Uvolněné teplo při izometrické svalové kontrakci vzniká zejména

Sval je motorický orgán živočichů, který má za úkol měnit chemickou energii vazeb v energii pohybovou pomocí práce vykonané jeho stahem - kontrakcí. Tato přeměna energie není stoprocentně efektivní: při kontrakci se uvolňuje teplo a koná mechanická práce. U izometrické kontrakce je délka svalu konstantní, dráha dle fyzikální definice je rovna nule, takže velikost práce takto není možné vypočítat. Nicméně i tak sval práci koná. Pro její výpočet je nutné použít metod nepřímé kalorimetrie.

Mechanismus vzniku tepla při svalové kontrakci

Základní stavební jednotkou kosterního svalu je svalové vlákno - dlouhá mnohojaderná buňka s průměrem asi 50 μm a délkou několika cm. Na podbuněčné úrovni se svalové vlákno skládá z mnoha tenčích vlákének - myofibril o průměru 0,5-1 μm. Každá myofibrila je po délce rozdělena ve stejné opakující se úseky zvané sarkoméry. Tato vlákna jsou tvořena dvěma strukturními bílkovinami: aktinem a myosinem. Myosin je obsažen v silnějších vláknech, aktin ve vláknech slabších. Podle Huxleyovy a Hansenovy teorie spočívá podstata svalového stahu v zasunutí slabších vláken aktinu mezi silnější vlákna myosinu.

Potřebná energie pro tento proces se získává hydrolýzou ATP, katalyzovanou aktinem aktivovanou ATP-ázou, obsaženou v myosinových makromolekulách. Při stahu svalu (vyvolaný motorickým nervem) se svalové vlákno zkrátí a současně zvětší svůj příčný rozměr. Tímto zasouvacím mechanismem vzniká mechanická síla svalu, která je úměrná jeho průřezu. U izometrické (statické) kontrakce se nemění délka svalu, ale mění se napětí; svalová činnost tedy probíhá bez vykonání vnější dráhy.

Hlavní zdroje uvolněného tepla při izometrické kontrakci

  • Hydrolýza ATP potřebná pro cyklus aktin-myosin: okamžitá spotřeba ATP a jeho obnova jsou spojeny s disipací části chemické energie do tepelné energie.
  • Práce svalového aparátu bez vnějšího pohybu: i když fyzikální práce (síla × dráha) je nulová, probíhají uvnitř buňky mechanické interakce a cykly vazby-odvázání, které spotřebovávají energii a uvolňují teplo.
  • Metabolické pochody a zvýšená spotřeba kyslíku: při izometrické zátěži se zvyšuje metabolická aktivita svalových buněk; pokud přívod kyslíku nestačí, mohou se uplatnit anaerobní zdroje energie a vzniká tzv. „kyslíkový dluh“ s dalšími tepelnými efekty.
  • Neúčinnosti přenosu energie a disipace v interneuronech, membránách a cytoskeletu: mechanické napětí, iontové pumpy a udržování membránového potenciálu vyžadují energie, která se rovněž částečně mění na teplo.

Specifika izometrické kontrakce a měření tepla

Izometrická (statická) kontrakce - je svalová činnost, při které se nevykonává pohyb a vzdálenost začátků od úponů svalu se nemění. Z fyzikálního hlediska lze práci statickou popsat jako působení síly na nulové dráze. Jde o působení síly po určitou dobu (statická práce = síla x čas). W je mechanická práce rovná pracovnímu zdvihu, tj. u izometrie je konvenční fyzikální práce nulová, přesto se uvolňuje teplo.

Pro kvantifikaci uvolněného tepla je nutné použít metody nepřímé kalorimetrie. U obou forem svalové práce se uvolňuje teplo. Množství uvolněného tepla takovýmto způsobem lze měřit buď kalorimetricky nebo nepřímo, tedy měřením spotřeby kyslíku podílícího se na uvolnění 95 % energie z přijaté potravy.

Schéma sarkoméry a mechanismu aktin-myosin

Faktory ovlivňující množství uvolněného tepla

  • Množství aktivovaných svalových vláken: čím větší počet svalových vláken sval tvoří, tím větší množství energie se spotřebuje a tím více tepla vznikne. Síla svalu závisí na množství aktivovaných svalových vláken.
  • Doba trvání a intenzita izometrické zátěže: únava se rozvíjí s pokračující dobou trvání práce a může měnit metabolické poměry (a tím i tepelnou produkci).
  • Stav zásob ATP a schopnost aerobní resyntézy: jestliže průtok krve a přívod kyslíku nepostačují, uvolňuje se více energie anaerobně, což mění tepelnou bilanci.
  • Prokrvení svalu: cévní systém přenáší teplo velmi dobře; při zvýšené cirkulaci může být tepelný odvod z jádra na periferii větší.
  • Teplota okolí a termoregulace: termoregulace lidského těla kontrolovaná hypothalamem mění odvod tepla (vasodilatace, vasokonstrikce, pocení), což ovlivní reálný nárůst teploty v okolí svalu.

Role termoregulace při lokálním zahřívání svalů

Udržení optimální tělesné teploty navzdory podmínkám okolního prostředí je nezbytnou funkcí organismu teplokrevných živočichů včetně člověka. Termoregulace lidského těla je založena na principu záporné zpětné vazby či homeostáze. Regulačním centrem je hypothalamus, kde jsou vyhodnocovány signály z termoreceptorů. Na základě toho je kontrolována produkce a výdej tepla organismem.

Teplo vzniká v těle především jako vedlejší efekt metabolických procesů a důsledek svalové práce. V klidu je více než polovina (56 %) tepla produkována ve vnitřních orgánech. Přibližně 18 % tepla vzniká v klidu ve svalech. V námaze může podíl svalové práce stoupnout až na 90 %. Cévní systém přenáší teplo velmi dobře a to je z jádra na periferii vedeno především touto cestou. Regulací průtoku krve podkožními žilními pleteněmi je možné významně ovlivnit ztráty tepla.

