„Kogito je inovativní aplikace, která nemá v regionu střední a východní Evropy obdoby.
Po vyplnění dotazníků, na které dostane uživatelka ihned zpětnou vazbu, se jí otevře Cesta z úzkosti nebo Cesta z deprese.
V této cestě, která má každá 5 etap, prochází uživatelka metodami kognitivně-behaviorální terapie (KBT), procvičuje relaxace a také plní úkoly, aby mohla procházet od jednodušších metod k těm složitějším,“ popisuje MUDr. Antonín Šebela, Ph.D. z Národního ústavu duševního zdraví.
„Kogito propojuje základní techniky kognitivně behaviorálního psychoterapeutického směru a praktické zkušenosti, které jsme načerpali při práci se ženami, jež v těhotenství nebo po porodu potrápila psychika.
„Poté, co uživatelka vyplní vstupní dotazník do Kogita, se jí otevře daná cesta z problematiky, která ji nejvíce trápí.
Obsah Cest tvoří mluvené slovo, během jehož poslechu se uživatelka seznámí s teorií kognitivně-behaviorální terapie.
Tyto "přednášky" jsou doplněny o texty s kognitivně behaviorálním obsahem, který dále uživatelkám rozšiřuje znalosti o KBT, stejně jako by chodila ke KBT terapeutovi nebo terapeutce.
Tyto teoretické prvky aplikace Kogito jsme doplnili o čtyři nástroje, v nichž uživatelky budou pracovat se svými myšlenkami a emocemi.
Nedílnou součástí aplikace Kogito jsou také relaxační metody, které jsou uživatelkám předkládány formou mluveného slova a také v podobě souboru autorské relaxační hudby složené přímo pro Kogito.
Vývoj aplikace Kogito je součást aktivit Národního ústavu duševního zdraví, které cílí na zlepšení péče o duševní zdraví během těhotenství a po porodu.
„Kromě Kogita dále ve spolupráci s Úsměvem Mámy testujeme systém krokové integrované péče pro ženy v riziku psychosociálního stresu.
Aktuálně běží ve 3 krajích České republiky a je do ní zapojeno 20 gynekologických ambulancí a pět porodnic.
Aktuálně již screeningem tohoto systému prošlo více jak dva tisíce žen a nějakou formu navazující péče využilo kolem 200 z nich.
Aplikace Kogito již prošla interním testováním a od 26. 7. je dostupná v Google Play pro telefony s Androidem, od září bude dostupná i pro Apple zařízení.
Aplikace, jež vznikla v rámci projektu podpořeného Technologickou agenturou ČR v rámci programu ÉTA, je v rámci klinického testování zcela zdarma.
Do budoucna se plánuje její rozšíření například o blok věnující se kognitivně-behaviorální terapii spánkových poruch.
Další rozvoj aplikace však záleží na zajištění jeho financování.
s manželem jsme se snažili o dítě 5 let, 3x jsem otěhotněla, ale potratila.
POdařilo se mi otěhotnět po 4.IVF po čtvrté, nyní jsem v 24.týdnu těhotenství.
Celou dobu co jsem nemohla přijít do jiného stavu mi byl manžel oporou, povzbuzoval mě a nic nevzdával.
Trpěla jsem depresemi, začali jsme chodit společně k psycholožce, ulevilo se mi a bylo vše zas v pořádku.
Naše manželství ta beznaděj, že možná nebudeme mít dítě nezničilo.
Bohužel naše manželství se rozpadá od té doby, co jsem se dozvěděla, že jsem těhotná.
První 3 měsíce to byly obavy z potratu, tak jsem chápala, že je manžel náladový a protivný, že ten strach skrývá.
Překlenuli jsme první trimestr a já čekala, že nastane krásné období, kdy mě manžel bude hýčkat, bude se těšit a bude mi oporou.
Nestalo se ale tak.
Manžel je podrážděný, je na mě sprostý, má sklon k agresivnímu jednání.
Vyhledává více společnost kamarádů, přitom dříve byl rád doma a do hospod nechodil - alkohol nepije.
