Reprodukční medicína jde v Česku neustále kupředu a právě i díky inovacím a novým metodám je možné provádět ty nejpřesnější testy, které pomáhají předcházet případným komplikacím s těhotenstvím. Jak to ale chodí jinde ve světě? Péče a postupy v jiných státech se mohou lišit od toho, co u nás považujeme za standard. To je dané třeba i vybavením klinik nebo samotnou legislativou v určité zemi.
Umělé oplodnění bylo v minulosti často spojováno s vícečetnými těhotenstvími, a to z toho důvodu, že se do dělohy ženy zavádělo naráz více embryí, aby se zvýšila šance na uchycení alespoň jednoho z nich. A i přestože se od této metody pomalu upouští, v zahraničí ji některá centra i pacienti stále preferují. „V moderní lékařské společnosti jednoznačně platí, že je žádoucí transfer jednoho embrya kvůli zabránění vzniku rizikového vícečetného těhotenství. Pravděpodobnost otěhotnění se takto nesnižuje, naopak se snižuje riziko komplikací v těhotenství nebo u porodu,“ vysvětluje MUDr. S neúspěšnými pokusy o těhotenství však pomáhá bojovat i preimplantační genetické testování (PGT), které umožňuje vybrat zdravé embryo ještě před tím, než je přeneseno do dělohy ženy.
Proto není třeba ani zavádět embryí více, pokud existuje dopředu jistota, že vybrané embryo je skutečně geneticky v pořádku a šance na bezproblémové těhotenství jsou tedy od počátku vyšší. „Na naší klinice jsme PGT poprvé úspěšné provedli v roce 2000 a byli jsme tak prvním pracovištěm nejen v Česku, ale i ve střední a východní Evropě. V jiných zemích však tento postup není samozřejmostí. Například ve Švýcarsku metodu povolili teprve v září loňského roku, v Německu je přípustná jen ve vybraných případech. Z hlediska legislativy je problematická například také v Maďarsku a Polsku,“ objasňuje MUDr. Kateřina Veselá, PhD.
Zdravotní pojišťovny se na celém procesu podílejí ve světě různou měrou. Zatímco například v Izraeli úhrada pokrývá náklady do narození až dvou dětí, na druhé straně v Číně není účast pojišťoven žádná a v USA většinou IVF také hrazeno není, ale odvíjí se to od druhu pojistky. „V Česku má žena nárok na čtyři IVF cykly zaplacené pojišťovnou v případě, že během prvních tří cyklů je zavedeno do dělohy jedno embryo. Kromě rozdílných úhrad se ve světě také liší doba, po kterou musí pár na podstoupení IVF čekat. Třeba pacienti ve Velké Británii, v Německu nebo v Itálii čekají na svou šanci i více než rok,“ podotýká MUDr. Celý proces léčby tedy bývá pro pár často náročný, a to nejen z uvedených procesních důvodů, ale také psychicky.
Různorodé zákony a dostupnost služeb po celém světě
Téma neplodnosti je navíc stále zatíženo určitým stigatem a pacienti se za svůj stav, tedy nemožnost zplodit potomka přirozenou cestou, stydí. Dvojicím tedy samozřejmě hlavně psychicky může pomoci, pokud mají možnost ztotožnit se s někým, koho potkal stejný osud. O svých zkušenostech tak veřejně nedávno promluvila například Chrissy Teigen, manželka zpěváka Johna Legenda, kteří se potýkali s neplodností a museli podstoupit léčbu. Potraty si prošla i herečka Courtnex Cox, Nicole Kidman nebo Brooke Shields. Se svým příběhem se nám rozhodla svěřit sedmatřicetiletá Silvie K. Co se stalo a proč se nakonec odhodlala podstoupit umělé oplodnění a pořídit si potomka bez partnera?
