Traumata v těhotenství a porodní trauma: genetika, epigenetika, přenos a prevence

Porod a období kolem něj patří k nejzásadnějším událostem v životě. Pro matky může být ten nejkrásnější okamžik v jejich životě stejně jako se může proměnit v noční můru ve formě traumatického zážitku. Psychologické porodní trauma je novodobý termín, který není v medicíně ještě ukotvený a je předmětem zkoumání. Ukázalo se totiž, že mezi psychikou ženy v těhotenství a psychikou ženy po porodu existuje krátké období porodu, které může zásadním způsobem zasáhnout psychiku ženy, ať už negativně, či pozitivně.

Co znamená trauma v kontextu těhotenství a porodu

Trauma znamená psychické „zranění“, zážitek, kterým nebylo možné v danou chvíli dobře projít a zpracovat ho, integrovat. V některých případech může být toto negativní prožívání tak silné, že téměř nelze zvládat běžné věci: jíst, spát, chodit do práce a starat o domácnost či rodinu. Objevují se zlé sny, úzkosti, konflikty s partnerem, obtíže v intimitě, velké vyčerpání, somatické problémy…

Trauma je reakce na událost, kterou jste prožila jako ohrožující nebo děsivou. Může být přechodné - časem odezní. PTSD je klinická diagnóza, kdy příznaky trvají déle než měsíc a výrazně narušují život. Můžete mít trauma bez PTSD. Můžete mít PTSD bez deprese. Nebo kombinaci. Poporodní deprese je porucha nálady - smutek, ztráta zájmu, únava, pocity viny. Poporodní úzkost zahrnuje nadměrné obavy, nervozitu a tělesné příznaky úzkosti.

Výskyt a význam psychologického porodního traumatu

Studie ukazují, že touto traumatickou zkušeností si projde 20 až 68,6 % žen, v závislosti na konkrétní zemi. V lednu vyšel rozsáhlý článek týmu vedeného Xiaoqing Sun, jehož cílem bylo definovat a analyzovat koncept tzv. psychologického porodního traumatu. Z celkem 44 relevantních vědeckých publikací převážně z posledních 10 let dali autoři dohromady rámec blíže určující, co psychologické porodní trauma vlastně je. Sám výzkumný tým shrnul, že psychologické porodní trauma je rozsáhlejší a komplexnější pojem, než se dříve myslelo, a mělo by být považováno za samostatný poporodní psychický problém.

Prerekvizity, zdroje a důsledky

Čínský tým vědců dal dohromady tři skupiny prvků, které hrají zásadní roli v tom, zda žena zažije psychologické porodní trauma. Prvním z nich jsou prerekvizity (antecedents), tj. skutečnosti, se kterými žena vstupuje do porodu. Dále jsou to subjektivní pocity ženy - ty dost zásadně souvisí s psychikou v těhotenství a s přípravou na těhotenství. Třetí skupinou jsou zdroje související s procesem porodu, tj. situace a chování personálu a další okolnosti při porodu.

Důsledky traumatu vyvolávají řetězový efekt. Při něm je nejprve negativně zasaženo psychické zdraví matky, ale následně se dopady traumatu rozšíří na vztah matka-dítě, kojení, budoucí rozhodnutí o dalších dětech atd. Typicky lze pozorovat radikální propad v sebepojetí ženy. Silná stresová reakce komplikuje kojení, pro jehož hladký průběh je potřeba dostatek oxytocinu. Jeho absence dále komplikuje bonding s miminkem. Někdy se přirozený proces truchlení zkomplikuje nebo otevře další stará nezpracovaná traumata.

Trauma a genetika, epigenetika a transgenerační přenos

Z pohledu genetiky tyto události žádný vliv nemají. Dlouhodobé stresující situace mohou vést maximálně k epigenetické úpravě molekuly DNA - k různému alternativnímu ohnutí, projevení jiných jejich částí, což pak samozřejmě ovlivňuje i expresi (projevení se) některých genů. Jedná se však o změny vratné - vždy alespoň částečně, často úplně. Pokud se jedná o jednorázový exces nebo o krátkodobé působení stresových faktorů, většinou se podaří nasměrovat organismus opět na správnou kolej.

Teorie je taková, že se plod připravuje na prostředí, kterému bude po narození čelit. Je-li prostředí nebezpečné, hodí se větší neuroticismus, protože neurotický člověk spíše zaznamená i první náznaky potenciální hrozby. Je trochu nešťastné, že se tyto teorie často dokládají experimenty na myších. Myš se totiž v přírodě dožívá asi tak jednoho roku, maximálně roku a půl. Prostředí, na které se nakalibruje v děloze, tedy bude dost dobře odpovídat i prostředí, se kterým se bude setkávat po zbytek života.

