Placenta je životně důležitá spojnice pro vaše miminko. Představte si ji jako kořeny stromu. 💡 Dobré vědět: Placenta ve skutečnosti patří miminku. Zdravá placenta je zásadní pro vývoj miminka. Celosvětově dochází každý rok přibližně ke 2 milionům mrtvorozených dětí a onemocnění placenty v tom hraje významnou roli. Zdraví placenty se běžně detailně nesleduje. Jednoduchá metoda nazývaná odhad objemu placenty (Estimated Placental Volume, EPV) dokáže odhadnout její velikost. Je rychlá a neinvazivní a může pomoci identifikovat miminka, která potřebují pečlivější sledování - zejména ke konci těhotenství, kdy jsou jejich potřeby největší. 💜
1. Datum (6/1) odkazuje na ideální poměr hmotnosti plodu a placenty v termínu 6:1 - silná připomínka toho, jak úzce je zdraví miminka propojeno se zdravím placenty. Odborná revize: doc. MUDr. Placenta (plodové lůžko) je důležitá součást reprodukčního systému. Vzniká diferenciací z fetálního základu plodových obalů, především z choria. Zralá placenta je cévnatý orgán diskoidního tvaru o průměru 15-20 cm a tloušťce 2-3 cm[1], který kryje zhruba 15-30 % vnitřního povrchu dělohy. Její hmotnost je cca 500 g (17 % hmotnosti plodu)[1]; z toho 50 % je tvořeno mateřskou krví a 15 % fetální krví[1].
Od čtvrtého měsíce těhotenství můžeme na placentě rozlišit dvě části: pars fetalis, tvořená chorion frondosum a pars materna, tvořená decidua basalis. Mezi nimi jsou intervilózní prostory vyplněné mateřskou krví. Během čtvrtého a pátého měsíce gravidity vytváří decidua deciduální septa, která předělují intervilózní prostory neúplně, protože nedosahují až k choriové ploténce. Tato septa rozdělují placentu na tzv. kotyledony (= okrsek placenty zahrnující oblast většího úponového klku).
Plod roste, s ním se rozšiřuje děloha i placenta. Na konci gravidity hovoříme o placenta discoidalis, placenta má totiž tvar okrouhlého terče. Na jejím fetálním povrchu prosvítají početné velké artérie a vény, choriové cévy, které se sbíhají k úponu pupečníku. Pupečník (umbilicus) je lokalizovaný přibližně ve středu placenty, má průměr cca 1-2,5 cm a průměrnou délku 50 cm (30-100 cm)[1].
Vzácně se jeho úpon nachází v oblasti plodových blan, tehdy hovoříme o insertio velamentosa. Nejprve dojde ke zbytňování choria na straně přivrácené ke stěně dělohy a vzniku tzv. choriové plotny. Kotyledony jsou zásobované z 80-100 spirálovitých arterií, které pronikají deciduální ploténkou. Krev proudí pod tlakem hluboko do intervilózních prostorů a omývá malé klky, které se do těchto prostorů větví vyrůstáním z kmenových klků.
Jak se snižuje tlak, krev se obrací a směřuje zpět od choriové k deciduální ploténce a vstupuje do žil endometria. Postupně se však ztenčuje a odbourává se hlavně vazivo a cytotrofoblast, čímž se endotel dostává do těsného kontaktu se syncytiální membránou, a tím je umožněný vyšší stupeň výměny látek mezi krví matky a plodu. Krev bohatá na živiny a kyslík je z placenty do plodu přiváděna jednou umbilikální vénou.
Játra, do kterých je krev směřována, by ale všechny živiny strávila, což je důvod, proč jsou částečně obcházena pomocí bypassu ductus venosus (venosus, protože spojuje 2 vény - vena umbilicalis a vena cava inferior). Tím se část krve dostane do vena cava inferior. Až do jater jde čistá okysličená krev, dále se smísí s venózní krví plodu. Proto se u plodu nepopisuje okysličená a odkysličená krev, okysličená je jen ve vena umbilicalis a ductus venosus. Dále je krev všude smíšená, včetně krve v arteriae umbilicales.
Placentární trofoblast a cévní endotel fungují jako semipermeabilní membrána s aktivním transportem látek. Propustnost pro jednotlivé látky se v průběhu těhotenství mění - například k významnému přestupu železa, vápníku a imunoglobulinů třídy IgG dochází zejména ve 3. Respirační funkce (výměna plynů) - přenos kyslíku a oxidu uhličitého. Endokrinní funkce - produkce hormonů, zejména progesteron a estriol.
Chronická insuficience placenty trvá podstatnou část gravidity a obvykle je důsledkem onemocnění matky nebo samotné placenty. Potlačuje produkci dalších folikulů ve vaječnících a zároveň stimuluje růst žlutého tělíska, které produkuje estrogeny a progesteron. V kůře nadledvin u plodu stimuluje produkci DHEA, DHEA-S. Udržuje u ženy těhotenství a stimuluje růst prsou. Je výchozím substrátem kortizolu, který vzniká ve fetálních nadledvinách. U mužského plodu je ve varlatech přeměňován na testosteron.
Produkce progesteronu probíhá nejdříve ve žlutém tělísku, následně se přesouvá do placenty. Tento proces se nazývá luteo-placentární zkrat a je ukončen 8. Tvoří se v závislosti na produkci dehydroepiandrosteronu (DHEA) v nadledvinách plodu. DHEA zde vzniká z progesteronu, který je transportován krví z placenty. V dalším kroku se DHEA vrací zpět do placenty, kde je přeměňován na estrogeny. Účinky jsou zejména na růst prsou, a to jak přímo, tak nepřímo, zvyšováním hladiny prolaktinu. Dále stimulují průtok krve placentou a tvorbu prostaglandinů. Ovlivňují pozitivně počet receptorů pro oxytocin v buňkách děložní svaloviny.
