádržka lásky a její význam
Emoční nádržka lásky je jako bankovní účet - je důležité ji neustále naplňovat.
Naplněná nádoba vytváří pocit bezpečí a spolupráce, napomáhá k ochotě dětí spolupracovat a chovat se konstruktivně.
Praktické tipy pro rodiče na cestě k respektující výchově
- Promyšlené dotazy a aktivní naslouchání. Používejte otázky typu: Co by ti v této chvíli pomohlo? Mohla bych ti s tím nějak pomoct já?
- Přestavte komunikaci od útoků na porozumění. Mluvte o tom, co chcete, a proč to chcete, s respektem k potřebám dítěte.
- Nastavte jasné hranice a pravidla chování, zároveň vysvětlete důsledky a nabízejte alternativy.
- Pečujte o sebe a svůj klid; sebepoznání a pravidelný odpočinek usnadňují vycházení s dětmi.
- Podporujte děti v nezávislosti, ale respektujte jejich tempo a možnosti.
Rady pro řešení vzteku a náporu emocí u dětí
Rizika nadměrné soutěživosti a tlak na výkon mohou vést k úzkosti a poruchám sebeúcty.
U dětí rozvíjejte schopnost prohrávat a pracovat na sociálních dovednostech skrze kooperativní i soutěžní hry.

Důležité poznámky k dalším zdrojům a kurzu
Rozhovor s Miškou Huljakovou a odkaz na její web vnímavámama.sk nabízí praktické tipy a zkušenosti.
Respektující komunikace a rodičovský leadership se stávají u dětí cestou k lepšímu porozumění a spolupráci.