Umírají žraloci po porodu a jejich reprodukce: detailní pohled na rizika a zvláštnosti jejich rozmnožování

Růst žraloků je velmi pomalý proces a vezmeme-li v úvahu, že žralok černoploutvý je schopný reprodukce až při délce přibližně 1 m, je jeho populace nesmírně zranitelná, zvláště pak nekontrolovaným rybolovem. Mnoho poznatků o páření, vývoji plodu, samotném porodu a dalším životě žraloků a rejnoků získávají vědci jednak od druhů, které jsou schopné přežít v zajetí akvárií, a jednak od druhů, které se zdržují u pobřeží nebo útesů a je možné jejich život sledovat.

Reprodukce žraloků: rozdělení na vejcorodé, živorodé a vejcoživorodé

Vejcorodí žraloci kladou vejce do chráněných míst na útesových krytech, zatímco živorodí vyvíjejí plod v děloze matky a rodí živá mláďata. U vejcorodých jsou vajíčka často chráněna tuhými schránkami a jejich výživa probíhá z žloutkového vaku, zatímco u živorodých se vyvíjí plod v placentě a živiny přijímají prostřednictvím pupeční šňůry.

U některých druhů, například u žraloka píšečného, probíhá nitroděložní kanibalismus (oophagie) - mláďata nejprve spotřebují svůj žloutkový vak a poté bojují o další zdroje v děloze. U jiných druhů dochází k embryophagii, tedy pojídání slabších sourozenců. Takové mechanismy ovlivňují velikost a sílu novorozeňat, a tím i jejich šance na přežití.

Páření a námluvy

Většina druhů se páří pouze v určitém období, ale některé se mohou milovat kdykoli. Některé druhy vytvářejí během páření hejna samic, aby samečci měli širší výběr partnerů a posílili genetickou variabilitu potomstva. Při milostných hrátkách bývá kontakt mezi pohlavími intenzivní: samice dává samečkům signály vypouštěním chemických látek, samec reaguje a dochází k kopulaci, často za různých poloh a rychlostí. Kopulace u sledovaných případů bývá krátká, obvykle kolem jedné minuty, a námluvy probíhají v neustálém pohybu, protože žraloci musí neustále dýchat.

V některých případech dochází k dramatické interakci: samci tlačí své soupeře k ústupu, samice mohou být doprovázeny dalšími samci, a u některých druhů se námluvy odehrávají v teplých vodách, zatímco jiné migrují k místům vhodným pro páření a porody. U žraloka vouskatého byl například zaznamenán pokus o páření na Floridě, kde úspěšnost kopulací byla zhruba 8 %; samice si vybírají zkušené samce, protože páření vyžaduje zručnost a sílu.

Praktiky páření a polohy

Samci menších druhů se při páření mohou celým tělem ovíjet kolem samičky, většinou volí polohu bok po boku, některé druhy páří tváří v tvář. Rejnoci se mohou doslova zasunout na záda pod samici; u mant a sib mohou plout synchronně nad sebou a teprve poté se sameček zakousne do křídel samičky. Někdy samice zůstávají v mělkých vodách, kde samci vyhledávají jejich přítomnost bakteriálním způsobem. Kopulace je u některých druhů krátká, ale samotný proces vyžaduje značnou zkušenost a preciznost.

Ochrana a význam genů pro dlouhověkost

Stavba genomu žraloka grónského (Somniosus microcephalus) odhaluje, že mohou mít unikátní mutace v genech spojených s dlouhověkostí a opravou DNA, a to včetně transpozonů, které mohou hrát roli v udržení integrity genomu. Gen TP53, známý jako „strážce genomu“, propůjčuje p53, který zabraňuje nekontrolovanému dělení buněk a napomáhá opravám DNA. U grónských žraloků je část sekvence TP53 pozměněna, což může podle předpovědí modelů umělé inteligence ovlivnit strukturu p53 a způsoby opravy DNA, což by mohlo přispět k delší životnosti.

