Právní rámec ukončení opatrovnictví a související postupy: kdy, jak a co očekávat soudní odvolání, opatrovnictví a důsledky pro opatrovance

Předchozí právní úprava neposkytovala žádná vodítka pro to, které právní úkony byly ještě běžnými a které již musel schvalovat soud. To se nyní mění, když zákon konkrétně stanoví, která jednání jsou podmíněna schválením opatrovnickou radou (je-li zřízena) nebo soudem. Zákon dále nově stanovuje konkrétní povinnosti opatrovníka související se správou jmění. Do dvou měsíců od svého jmenování vyhotoví opatrovník soupis spravovaného jmění a doručí jej soudu, opatrovanci a opatrovnické radě (je-li zřízena). Dále je opatrovník povinen poskytovat soudu, respektive opatrovnické radě pravidelné každoroční zprávy obsahující vyúčtování správy jmění.

Předchozí právní úprava umožňovala kontrolu činnosti opatrovníka, avšak její realizace probíhala na různých místech státu různě, často v závislosti na konkrétních požadavcích opatrovnického soudu. Nový zákon přináší minimální standard v tom, které věci mají být kontrolovány, respektive jaké informace má opatrovník o své činnosti dokládat. Opatrovník by měl jednat osobně a dalšího zástupce může pověřit, pouze vyžaduje-li to nutná potřeba.4 Odpovídá pak za výběr vhodné osoby. Toto ustanovení může mít praktický dopad na situace, kdy opatrovanec nežije v blízkosti opatrovníka, ale využívá ve svém každodenním životě podporu sociální služby. Asistenti sociální služby mu pak obvykle pomáhají při realizaci právních úkonů v různých oblastech života, nebo případně sami zajišťují, co je potřeba (nákupy, vyřízení osobních záležitostí).

Hlavní úlohou opatrovníka je starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy. Opatrovník také dbá o zdravotní stav opatrovance. Aby mohl tyto úlohy dobře plnit, musí udržovat s opatrovancem vhodným způsobem a v potřebném rozsahu pravidelný kontakt a projevovat o opatrovance skutečný zájem. Při zastupování opatrovance musí opatrovník vycházet z názoru a přání opatrovance. Při právním jednání vždy vysvětlí opatrovanci srozumitelně povahu a následky rozhodnutí, která je potřeba učinit. Opatrovník při plnění svých povinností naplňuje opatrovancova právní prohlášení a dbá jeho názorů, i když je opatrovanec projevil dříve.

Kromě limitace danou přáním a názory opatrovance, je opatrovník dále omezen v oblastech stanovených zákonem. Absolutní jsou takové zákazy, kdy opatrovník není oprávněn jednat vůbec. To jsou záležitosti osobnostních práv, například v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských povinností a práv a v také oblasti závěti. Relativní zákazy jsou takové, kde právní jednání opatrovníka podléhá schvalování dalších subjektů. Těmito subjekty je soud a opatrovnická rada (je-li zřízena).

Opatrovník od zastoupeného nemůže požadovat odměnu za zastoupení. Odměnu lze přiznat jen za správu jmění. O její výši rozhodne soud s přihlédnutím k nákladům správy, k hodnotě spravovaného majetku, k výnosům z něho a k časové i pracovní náročnosti správy. Stávající praxi je ale skutečnost, že opatrovníci nejsou financování ani za správu jmění. Veřejný opatrovník vykonává tuto činnost jako součást svého povolání. Odůvodňují-li to okolnosti, může soud opatrovníkovi uložit, aby se v přiměřeném rozsahu pojistil pro případ, že při výkonu své funkce způsobí opatrovanci nebo jiné osobě škodu.

Opatrovnictví může zaniknout smrtí nebo odvoláním opatrovníka. Soud jej odvolá na jeho žádost, nebo z vlastního rozhodnutí, pokud neplní řádně své povinnosti. Zároveň opatrovanci jmenuje nového opatrovníka. Smrtí opatrovníka však opatrovnictví nezaniká. Opatrovnictví totiž automaticky přechází na veřejného opatrovníka, a to do doby, dokud soud nejmenuje opatrovanci nového opatrovníka. Účelem tohoto procesu má být posouzení toho, zda jednání učiněné opatrovníkem je skutečně ve prospěch osoby pod opatrovnictvím. Cílem schvalovacího procesu však není jen posouzení finanční stránky věci, ale zhodnocení celkového dopadu a prospěchu z určité věci pro život osoby s postižením, respektive to, zdali je v souladu s jejím zájmem. I záležitost, která se objektivně jeví jako pro osobu s postižením prospěšná, nemusí být v souladu s jejím názorem. Názor osoby s postižením musí být při takovém rozhodování vždy slyšen a brán v potaz.