Výzkum transgeneračního přenosu traumatu je zatím v začátcích. Vypadá to, že organismy matky i otce znají způsoby, jak do jisté míry epigeneticky přednastavit genovou expresi dítěte. Například myši, jejichž otec nebo dokonce dědeček byl opakovaně vystavován elektrickým šokům současně s pachem acetophenonu, se toho pachu bály, i když ho samy nikdy předtím necítily. Za tento přenos jsou pravděpodobně odpovědné malé úseky molekuly RNA, která ovlivňuje epigenetické značky na vláknu centrální kyseliny. Opět připomínám, že myš není díky své krátkověkosti ideálním modelem, ale je pravděpodobné, že se podobné jevy mohou - byť třeba v menší míře - vyskytovat i u lidí.

V praxi jsou však dvě zásadní pravidla: 1) V přesvědčivě doložených případech se nejedná o jednorázové trauma, jedná se o dlouhodobé působení konzistentních podmínek; dlouhodobého podmiňování nebo dlouhodobé podvýživy. Jednorázové trauma, byť značné, se nemusí do epigenetiky dětí propsat prakticky nijak. 2) I když jsou podmínky, ve kterých rodiče žijí, dlouhodobě stresující a nepříznivé, nemusí to vždy znamenat, že budou jejich potomci náchylní ke stresu, či že budou v životě nešťastní.

Často se uvádí příklad Holandské hladové zimy - děti, které byly počaty a odnošeny během hladomoru, měly v dospělosti vyšší výskyt vysokého tlaku, cukrovky, obezity. To všechno je pravda - ale efekty hladomoru, jakkoliv měřitelné a statisticky významné na velkých souborech dat, mají jen malou vypovídající hodnotu pro jednotlivé životní osudy konkrétních lidí. Epigenetická regulace genů dítěte nezávisí jen na tom, co matka prožívá během těhotenství, ale i na tom, co prožívá všechny ty roky před tím.

Specifika českého prostředí a role zdravotnického personálu

V Česku lze vypozorovat určité specifické odlišnosti, na které poukazují i oficiální ukazatele zdravotní péče. Sebrání dítěte matce - což je dodnes praxe v mnoha českých a slovenských porodnicích. Útoky zdravotnického personálu v porodnici - v rozporu se základní lékařskou etikou. Útoky na ženy, které mají problémy s kojením - ty často pocházejí i od „laktačních poradkyň“. Útoky na ženy, které neporodily přirozeně - ty se dějí jak na sociálních sítích, tak i mezi přáteli a rodinnými příslušníky. Podstatná část žen (přesná statistika bohužel neexistuje) musí v českých porodnicích čelit ubližování ze strany zdravotníků.

Za vznik psychologického porodního traumatu mnohdy stačí právě jeden zdravotník v kontaktu s rodičkou, který se chová necitlivě. Chování lékařského personálu, který je v kontaktu s matkou, hraje důležitou roli v těhotenství a vzpomínkách na porod. I přesto, že humanitární chování je povinností zdravotnického personálu, tak díky neutěšenému stavu českého zdravotnictví a nedostatku personálu je chování popsané výše dlouhodobě tolerováno.

ilustrace: porodní sál a podpora rodičky

Prevence, příprava a péče

Dobrá příprava nezaručí „dokonalý“ porod, ale může výrazně snížit pravděpodobnost traumatické zkušenosti. Zaměřte se na realističtější očekávání - včetně informací o pravděpodobnosti zákroků a komplikací. Porodní plán pomáhá ujasnit vaše přání vám, partnerovi i zdravotníkům. Může zahrnovat preference k vedení fází porodu, možnosti úlevy od bolesti nebo okamžitou poporodní péči (kontakt kůže na kůži).

Ženy, které dostávají kontinuální péči od důvěryhodné osoby, mají méně často negativní porodní zkušenost. Zvažte dulu - poskytuje nepřetržitou emocionální a fyzickou podporu, aniž by zasahovala do medicínské péče. Přítomnost blízkého člověka, který poskytuje rodičce oporu, je zásadní. Kontinuita péče porodní asistentky zlepšuje prožitek ženy z porodu, a to skrze self-management bolesti, schopnost lépe se vyrovnat s výzvami porodu, lepšímu pocitu kontroly nad porodem a podporou od experta, kterému žena důvěřuje.

Intervence a terapie při následcích traumatu

Existuje několik přístupů s prokázanou účinností. Jde o terapii, která vám pomůže lépe rozumět tomu, co se s vámi děje - a postupně měnit způsob, jakým o traumatické zkušenosti přemýšlíte. Terapeut vás provází krok za krokem: od pochopení reakcí vlastního těla přes uvolňovací techniky až po postupné „vstupování“ do vzpomínek v bezpečném prostředí.

Specializovaná metoda pro práci s traumatem je EMDR. Při sezení se soustředíte na vzpomínku z porodu a zároveň sledujete pohybující se podněty očima - nejčastěji prst terapeuta nebo světelný bod. Mozek při tom dostane šanci vzpomínku „zpracovat znovu“, tentokrát bez tak silné emoční tíhy. EMDR může být zvážena, pokud jsou příznaky PTSD závažné a psychoterapie nepřináší dostatečné výsledky. Studie Doherty et al. (2025) hodnotí efektivitu EMDR pro porodní PTSD.