Nyní je z domu často pryč.
Nevím jestli je to tím, že se mi vyhývá nebo tím skrývá strach z budoucího otcovství.
Potřebuji jeho společnost, ale nemám ji.
Propadám depresím.
Každý večer brečím a je mi hrozně smutno.
Když manžel zůstane doma, tak stejně svoji pozornost věnuje televizi, počítači nebo telefonu.
Nepovídáme si spolu, a když náhodou povídáme, vždycky to skončí hádkou a urážkami z jeho strany ( že jsem hysterka, fůrie, kráva,....).
Nespíme spolu už 5 měsíců, první měsíce to bylo ze strachu, teď spolu spát můžeme a stejně z jeho strany není zájem.
Když se ho optám, zda mu sex nechybí, tak odvětí, že ne, že si umí poradit sám.
Pokusy o svádění odmítá - buď je unavený a nebo mi řekne, že nechce aby se miminku něco stalo.
Poslední dobou si začal hodně nakupovat spoustu nových věcí - mobil, oblečení,....
Myslela jsem si, že je to proto, že má pocit, až se dítě narodí, tak už pak nebudou peníze na zbytečné rozhazování.
S postupem času začínám ale přemýšlet nad tím, zda mi není třeba nevěrný.
Výše uvedené by tomu i celkem nasdvědčovalo.
Nikdy jsem neměla důvod manželovi nevěřit, ale jeho zvláštní chování mě k tomu nyní svádí.
Co si o tom všem myslíte?
Moc děkuji za Váš názor a za radu.
těžko říct, co způsobuje chování Vašeho manžela.
Je možné, že jeho chování souvisí s obavami z blížícího se otcovství.
Je možné, že manžel těžko snáší to, že už není jediným objektem Vašeho zájmu.
Většina “povinností” spojených s narozením dítěte závisí pouze na matce.
Partneři často říkají, že nevědí, co mají dělat.
Cítí se trochu nepatřičně a že celé situaci nemohou pomoci.
Přitom ale existuje opravdu spousta způsobů, jak ženu ve všech fázích budoucího a čerstvého mateřství podpořit a na vývoj dětí i zdraví matek má jejich zapojení prokazatelně pozitivní dopady.
Tento článek by vám tedy měl pomoci obzory rozšířit, zjistit, co může partner dělat (a nedělat), aby byl maximální možnou oporou.
Podle vědeckých dat právě informace tohoto typu pomáhají mužům snižovat obavy s porodem spojené.
Na konci článku také najdete prezentaci pro budoucí tatínky u porodu.
Vznikla původně jako takový předporodní rychlokurz pro mého vlastního partnera, záhy se ale začala šířit mezi jeho přáteli.
Odezvy byly pozitivní, proto ji posílám do světa i oficiálně.
Pokud znáte někoho, kdo by z ní podle vás mohl z něj zřejmě těžit, nebojte se ji sdílet.
Shrnutí: I když partneři sami často cítí nejistotu ohledně své úlohy v tomto období, existuje mnoho způsobů, jak mohou ženu a dítě podporovat.
Mají vliv na zdravé chování těhotné i její psychickou pohodu.
Přítomnost partnera u porodu má pozitivní vliv na zkušenost matky i na vznik vazby s dítětem.
Partneři také mohou aktivně pomáhat v šestinedělí, což souvisí s lepším zdravím i vztahy v rodině.
Jejich angažovanost v životě již malých dětí je spojena s mnoha pozitivními dopady na vývoj.
Mohlo by se zdát, že partnerova účast na těhotenství začíná a končí početím, není to však pravda.
Jsou tři základní oblasti, ve kterých mohou k hladkému průběhu těhotenství přispět.
1) Zdraví: Partneři mohou podle dat podpořit zdravější chování matek, ať už při volbě vhodných a nevhodných potravin či omezování kouření a konzumace alkoholu.
Když nechají ženy (nejen) v prvním trimestru více odpočívat a ulehčí jim od domácích povinností, je to také velkým přínosem.
