Charles J. Krátká cesta z dělohy ven na svět je prý tou nejnebezpečnější, kterou každý z nás podstupuje. Přes pokroky v porodnictví a neonatální péči tak každý rok malý počet plodů v průběhu porodu nebo hned po narození zemře nebo utrpí neurologické poškození z důvodu hypoxie. Intrapartální elektronický monitoring srdeční činnosti (electronic fetal heart rate monitoring - EFM) byl zaveden do široké klinické praxe na konci šedesátých let s nadějí, že by mohl identifikovat plody s rizikem intrapartálního úmrtí a intrapartální asfyxie dostatečně brzy k tomu, aby mohl být porod urychlen a nebezpečí odvráceno, resp. Tato naděje byla založena na retrospektivních studiích srovnávajících EFM s historickými kontrolami - studiemi, v nichž byla auskultace prováděna nestandardním způsobem. Déle než tři desetiletí bylo EFM vystaveno přísnému zkoumání; bylo provedeno více než 12 randomizovaných klinických studií zahrnujících přibližně 40 000 rodiček k určení bezpečnosti a účinnosti této metody. Je zajímavé, že ty samé studie ukázaly vztah mezi abnormalitami EFM a base exces v umbilikální arterii, který slouží k určení fetální acidózy. Výzkum ukázal také to, že intrapartální EFM byl v prevenci neonatálních posthypoxických křečí úspěšnější než intermitentní auskultace (RR 0,50; 95% IS 0,31-0,80; n = 32 386; 9 studií).
Hlavní poznatky o EFM a jejich reálném dopadu na výsledky
I když intrapartální elektronický monitoring srdeční činnosti může (ale nemusí) být lepší než pečlivá intrapartální auskultace ve zlepšování dlouhodobých perinatálních výsledků, realita je, že pedantská intermitentní auskultace žádá intenzivní účast na porodu a prostředky porodní asistence, které jsou běžně neproveditelné a s rostoucím nedostatkem sester mohou být i nemožné. Je tedy jasné, že EFM neredukuje výskyt poškození mozku. Je ale pravdou, že počet poranění mozku ve Spojených státech amerických (dnes odhadován na 2,8 na 1 000 dětí ve věku od 3 do 10 let věku) se signifikantně nesnížil po dobu třiceti let navzdory širokému užití intrapartálního EFM a pěti- až šestinásobnému zvýšení počtu císařských řezů.3 Nicméně během stejného období došlo k dramatickému zvýšení v přežití novorozenců s neurologickým poškozením v důsledku prematurity, které maskovalo redukci poškození mozku mezi termínovými novorozenci v důsledku sníženého výskytu intrapartální asfyxie ve spojitosti s použitím intrapartální EFM.4,5 Z těchto důvodů nebude dle mého úsudku intrapartální EFM brzy opuštěna.
V květnu 2000 udělil FDA podmíněný souhlas se systémem OxiFirst k monitoraci saturace kyslíku ve fetální krvi (Mallinckrodt/Nellcor, Pleasanton, Kalifornie) jako přídavek k intrapartální EFM. Nápad využití senzoru oxygenace umístěného na tváři plodu v průběhu porodu teoreticky umožňuje kontinuální měření saturace fetálního kyslíku během porodu. Časné studie byly mírně optimistické. Autoři randomizovali přes 1 000 rodiček s nejistými nálezy testování plodu k dalšímu sledování prostřednictvím intrapartální EFM plus fetální pulsní oxymetrie, nebo samotné EFM. Zjistili významné snížení počtu císařských řezů (z 10,2 % na 4,5 % [p = 0,007]) pro skupinu se suspektním nálezem EFM, kde byla přidána pulsní oxymetrie. Bohužel, v této studii nedošlo k žádnému snížení celkového počtu císařských řezů, protože se neočekávaně zvýšily císařské řezy z indikace „dystokie“ ve skupině s oxymetrem. Navíc perinatální výsledky mezi oběma skupinami se nelišily. Protože účinnost zůstala neprokázána, dala podnět k dohadům o uspořádání studií a malé velikosti souborů.
Proto proběhla studie intrapartální fetální pulsní oxymetrie v National Institute of Child Health and Human Development Maternal-Fetal Medicine Units Network a výsledky byly vloni publikovány v New England Journal of Medicine.7 V této studii bylo více než 5 300 nullipar s porodem v termínu a jednočetnou graviditou v poloze podélné hlavičkou randomizováno buď do otevřené, nebo zaslepené skupiny s intrapartální fetální oxymetrií. V otevřené skupině byly výsledky fetální pulsní oxymetrie dostupné lékaři při jeho klinickém rozhodování, zatímco v zaslepené skupině nebyla tato data dostupná. Na rozdíl od dřívějších studií nebylo pro zařazení potřebné suspektní fetální testování a bylo přítomno jen u 2 168 rodiček (40,6 %) před randomizací. Konečná analýza dat ukázala, že nebyl žádný rozdíl v celkovém počtu císařských řezů mezi otevřenou a zaslepenou skupinou (26,3 % vs.
