Operativní porody na jedné straně zachraňují životy, na druhé ohrožují zdraví matky, dítěte i jeho mladších sourozenců.
Každá čtvrtá rodička v Česku přivádí své dítě na svět císařským řezem.
Průměr v EU je přibližně o pět procent vyšší a v Americe je zákroků ještě více.
Světová zdravotnická organizace uvádí, že pouze 10 až 15 % císařských řezů je zdravotně indikovaných.
Větší, než desetinový podíl sekcí již není spojen s redukcí novorozenecké či mateřské úmrtnosti, a naopak přináší negativní dopady na fyzické i psychické zdraví matek i dětí.
Navzdory těmto zjištěním i doporučením WHO podíl císařských řezů na celkovém množství porodů celosvětově dále stoupá.
„Když řekli, že půjdu na císaře, zhroutil se mi svět. Najednou to bylo celé zbytečné: měsíce příprav k ničemu.
„Je to už dva měsíce od porodu a já si stále připadám oloupená.
„Roky jsem nesnášela jakékoli hovory a zmínky o porodech.
Okamžitě se mi vybavil ten můj a udělalo se mi nevolno.
Menší spokojenost žen s porodem, pokud proběhl císařským řezem, uvádějí též odborné studie.
„Císař" negativně ovlivňuje sebevědomí matek a častěji vede k symptomům posttraumatického stresu či přímo posttraumatické stresové poruše.
Podle Australské asociace pro porodní trauma se PTSD vyskytuje u každé páté ženy rodící císařským řezem.
Rizikový je operativní porod též s ohledem na rozvoj úzkostných poruch či poporodní deprese.
Na druhou stranu existují ženy, které si přejí rodit císařem, ač k tomu nemají fyzický důvod.
Většinou jde o příliš velkou úzkost.
„Já si odjakživa přála rodit císařem.“
Při porodu už jsem byla otevřená na 10 cm, ale já měla asi nějaký blok nebo co.
Dítěti klesly ozvy, hrozila hypoxie a lékař zavelel k císařskému řezu.
„Porodu jsem se bála už od dětství.“
Strach z porodu je běžný, dá se dokonce říci, že se bojí „každá“.
U některých tokofobií však může být nejlepší varianta plánovaný zákrok.
Další oblastí, kterou císařský řez podle průzkumů negativně ovlivňuje, je vztah matky a dítěte.
Výzkumníci zaznamenali, že po přesunu do domácího prostředí ženy po sekci vykazují méně péče a celkově kontaktu se svým miminkem.
Mámy rodící císařem své děti méně hladily, chovaly či kolébaly.
Řidčeji se na ně dívaly a celkově jim věnovaly méně pozornosti.
Roli zde patrně sehrává rané oddělení i skutečnost, že matka a dítě spolu v prvních hodinách a dnech po porodu císařským řezem tráví méně času.
Optimálnímu rozvoji vztahu mohou též chybět hormony přirozeně se uvolňující v průběhu fyziologického porodu - zejména oxytocin a endorfiny.
Endorfiny tlumí porodní bolesti a bývají nazývány hormony štěstí, oxytocin pak hormonem důvěry a lásky.
Matka je po přirozeném porodu nadopovaná těmito látkami.
Samozřejmě existují výjimky - i vaginální porod může být spojen s bolestí, únavou a dalšími nepříjemnými pocity.
Nastavení důvěrného vztahu mohou škodit i mechanismy přicházející ze strany dítěte.
V jedné ze studií vědci zjistili, že novorozenci narození císařským řezem reagují hůře na fyzický kontakt.
Zatímco přirozeně narozené děti se cítily v mateřské náruči dobře, ty narozené sekcí vykazovaly známky stresu.
U akutních sekcí byl tento jev patrnější.
Těžko říci, čím to je.
V prožívání konkrétních žen existují velké rozdíly, u porodů císařským řezem stejně jako u porodu přirozenou cestou.