Společná fyzická aktivita, jako jsou procházky zas může být krom podpory zdravého těhotenství příležitostí k povídání.
2) Emocionální podpora: Otcové totiž jsou klíčovou emocionální podporou pro těhotné ženy tím, že aktivně naslouchají, uklidňují a projevují zájem o těhotenství a porod.
Toto zapojení podle dat pomáhá snížit stres a úzkost i depresivní symptomy matky během těhotenství.
3) Doprovod na kontroly: Studie naznačují, že angažovanost otců má pozitivní vliv na pravidelnost prenatálních kontrol a jejich dřívější objednání.
Partneři mohou doprovázet ženy na všechny lékařské kontroly, zejména jsou ale přítomni při screeningových vyšetřeních zaměřených na identifikaci vad plodu v prvním a druhém trimestru.
Fyzický doprovod na významnější kontroly může být pro ženy důležitý a uklidňující.
Často se uvádí, že okamžik porodu miminka znamená pro muže velký předěl, kdy se stane otcem - hlavně mentálně.
V zahraničí se začaly objevovat důkazy o pozitivním dopadu přítomnosti otců u porodu už na začátku 80. let, u nás byli i tak ale ještě před 20 lety na sále jen výjimečně.
Dnes jsou nicméně muži nejen přítomni, chtějí se porodu i aktivně účastnit a jeho hladkému průběhu maximálně napomoci.
Mohou být uklidňujícím prvkem, pomáhat ženě s uvolněním stresu nebo komunikovat preference partnerky se zdravotníky, aby se ona mohla soustředit jen na sebe.
Často jsou také ženám fyzickou oporou v různých úlevových polohách během porodu.
Studie navíc prokázaly, že otcové, kteří byli u porodu, se později cítí v roli otce lépe a udávají i silnější vazbu k dítěti v závislosti na tom, jak moc aktivní roli sehráli.
Přítomnost podporujícího partnera během porodu je spojena s větší důvěrou ženy ve své schopnosti i větší pravděpodobností, že bude zpětně porod vnímat jako pozitivní zkušenost.
Starší studie (1988) ukázala, že přítomnost u porodu byla pro všech 40 dotazovaných otců stresující.
I pro otce, kteří mají z porodu převážně pozitivní zážitek, je těžké vidět partnerku v bolestech.
Proto je nejčastěji uváděnou emocí mezi otci různý stupeň strachu a úzkosti, ztráta kontroly nebo určitá nepatřičnost.
I přes tyto negativní aspekty a okamžiky ale má drtivá většina mužů nakonec celkově pozitivní zkušenost a přítomnost u porodu by doporučili i dalším mužům.
Přesto, jak důležitou roli otcové během porodu sehrávají a jak jejich časné zapojení do péče ovlivňuje další vývoj dětí (viz dále), zdravotnický systém na ně spíše zapomíná - personál je neumí podpořit (a často na to ani nemá objektivně vzato prostor), v předporodních kurzech se málokdy dozví konkrétní a pro ně relevantní informace.
Aby byly ale partneři efektivní podporou pro rodící ženy, musí se i oni cítit dobře.
Mimo jiné proto je dobré se roli partnera na sále věnovat.
Příprava hraje i u mužů důležitou roli.
Co od partnerů u porodu očekávají ženy?
Je to samozřejmě individuální, přesto ale existují studie, které se touto otázkou zabývaly (i když menší).
Dotazované ženy většinou očekávaly, že bude jejich partner aktivním účastníkem.
Že je bude povzbuzovat, masírovat, časovat kontrakce, pomáhat jim v časných fázích v pohybu a před odjezdem do porodnice obstará cokoli, co je doma třeba.
V pozdějších fázích zas očekávaly pomoc s udržením určité sebekontroly a roli prostředníka při komunikaci s nemocničním personálem.
Během vlastního porodu miminka viděly partnery po svém boku, jak je drží za ruku, otírají jim třeba čelo nebo připomínají správný dech či tlačení.
