Český Ústavní soud v květnu 2024 rozhodl, že zruší zákon o povinných sterilizacích trans* lidí v České republice, který pro úřední změnu pohlaví vyžadoval kontroverzní chirurgický zákrok na genitálu. Před tímto rozhodnutím byl zákon ostře kritizovaný jak Amnesty International, tak i Evropským soudem pro lidská práva. Od července 2025 se tak spoustě trans* lidem ulehčila cesta za administrativní změnou pohlaví. Dnes je k ní potřeba „pouze” diagnóza a podepsání informovaného souhlasu (pro osoby starší osmnácti let).
Pro trans ženy, které chtějí projít hormonální léčbou (HRT), je kryokonzervace spermií nejčastější a nejjednodušší cesta. Je to proces, při kterém se spermie vyprodukované před HRT zamrazí, uskladní, a dají se poté využít k různým druhům umělého oplodnění vajíček, hlavně metodou IVF. Působením HRT na trans ženy je většina z nás po zhruba roku naprosto neplodná. Je to kvůli antiandrogenu a estrogenu, které spolu ve varlatech zamezí produkci spermií. Existuje malá šance, že se po vysazení hormonální léčby tvorba spermií po zhruba roku navrátí, ale v jaké míře a s jakou plodností, není možné předem určit.
- Český stát by mě tedy administrativně vykastroval. Zbavil by mě mých vlastních spermií a zamezil by mi mít vlastní děti.
- Ale zde přichází problém. K využití spermií pro umělé oplodnění je potřeba svolení muže a ženy. Udává to Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, § 6 odst.
- Pokud bych tedy prošla úřední změnou z muže na ženu, nemohla bych svůj vlastní genetický materiál k umělému oplodnění použít.
- A pokud by se o totéž pokusil trans muž nebo nebinární člověk s dělohou, který je po úřední změně, též by nemohla zmrazená vajíčka využít.
Zákoník dále uvádí v § 8, odst. O tomto zákonu bych nebýt varování zdravotní sestry na reprodukční klinice vůbec nevěděla. Sdělila mi (a klinika mi to následně potvrdila), že pokud bych byla úředně žena, ztratila bych nad svým vlastním genetickým materiálem úplnou kontrolu. Mohla bych dále platit za jeho uchování, ale nemohla bych ho použít k umělému oplodnění, a ani bych jej nemohla přesunout do jiné země, kde jsou jiné zákony. Český stát by mě tedy administrativně vykastroval. Zbavil by mě mých vlastních spermií a zamezil by mi mít vlastní děti.
Genderováním zákonů stát už v roce 2011 jasně vymezil, kdo se má rozmnožovat a kdo ne. V roce 2025 jsme se rozhodly se snoubenkou zamrazit naše společná embrya. Důvodem bylo nejen zachování mladší kvality vajíček, ale také lepší statistická úspěšnost IVF u zamražených embryí oproti samostatně zamraženým spermiím a vajíčkům. Úřední změnou z muže na ženu bych přitom neztratila přístup k embryím jen já, ale i má cisgender snoubenka. Neexistoval by „neplodný pár“ definovaný jako „muž a žena“, který by embrya vlastnil, a tudíž by se též nedala použít pro umělé oplodnění, darování, ani přesun. Náš genetický materiál, ač plně použitelný mou snoubenkou nebo někým jiným, by byl naprosto vyřazen z českého genofondu.
Genderovanost českých zákonů tvoří problémy i v legislativě ohledně práv gay párů na adopci. Od ledna 2025 existuje nový proces osvojení dítěte, který je odlišný od procesu adopce a kterým může projít i jedinec v registrovaném partnerství. Avšak nejasnost novely zákona nastolila dvojí metr, podle kterého jsou možné dvě interpretace - podle první může registrovaný pár podat žádost o adopci, podle druhé musí osvojit dítě nejdříve jedna osoba z páru, až poté druhá. A nakonec je tu ještě problém u žen bez partnerů a partnerek, které by chtěly umělé oplodnění podstoupit. Zákonem definovaný „neplodný pár“ nepřipouští možnost umělého oplodnění u jednotlivce.
Eugenický aparát tu tedy nabírá svoji plnou podobu: je jedno, jestli jste cis, trans nebo gay, český stát chce pouze děti heterosexuálních párů. Všichni ostatní jsou českými zákony od umělého oplodnění odstřihnutí. Problém tedy není jen v zákonech o trans lidech, ale i v další genderovanosti českého zákoníku a v připouštění k IVF pouze heterosexuálních párů. Definice muže a ženy podle zákonů neodvádí praxi - trans muži s „M“ v občance mohou otěhotnět a trans ženy s „F“ v občance mohou vyprodukovat spermie.
Od posledních parlamentních voleb je šance na legislativní změnu ve prospěch trans* lidí mizivá. Na manželství pro všechny a práva trans* lidí hnutí ANO ani premiér Babiš nemají jasně vyhraněný názor. Naopak SPD a Motoristé jasno mají. Existují ale způsoby, jak restrikce obcházet. V USA existuje pro single ženy a lesbické páry možnost získání spermatu od neregistrovaných dárců. Představa převzetí čerstvě vyrobeného vzorku od neznámého člověka na parkovišti za Burger Kingem nepřekvapivě nikoho nenaplňuje pocitem štěstí.
Prakticky to znamená, že nejde spolehlivě ověřit zdravotní stav muže, muž může za materiál chtít finanční nebo sexuální kompenzaci a dárcovstvím ani nezaniká právo otce na dítě. V případě mě a mé snoubenky by teoreticky bylo možné použít k oplodnění spermie od neregistrovaného dárce nebo kamaráda a poté na rodném listu dítěte předstírat, že je dítě moje. S vysvětlením, že jsem pouze vysadila hormony a plodnost se mi vrátila.