Fetální kardiotokografie (EKG) plus automatické vyhodnocení ST vlny je druhou doplňkovou intrapartální vyšetřovací metodou určenou ke zvýšení jak senzitivity, tak specificity intrapartální EFM v detekci plodů s hypoxií. Údaje z experimentálních studií i z humánních studií u dospělých ukazují, že deprese úseku ST a změn vlny T měřené na EKG jako poměr vlny T k amplitudě QRS jsou markery zvýšené glykogenolýzy myokardu, anaerobního metabolismu a metabolické acidózy. Podobné změny na EKG se objevují u lidských plodů vystavených intrapartální hypoxii.9 Toto porovnání vedlo k rozvoji fetálního monitorovacího systému STAN (Neoventa Medical, Gothenburg, Švédsko), který využívá modifikovanou pozlacenou fetální skalpovou elektrodu spojenou s automatickou analýzou vlny ST k zaznamenání a analýze fetálního EKG během porodu.
Současné studie ukázaly, že pokud je tato metoda užita ve spojení s intrapartálním elektronickým monitoringem srdeční činnosti, ST analýza významně snižuje množství plodů narozených s těžkou metabolickou acidózou spolu se snížením množství císařských řezů při porovnání se samotným EFM. V jedné studii bylo přibližně 5 000 termínových plodů ve Švédsku náhodně určeno k intrapartálnímu monitoringu s EFM plus ST analýzou nebo samostatný elektronický monitoring srdeční činnosti.10 Skupina EFM + ST prokázala významně nižší počet těžké metabolické acidózy (definované jako pupečníkové pH < 7,05 a deficit bazí > 12 mmol/l) při srovnání se skupinou samotné EFM (0,7 % vs. 2,0 %; RR 0,47; 95% IS 0,25-0,86; p = 0,02) a významně menší počet císařských řezů s diagnózou fetálního distressu (8 % vs. 9 %; RR 0,83; 95% IS 0,69-0,99; p = 0,047) než ve skupině pouze s elektronickým monitoringem srdeční činnosti. Studie vyvodila závěr, že intrapartální monitoring s EFM plus analýza ST zvyšuje schopnost porodníků identifikovat fetální hypoxii a schopnost zasahovat přiměřeným způsobem. Výsledkem je zlepšení perinatálních ukazatelů. Jsou zde přinejmenším dvě potenciální limitace metody STAN. Přínos byl ověřen jen pro jednočetné těhotenství s plodem v poloze podélné hlavičkou po 36. týdnu těhotenství. Metoda potřebuje dobu kolem 20 minut normálního srdečního záznamu potřebnou pro software k výpočtu normálních EKG parametrů (např. T/QRS) pro jednotlivý plod před tím, než může detekovat významné změny. To znamená, že monitorovací elektroda k ST analýze musí být správně umístěna před zhoršením EFM, a tedy že tato technika nemůže být spolehlivě užita k monitoringu plodu, který vykazuje přítomnost suspektního elektronického monitoringu srdeční činnosti. Ačkoli předběžné studie jsou slibné, další klinické studie jsou potřebné k lepší definici role přídavné analýzy vlny ST monitorované za porodu. Přestože intrapartální elektronický monitoring srdeční činnosti je všeobecně účinný v identifikaci normálních zdravých plodů, ani v rukou většiny expertů neidentifikuje všechny plody trpící hypoxickým stresem a jasně generuje mnoho falešně pozitivních záznamů. Většina porodnic nyní zavádí politiku „nulové tolerance“ k intrapartální hypoxii. K upřesnění a určení plodů s rizikem počínajícího hypoxického poškození jsou zoufale potřebné přídatné technologie v součinnosti s intrapartálním EFM, pokud má být zastaven epidemický nárůst císařských řezů a snížena na absolutní minimum hypoxicko-ischemická encefalopatie.
Autor: MUDr. Snaha stanovit intrapartální stav plodu je poměrně stará. Úměrně technické vyspělosti civilizace se zlepšovaly i možnosti porodníků, jak tento stav určit. Již v roce 1650 popsal Legouste ozvy plodu, zatím ovšem bez vztahu ke stavu plodu v děloze. V roce 1821 zazněla první zmínka o provázanosti snížení ozev plodu a špatného stavu novorozence. Moderní historie, kterou píše kardiotokografie, se datuje od roku 1891, kdy Pestalozzi provedl první záznam ozev plodu. Padesátá a šedesátá léta minulého století znamenala rozvoj metodiky a technické vyspělosti CTG přístrojů a „pilovala“ se technika hodnocení; tento vývoj pokračuje dále. Záznam srdeční frekvence a děložní aktivity nadále zůstává základem peripartálního monitoringu plodu. Je zajímavé, že metoda stanovení EKG plodu není takovou novinkou, jak by se mohlo zdát, ale první EKG záznam pořídil Cremer v roce 1906.1
Historie a současné doplňkové metody
Výše uvedený článek popisuje dvě modernější metody, které doplnily hodnocení CTG záznamu ve snaze zpřesnit hodnocení stavu plodu. Zavedení CTG mělo za následek vzestup počtu císařských řezů s ohledem na zpřesnění diagnózy akutní hypoxie plodu. Tento jev byl a je samozřejmě v pořádku. Bohužel ale nastala epidemie císařských řezů. Ne jenom díky CTG, neboť svou roli sehrálo daleko více faktorů, ale strhla se lavina, kterou lze těžko zastavit. A dnes stojíme před problémem, jak rostoucí počet císařských řezů dostat zpět pod kontrolu. Jednou ze snah je zpřesnění diagnostiky akutní hypoxie plodu na porodním sále, jak o tom pojednává výše uvedený článek. Úsilí je vedeno k tomu, aby odstranilo nebo alespoň výrazně snížilo vysokou falešnou pozitivitu „zlatého standardu“ intrapartálního monitoringu - CTG. Cílem je nalézt další metody, které by zpřesnily diagnózu intrapartální hypoxie a omezily na minimum provádění císařských řezů u falešně pozitivních výsledků testování plodu.