Obecně od partnerů ženy očekávaly povzbuzení a podporu - někdy i jen pouhou přítomností.
Období po porodu je pro matku i celou rodinu obdobím změn a přizpůsobování se úplně nové situaci.
I když je opět v centru dění dyáda matka-dítě (hlavně pokud žena kojí), otcové hrají v šestinedělí zásadní roli.
Podle studie z roku 2013 souvisí zapojení otců v poporodním období s lepším zdravotním stavem žen i snížením symptomů poporodní deprese a úzkostí.
Ženy, jejichž partneři se více angažovali před porodem a během něj častěji a delší dobu kojily.
I další studie publikovaná letos (2023) v prestižním časopise Pediatrics zjistila, že otcové mají zásadní vliv jak na úspěšnost kojení, tak i na bezpečnost spánku nejmenších dětí.
PodržpodejpřinesI nekomplikovaný porod je fyzicky náročný a žena se z něj může cítit vyčerpaná a bolavá až několik týdnů.
Císařský řez je pak poměrně velkou břišní operací a pro správné hojení jizvy je třeba čas a dostatek odpočinku.
Náročné je i kojení a noční vstávání.
Kromě emocionální podpory je tak dobré podpořit ženu fyzicky, podat jí cokoli zrovna potřebuje (protože si to podat buď nemůže nebo ji to stojí neúměrně hodně sil a bolesti), dbát na to, aby měla dostatek odpočinku, výživného jídla a tekutin a aby se alespoň v prvních dnech nemusela starat o nic dalšího než péči o miminko.
Otcovská dovolená
Proto pokud partneři jen trochu mohou, je dobrý nápad vzít si po narození miminka tzv. otcovskou dovolenou.
Kromě toho, že jim to umožní být nápomocný partnerce, má to pozitivní vliv na rodinné vztahy bezprostředně i do budoucna.
Ve studii z roku 2019 se ukázalo, že 2 týdny a více otcovské dovolené byly spojeny s lepšími vztahy otců se svými dětmi.
Mělo to vliv na komunikaci, vnímanou blízkost a pozitivní dopady přetrvávaly dokonce do 9 let dětí.
Podle další studie to přispívá i ke kvalitě partnerského vztahu rodičů a mají nižší pravděpodobnost rozvodu v dalších 6 letech.
Příchod dítěte totiž znamená velkou změnu pro celkový životní styl i vztah rodičů, na což se většina partnerů i po absolvování porodních kurzů necítí připravena.
V článku o změnách v mateřském mozku jsem popsala, že u žen mozek ovlivňují a připravují hormony už v průběhu těhotenství.
U mužů dochází ale k největším změnám až v návaznosti na kontakt s miminkem.
Studie ukazují, že hladiny oxytocinu u mužů raketově vzrostou poté, co poprvé drží své dítě.
Jejich větší zapojení do péče a kontakt s miminkem pak znamenají i déletrvající hormonální změny, které jim umožňují navázat pevnější vztahy s dítětem.
Angažovanost otců během péče a výchovy dětí má pro mnohé možná překvapivé, ale nesporné pozitivní dopady.
Více interakcí mezi otcem a dítětem je spojeno například s méně problémy s chováním u chlapců a psychickými problémy u dívek, pozitivním vlivem na kognitivní vývoj, v rodinách s nízkým socioekonomickým statutem snižuje kriminalitu a ekonomické znevýhodnění.
Jak moc a jak citlivě otcové s dětmi interagují už ve třetím měsíci života předpovídá rané problémy s chováním dětí i sílu vazby mezi nimi do budoucna.
Děti, které mají blízký vztah s otcem, mají vyšší sebevědomí než ostatní děti nebo také méně problémů s alkoholem.
V pěti letech zas zapojení otců předpovídalo schopnosti empatie u dospělých jedinců.
Je proto pravděpodobné, že zahrnutí partnerů již v průběhu těhotenství, porodu a časně po něm umožňuje navázání silnější vazby s dítětem, což má trvalé pozitivní dopady na danou rodinu i společnost jako celek.