Je označován také jako placentární laktogen (HPL) a působí na metabolismus živin. Stimuluje anabolismus bílkovin a katabolismus lipidů (lipolýzu). U ženy stimuluje růst a vývoj prsní žlázy. Uplatňuje se zejména při regulaci délky těhotenství a následného porodu. U předčasných porodů stoupá hladina CRH rychleji než u porodu v termínu.
Plodové obaly. Amnion a jeho expanze, amniová tekutina. Chorion. Placenta. Růst zárodku a plodu. Porod [online].
Funkce placenty a rizika jejího selhání
Placenta společně s pupečníkem propojuje tělo matky a plodu. Některé látky přes placentu procházejí, jiným naopak v prostupu k plodu brání. Jaké jsou konkrétní funkce placenty a co se stane, když tyto funkce selhávají? Je pojídání placenty prospěšné nebo naopak nebezpečné? Toto vše nám dnes pomůže rozlousknout pan profesor Roztočil, gynekolog, porodník a také autor porodnických učebnic pro mediky i lékaře. S placentou mě (Janu) pojí velmi dramatický příběh, ze kterého jsem bohužel nemusela vyjít živá. Tehdy manžel, který byl celkem čerstvě mimo klinickou medicínu, prohlásil, že se do ní snad vrátí, aby mu rodina nepomřela. Ale nepředbíhejme. Pojďme nejdříve na to pozitivní, co placenta plní.
Funkce placenty: Plod pro svůj zdravý vývoj potřebuje stejně jako již narozené miminko živiny a kyslík. A právě ty získává od matky prostřednictvím placenty. Na ni je napojen pupečníkem. Stejné je to s odpadními látkami, zplodinami metabolismu plodu, zvláště „vydechovaným CO2“, které se opačnou cestou dostávají z těla plodu do placenty. „Placenta je dýchací a vyživovací spojnicí mezi vyvíjejícím se plodem a mezi organismem matky," shrnuje její funkci pan profesor. „Také přes ni prostupují z mateřské krve protilátky typu IgG, čímž plod získává pasivní imunitu proti řadě infekcí.“
Hormony placenty: Placenta nahrazuje žluté tělísko také v produkci hormonů, které udržují těhotenství. Buňky, ze kterých se vyvine placenta, již pár dní po oplodnění produkují hCG (lidský choriový gonadotropin). hCG udržuje funkci žlutého tělíska, které by bez oplodnění zaniklo. Dalším hormonem produkovaným placentou je chorionsomatomammotropin (placentární laktogen). Má lehce diabetogenní účinky na matku, tedy zvyšuje hladinu glukózy v mateřské krvi, a tím zajišťuje její dostupnost pro plod. Také přispívá k růstu mléčné žlázy.
Disputace o kontaktu krve: Mísí se v placentě krev matky a dítěte? V placentě nedochází k přímému kontaktu mateřské a fetální krve, tedy nenastává jejich mísení. Mateřská krev se do placenty dostává spirálovitými tepnami dělohy. Krev plodu a krev matky jsou ve vyvinuté placentě odděleny pouze dvěma vrstvami buněk, proto mezi nimi může probíhat výměna látek. Jedná se o takzvanou placentární bariéru.
Škodlivé látky a infekce: Přestože placentární bariéra chrání plod před řadou škodlivých vlivů, placentou snadno prochází mnoho virů - rubeola, cytomegalovirus, variola, varicella, morbilli a virus poliomyelitidy. Některé z nich mohou vyvolat infekci plodu a vrozené vady. Také některé léky a drogy či jejich metabolity snadno procházejí placentární bariérou a mohou způsobit poškození plodu.
Velikost a další patologické varianty: Jak velká je placenta? Spolu s růstem plodu a rozšiřováním dělohy se zvětšuje placenta. Po porodu je potřeba pečlivě prohlédnout mateřskou stranu placenty, jestli je celistvá a neníPodezření na přídatnou placentu. Placenta succenturiata je přídatná placenta spojena cévami ve blanách. Může způsobit silné poporodní krvácení, pokud zůstane v děloze.
Vcestná placenta a další rizika: Placenta praevia je vcestná placenta v dolním děložním segmentu a může překrývat vnitřní branku, což ztěžuje porod a vyžaduje císařský řez. Výskyt se pohybuje mezi 0,4-0,8 %. V III. trimestru se projevuje nebolestivým krvácením a Braxtonovy-Hicksovy kontrakce mohou ztenčovat dolní segment dělohy. Centrální umístění může vyžadovat okamžitou intervenci.
Kontrola placenty po porodu a placentofagie: Kontrola placenty po porodu je důležitá; pokud zůstane část placenty v děloze, může způsobit zánět nebo krvácení. Automatické ultrazvukové kontroly po porodu nejsou standardem, ale praxe ukazuje jejich užití pro jistotu. Placentofagie: Pojídání placenty má různé motivace, zahrnující přirozenost, kulturní zvyklosti a experimentální využití. Legální rámec omezuje vyřazení placenty, ale existují podmínky pro její vydání, včetně specifických informovaných souhlasů.
Autor: prof. MUDr. Aleš Roztočil, CSc., Eva Illiašová (studentka 3. ročníku 2. LF UK), MUDr. Jana Martincová. Zdroje: Roztočil, SADLER, Roztočil - Rozhovor o porodnictví.
