Trocku Brisko ale servis mu slape: Životní příběh Lva Trockého a jeho vliv na revoluční hnutí

Brilantní řečník, skvělý organizátor, jedna z klíčových osobností bolševického převratu v Petrohradě na podzim 1917 - to byl Lev Davidovič Trockij. Cesta Trockého do čela bolševického převratu byla podobná dalším „revolucionářům“. Narodil se jako Leib Bronštejn na Ukrajině 7. listopadu 1879 do dobře situované rodiny. Odtamtud uprchl roku 1902 do Evropy, kde se setkal s Leninem. Nevyhnul se ale zatčení a v následném procesu byl za podněcování k ozbrojenému povstání odsouzen k deportaci. V roce 1917 se stal po Leninovi druhým mužem bolševického převratu, ale podle některých to byl Trockij, kdo „velký říjen“ naplánoval.

„Lenin, který se vzhlíží v Robespierreovi, je zlomyslný podezřívavec, je zřejmou karikaturou tragické jakobínské nesnášenlivosti, všude vidí nepřátele a zradu a jeho cílem je jakobínský sociáldemokratismus, který je ale od skutečného sociáldemokratismu vzdálen právě tak jako revizionismus.“ Nakonec ale oba zjistili, že se potřebují: Trockij v Leninovi viděl revolucionáře, který to opravdu myslí vážně a je schopen své plány realizovat. Lenin zase tušil v Trockém člověka, který by se mohl stát skutečným „manažerem“ převratu. Trockij byl skvělým organizátorem, ale podcenil vnitrostranické boje a zákulisní intriky, které ho nakonec stály život.

Infografika: Životní cesta Lva Trockého a hlavní milníky

Po Leninově smrti v roce 1924 se stal vůdcem opozice a prosazoval omezení moci politbyra a demokracii ve straně. V roce 1927 byl vyloučen z komunistické strany a roku 1929 vypovězen ze Sovětského svazu. Čtyři roky strávil v Turecku, dva ve Francii a dva v Norsku, než začátkem roku 1937 zakotvil v Mexiku. I v exilu pokračoval v kritice Stalinova režimu, který označoval za „byrokratický absolutismus“. V roce 1936 byl Trockij v Moskvě odsouzen k trestu smrti a plán sovětské tajné služby předpokládal likvidaci Trockého všemi možnými prostředky: otráveným jídlem, výbuchem v domě, explozí v automobilu, uškrcením, dýkou, ranou do hlavy, výstřelem.

První pokus o atentát v noci z 23. na 24. května. Druhý pokus o atentát provedl šestadvacetiletý Katalánec Ramón Mercader, který pronikl do Trockého nejbližšího okolí jako snoubenec sestry jeho sekretářky. Po několika návštěvách se mu podařilo zůstat s Trockým 20. srpna 1940 o samotě a praštit ho do hlavy cepínem. Trockého převezli do nemocnice, kde druhý den zemřel. Vraha zatkli na místě činu a posléze v Mexiku odsoudili ke dvaceti letům vězení.

Patřil k nejmocnějším mužům sovětského Ruska. Byl neobyčejně inteligentní a schopný, ale také naprosto bezohledný - pokud šlo o „vyšší dobro“, nepovažoval lidské životy za důležité. Mohl stanout v čele státu, k němuž pomáhal položit základy - ale vlčí smečka, jejíž byl součástí, ho nakonec pozřela. Skončil jako kacíř odsouzený inkvizicí pro herezi a odzbrojený vlastním náboženským přesvědčením. „Soudruzi“, přiznal, „nikdo z nás nechce a nemůže mít pravdu proti straně. Strana jako instance má nakonec vždycky pravdu…to nemohu nikdy zpochybnit. Dějiny neznají jiné cesty k uskutečnění toho, co je správné.“ Netušil, se že si svými kajícnými slovy podepisuje rozsudek smrti.

Narodil se jako Leib Bronštejn 7. listopadu 1789 do dobře situované židovské rodiny. Už jako šestnáctiletý studentík se zapojil do marxistické organizace, kde našel svojí první lásku, o šest let starší Alexandru Sokolovskou. Romantický vztah byl zpečetěn společným vyhnanstvím na Sibiř, kde se páru narodily dvě dcery. Rodinný život ale mladému rebelovi nevoněl. A tak roku 1902 Trockij uprchl do Evropy, kde se setkal se „zrzavým antikristem s kozí bradkou“ - Vladimírem Iljičem Leninem. V té době také začal užívat pseudonym Trockij, odvozený od jména dozorce z oděského vězení.

Mapa: Místa pobytu Lva Trockého a klíčové momenty

O tři roky později se Trockij do Ruska vrátil. V Petrohradě řídil neúspěšnou revoluci a po jejím rozdrcení si vyslechl rozsudek: zpět do ťurmy! Opět se mu podaří utéci - tentokrát do Londýna a později do Vídně, kde stojí u zrodu bolševických novin Pravda. K Leninovi nemá respekt, policejní špicl svým nadřízeným hlásí, že se „hádají a sprostě si nadávají.“ Trockij Vladimíra Iljiče v kuloárech pomlouvá: „Je to demagog, myšlenkově chudý, jízlivý a nechává se oslavovat jako budoucí diktátor.“ Nakonec ale oba zjišťují, že se vzájemně potřebují: Trockij v Leninovi vidí tahouna, který dokáže své plány dotáhnout do vítězného konce, zatímco Lenin v Trockém rozezná muže, který se nerozpakuje použít násilí. A skutečně: V prvních dnech převzetí moci v listopadu 1917 je bolševický vůdce zcela závislý na ozbrojených tlupách, které jeho „dvojka“ řídí prostřednictvím petrohradského sovětu. Tyto oddíly se skládají z mladých hrdlořezů - „mužů v černých kožeňácích“ - kteří přísahají věrnost revoluci.