Znám matky vysoce traumatizované vaginálním porodem a matky, jež na porod císařským řezem vzpomínají rády.
„Toho akutního jsem po třiceti hodinách vyčerpávajících bolestí, jež nikam nevedly, brala jako záchranu.“
„Druhého syna jsem rodila plánovanou sekcí, a i když tam byly indikace, pořád mě užíraly myšlenky, jestli bych to neměla zkusit přirozeně.“
V jedné německé studii popsalo svou zkušenost s porodem jako dobrou či dokonce velmi dobrou 89 % žen rodících akutním císařem.
Na základě rozhovorů s mnoha ženami zpracovávanými své zážitky se domnívám, že zde mohl sehrát roli jeden z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících celkové prožívání porodu - chování zdravotníků.
Že pacientky nezastrašoval a neponižoval, jak se bohužel někdy děje.
Přístup zdravotnického personálu je důležitý i v hodinách a dnech předcházejících a následujících samotný porod.
S porodem spojená traumata vznikají někdy až dodatečně tím, že se zážitek z porodu nedaří zpracovat.
Císařský řez je velká břišní operace, po níž je žena slabá, nemůže dost dobře vstávat k dítěti, čtyřiadvacet hodin po sekci by ani vstávat neměla.
Zároveň má ale často touhu být blízko svého dítěte a pečovat o ně.
Většina porodnic matku a dítě po císařském řezu standardně odděluje, což je nešťastné řešení.
Psiála jsem o negativním vlivu oddělení na vztah matky a dítěte.
Vzpomenutí žen: matky, jež nemohou pečovat o své čerstvě narozené děti, se často propadají do pocitů zbytečnosti.
Namísto, aby se soustředily na své miminko, zabývají se svým selháním.
Doporučit lze vyjádření svých přání a preferencí sepsáním porodního plánu.
Takový dokument by personál porodnice měl respektovat a snažit se o jeho naplnění.
I operativní porod může být citlivý a řadu jeho okolností můžete ovlivnit.
U plánovaného císařského řezu máte většinou na výběr mezi celkovou a epidurální anestezií.
Přát si můžete také to, aby lékaři nechali dotepat pupečník, aby dítě nenatahovali za účelem změření délky.
Můžete si též přát co největší kontakt se svým dítětem.
Jednotlivé porodnice se v Česku svým přístupem dosti liší.
V některých jsou k rodičkám laskaví a k novorozencům šetrní.
Provádí se zde relativně málo nástřihů hráze či klešťových porodů a k sekcím se v nich lékaři uchylují jen ve skutečně indikovaných případech.
Své zkušenosti si matky dlouho sdělovaly ústně či přes diskuse, každou porodnici provázela určitá pověst.
Statistiky jednotlivých porodnic nebyly přístupné; stát je odmítal zveřejnit s odůvodněním, že by jim veřejnost nerozuměla.
V roce 2017 se však porodní asistentka Anna Škvorová nenechala odbýt a chtěla znát nejen celkový počet porodů, ale i procento císařských řezů a další informace.
Když jí Ústav zdravotnických informací informace odmítl, dala Škvorová záležitost k soudu.
Po letech soudních průtahů vloni konečně Ústavní soud její stížnosti vyhověl a data jsou veřejnosti k dispozici.
Mohžeme se radovat ze skutečnosti, že některé české porodnice již dnes nabízejí laskavý císařský řez.
Při něm je matka bdělá (operace probíhá v epidurální anestezii) a je podporován blízký kontakt rodičky a novorozeněte.
Přirozený porod je obecně vzato šetrnější a lepší pro matku i pro dítě a jejich vzájemný vztah.
Ráda bych však zklidnila ženy, jež z různých důvodů přivedly své dítě na svět skalpelem.