Vědci upozorňují, že tyto poznatky nebudou přímo zpřístupněny lidem jako elixír mládí, ale mohou poskytnout vodítka pro porovnávání dlouhověkých a krátkověkých živočichů a pro vývoj terapií zaměřených na prodloužení zdraví v lidské populaci. Cílem není „žít déle“, ale být déle zdravý.

Proces porodů a vývoj plodu u různých druhů

U vejcorodých žraloků je úmrtnost embryí před narozením vysoká. Odhady uvádějí až 89% úmrtnosti u některých vejcorodých, zatímco živorodé druhy rodí relativně silné a vyspělé mláďata, která jsou lépe připravena čelit nástrahám oceánu. Délky novorozených mláďat se liší podle způsobu výživy v děloze: mláďata živorodá bývají delší a silnější než mláďata, která se živí pouze žloutkovým vakem.

Některé druhy mohou mít zvláštní jevy: nitroděložní kanibalismus je znám u různých žraloků, manta a některých druhů rejnoků, kdy mláďata bojují o potravu ještě během vývoje v děloze. Embryi mohou být velmi aktivní a vyvíjet se rychleji, pokud mají dostatek živin a správné podmínky pro růst.

Vliv lidské činnosti na populaci žraloků

Studie ukazují, že celkový počet úmrtí žraloků v důsledku rybolovu vzrostl z 76 milionů v roce 2012 na 101 milionů v roce 2019, zejména ve pobřežních oblastech. Odstraňování ploutví bylo dočasně sníženo, ale následně vzniklo nové odvětví zpracování masa, což komplikuje situaci. Žraloci jsou vrcholoví predátoři a mají zásadní dopad na ekosystémy, jejich úbytek tedy vyvolává kaskádové efekty v mořských výživových řetězcích a hospodářstvích.

Protichůdné názory odborníků ukazují, že zákaz ploutví pomohl snížit některé druhy rybolovu, na druhou stranu vedl k nárůstu úmrtnosti některých druhů, protože větší hodnotu získávají celé žraloky a zpracování masa se zvyšuje. Zásadní pro ekosystém je udržení rovnováhy mezi ochranou a ekonomickými zájmy.

Praktické poznámky a zajímavosti

• Žraloci mohou žít až 100 let; grónští žraloci malohlaví mohou žít více než 270 let a odhaduje se jejich věk až 400 let.
• Růst a délka života žraloků ovlivňují jejich reprodukční strategie a genetika, ale i environmentální faktory a tlak rybolovu.
• Transpozony a mutace TP53 hrají roli v dlouhověkosti a odolnosti vůči chorobám, což je předmětem mezinárodního výzkumu.
• Nitroděložní kanibalismus u některých druhů zvyšuje velikost a sílu narozených mláďat, která jsou lépe připravena na přežití.

Pro další čtení je zajímavé sledovat, že výzkumy z Islandu a dalších oblastí přinášejí nové poznatky o dlouhověkosti žraloků a o tom, jak genetické faktory ovlivňují jejich vývoj a odolnost vůči nemocem. Současná genetická data ukazují, že dlouhověkost může být spojena s mechanismy opravy DNA a s mutacemi v TP53. Tyto poznatky mohou v budoucnu přispět k lepším porozuměním procesu stárnutí u lidí a k vývoji nových přístupů k udržení zdraví v delším věku.

Vědecké výstupy naznačují, že pokračující genetické a ekologické výzkumy mohou přinést cenné poznatky o tom, jak chránit populaci žraloků a jak porozumět mechanismům dlouhověkosti obecně. Budoucí práce se zaměří na další potvrzení funkcí proteinů nalezených v genomu grónských žraloků a na porovnání s genomikou jiných dlouhověkých druhů a modelových organismů.

tags: #umiraji #zraloci #po #porodu