Opatrovnická rada, jak bude níže pojednáno, je orgánem, který by měl převzít část kontrolních oprávnění vůči opatrovníkovi, příslušejících jinak soudu. Písmeno b) může budit silné rozpaky. Již definování tohoto právního jednání je zcela neadekvátní, v rozporu s pohledem na lidské zacházení s každým jednotlivcem. Pojem „umístění“ jiné osoby odporuje náhledu na osobu jako subjektu práva. Taktéž termín „uzavřený ústav“ je naprostým excesem z hlediska pravidel o využívání služeb zdravotní a sociální péče. Nelze dopředu schválit umístění osoby proti její vůli do jakéhokoli zařízení. f) přijetí nebo poskytování zápůjčky, úvěru nebo jistoty v hodnotách uvedených v písm.

Důležité ovšem je, že rada se může usnést na tom, jaká další rozhodnutí opatrovníka budou podléhat jejímu souhlasu. Nový občanský zákoník dále stanovuje, které jednání opatrovníka podléhá schvalování soudem.10 Obecně se jedná o důležitéjší a významnější záležitosti než ty, ke kterým stačí souhlas rady. Toto pravidlo jistě vyvolává rozpaky nad tím, v jakých případech může opatrovník rozhodovat ve věcech osobního stavu opatrovance. Sama změna právního statusu, tedy zda je osoba omezena ve svéprávnosti či ne, se odehrává bez souhlasu opatrovního. Pokud se jedná o uzavření či naopak ukončení manželství, pak je nepřípustné, aby k němu opatrovník dával souhlas. Změnu bydliště schvaluje opatrovnická rada. Je otázkou, zda se změnou osobního stavu nemíní změna jména osoby, ale není důvod, proč by měl něco takového schvalovat soud. j) přijetí nebo poskytnutí půjčky, úvěru nebo jiné jistoty v hodnotách uvedených v písm. Soud při posuzování předmětných záležitostí vždy osloví opatrovnickou radu a vyžádá si od ní k dané věci stanovisko.

Vizualizace: schéma procesu schvalování úkonů opatrovníka a zapojení opatrovnické rady

Čas ukáže, jak se české soudy s těmito novými pravidly vypořádají. Odpovědnost opatrovníka nastává v situaci, kdy opatrovník svým jednáním překročí rozsah svých oprávnění při jednání daných přáním a názory opatrovance, případně zákonem, a vznikne tím opatrovanci majetková či jiná újma. Typicky sem spadá finanční zneužití nebo zásah do oblasti ochrany osobnosti a další. Opatrovanec má v důsledku toho pochopitelně nárok na náhradu. Vedle občanskoprávní odpovědnosti existuje i trestněprávní odpovědnost. Opatrovníka se mohou týkat trestné činy porušení povinnosti při správě cizího majetku v úmyslné13 nebo v nedbalostní14 formě, kdy opatrovník způsobí opatrovanci majetkovou újmu nikoli malou, tedy nad 5 tisíc Kč. Zároveň může za určitých okolností dojít k tomu, že je opatrovníkovi toto jednání přičítáno jako přitěžující okolnost, protože opatrovník spáchal trestný čin využívaje závislosti opatrovance.

Člověku, jemuž působí zdravotní stav při správě jeho jmění nebo při hájení jeho práv obtíže, jmenuje soud na jeho návrh opatrovníka. Tento návrh může být obsažen i v předem sepsaném předběžném prohlášení. Opatří-li si někdo správce svého jmění sám, nelze mu jmenovat opatrovníka pro správu jmění. Opatrovník pro správu jmění může vykonávat pouze běžnou správu takového jmění. Tento pojem není zákonem blíže definován, proto lze učinit závěr, že se bude jednat o obvyklá právní jednání, která se týkají zejména každodenního života zastoupeného. Opatrovník je povinen vyhotovovat soupis jmění opatrovance a každé vyúčtování doručit opatrovanci, opatrovnické radě, je-li zřízena, a soudu. První soupis jmění učiní do 2 měsíců od svého jmenování. Dále pak vyhotoví vyúčtování každý rok vždy do 30. června. Opatrovanec, nebo opatrovnická rada může navrhnout soudu, aby opatrovníkovi uložil povinnost vyhotovit mimořádné vyúčtování (vyúčtování je opět nutno doručit opatrovanci, opatrovnické a soudu).

