Možnosti tlumení bolesti při porodu: analgezie a anestezie, výhody, rizika a praktické tipy

Během porodu máte možnost vybrat si z několika prostředků, které vám pomohou od bolesti. Přečtěte si více a zjistěte, co vám bude vyhovovat nejvíce. Porod je bolestivá záležitost, proto kromě epidurální anestezie existuje celá řada možností, jak porodním bolestem ulevit. Každá žena prožívá bolest jinak, stejně tak účinnost jednotlivých metod může být individuální. Je tedy důležité, abyste měla dostatek informací o všech možnostech a mohla si pak zvolit vhodný bolest tišící prostředek. Je také nezbytné, aby porodnice, kterou jste si pro svůj porod vybrala, vybranou možnost nabízela.

Obecný přehled a rozdíl mezi farmakologickými a nefarmakologickými metodami

Bolest je definována jako nepříjemná senzorická a emocionální zkušenost spojená se skutečným nebo potenciálním poškozením tkání a je vždy subjektivní. Analgezie je ztráta schopnosti cítit bolest bez ztráty vědomí. Téměř každý spontánní porod je provázen bolestí, a to různé intenzity. Jedná se o akutní bolest, do které se prolínají kombinované patofyziologické mechanismy (viscerální, nociceptivní a neuropatické). Pro některé ženy je porodní bolest až nesnesitelná. Při nepodání adekvátní léčby bolesti může dojít k psychickému a fyzickému vyčerpání rodičky až s rizikem poškození zdraví matky a/nebo dítěte.

Porodnická analgezie se podává na počátku porodu a proto je jedním z cílů minimální ovlivnění průběhu porodu. Všechna analgetika a anestetika do určité míry prostupují placentou, obvykle mechanismem pasivní difuze. Většina těchto léků je dobře rozpustná v tucích, má nízkou molekulární hmotnost a variabilní vazbu na bílkoviny. K nefarmakologickým metodám ovlivnění porodní bolesti a jejího vnímání patří řada psychologických postupů. Nejvýznamnější z nich je psychoprofylaxe prostřednictvím předporodní přípravy, jejímž cílem je seznámení rodičky s průběhem porodu a nácvik soustředění na správné dýchání a samotný porodní proces.

Nefarmakologické metody tlumení bolesti

• Psychická předporodní příprava: snížení strachu a úzkosti může snížit vnímání bolesti.
• Audioanalgezie: použití zvuků nebo hudby ke změně vnímání bolesti; účinnost nízká.
• Použití vody: koupele, relaxační sprchy, horké nebo studené obklady; účinnost nízká.
• Aromaterapie a relaxační masáže, volba poloh během porodu.
• Relaxační techniky a dýchání.

Spinální anestezie je metoda znecitlivění dolní poloviny těla a je jednoznačně preferovanou metodou u plánovaných císařských řezů. Léky jsou aplikovány anesteziologem po předchozí přípravě do páteřního kanálu. Rodička je během operačního výkonu při vědomí, plod není anestezií významně ovlivněn a je možný první kontakt rodičky a novorozence již na operačním sále. Celková anestezie zahrnuje kompletní uspání rodičky včetně nutnosti umělé plicní ventilace.

Epidurální analgezie (EDA)

Epidurální analgezie znamená podání malého množství místního anestetika do epidurálního prostoru. Tato analgezie zmírní vnímání porodních bolestí, ale celkový stav rodičky a plodu ovlivní jen minimálně. EDA je dnes jednou z nejčastěji používaných metod porodnické analgezie a je mezi rodičkami na celém světě velmi oblíbená. Výhodou je dobrá analgezie s minimálním vlivem na dítě; nevýhody zahrnují možnosti komplikací a nutnost spolupráce s anesteziologem.

Podání se provádí takto: rodička je v poloze na levém boku nebo vsedě, sterilně očistíme místo vpichu, anesteziolog aplikuje lokální anestetikum a zavede katétr do epidurálního prostoru. Po zavedení se do katétru podává směs místního anestetika a opioidu. Doba účinku a potřeba dávkování se liší, obvykle se analgezie plně neprojevuje ihned, ale po 10-15 minutách.

