Tuberkulóza v prvním trimestru těhotenství: rizika, diagnostika a bezpečnost antituberkulotik

V těhotenství dochází k významným změnám dýchacího systému. V první polovině gravidity se zvyšuje jen minutový objem, ve druhé polovině se snižují hodnoty reziduálního objemu (RV), rezervního expiračního objemu (ERV), klesá pCO2 v alveolech i arteriální krvi, zvyšují se hodnoty respiračního objemu, minutového objemu, nasycení venózní krve kyslíkem je vyšší. Hodnoty arteriálního pO2 a vitální kapacity se nemění, klesají až těsně před porodem. Gynekolog se s tuberkulózou setkává u žen pocházejících z oblastí s vysokým výskytem tuberkulózy. U žen s rizikem kontaktu je indikován tuberkulinový test, který má i v graviditě veliký význam. Při pozitivním výsledku je doplněno rentgenové vyšetření hrudníku, dále je potřeba sputum (vyloučení acidorezistentních tyčinek).

Izoniazid a rifampicin (ev. Sarkoidóza je granulomatózní onemocnění postihující plíce, lymfatické uzliny, srdce, CNS, kůže, oči a játra. Onemocnění nemá většinou žádný vliv na průběh gravidity. Bronchiální asthma je problémem asi u 1 % všech těhotných, asi ve 30 % se choroba v těhotenství zlepšuje, ve 20 % se zhoršuje a v 50 % nemá na průběh gravidity žádný vliv. Důležitá je správná léčba a monitoring, pokračování v užívání bronchodilatačních látek nebo podávání kortikoidů. Pneumonie může být způsobena bakteriemi (většinou Streptococcus pneumoniae) nebo viry. Bakteriální pneumonie léčíme peniciliny nebo cefalosporiny. Při neúspěchu zvážit možnou mykoplazmovou pneumonii a nasadit erytromycin (10-14 dní). Virové pneumonie mohou vyvolat varicella nebo chřipka, které můžou mít v graviditě velice těžký průběh.

Kvadruplety vypracovaných otázek podle studijních materiálů J. Beneše, L. Tuberkulóza (TBC) je chronické infekční onemocnění, jehož původcem je bakterie Mycobakterium tuberculosis. Postihuje převážně plíce, mimoplicní formy jsou méně časté a mohou postihovat kterýkoliv orgán. Díky vysoké proočkovanosti naší populace je celkový výskyt TBC velmi nízký a mimoplicní formy jsou spíše raritní. Vyšší výskyt TBC je patrný u starších osob, bezdomovců, u osob závislých na alkoholu a dalších návykových látek, u osob s velmi nízkou sociální úrovní a imigrantů.[1] Diagnostika TBC je založena na pozitivní epidemiologické anamnéze, snímku hrudníku, tuberkulinové zkoušce, bakteriologickém průkazu, biopsii a histologickém vyšetření a pomocných vyšetřovacích metodách. K léčbě se používá kombinace antituberkulotik a trvá minimálně 9 měsíců. do komplexu M. M. bovis, M. africanum, M. microti, M. M. Mycobacterium avium a M. M. rizikové faktory: oslabení imunity, malnutrice, HIV pozitivita, imunosuprese (min. ⅓ nemocných AIDS má aktivní tuberkulózu), abúzus i.v. přenos: kapénková infekce - kontakt s nemocným, který vylučuje M. M. vzniká tzv. Kromě plic může být tuberkulózou postižen kterýkoliv orgán. až horečka, noční poty, váhový úbytek apod.), často kombinované s lokálními projevy orgánového postižení (např. ostalgie, hematurie, průjem), mohou imitovat jiná onemocnění. obvykle se rozvíjí do 6 měsíců od primární infekce, během které M. Pro histologický obraz TBC jsou typické rozsáhlé kaseifikující granulomy s nekrózami a přítomnost obrovských mnohojaderných Langhansových buněk.

Rozhodující je bakteriologický průkaz mykobakterie (ale u nejčastější plicní formy se daří tak v 10 %). RTG hrudníku: primární TBC - postižení nitrohrudních uzlin; postprimární TBC - ložiska infiltrace (zejm. 2 tuberkulinové jednotky vpravíme přísně i.d. do 5 mm - negativní; 6-10 mm - postvakcinační reakce; nad 10 mm postinfekční reakce; nad 15 mm - susp. M. Tuberkulóza podléhá hlášení a povinné léčbě. Léčba patří zásadně do rukou specialisty. Podávají se kombinace antituberkulotik, abychom zabránili recidivě a tvorbě rezistentních kmenů. Mezi základní antituberkulotika řadíme tyto léky - izoniazid (INH), rifampicin (RMP), etambutol (EMB), pyrazinamid (PZA), streptomycin.