Infografika: Mechanismy odvodu tepla (radiace, kondukce, konvekce, vypařování)

Odvod tepla z lokálně aktivních svalů

Kůže, podkoží a tuk jsou oproti tomu izolátory - mají třetinovou schopnost vést teplo a před ztrátami organismus chrání. Radiace (vyzařování) je významným faktorem tepelných ztrát; kondukce (vedení) a konvekce (proudění) pak ovlivňují místní rozložení teplot. Vzhledem k velkému měrnému skupenskému teplu vypařování vody tvoří vypařování za běžných podmínek až 25 % tepelných ztrát z organismu. Potní žlázy a jejich aktivace tak významně ovlivňují celkovou tepelnou bilanci.

Praktické měření metabolické aktivity a tepla v svalu: termografie

Termografie je nová neinvazivní diagnostická metoda, která v mnoha případech může sloužit jako prevence i kontrola, jestli je poraněná oblast vyléčená. Zajímavý fakt přinesl Salisbury a kol. Je známo, že svaly při svém pohybu jsou elektricky aktivní (EMG). Z metabolického pohledu jsou aktivní také a jako vedlejší produkt vydávají teplo - tepelné záření. Teplo je možno detekovat infračervenou termografií.

V experimentální praxi bylo infračervené záření snímáno a výpočet teploty prováděn s infračervenou termografickou kamerou FLIR SC620: teplotní citlivost 0.065 °C ve 30 °C, spektrální rozsah 7,5-13 µm, obrazové rozlišení 640×480 pixelů. Po drobné, ale důležité úpravě v údajích o emisivitě lidské kůže (0,98), teplotě vzduchu, vlhkosti a dalších faktorech byla stanovena pole, která reprezentují jednotlivé svaly nebo části svalů.

Fotografie termogramu zad s vyznačenými svalovými oblastmi

Příklady z praxe: termografie zad při rozdílné aktivitě

V laboratoři byly porovnány dvě měřené osoby: muž A s fyzicky náročnou prací a muž B s převážně sedavým zaměstnáním. Program ThermoResearcher umožňuje výpočty jednotlivých oblastí, tzn. relativní ukazatele - poměry teplot jednotlivých ploch kůže k průměrné teplotě všech ploch (100 %). U obou osob bylo zjištěno zřetelné zahřátí m. rhomboideus major et minor a m. trapezius. U muže A vykazovaly všechy oblasti na pravé straně vyšší teplotu ve všech měřených oblastech, zatímco u muže B byly patrné změny zejména na pravé straně v důsledku jednostranné práce pravou rukou (myš atd.).

Opticky to nevypadá na dramatické změny, ale naměřené hodnoty ukazují relativní posuny a zvýšení teplot v konkrétních oblastech. Při hodnocení změn teplot (metabolické aktivity svalů) zad před a po jednodenním zaměstnání je nutné se opřít o relativní ukazatele - poměry teplot jednotlivých ploch kůže ke střední teplotě všech ploch (100 %).

Fyziologické a klinické důsledky lokálního zahřívání při izometrii

Lokální zvýšení teploty v oblasti pracujících svalů může indikovat zvýšenou metabolickou zátěž, nadměrné nebo jednostranné zatížení a potenciální riziko přetížení. Svalová onemocnění jsou vyvolána dlouhodobou, nadměrnou a jednostrannou zátěží končetin. Při hodnocení rizika svalové zátěže je důležité zohlednit procento vynaložené svalové síly ze síly, kterou dokáže příslušná svalová skupina maximálně vyvinout (Fmax).

Osvojování si základních znalostí o svalstvu a funkci svalů bude užitečné v praxi, zejména při analýze náročnosti vynakládané svalové práce. Tyto poznatky budou prospěšné, pokud budou doplněny o ergonomické normy a hygienické předpisy, neboť při činnosti dochází k hypertrofii svalů, zlepšení prokrvení a změnám v okolních strukturách (šlachy, vazy, klouby).

Tabulka: Přehled hlavních zdrojů tepla při izometrické kontrakci

Zdroj Mechanismus Vliv na tepelnou produkci
Hydrolýza ATP Spotřeba ATP při cyklu aktin-myosin Hlavní lokální zdroj tepla
Metabolické reakce Oxidativní a anaerobní metabolismy Zvyšují produkci tepla při intenzitě a nedostatečném okysličení
Ionové pumpy a membránové procesy Udržení membránového potenciálu, činnost svalových vláken Stálý tepelný odpad
Mechanická disipace Vnitřní tření a biomechanické interakce Další zdroj disipace energie na teplo

Praktická doporučení

  • Při dlouhodobé izometrické zátěži je vhodné střídání poloh a pravidelné uvolnění svalů, aby se snížilo riziko přetížení a nadměrného místního vzestupu teploty.
  • Termografie může být využitá jako doplňková neinvazivní metoda k hodnocení lokální metabolické aktivity a prevenci poranění svalů.
  • V ergonomii je důležité hodnotit nejen absolutní síly, ale i relativní zatížení vůči Fmax a časovou distribuci zátěže (statická síla × čas).

Vědomí o tom, že i při izometrické kontrakci vzniká významné množství tepla, je důležité jak pro pochopení energetiky svalové práce, tak pro aplikace v medicíně, sportu a ergonomii. Měření lokální tepelné produkce pomocí termografie a vyhodnocení metabolické aktivity přispívají k prevenci přetížení a optimalizaci pracovních a tréninkových režimů.

tags: #uvolnovane #teplo #pri #izometricke #svalove #kontrakci