Výhody: dobrou analgezii, minimální vliv na novorozence, možnost přeměnit na epidurální anestezii při potřebě císařského řezu, vhodná při rizikových rodičkách. Nevýhody: riziko komplikací, bolesti zad v místě vpichu, někdy bolesti hlavy, pokles krevního tlaku, respirační útlum, alergické reakce a další vzácné komplikace. Katétr je většinou vytažen před odchodem z porodního sálu.

Indikace a kontraindikace

Indikace zahrnují porodní bolest či žádost rodičky, současné zdravotní potíže matky, rizikové porody a očekávané nutné intervence (např. císařský řez). Kontraindikace zahrnují alergii na místní anestetika, infekci v místě vpichu, poruchy krevního srážení, akutní hypoxii plodu a další relativní kontraindikace.

Remifentanil a PCA

Při některých situacích se používá analgezie remifentanilem s pacientem kontrolovanou analgezií (PCA). Rodička si sama podává dávku prostřednictvím intravenózní pumpy; dávkování a bezpečnostní parametry jsou stanovena anesteziologem. Tato metoda se používá tehdy, když epidurální analgezie není vhodná nebo není k dispozici.

Entonox a inhalační analgezie

Entonox je směs oxidu dusného a kyslíku (50:50), která se vdechuje z masky. Má rychlý nástup účinku (do jedné minuty) a krátké trvání, navozuje mírně euforizující a relaxační efekt. Dávkování je v rukou rodičky a nejlepší účinek bývá při vdechování již při počátku kontrakce.

Paracervikální a další lokální blokády

Paracervikální blokáda se provádí infiltrovaním lokálních anestetik kolem otevírající se porodnické branky a bývá rychlým urychlením otevírací fáze porodu; kontrakce bývají méně bolestivé. Pudendální blokáda se používá pro analgezii hráze při poporodních zákrocích či nástřihu perinea. Infiltrační anestezie se používá pro ošetření poranění sliznice. Paracervikální analgezie a další blokády vyžadují zkušeného lékaře a vhodnou indikaci.

Nefarmakologické doplňky a jejich role

Psychická příprava, dýchací techniky, hudba, aromaterapie a vodní terapie mohou podporovat efekt farmakologických metod, i když jejich účinnost je nižší. Tyto postupy se často používají jako doplněk k primárním analgesicím.

Vedení porodu a komunikace s personálem

Nejlepší bude, když si o celé záležitosti předem promluvíte se svým lékařem. Ten vám s výběrem vhodné metody rád pomůže. Důležitá je dobrá komunikace a informační podpora ze strany porodnického týmu, který by měl být schopen poskytnout vyvážené informace o rizicích a přínosech jednotlivých metod.

Další poznámky k praxi

• Porodnice by měla nabízet vybranou metodu a mít ji k dispozici.
• Účinek porodu a bolestivost jsou subjektivní a proměnlivé; co funguje u jedné ženy, nemusí fungovat u jiné.
• Epidurální analgezie je považována za „zlatý standard” pro mnoho spontánních porodů a může být změněna na celkovou anestezii při nutnosti operativního ukončení porodu.

Krátké shrnutí jednotlivých metod

1. Epidurální analgezie (EDA): vysoká účinnost, minimální vliv na plod, potřeba specializovaného personálu a monitorování; potenciální komplikace a kontraindikace.
2. Remifentanil (PCA): alternativa k EDA, vhodná při nemožnosti EDA; pečlivé dávkování a monitoring.
3. Entonox (inhalace): rychlá, krátkodobá úleva, pod kontrolou rodičky; vhodný zejména v první době porodní.
4. Nalbuphin: opioidní analgetikum s rychlým nástupem a pomalým postupným efektům; vhodný pro tišení bolesti, snižuje riziko dechového útlumu u matky.
5. Pethidin: dříve hojně používaný, od roku 2018 se nedoporučuje některými institucemi kvůli rizikům pro novorozence.
6. Paracervikální blokáda a pudendální blokáda: lokální anestetika pro specifické situace (otevírání děložního hrdla, ošetření poranění hráze).
7. Nefarmakologické a psychosociální přístupy: základní podpůrná role, zlepšují celkovou zkušenost a spolupráci s týmem.

Bezpečnost, komunikace a informovaný souhlas

Bezpečnost a účinnost epidurální analgezie závisí na dobré interdisciplinární spolupráci mezi anesteziologem, porodníkem a neonatologem. Informovaný souhlas a podrobná diskuse o výhodách a rizicích by měly být standardem, srozumitelným způsobem vysvětleným pacientce.