V květnu 2022 mi zemřela maminka na rakovinu. Bylo jí čerstvých 60 let. Pořád doufáte v zázrak. Byla jsem na začátku 8. měsíce svého 4. těhotenství. Přišla jsem o maminku a zároveň v sobě nosila nový život. Ten pocit se nedá popsat. Místo těšení se na miminko - truchlení a přemýšlení o smyslu života. Dva protipóly a já mezi nimi.
Když umře maminka, je to jako kdyby vám ustřižili neviditelnou pupeční šňůru. Vzpomenete si x-krát za den, automaticky chcete mamince něco říct nebo napsat a pak si uvědomíte, že už to nejde. Už to bude 8 měsíců a pořád to moc bolí. Na jednu stranu jsem šťastná, mám krásné zdravé 4 děti, fajn manžela. K tomu 2 bratry se kterými mám pěkný vztah, udržujeme pravidelný kontakt.
Rok 2022 byl velmi náročný - měsíc a půl před smrtí maminky zemřela i babička (mamčiny maminky), do toho mé problémové těhotenství (v lednu nám na genetice oznámili podezření na Downův syndrom nebo jinou genetickou vadu miminka, s pravděpodobností 21 %). Nakonec se nám narodil zdravý chlapeček. Zkrátka spoustu silných emocí, negativních i pozitivních během půl roku. Je mi někdy moc smutno, třeba zrovna teď. Ale věřím. Věřím, že všechno má svůj důvod, svůj řád a že smrtí zmizí jen naše fyzická podoba, hmota…
Jak se vyrovnávat se ztrátou maminky během těhotenství a po ní
„Maminka si přála, abyste umřela,“ řekla mi pětiletá holčička. Dětská upřímnost odkryla tajemství, které mě zdrtilo. Nejen kvůli reakci na ztrátu, ale i kvůli tajemství mezi dospělými, které vyvolává nedůvěru a podezření. Jedno neplánované hlídání, jedna nevinná dětská věta - a všechno je jinak. Co může vyplout na povrch během jediného dne? Příběh Dany ukazuje, že někdy právě děti prozradí pravdu, kterou dospělí dlouho tajili. A že i ty nejtemnější události mohou vést ke světlu.
Sanitka s houkačkou odvážela mou těhotnou sousedku po kolapsu z dehydratace do nemocnice, já zatím stála na dvoře a za ruku držela její dceru Soničku. Měla v očích strach i nedůvěru. Nabídla jsem se, že se o ni na pár hodin postarám, než se sousedka zase vrátí domů. Netušila jsem, že to bude den, kdy se dozvím víc, než jsem kdy chtěla vědět. „Maminka by nebyla ráda, že mě hlídáte,“ pronesla dívka, ale ta další mi vyrazila dech: „Ona vás totiž nenávidí. Říká, že kvůli strejdovi Markovi. Dokud prý budu bydlet s vámi, tak nemůže bydlet s námi a novým miminkem.“
Zjistili jsme, že Petra, sousedka, má složitou situaci a že Marek nebyl otcem jejího nenarozeného dítěte. Krátce poté si pro Soničku přijel muž, který o situaci věděl. Marek mu to řekl. O pár dní později jsme zjistili, že Petra skončila na psychiatrii - a krátce po porodu se pokusila své dítě vyhodit z okna. Byla nemocná. A my jsme rádi, že jsme se o její situaci dozvěděli včas. Ten den změnil i náš život. S Markem jsme si poprvé vážně promluvili o dětech. O strachu, že mě opustí, že si najde ženu, se kterou děti mít může. A poprvé padlo slovo adopce. Zapsali jsme se do registru. Čekali. Modlili se. O tři roky později jsme si domů přivedli Davídka - dvouletého, tichého chlapečka s velkýma očima. A náš život dostal nový smysl.
Vliv ztráty na duševní zdraví a rodinné vztahy
„Tehdy, na tom dvoře, jsem nevěděla, že držím za ruku někoho, kdo mi pomůže pochopit, že někdy se všechno musí zhroutit, aby mohlo něco nového vyrůst.“
Reakce a podpora okolí hrají důležitou roli. Omluvy, soustrast a praktická pomoc mohou usnadnit pohyb v žalu. Někdy však přicházejí i konflikty - například ve vztazích s rodinou. V takových chvílích je důležité vyhledat odbornou pomoc a vyjasnit si motivace a potřeby, které stojí za touhou po dalším dítěti. Traumatické a ztrátové události mohou ovlivnit plodnost a vyžadují citlivý a systematický přístup.
- Traumatický zážitek ztráty dítěte může být jednou z příčin neplodnosti.
- Truchlení je proces, který potřebuje čas a podporu kolem sebe.
- Je návštěva psychologa či odborného doprovázení procesem truchlení užitečná a v jakých chvílích?
- Komunikace s partnerem o motivaci k početí a o tom, co je pro vztah a rodinu nejlepší.
Praktické kroky pro zvládnutí situace
- Dejte si čas na truchlení a nechte proces uzrát.
- Najděte podporu v partnerovi, rodině a kamarádech, sdílejte své pocity.
- Zvažte návštěvu psychologa specializovaného na ztrátu a těhotenství.
- Diskutujte s partnerem o budoucnosti, o adopci a o tom, co je pro vás nejlepší.
- Pokud je třeba, prozkoumejte možnosti terapie a farmakologické podpory v krátkodobém horizontu (pod dohledem odborníka).
„Nikdo zde nejsme věčně, každá má svou svíčku, která jednou dohoří.“
Právní a rodinné aspekty dědictví a jejich dopady na trápení rodičů
Před 3 lety mi zemřela moje maminka. Moje maminka má také dva bratry, kteří budou v budoucnosti dědit po mojí babičce byt a chatu. V českém právním prostředí platí, že dědické právo přechází na potomky v případě, kdy jejich předek zemře dříve než zůstavitel. Každý ze žijících bratrů vaší maminky obdrží jednu třetinu, a vy s vaší sestrou si rozdělíte poslední třetinu - každá polovinu z ní.
Poznámka: To vše platí jen v případě, že babička nesepsala závěť s jinou úpravou (nebo nevydědila některé potomky, apod.).
Podpora od blízkých a cesty k postupu vpřed
Chcete-li se vyrovnat s bolestí a připravit se na další kroky v rodině, můžete zkusit následující postupy:
- Najděte si podporu v odborníkovi (psycholog, terapeut) a kontaktujte ho, pokud cítíte, že vám samotným se nedaří vyrovnat.
- Pomáhejte sobě i ostatním členům rodiny - sdílejte pocity, vzpomínejte na maminku a povzbuzujte se navzájem.
- Promluvte si s partnerem o tom, co pro vás znamená vaše budoucí rodina a jaké má motivace k početí nového dítěte.
- Rozmyslete si, zda adopce či další dítě je pro vás a pro vašeho partnera to správné řešení, a jaké jsou praktické možnosti.
Podpora a sdílení zkušeností
V budoucnu může pomoci sdílení příběhů s lidmi, kteří prožívají podobnou ztrátu. Komentáře a reakce ostatních často nabízejí další pohledy a rady. Je důležité vyhledat bezpečné a podpůrné prostředí, kde lze emocím a obavám naslouchat bez odsouzení.