Očkování proti tuberkulóze využívající kmenu BCG (= Bacillus Calmette-Guérin) se prvně užilo v r. 1921. Účinnost vakcíny však zdaleka není stoprocentní, očkované osoby jsou chráněny jen před nejtěžšími formami tuberkulózy. Tuberkulóza a těhotenství je často zobrazená na obrázku Tuberkulóza plic, která naštěstí není v současné mladé generaci rozšířena, není obvykle ve svém průběhu těhotenstvím ovlivněna jak u forem aktivních, tak inaktivních, pokud jsou řádně léčeny.

Infografika: Cesty šíření TB a léčebný režim

Některé formy se dokonce v těhotenství zlepší v důsledku vysokého stavu bránice a tím jakési obdoby kolapsoterapie. Nebezpečí zhoršení, případně vzplanutí procesu je však v šestinedělí. Těhotenství probíhá pravidelně, potraty ani předčasné porody nejsou u tuberkulózních těhotných častější. Jen u těžkých, pokročilých forem může chronická hypoxie matky podmínit intrauterinní hypoxii plodu, výjimečně i jeho nitroděložní odumření. Placenta je pro Kochův bacil lepší bariérou než pro viry, přesto však je možný přenos i na plod, u něhož infekce postihne především lymfatický systém a játra. Porody těhotných s aktivní formou plicní tuberkulózy jsou soustřeďovány do vybraných ústavů s možností izolace rodičky a nedělky. Novorozenec musí být ihned po porodu od nedělky izolován a není kojen. Ani u některých inaktivních forem plicní tuberkulózy se nedoporučuje kojení vzhledem k možnosti reaktivace onemocnění. U všech těhotných s tuberkulózní anamnézou se vyžaduje písemné vyjádření příslušného ftizeologa (odborníka na tuberkulózní onemocnění), zda matka může kojit a sama o dítě pečovat.

Novorozenci jsou očkováni proti tuberkulóze (tzv. Těhotenství tuberkulózních žen je uměle ukončováno zřídka, vždy na žádost ftizeologů, např. Tuberkulóza rodidel nebývá těhotenstvím negativně ovlivněna. Otěhotnění žen s tuberkulózou rodidel je ale výjimečné. Ojediněle byly pozorovány exacerbace - nová vzplanutí choroby po porodu. Mimoplicní formy tuberkulózy mohou být těhotenstvím negativně ovlivněny. Zhoršení bývá pozorováno u tuberkulózy hrtanu, obratlů, ledvin a močového měchýře.

Schéma diagnostických postupů při TBC u těhotných

Autor: prof. MUDr. A. Popis: Názorný algoritmus používání antituberkulotik. Zdroj: Upraveno z archivu MSF, Dr. Před zahájením léčby je vhodné pacientky poučit o metodách kontracepce a doporučit vyhnout se otěhotnění (účinky některých přípravků hormonální antikoncepce mohou být sníženy interakcí s antituberkulotiky, vhodnější jsou proto bariérové metody).

U osob nakažených virem HIV je pravděpodobnost rozvoje aktivní tuberkulózy 21-34x vyšší než v non-HIV populaci. Zhruba 1/3 všech hlášených HIV-positivních lidí je infikována i tuberkulózou, jen za rok 2010 zemřelo 350 000 HIV-positivních osob se současnou TBC. Z celkového počtu pacientů s HIV a TBC žije 82 % v Africe. Diagnostika TBC u HIV-positivních pacientů je obtížnější než u HIV-negativních. Jedinci s velmi nízkým počtem CD4+ lymfocytů nemusejí vykazovat výrazné nálezy na RTG, přestože u nich bývá postižení plic rozsáhlejší nežli u non-HIV osob (často např. miliární TBC s minimálním nálezem na RTG snímku, TBC uzlin bez výraznější lymphadonetopathie). Mikroskopické vyšetření sputa může být u těchto osob negativní i při aktivním plicním onemocnění.

Očkování proti tuberkulóze využívající kmenu BCG (= Bacillus Calmette-Guérin) se prvně užilo v r. 1921. Účinnost vakcíny však zdaleka není stoprocentní, očkované osoby jsou chráněny jen před nejtěžšími formami tuberkulózy.

tags: #tuberkuloza #v #prvnim #trimestru