  1. Nový zákon přináší minimální standard v tom, které věci mají být kontrolovány, respektive jaké informace má opatrovník o své činnosti dokládat.
  2. Kontrola ze strany soudu je základním typem kontroly opatrovníka; měla by být prováděna pravidelně, minimálně jednou ročně.
  3. Jednací řád pro okresní a krajské soudy stanoví, že opatrovník uvede přehled o nakládání s majetkem opatrovance, zda je opatrovanec v nějakém zařízení, rámcově jaký je jeho zdravotní stav a další podstatné okolnosti.
Infografika: kontrolní mechanismy opatrovnického řízení a postupy soudů

Výsledkem zjištění kontroly může být jak pozitivní, tak i negativní. V případě negativního zjištění může soud vyzvat opatrovníka k nápravě věci, ale může také rozhodnout o jeho výměně. Dalším typem kontroly je dohled ze strany opatrovnické rady. Relativně nově se zabývá agendou stížností na veřejné opatrovníky Kancelář veřejného ochránce práv (dále jen VOP). Opatrovnictví veřejného opatrovníka se tak stává součástí veřejného dohledu a je možné podat stížnost na zaměstnance obecního úřadu, který opatrovnictví vykonává, případně i nadřízenému nebo tajemníkovi. O kontrole a jejím výsledku se pořizuje písemný protokol, se kterým je seznámen tajemník úřadu. Z protokolu jsou uvedena doporučení pro odstranění nedostatků, a lze uložit nápravu či informovat o splnění úkolu.

Rodičovská odpovědnost je právní odpovědnost rodičů za dítě až do jeho plné svéprávnosti, obvykle do 18 let. Zahrnuje péči o zdraví dítěte, jeho výchovu, vzdělání, ochranu, osobní styk, určení bydliště, zastupování a správu majetku. Rodičovská odpovědnost vzniká narozením dítěte a zaniká nabytím jeho svéprávnosti. Rodičovská odpovědnost náleží oběma rodičům, ledaže jí byl jeden z nich zbaven. Rozvedení rodiče nezřídka připomínají, že rodičovská odpovědnost se nevytrácí ani při změně rodinného uspořádání. Soud vždy posuzuje nejlepší zájem dítěte a může rozhodnout o omezení, pozastavení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti jen v nezbytných případech.

Pokud soud rozhodne o omezení či zbavení rodičovské odpovědnosti, proti tomuto rozhodnutí se lze bránit odvoláním. Odvolání směřuje k nadřízenému soudu (krajskímu soudu) a má lhůtu 15 dní. Odvolací soud zkoumá spis a může doplnit důkazy. Odvolání obezřetně posuzuje nejlepší zájem dítěte a zohledňuje i názor dítěte, pokud je to možné. V některých případech může soud vydat předběžná opatření či prozatímní rozhodnutí, která platí po omezenou dobu. Návrh na předběžné opatření podává orgán sociálně-právní ochrany dětí. Soudy postupují rovněž podle zvláštních řízení. Důležité je, že odvolací řízení může vést k potvrzení, změně nebo zrušení původního rozhodnutí a vrácení věci k novému rozhodnutí.

Co vše systém sociálně-právní ochrany dětí zahrnuje a v jakých situacích pomáhá? Mnoho rodičů se ptá, zda se mohou rodičovské odpovědnosti jednoduše vzdát. Odpověď zní: nemohou. Rodičovská odpovědnost je povinnost, nikoliv pouhé právo. Pokud rodič dítě závažně zanedbává, ohrožuje, zneužívá svá práva nebo o něj dlouhodobě nejeví skutečný zájem, může soud rodičovskou odpovědnost omezit, pozastavit nebo zbavit. Vyživovací povinnost zůstává i po zbavení rodičovské odpovědnosti. Soud vždy jedná podle nejlepšího zájmu dítěte a rozhodnutí může být změněno, pokud se okolnosti zlepší.

Mapa služeb sociálně-právní ochrany dětí a jejich kontaktů v praxi

V případě, že hrozí omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, je vhodné vyhledat odbornou pomoc okamžitě. Například soudy zohledňují zkušenosti z judikatury Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2873/2005, která zdůrazňuje nutnost vyhodnocovat zájem dítěte a neopomíjet názor dítěte. V praxi se často řeší, že rodičovská odpovědnost je pojmem, který vyžaduje citlivý a individuální přístup a spolupráci s odborníky - psychology, sociálními pracovníky nebo advokáty. Soudy se snaží zajistit, aby rozhodnutí odpovídala skutečnému stavu a aby dítě bylo chráněno nejlépe, jak jen lze.

tags: #ukonceni #rodicovskych #prav