První velkou vlaštovkou bylo uvedení intrapartální fetální pulsní oxymetrie (IFPO) do klinické praxe. Stala se hitem devadesátých let. Popis metody je uveden přehledně v článku. Metoda má vysokou senzitivitu i specificitu a je pro pracovníky porodního sálu, kteří pečují o rodičku, velmi uživatelsky příjemná. Poměrně snadno se za splnění konkrétních podmínek zavádí do dutiny děložní k plodu, kritéria pro hodnocení jsou jasná - saturace kyslíku v krvi plodu pod 30 % déle než 10 minut je indikací k okamžitému ukončení těhotenství.3 Výhodou je souběžný zápis saturace kyslíku a CTG na jeden záznam - jde i o forenzní hledisko, nejen medicínské. Tato metoda utrpěla ovšem těžké rány v podobě klinických studií, které metodu stanovení saturace kyslíku v krvi plodu podrobily důkladné analýze.
Studie Garrite a spol. (American Journal of Obstetrics and Gynecology, 2000) analyzovala 1 100 pacientek a porovnávala CTG s IFPO se skupinou monitorovaných pouze CTG. Výsledkem bylo 50% snížení císařských řezů z indikace patologického CTG, avšak na druhou stranu se zvýšil počet císařských řezů z důvodů dystokie. Další prospektivní randomizovaná studie Blooma a spol. (New England Journal of Medicine, 2006) ukázala, že znalost kyslíkové saturace plodu není spojena se sníženou frekvencí císařských řezů ani se zlepšením stavu novorozence.
Praktické zkušenosti s IFPO na porodním sále ukazují vysokou použitelnost a senzitivitu, avšak omezení zahrnují nemožnost monitorovat obě plody při porodu dvojčat a možné problémy s dostupností a cenou sond. Většina porodních sálů řeší tyto otázky s ohledem na ekonomické faktory a garanci přesnosti výsledků. Pokud saturace kyslíku zcela fyziologická, senzor IFPO bývá odstraňován a porod probíhá bez handicapu. STAN metoda (ST úsek analýza) má výhodu v tom, že nezasahuje hlavičku porodu zavedením elektrody do skalpu a poskytuje kombinaci CTG záznamu s analýzou ST vlny.
STAN, ač má potenciál, vyžaduje kalibraci křivky pro ST analýzu, což limituje schopnost rychle reagovat na náhlé změny CTG zaznamenané v reálném čase. STAN je tedy vhodný spíše pro peripartální monitoring plodu po 36. týdnu těhotenství při poloze podélné hlavičky a v dobře vytypovaných rizikových případech, nikoliv pro akutní hypoxii. V praxi se STAN používá ve spojení s ST analýzou, ale nelze jej rozšířit na monitorování obou plodů při dvojčatech a není určen pro předčasné porody. Z pohledu klinické praxe doplňuje CTG a zvyšuje jistotu identifikace hypoxie u vybraných pacientek.
V závěru je nutné připomenout, že contemporary perinatální péče vyžaduje kombinaci technologií a klinického úsudku. EFM zůstává základním kamenem peripartálního monitoringu, STAN a IFPO nabízejí doplňkové nástroje pro snížení falešně pozitivních záznamů a pro cílenější intervenci, zejména u vybraných plodů. Cílem je snížit zbytečné císařské rezy a zároveň minimalizovat rizika hypoxicko-ischemické encefalopatie u novorozenců.
Historické milníky v monitorování plodu
- 1650 - Legouste popsal ozvy plodu, bez vztahu ke stavu plodu v děloze.
- 1821 - první zmínka o provázanosti snížení ozev plodu a špatného stavu novorozence.
- 1891 - Pestalozzi provedl první záznam ozev plodu (základ CTG).
- 1906 - Cremer pořídil první EKG plodu.
- 50. a 60. léta - rozvoj CTG techniky a standardizace hodnocení.
- 90. léta - nástup IFPO; 2000-2006 - klinické studie o užití oxymetrie a STAN.

Jak probíhá fyziologický porod? | #porod
tags: #vaginalni #operacni #porody #epidemiologie