Otcové hrají nezastupitelnou roli v těhotenství, při porodu i v období po porodu.
Důkazy ukazují, že jejich aktivní zapojení přispívá ke zdravějšímu těhotenství, pozitivním porodním zkušenostem a lepšímu fyzickému i psychickému zdraví jak matek, tak i dětí.
Podporovat otce, aby byli fyzicky i emocionálně přítomni tomuto významnému procesu, je vzájemně prospěšné - samozřejmě tedy pokud si to sami přejí.
Společnost, zdravotnický personál i politici by měli začít uznávat a podporovat roli otců.
Zatím je sice do zapojení povzbuzujeme, různými způsoby je jim ale stále dáváno najevo, že jsou vlastně outsidery a pro jejich pocity a potřeby není místo.
Pokud však chceme, aby se bezpečná a pevná citová vazba s dítětem rozvinula u obou rodičů, musíme jim pro to vytvořit lepší podmínky.
💪 Tipy na závěr
Bavte se spolu o tom, jaká máte od sebe samotných i navzájem očekávání - a to pro všechny tři zmíněné fáze.
Chce být partner přítomen spíše jako svědek nebo se aktivně zapojit?
Potřebuje žena, aby za ni komunikoval s lékaři?
Motivoval ji do zdravějších rozhodnutí v těhotenství?
Před porodem se společně připravte na situace, které vás mohou v porodnici potkat, a diskutujte o svých postojích a přáních.
V rámci přípravy na porod se můžete společně podívat na mou již zmíněnou prezentaci pro nastávající otce.
Najdete tam několik praktických tipů, jak může partner v rámci přípravy i během porodu pomoci i základní názvosloví a shrnutí toho, jak porod probíhá a co je nebo není normální, aby byl tzv. “v obraze”.
Je ale v pořádku, pokud partner u porodu být nechce a rozhodně by do tohoto rozhodnutí neměl být tlačen.
Podle jedné studie byl v takových případech totiž prožívaný stres partnerů významně vyšší, což ve výsledku neprospěje nikomu.
I pro muže, kteří být u porodu chtěli, může být těžké navázat hned s miminkem vztah.
Přeci jen je to nová bytost, která neumí dát moc zpětné vazby.
Podle studií je klíčové být zkrátka přítomen, podílet se na základní péči, mít dostatek vzájemných interakcí.
Nebojte se miminko chovat nebo přebalovat.
Pamatujte také, že tohle období, kdy dítě uklidní třeba jen kojení a kočárek/šátek, nebude trvat navždy a vztah s dítětem si postupně vybudujete.
Kustujte se využít otcovskou dovolenou, pokud to situace dovolí (ideální je v délce 2 týdnů).
Těhotenství není jen o rostoucím bříšku a nákupech výbavičky.
Je to divoká hormonální jízda, která dokáže převrátit život vzhůru nohama nejen nastávající mamince, ale i budoucímu tátovi.
Co se skutečně odehrává v hlavách těhotných žen a jak mohou partneři pomoci, aniž by nešlápli vedle?
Představte si, že jednoho dne vstanete a zjistíte, že vaše tělo už není jen vaše.
Takhle nějak začíná devítiměsíční dobrodružství zvané těhotenství.
Zatímco fyzické změny jsou viditelné, ty psychické často zůstávají skryté pod povrchem.
Nejste blázen, nejste přecitlivělá - vaše hormony pracují na plné obrátky a mění nejen vaše tělo, ale i vnímání světa kolem vás.
Emoční horská dráha
Jestli jste si myslela, že jste vyrovnaná žena se vším v pohodě, těhotenství vám může ukázat úplně novou stránku vaší osobnosti.
Najednou brečíte u filmů, které jste dřív považovala za trapné, rozčilují vás maličkosti, nebo naopak propadáte euforii z drobností, jako je správná velikost avokáda.
Až 70 % žen zažívá během těhotenství výrazné výkyvy nálad a je to naprosto normální.
