Stávající text shrnuje stav právního postavení porodní asistentky v České republice, problematiku plného výkonu její profese a roli domácí péče či porodních domů podle evropských směrnic a národních předpisů. Cílem je provést zevrubnou syntézu právních norem, jejich dopadů na praxi a identifikovat nedostatky, které vedou k diskriminaci klientek i poskytovatelů péče.
Evropské předpisy a jejich dopad na praxi porodních asistentek
Právní postavení porodní asistentky je primárně určeno Směrnicí Parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací a Směrnicí 80/155/EHS o koordinaci právních předpisů týkajících se přístupu k činnosti porodních asistek a jejího výkonu. Směrnice předpokládá, že registrovaná porodní asistentka, splňující požadavky na odbornost, může vykonávat své povolání bez odborného dohledu či indikace lékaře a zvládá provádět fyziologické porody, rozpoznává abnormality a poskytuje péči o novorozence včetně resuscitace.
V důsledku transpozice Směrnic do českého práva vznikla rámcová shoda s evropskými standardy, avšak reálné dopady na praxi zůstávají omezené z důvodu následné implementace vnitrostátních předpisů a jejich vzájemné nesourodosti.
Národní právní rámec a jeho vliv na výkon profese
Hlavními právními předpisy, které ovlivňují výkon profese porodní asistentky, jsou zákon č. 96/2004 Sb. (o způsobilostech k výkonu nelékařských zdravotnických povolání) a zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, spolu s vyhláškami Ministerstva zdravotnictví č. 424/2004 Sb. a 92/2012 Sb. a vyhláškou č. 99/2012 Sb. o minimálním personálním zabezpečení.
Ptaní se po věcném a technickém vybavení pracovišť má zajistit, aby byly fyzicky připraveny k vedení porodu, včetně možného císařského řezu do 15 minut od zjištění komplikací, a to i mimo areál nemocnice. Prakticky to ale vyvolává paradoxy: těžko lze dodržet 15minutovou lhůtu mimo prostory porodnice, a současně vyhláška vyžaduje plně vybavené pracoviště pro vedení fyziologických porodů, což zcela postrádá vyhovět domácí péči či porodům mimo nemocnici.
Další problém spočívá v tom, že vyhláška 2 rozlišuje kompetence porodních asistentek podle toho, zda vedou porody, a vyžaduje přítomnost gynekologa či dalšího personálu v případě vedení porodu. Tato ustanovení vytvářejí značnou administrativní a provozní zátěž a prakticky ztěžují výkon profese v plném rozsahu, včetně domácích porodů a domácí péče.
Ekonomické a finanční dopady na porodní asistentky
Zákon o veřejném pojištění umožňuje hrazenou péči jen v omezeném rozsahu - jedná se o návštěvu těhotné či šestinedělí s pevně stanoveným časovým limitem a bez širšího spektra výkonů, které by porodní asistentka mohla vykázat. Toto je v rozporu se Směrnicemi a s principem samostatnosti profese, protože vyžaduje indikaci lékaře pro zdravotnické výkony, což může vést k ekonomické diskriminaci žen pečujících se o sebe samostatně prostřednictvím porodních asistentek.
V důsledku tohoto nastavení zákazník zároveň ztrácí možnost volby péče u porodních asistentek v plném rozsahu a diskriminace v hrazení výkonů vede k nerovnosti mezi poskytovateli péče (porodní asistentky vs. gynekologové/porodníci).
Problémy a kritika současného stavu
Hlavní nedostatky spočívají v nedostatečné transpozici evroých pravidel do českého práva v následné praxi, opomenutí vytvoření standardů pro domácí porody a domácí péči a v rozporu mezi podzákonnými akty a vyššími právními normami. Evropský soud pro lidská práva v rámci případu Ternovszká v. Hungary označil za porušení základních práv nedostatečné institucionální a právní zajištění postavení porodních asistentek, což omezuje právo žen na svobodnou volbu místa a způsobu porodu.
V praxi znamená existence vyhlášek, které ztěžují získání registrace pro výkon plného rozsahu činností porodní asistentky (včetně vedení fyziologických porodů), de facto znemožnění zřízení porodních domů a domácí péče. Ministerstvo zdravotnictví původně zamýšlelo porodní domy, ale současné podmínky jejich zřízení znemožňují, což je kritizováno profesními organizacemi a odborníky.
Klinická praxe a zkušenosti z minulých let
Historicky vychází data z dotazníkových šetření z let 2007 a 2004. Například průzkum z roku 2007 ukázal, že většina klientek porodních asistentek byla vzdělanější a preferovala alternativní možnosti porodu mimo klasické centrum. Dále se prokázalo, že volba porodní asistentky je ovlivněna kontakty, dostupností služeb a zkušenostmi ostatních rodiček. Další analýzy ukazují potřebu standardizace péče a lepší informovanosti veřejnosti o možnostech péče.
Nyní, v souvislosti s změnou indikace k 1. lednu 2026, probíhá první vlna šetření mezi ženami, porodními asistentkami a zdravotnickými zařízeními, aby se zjistily dopady změny a postoje ke službám poskytovaným porodními asistentkami. Výsledky mají posoudit kvalitu poporodní péče a respekt vůči ženám během porodu.
Současná realita domácí péče a porodních domů
Podpora domácích porodů a porodních domů je v ČR stále značně problematická z hlediska standardů, financování a regulace. Podle dostupných údajů existuje odhad počtu porodů doma (cca několik stovek ročně), avšak statistiky a standardy pro tuto formu péče nejsou systematicky sledovány. Porodní domy zůstávají citlivým tématem: ačkoli některé ženy preferují tuto formu porodu, absence jasných standardů komplikuje poskytování péče a zvyšuje riziko nedostatečného zajištění zdravotní péče.
V důsledku této situace se objevují výzvy k tvorbě standardů péče o rodiny procházející perinatální ztrátou, zlepšení vzdělávání porodních asistentek, a k úpravám v systému úhrady péče zdravotních pojišťoven pro domácí a ambulantní péči. Také se zdůrazňuje důležitost respektu ke svobodné volbě žen při výběru místa porodu a typu péče.
Praktické kroky a doporučení
- Vytvořit jednotné podmínky pro činnost porodní asistentky, které pokryjí plný rozsah její kvalifikace (včetně vedení fyziologického porodu a domácí péče) bez zbytečných rozlišování pracovišť.
- Repasovat Vyhlášky 424/2004 Sb. a 92/2012 Sb. tak, aby reflektovaly moderní očekávání praxe a aby nebyl kladen nesmyslný nárok na vybavení pro domácí porody.
- Upravit systém veřejného pojištění tak, aby finančně podporoval široký rozsah výkonů porodu (včetně domácích porodů) a nebyl diskriminační vůči porodním asistentkám, které poskytují plnou péči podle Směrnic a zákonů o nelékařských povoláních.
- Podpořit standardy pro domácí a ambulantní péči, včetně definování perinatálních standardů, a zhodnotit výsledky porodů v různých prostředích (porod doma, porodní dům, porodnice).
- Podporovat a publikovat data o perinatální péči a zkušenostech rodiček, včetně nezávislých studií a mezinárodních porovnání (např. s ohledem na výsledky v zahraničí, kde porodní asistenti mohou vykonávat své povolání bez zbytečných omezení).
Vizualizace a doprovodný obsah