„Dítě v inkubátoru a já na JIP. To byla naše zlatá hodinka.“
„Můj syn nedostal do vínku dobrý začátek, nedokázala jsem mu ho dát.“
„Tyto ženy se skutečností, že nepřivedly dítě na svět skrze své porodní cesty, tolik trápí, až z toho upadají do depresí.“
„Chci jim pomoci k uvědomění, že nic není ztraceno.“
„Vyplačte porodní trauma společně s dítětem a věřte tomu, že vše bude dobré.“
„V mateřství se nevyplácí perfekcionismus.“
Chce to čas, hodí se podpora blízkých.
Užitečná může být podpůrná skupina kamarádek či přímo matek, jež též rodily císařským řezem.
Sdílení zkušeností, pocitů i obav pomáhá.
Nenechte si vzít radost ze svého dítěte jen proto, že jste neporodila přesně podle svých představ.
Dokonalé procesy existují jen v teorii, dokonalé bytosti ve fantazii.

Co je císařský řez a kdy se používá
Císařský řez, lidově „císař“, je jeden z historicky nejstarších a zároveň nejčastějších porodnických zákroků, který ukončuje těhotenství.
Jedná se o operační porod neboli porod sekcí, kterých se v Čechách uskuteční okolo 20-25 % za rok.
Jak probíhá císařský řez: porodník provede asi 10 cm dlouhý operační řez, nejčastěji příčně v dolní části břicha.
Po ukončení operace je žena obvykle uložena na jednotku intenzivní péče a miminko bývá na novorozeneckém oddělení.
Většina nemocnic odděluje matku a dítě po císařském řezu, což bývá standardní praxí.
Po plánovaném císařském řezu bývá možné okamžité spojení matky a dítěte, částečný bonding, zejména při spinální anestezii.
Rekonvalescence po císařském řezu bývá bolestivější než po spontánním porodu.
Propuštění domů bývá obvykle 4. až 6. den po operaci.
Náhradní varianta je vaginální porod po císaři (VBAC), pokud žena splňuje podmínky a porodnice ji podporuje.
Císařský řez (Císařský řez)
Indikace a typy císařského řezu
Nejčastěji se plánuje kolem 39+0 tt; lze provést i dříve (38 týden) nebo pro vícečetná těhotenství kolem 36. týdne.
Plánovaný a akutní císařský řez: plánovaný se provádí za předem stanovených podmínek, akutní při vážném ohrožení života matky či plodu.
Při volbě anestezie se častěji volí spinální či epidurální anestézie; celková anestézie se používá v některých akutních situacích.
Rovněž se diskutuje, zda a jak umožnit kontakt rodičky s dítětem po zákroku.
Mezi absolutní indikace řadí placenta previa a příčnou polohu plodu, mezi diskutabilní patří jizva na děloze, kefalopelvický nepoměr a určité zdravotní stavy matky.
Přehled indikací a doporučení lze nalézt i ve shrnutích odborníků a v rámci Robsonovy klasifikace.

Historie a mezinárodní srovnání
Historicky první císařský řez na živé ženě pochází z roku 1610, operatér byl J. Trautmann.
Světová zdravotnická organizace uvádí, že císařský řez je nezbytný u 10-15 % z celkového množství porodů.
V některých zemích lze císařský řez provádět i na přání, v Česku na přání provádět nelze.
Růst počtu císařských řezů je globální, a to i přes snahy některých organizací o omezení na nezbytné indikace.
Podpora a praktické tipy pro rodičky po císařském řezu
Pokud váš ošetřující lékař otevře téma plánovaného císařského řezu z důvodů diskutabilních, ptejte se na konkrétní rizika a možnosti vaginálního porodu i císařského řezu.
Je naprosto v pořádku, pokud se rozhodnete pro elektivní císařský řez, a je nutné, aby vám lékař poskytl validní informace a respektoval vaše rozhodnutí.
Po porodu se nezapomeňte pořádně opečovat a vyhledat podporu blízkých a případně podpůrnou skupinu matek, které také rodily císařem.