Definitivně jsem se rozhodla ve 35 letech, a to zejména z toho důvodu, že předchozí pokusy o otěhotnění, ať už přirozenou cestou nebo s využitím asistované inseminace na klinice, nevyšly. V první řadě to bylo rozčarování z krachu dlouholetého vztahu, který mimo jiné skončil i proto, že se nám nedařilo založit rodinu. Člověk najednou zjistil, že mu táhne na čtyřicet, je bez partnera, bez dětí, všichni slušní muži jsou už „rozebraní“ a vlastně ani nemá chuť žádného hledat, protože bolest z rozchodu ne a ne odeznít. Bez dětí jsem si ovšem smysluplný život nedokázala představit. Zkusila jsem samozřejmě i několik rande, ale nešlo to. A i kdybych se přeci jen dala s někým dohromady, nikdo by mi nezaručil, že za dva roky či pět let se situace nebude opakovat a bude to pro mě ještě horší.
Když už jsem se odhodlala, musím říct, že v mém případě to celé bylo poměrně rychlé. V listopadu jsem se na provedení cyklu umělého oplodnění dohodla s klinikou v Čechách, v březnu následujícího roku jsem už po úspěšném zákroku odjížděla z kliniky v zahraničí domů. V Čechách jsem před vlastním zákrokem absolvovala genetické vyšetření, EKG, několik vyšetření ultrazvukem a konzultací s lékařkou, zejména ohledně organizace a aplikace léků na hormonální stimulaci. V zahraničí jsem strávila osm dní, během kterých došlo k odběru vajíček (v celkové narkóze) a následnému přenesení vytvořených embryí zpět do dělohy. Rodině jsem všechno přiznala a bez jejich souhlasu bych si nejspíš netroufla takovou věc realizovat.
Kolik stojí a jaké jsou zkušenosti žen
Spousta žen se může zaleknout finanční náročnosti celého procesu. Nakonec jsem byla příjemně překvapena a peněženku ani účet mi „pořízení miminka“ nijak nezruinovalo. Platila jsem za samotný zákrok na zahraniční klinice, dále pak poplatek za dvě dávky spermií od vybraného dárce z depozitu Spermbank a léky na hormonální stimulaci. K tomu je třeba připočítat ubytování v zahraničí a dopravu, ale i s tím vším mě celé umělé oplodnění vyšlo na zhruba padesát tisíc korun. A za takovou částku si mnozí lidé dopřejí jen „obyčejnou“ dovolenou u moře. Původně jsem byla připravena na třikrát, čtyřikrát víc.
Cítila jsem se výborně, a to hlavně díky přístupu a upřímnému zanícení pro věc ze strany všech lékařů i ostatního personálu v Čechách i zahraničí. Ze všech byla cítit podpora a snaha pomoct v tak choulostivé životní situaci bez toho, že by vás někdo za rozhodnutí přivést na svět dítě bez partnera odsuzoval. Jsem přesvědčená, že duševní pohoda, kterou poskytly diskrétnost, přístup bez předsudků a filozofie „nic není důležitější než děti“ ze strany ošetřujícího týmu, výrazně přispěla k úspěchu.
Není to cesta pro každého! S blahobytem stoupá sobeckost a neochota ke kompromisům, které jsou pro udržování dlouhodobých vztahů klíčové. Možná i s vědomím těchto skutečností volí ženy jako já dobrovolně cestu matky-samoživitelky jako alternativní strategii pro zachování vlastního rodu, neboť se nám jeví spolehlivější než tradiční a dnes často nefunkční partnerství. Rodičovství bez partnera je tedy možné, ale není to cesta pro každého. Člověk musí být silný jak psychicky, tak ekonomicky, aby se o dítě dokázal sám postarat.
Ročně u nás proběhne až 18 tisíc umělých oplodnění. Léčbu neplodnosti však můžete podstoupit pouze v případě, že jste v manželském či partnerském vztahu, a to s protějškem opačného pohlaví. Každý rok tak řeší několik set českých žen problém, jak otěhotnět bez partnera, což jim česká legislativa neumožňuje. Na území Evropské unie existuje 12 států, které tento zákrok umožňují, mezi ně patří Belgie, Bularsko, Dánsko, Finsko, Litva či Velká Británie. Některé státy mají rozdílná stanoviska vůči lesbám a single ženám, například Rusko a Řecko, zde mají možnost počít dítě z umělého oplodnění pouze svobodné ženy.