Hormony estrogen a progesteron totiž neovlivňují jen vaše tělo, ale mají přímý vliv i na mozkovou chemii.
Pro partnery může být tohle období stejně matoucí jako pro vás.
Zatímco vy prožíváte změny na vlastní kůži, oni často tápou v tom, jak reagovat.
Budoucí otcové by nikdy neměli bagatelizovat pocity těhotné partnerky větami jako „to jsou jen hormony“ nebo „nebuď přecitlivělá“.
I když jsou hormony skutečně na vině, pocity, které žena prožívá, jsou velmi reálné a zaslouží si respekt.
Říkáte si, jaká je to teď radost a dychtivé očekávání, ale ono těhotenství může být i obdobím celkem intenzivních obav.
Málokdo o tom mluví, ale až 33 % žen zažívá během těhotenství úzkostné stavy, které často přesahují běžné obavy o zdraví dítěte.
Otevřená komunikace mezi partnery může snížit riziko poporodní deprese až o 30 %.
Mýty vs. realita: Co budoucí maminky opravdu potřebují
Představa, že každá těhotná žena je neustále šťastná a těší se na miminko, je jedním z největších mýtů.
Realita je mnohem pestřejší a zahrnuje celou škálu emocí od radosti až po strach a smutek.
Ambivalentní pocity vůči těhotenství nebo dítěti neznamenají, že budete špatná matka - jsou přirozenou součástí procesu přijetí nové životní role.
Co budoucí maminky skutečně potřebují, není neustálé rozplývání se nad velikostí bříška, ale praktická a emoční podpora.
Budoucí tatínkové často dělají chybu, když se domnívají, že jejich hlavním úkolem je zajistit finanční zabezpečení.
Partnerská přítomnost a sdílení obav i radostí je pro psychickou pohodu těhotné ženy klíčová.
Vytvořte prostor, kde můžete otevřeně mluvit o svých pocitech bez strachu z odsouzení.
Vlastní cesta k psychické pohodě
Psychika v těhotenství si občas žádá víc než jen objetí od partnera a čokoládu.
Klíčem k duševní rovnováze je zejména sebepéče a vytvoření rituálů, které vám dodají pocit stability.
Mnohé ženy si vedou těhotenský deník, kde mohou v soukromí ventilovat své obavy i radosti.
Jiné nacházejí úlevu v kreativních činnostech - malování, pletení nebo třeba přípravě hnízdečka pro miminko.
Když pocit, že jste na všechno sama, přetrvává nebo se objeví myšlenky, které vás děsí, je čas sáhnout po odbornější pomoci.
Naproti tomu portál TěhoDuše nabízí podpůrné materiály, online kurzy, zkušenosti jiných matek i kontakty na psychology specializující se na období těhotenství.
Portál Úsměv mámy nabízí podporu od dalších maminek.
Není ostuda říct si o pomoc - je to projev síly a zodpovědnosti vůči sobě i vašemu nenarozenému dítěti.
Velká anketa Deník.cz
Deník.cz připravil VELKOU ANKETU, která má pomoci odhalit lepší i horší stránky našeho zdravotnictví.
První trimestr bývá často spojený s únavou a emoční labilitou - není to lenost, ale biologická potřeba.
Druhak trimestr přináší psychickou stabilizaci a příval energie - ideální čas na přípravu domácnosti.
Třetí trimestr může přinést zvýšenou úzkost z porodu a příchodu miminka - strach je přirozený a nevylučuje připravenost.
40 % nastávajících otců zažívá také psychické změny včetně tzv. couvade syndromu.
Otevřená komunikace mezi partnery může snížit riziko poporodní deprese až o 30 %.
Mýty vs. realita: Co budoucí maminky opravdu potřebují (pokračování)
Představa, že každá těhotná žena je neustále šťastná a těší se na miminko, je jedním z největších mýtů.
Realita je mnohem pestřejší a zahrnuje celou škálu emocí od radosti až po strach a smutek.