Dalším způsobem, jak mít nadále přístup k reprodukčnímu materiálu v ČR je, alespoň pro mě, zůstat úředně mužem. Nakolik bych si přála konečně vidět ono vysněné „F“ v občance, ztratila bych jím příliš mnoho práv. Jako úřední muž můžu nadále žít svůj život jako žena, ale stále mohu se snoubenkou uzavřít manželství, zůstává nám přístup k embryím i k mým vlastním spermiím. Je možné také svůj genetický materiál přesunout do jiné země v rámci EU, kde jsou zákony více nakloněny queer lidem. Úřední kastrace tedy nadále odpírá trans* lidem, gay párům i samotným ženám základní reprodukční práva.
A jakkoliv by změna zákonů byla možná, za současné vlády se jí určitě nedočkáme. Ministerstvo zdravotnictví připravuje novelu, která zpřístupní asistovanou reprodukci ženám bez partnera. Jenže zatímco se debata soustředí na rozšíření přístupu k léčbě, odborníci varují před zásadním opomenutím. Ministerstvo zdravotnictví připravilo novelu, která umožňuje podstoupit asistovanou reprodukci i ženám bez partnera. Doposud totiž zůstávala přítomnost partnera na klinice a jeho podpis podmínkou. To vedlo řadu žen k tomu, aby podstupovaly zákrok k zahraničí.
Ačkoliv novela reaguje na společenskou změnu, k níž od napsání původní podoby zákona o specifických zdravotních službách došlo, opomíjí jiný zásadní aspekt související s asistovanou reprodukcí. Evropa se posouvá od regulace zdravotního výkonu k regulaci jeho celoživotních důsledků. Potřebu řešit toto téma přitom vyburcoval takzvaný případ donora 7 069, který před 20 lety daroval své sperma v dánské spermobance, a jehož sperma se díky celoevropskému nedostatku dárců dostalo do 14 evropských států a vedlo k narození dvou stovek dětí.
Neznámá identita: Nevyřčený život osoby počaté od dárce | Lizzy Forman | TEDxTheMastersSchool
Evropská společnost pro lidskou reprodukci a embryologii doporučuje, aby všichni účastníci dárcovských programů měli přístup ke kvalitní psychosociální podpoře. Světová síť psychologů zaměřených na poradenství v oblasti asistované reprodukce IICO upozorňuje, že tato doporučení často zůstávají jen na papíře. V Česku je navíc tato debata v plenkách. Novela zákona o specifických zdravotních službách ji zcela pomíjí. Podle Konečné by debatu o rozšíření přístupu k asistované reprodukci měla předcházet diskuze o tom, zda je český systém připraven převzít odpovědnost. Diskuse o tom, komu má být asistovaná reprodukce dostupná, bude nepochybně pokračovat. Je správné, že se vede otevřeně a s respektem k různým hodnotovým pohledům. Současně však musíme akceptovat, že se doba naprosto změnila.
Zaměřeno na praxi, Prague Fertility Centre (PFC) uvádí, že odborníci sledují téma i v kontextu tranzice. Odborníci z PFC upozorňují, že možnosti pro transgender pacienty u nás musí zohledňovat jejich aktuální zdravotní stav a dlouhodobé dopady hormonální léčby. Social freezing a další metody mohou být řešením pro zachování fertility před začátkem hormonální terapie. V zemích, kde k úřední změně pohlaví není vyžadována sterilizace, lze IVF podstoupit i po ukončení genderové tranzice. Zamrazený genetický materiál lze převážet do zahraničí.
Praktické příběhy a zkušenosti
„Šly jsme na jistotu. Měly jsme kontakt na konkrétního člověka na IVF klinice a informaci od kamarádky, že s tímto člověkem lze mluvit otevřeně.“ Ženy z lesbického páru popsaly cestu za mateřstvím, která vyžadovala anonymního dárce a jistotu zdravotní péče. Lékařky a sestry na klinikách upozorňují na potřebu citlivosti k rodinnému statusu pacientek a na rizika právní nejistoty.
Další část příběhů ukazuje, jaké překážky představuje legální rámec pro singles a queer páry. „Zákon č. 373/2011 Sb. umožňuje asistovanou reprodukci pouze heterosexuálním párům (sezdané být nemusí). Ženy, které do této zákonné škatulky nezapadají, musí hledat jiné alternativy.“ A v praxi to znamená buď použití dárce mimo systém, nebo dočasnou konstrukci partnerství jen pro dokumenty.
Situace popsaná Matkou Zuzanou a její snoubenkou ukazuje, že i přes pozitivní zkušenost s klinikou zůstává splašená nervozita ohledně budoucího kontaktu se zdravotnickým systémem a obavy z právního statusu dítěte. Další rodičovské příběhy ukazují, že pro lesbické páry a singles je často nutné cestovat za hranice za legálními IVF procedurami a splněním náležitostí v zahraničí.
V závěru textu se objevuje aktuální pohled na politickou situaci a budoucnost práva. Některé strany vyjadřují podporu rozšíření přístupu k asistované reprodukci pro single ženy a queer páry, jiné zůstávají rezervované. Ministerstvo zdravotnictví připravuje novelu, která má tento přístup otevírat, zároveň ale odborníci varují před opomenutím psychosociálních a právních aspektů dlouhodobé péče o děti a rodiny.
tags: #umele #oplodneni #s #trangender #partnerem