Co znamená vycestovat za těhotenstvím
Pro miminko za hranice: Pokud žijete jako single nebo v lesbickém partnerství, budete muset vycestovat. Klinika SpermBank International se na tuto oblast specializuje a nabízí zprostředkování umělého oplodnění v zahraničí na klinikách, kde to národní legislativa umožňuje. Příprava v ČR trvá obvykle dva až tři měsíce. V zahraničí pak pacientka stráví dva až deset dnů v závislosti na prováděném zákroku. Součástí programu je kromě přípravy hormonální léčby i komunikace se zahraničním pracovištěm a následná péče do potvrzení těhotenství. Klinika SpermBank International má vlastní databázi dárců spermií a poskytuje pacientkám informace.

Drtivá většina cestujících jsou ze západní části Velké Británie či USA. Důvodem je vysoká cena léčby v Evropě. Ve Velké Británii je obtížné zajistit financování pro IVF a soukromé kliniky vyžadují velké částky. V Dánsku se platí draze, ale v praxi bývá vysoká úroveň a přirozená poptávka po IVF; odhaduje se, že kolem 10% dánských dětí se rodí tímto způsobem. Důvody ciziny jsou i kratší čekací doby, například v Turecku, které je oblíbenou destinací díky rychlé realizaci.
Praha má významné postavení: kliniky v České republice bývají levnější a často vysoce kvalitní. Lidé cestují za IVF z důvodu kvality vajíček, zkušeností klinik a dostupné ceny. Před výběrem kliniky je důležité provést průzkum, zjistit reputaci a porovnat nabídky. Demografické studie potvrzují útlum evropské populace a rostoucí význam IVF pro řešení neplodnosti. V ČR je anonymita dárců genetického materiálu zachována a IVF lze realizovat v širokém kontextu v rámci evropských zemí.
V Česku i v Evropě roste počet zahraničních pacientek, které vyhledávají pomoc v českých klinikách díky vysoké kvalitě, kratší čekací době a vyšší míře úspěšnosti. Prague Fertility Centre (PFC) patří mezi významné české poskytovatele, kteří obsluhují velký podíl pacientů ze zahraničí a nabízejí komplexní péči včetně vitrifikace embryí a personalizované koordinace léčby. Od roku 1996 pomáhá plnit sny o rodičovství a garantuje individuální přístup a špičkové vybavení embryologické laboratoře. PFC klade důraz na propojení odborníků a podpůrných služeb pro klienty, kteří hledají citlivý a respektující přístup.
Praktické shrnutí pro zájemce o IVF v zahraničí
- Legislativní prostředí a dostupnost IVF s darovanými gametami či embryi se značně liší podle země.
- Single ženy a lesbické páry často volí vycestování do zemí s liberálnější legislativou (Nizozemsko, Švédsko, Belgie, Španělsko atd.).
- Finanční náklady zahrnují zákrok, hormony, dopravu, ubytování a případně kryokonzervaci embryí.
- Psychická a sociální podpora hraje klíčovou roli - otevřenost rodině a důkladná komunikace může významně pomoci.
- Výběr kliniky by měl vycházet z reputace, zkušeností, dostupnosti služeb a transparentnosti nákladů.
- Praha a české kliniky se svou kvalitou i cenou etablovaly jako atraktivní destinace pro zahraniční pacienty.
Jak funguje IVF | Příběh plodnosti | BBC Earth Science
Specifické aspekty pro single ženy a lesbické páry
Ve většině evropských zemí existují pravidla umožňující IVF i pro single ženy či lesbické páry, ale v České republice zůstává omezení na heterosexuální páry. Některé země EU zavedly liberalizaci, aby bylo možné využít veřejného zdravotního pojištění v případě splnění podmínek. Odborníci sledují vývoj a nabízejí konzultace ohledně vhodných cest a legislativních alternativ.
Článek o zkušenostech a příbězích
Jedním z příkladů je případ Silvie K., která se rozhodla pro IVF bez partnera a popisuje proces i emocionální dopady na rodinu. Podrobně popisuje své obtíže, finanční náklady a podporu rodiny. Příběhy jako její ukazují, že rozhodnutí pro umělé oplodnění bez partnera je složené, ale reálné pro mnoho žen, které chtějí rodit a mít vlastní rodinu v moderní společnosti.