Ambivalentní pocity vůči těhotenství nebo dítěti neznamenají, že budete špatná matka - jsou přirozenou součástí procesu přijetí nové životní role.
Co budoucí maminky skutečně potřebují, není neustálé rozplývání se nad velikostí bříška, ale praktická a emoční podpora.
Vytvořte prostor, kde můžete otevřeně mluvit o svých pocitech bez strachu z odsouzení.
Vlastní cesta k psychické pohodě (pokračování)
V rámci přípravy na porod se můžete společně podívat na mou již zmíněnou prezentaci pro nastávající otce.
Najdete tam několik praktických tipů, jak může partner v rámci přípravy i během porodu pomoci i základní názvosloví a shrnutí toho, jak porod probíhá a co je nebo není normální, aby byl tzv. “v obraze”.
Je ale v pořádku, pokud partner u porodu být nechce a rozhodně by do tohoto rozhodnutí neměl být tlačen.
Pokud partner neprojevuje empatii a dlouhodobě nepomáhá, je vhodné řešit situaci upřímnou komunikací a konkrétními požadavky.
Ukazuje se, že pro zasazení změn je důležité zapojení podpůrných organizací a terapie.
Propojujeme ženy s odborníky a poskytujeme i peer podporu a zprostředkování péče.
Úsměv mámy je organizace podporující šťastné mateřství a ženy s psychickými obtížemi v perinatálním období.
Propojujeme maminky se zkušenostmi a odborníky, kteří mají chuť se tématu s nadšením věnovat.
Provozujeme celorepublikovou podpůrnou síť včetně centra v Praze a aktivně rozšiřujeme osvětové kampaně.
Nejrozsáhlejší podporu poskytuje centrum Úsměv mámy v Praze, které otevřelo v roce 2020 a od té doby poskytlo pomoc 1.155 klientkám (údaje k 15. 9. 2023).
Podle našich průzkumů přibližně polovina žen, které čelí psychickým obtížím v raném mateřství, nevyhledá žádnou pomoc.
Hlavními důvody jsou strach z reakcí okolí, stud, pocit, že je potřeba vydržet vše, nedostatek informací a nedostupnost odborníků zaměřených na duševní zdraví.
V praxi se setkáváme i s tím, že jsou ženy odborníky odbyty, že o nic nejde, případně si s nimi odborníci nevědí rady.
Velmi důležitou součástí činnosti je proto osvětová činnost cílená zejména na ženy a jejich okolí.
Vytváříme vlastní osvětové a destigmatizační kampaně, spolupracujeme s médii a tvůrci pořadů a pravidelně tvoříme svá vlastní autorská díla na téma mateřská psychika.
Mnoho žen, které udělají první odvážný krok a vyhledají odbornou pomoc, se se zlou potáže.
Bohužel ne každý odborník dokáže účinně pomoct.
Snažíme se proto udržovat co nejširší přehled kontaktů na kvalitní odborníky a rozvíjíme s nimi vztahy.
Jsme jedinou organizací v České republice, která se tématu dlouhodobě věnuje.
Snažíme se proto prosazovat zlepšení systému péče o psychiku ženy v perinatálním období.
Aktivně představujeme téma zástupcům Ministerstva zdravotnictví i zákonodárcům.
Poprvé se téma objevilo i ve strategických vládních dokumentech (Národní akční plán pro duševní zdraví 2020-2030).
Postupně rozšiřujeme i naši nabídku specializovaných podpůrných skupin.
Možná sis představovala, že těhotenství bude období, kdy budete s partnerem ještě víc propojení.
Že v tom budete spolu.
Že tě podrží, obejme, pohladí bříško, a také bude chtít vybírat kočárek, barvu pokojíčku, první oblečky, bude sledovat vývoj miminka a tešit se na každé screening.
Místo toho máš pocit, že jsi na to sama.
Možná se ptáš:„Proč mě nepodporuje? Proč se o miminko nezajímá? Co se mezi námi děje?“
To, co cítíš, je normální.
Těhotenství není jen fyzická změna.