Ve studii Soltanpour et al. byla popsána účinnost raných intervencí na snížení příznaků poporodního PTSD. Výzkumy ukazují, že expresivní psaní pomáhá mozku „zpracovat“ zážitek. Při poraněních zahrnujících tělesné prožitky může být účinná i terapie pracující s tělem, jako je taneční a pohybová terapie (DMT) nebo bodypsychoterapie.

Ošetření porodního traumatu kraniosakrální terapií

Podpora, hledání pomoci a další kroky

Po náročném porodu je normální prožívat různé těžké emoce. Může to trvat dny i týdny. Prvním krokem je říct si: to, co prožívám, je skutečné. Mluvení o konkrétních situacích z porodu pomáhá - ideálně s někým, kdo vás opravdu poslouchá, nebagatelizuje to a neodsuzuje. Nemusíte to být připravena hned. Hledáte odborníka nebo skupinu podpory? Existují praktické webináře pro ženy, které se chtějí na porod připravit se znalostí rizik i možností.

Pokud se objeví závažné psychické obtíže, je vhodné vyhledat odbornou psychoterapeutickou pomoc. Při terapii vás provede kvalifikovaný terapeut nebo psychoterapeutka - práce může zahrnovat kognitivně-behaviorální terapii zaměřenou na trauma, EMDR, expresivní terapie či terapie zaměřené na tělo. V případě závažných příznaků může být zvážena i farmakoterapie ve spolupráci s psychiatrem.

Pozitivní možné dopady a resilience

Posttraumatický růst je fenomén, který vede u části jedinců k tomu, že byť je traumatický prožitek na čas zasáhne, velmi rychle se z tohoto prožitku dostanou do stavu, kdy už prožitkem netrpí, a následně přecházejí do stavu, kdy z prožitého traumatu profitují. Trauma má obvykle pozitivní dopady na jejich sebevědomí, sebejistotu, případně je pro ně další životní zkušeností, ze které mohou do budoucna čerpat. To, zda někdo bude z traumatu spíše profitovat, nebo mu spíše způsobí utrpení, je dáno jeho tzv. resiliencí.

Resilienci lze posílit už v dětském věku a u dospělých má na resilienci zásadní vliv stav a posilování tzv. adaptivních systémů. Ty lze zásadně pozitivně ovlivnit fyzickou aktivitou, stravováním, omezením stresu, pravidelnou meditací a zejména spánkem. Posílení resilience před porodem pomůže i systematická příprava na těhotenství.

Praktické tipy pro těhotné a rodiny

  • Připravte realistická očekávání a vytvořte porodní plán.
  • Zvažte kontinuální podporu (doula, důvěryhodná porodní asistentka).
  • Mluvte o svých obavách s partnerem, blízkými nebo odborníkem.
  • Pokud prožíváte obtíže po porodu, vyhledejte odbornou psychoterapeutickou pomoc včas.
  • Podporujte kojení kontaktem kůže na kůži a citlivým přístupem od personálu.
  • Pokud jste byla vystavena nedbalému nebo násilnému chování personálu, hledejte podporu a případně využijte stížnosti k ochraně práv pacientek.

Vyhledané studie a zdroje

Mnohé poznatky v textu vycházejí ze souhrnných prací a metastudií: Sun et al. (2023) - analýza psychologického porodního traumatu; Dekel et al. (2024) - systematický přehled intervencí; Doherty et al. (2025) - účinnost EMDR pro porodní PTSD; Tahery et al. (2018) - metastudie o intervencích zlepšujících prožitek porodu; Hollander et al. (2017), Horsch et al. (2024), Kranenburg et al. (2023), Leinweber et al. (2022), Soltanpour et al. (2025), Webb et al. (2021) a další.

OblastCo pomáháCo může škodit
PřípravaRealistická očekávání, porodní plán, vzděláníNepřipravenost, nerealistická očekávání
Podpora při poroduContinuální péče, přítomnost důvěryhodné osoby, dudaIzolace, necitlivé chování personálu
Poporodní péčeCitlivá podpora kojení, psychologická pomocŠikana, odsuzování, přerušení kontaktu s dítětem
Léčba traumatPsychoterapie, EMDR, terapie tělemOdkládání pomoci, bagatelizace potíží

Porodní trauma může prožívat i partner - ať už vlastní, nebo jako spoluprožívání. Vztahy s otcem dítěte, s rodinou i se zdravotníky mohou být po traumatu výrazně ovlivněny. Prvním krokem k uzdravení je přiznání si, že to, co prožíváte, je reálné a vyhledání podpory, která respektuje a vidí vaši zkušenost.

tags: #traumata #v #gravidite #prezentace