Vysvětlení klíčových pojmů a sledovaných ukazatelů v souvislosti s porody doma a v porodních domech může být doplněno infografikou:

Pro lepší porozumění legislativním vazbám a vztahu mezi evropskými směrnicemi a českými zákony je vhodné doplnit schéma toku rozhodování pacientky od volby místa porodu až po financování výkonů a registraci porodní asistentky.

Návrhy na zlepšení a závěry bez zakončení
Potřeba harmonizace evropských a národních pravidel je zřejmá: skutečné uplatnění kompetencí porodních asistentek vyžaduje jasné standardy výkonu, bez zbytečných vyžadovaných indikací, a bez diskriminace v úhradách z veřejného zdravotního pojištění. Porodní domy a domácí péče by měly mít pevné a jasně definované standardy, které respektují fyziologii porodu a právo žen na svobodu volby místa a způsobu porodu.
Krátké shrnutí
Návrh opatření zahrnuje jednotné podmínky pro výkon profese porodní asistentky, úpravu vyhlášek o vybavení a kompetencích, přepracování systému úhrady a vytvoření standardů pro domácí a ambulantní péči. Cílem je zajištění kontinuální péče a respektu ke svobodě žen při výběru místa porodu, s důrazem na bezpečí, kvalitu a dostupnost péče.