Po vítězství bolševiků vyjednává s Němci mír a jako lidový komisař pro válku založí Rudou armádu, která zvítězí v občanské válce. Zavádí systém rukojmí, kdy jsou rodinní příslušníci „kontrarevolucionářů“ vězněni nebo popravováni. V roce 1921 rozdrtí Kronštadtské povstání, když se proti diktatuře strany postaví právě ti námořníci, kteří revoluci pomohli. Když vyjde najevo, že dal posvěcení k vyvraždění carské rodiny, Winston Churchill v britské Dolní sněmovně prohlásí, že Trockij by „měl být chycen a oběšen jako důkaz, že existuje spravedlnost.“

Infografika: Vztah Lenina a Trockého a klíčové okamžiky boje o moc

Trockého věhlas dorazí až za velkou louži. Generální prokurátor Mitchell Palmer, jenž málem zahynul při výbuchu anarchistické bomby před svým domem, předloží americkému Kongresu zprávu nazvanou Důvěrné sdělení, jak ministerstvo spravedlnosti odhalilo ve Spojených státech 60 000 propagandistů Trockého ideologie. Trockého vylíčí jako „cizince špatné povesti, daleko horšího než zločince v New York City, šiřitele cizokrajného svinstva, který se nerozpakuje spát v carově posteli, zatímco statisíce Rusů je bez jídla a přístřeší. Jazyky revoluce olizují oltáře našich kostelů.“

Staré přísloví říká, že pýcha předchází pád. Lev Trockij je stále samolibější a dopouští se chyb, které ho později mohou stát hlavu. Na schůzích politbyra teatrálně zívá a nikdy se neobtěžuje skrýt své pohrdání jinými soudruhy. Někdy odchází a bouchne za sebou dveřmi. Jindy se k nim ostentativně obrací zády, zívá nebo si čte román. Opovrhuje politickými intrikami a každodenní úřednickou dřinu považuje za ponižující. Když však v roce 1923 poprvé zaútočí na Stalina, je nemile překvapen: „Koba“, jak přezdívají bývalému gruzínskému gangsterovi, je nenapadnutelný.

Operace Utka: Po Leninově smrti v roce 1924 se zdá, že Trockij je nejblíže k převzetí vedení Sovětského svazu. Stalin obratně manévruje, Trockého izoluje a oslabuje, až nakonec dosáhne, že je zbaven funkcí a označen za kontrarevolucionáře. Krátce poté je Trockij vyloučen z komunistické strany a v roce 1929 vypovězen ze Sovětského svazu. Přes Kazachstán se mu podaří dostat do Turecka, pak pokračuje do Norska a Francie, a nakonec se usazuje v Mexiku. I v exilu pokračuje v ostré kritice Stalinova režimu. „Koba“ mu pošle poslední varování: V Paříži za podezřelých okolností umírá Trockého syn Lev Sedov a tělo jeho blízkého spolupracovníka je nalezeno v Seině bez hlavy.

Trockij se stáhne, přesto je v Moskvě odsouzen k trestu smrti. Operací „Utka“ (Kachna) je pověřen speciální tým NKVD. Při prvním pokusu o atentát Trockij zázrakem unikne: Policie ve zdech jeho ložnice napočítá třiasedmdesát děr po kulkách, ale starý Stalinův sok přežije, schovaný pod postelí. Druhý, promyšlenější pokus - Ramón Mercader mu vrazí cepín do týlu - vyjde dokonale. Trockij je převezen do nemocnice, kde 21. srpna 1940 zemře.

Černobílá fotogalerie: Trockij v exilu a jeho boj s Stalinovým režimem

Lev Davidovič Trockij byl v Leninových a Stalina zápasícím grudínem, který po svém odchodu z ruské politiky ovlivňoval ideje mezinárodní revoluce. Narodil se na ukrajinském venkově v rodině židovského původu a jeho původní jmémeno Bronštejn doprovázelo jeho politickou kariéru. Trockismus, jeho teorie permanentní světové revoluce a jeho odpor k byrokratické centralizaci formoval opoziční proudy v Sovětském svazu i mimo něj. Tragický konec jeho života v Mexiku v roce 1940 a vražda Ramónem Mercaderem zůstávají důležitými kapitoly světových dějin.

JménoLejba Davidovič Bronštejn (Lev Davidovič Trockij)
Narození26. října (jul.) 1879 - 7. listopadu 1879 (greg.)
NarozeninyJanivka, Ruské impérium
Úmrtí21. srpna 1940, Mexico City
PříslušnostRSDDS, SP, KSSSR

Poslední poznámka: v literatuře se často zmiňuje, že Mercader byl agent NKVD a že jeho vražda byla provedena na pokyn samotného Stalina. Trockého život a smrt se tak staly symbolem boje mezi reformními snahami a totalitní stálostí.

tags: #trocku #brisko #ale #servis #mu #slape