A právě partner může být tím, kdo ti dá pocit, že v tom nejsi sama.
V těhotenství se v ženě mění úplně všechno.
Tělo, emoce, vnímání světa i vlastní jistoty.
Někdy stačí málo, jeden pohled, jedno objetí, jedna věta, aby se uvnitř znovu uklidnilo všechno, co je najednou tak citlivé a křehké.
Právě v tomhle období může být partner obrovskou oporou.
Ne proto, že musí vědět všechno správně.
Jeho role ale nezačíná ani nekončí těhotenstvím.
Naopak, tím to teprve začíná.
U porodu je jeho přítomnost často něco, co se nedá nahradit.
Je to chvíle, kdy žena prochází jedním z nejintenzivnějších okamžiků svého života.
Tento moment může partner přinést něco neuvěřitelně důležitého, klid, když přichází strach, jistotu, když se všechno mění, oporu, když už dochází síly.
Nemusí nic „řešit“.
Někdy stačí jen být tam.
Držet ruku.
Dýchat spolu.
Najednou přichází úplně nový svět.
Únava, hormony, první dny s miminkem, hledání rytmu, který ještě neexistuje.
Žena se zotavuje, učí se být mámou, prochází obrovskou vnitřní proměnou.
A když je muž přítomný, zapojený a blízko, nevytváří jen podporu.
Vytváří bezpečí.
I když to může bolet, odtažitost partnera často neznamená nezájem.
Mnoho mužů má historically zakořeněnou roli, zajistit rodinu a obživu.
Dnes to znamená především finanční zabezpečení.
Není to přirozené pro všechny muže od začátku.
A právě v tomto období může partner hrát klíčovou roli.
Může převzít domácnost, postarat se o praktické věci, pomoct s miminkem, chránit klid rodiny.
Zapojený partner může zásadně ovlivnit nejen to, jak žena prožívá těhotenství a šestinedělí, ale i celkovou atmosféru rodiny.
Vztah v tomto období se často dostává do nové fáze.
Už nejde jen o pár, ale o vznik rodiny.
Jedna z nejdůležitějších věcí je emoční přijetí a klidná přítomnost.
Tento přístup se shoduje i s pohledem knihy „Jsi tam, brácho?“, která zdůrazňuje, že dítě i rodina potřebují otce, který je emočně přítomný - opravdu „tam“, nejen fyzicky.
Dotek pomáhá snižovat stres a zklidňuje nervový systém.
Možná jsi čekala víc podpory.
Víc jistoty.
Víc blízkosti.
A to, že to chybí, bolí.
Ale neznamená to, že je všechno ztracené.
Pokud prožíváš něco podobného, nemusíš na to být sama.
Je v pořádku říct si o podporu blízkým nebo odborníkům.
Pomoc existuje a je dostupná.
Narození miminka bývá označováno jako šťastný okamžik v životě ženy.
Na druhou stranu může přinášet i stinné stránky v podobě úzkostí, vyčerpání a bezmocného pláče.
Většina rozlad se v šestinedělí upraví, jak ale poznat, kdy jde o závažnější stav?
Podle dat Národního ústavu duševního zdraví se ženy v České republice málo obracejí na odborníky.
Důvodem bývá pocit studu za duševní problémy i představa, že je musí žena zvládnout sama.
Mezi tisíci matkami se poporodní psychóza může týkat jedné nebo dvou.
Poporodní blues, jak se emočním výkyvům říká, zažije více než polovina žen.
Dobré i špatné dny, proměnlivá nálada, plačtivost a zahlcenost, většinou do dvou týdnů samy odezní.
Poporodní deprese znamená pro matku dlouhodobě pokleslou náladu, veliké obavy točící se kolem stejného tématu, pocity beznaděje, někdy až tendence raději nebýt.
Poporodní psychóza je vzácný, ale závažný stav, charakteristický masivním napětím, proměnlivou, pokleslou, nebo naopak neadekvátně dobrou náladou.
Mohou se vyskytnout nereálné obavy, nevývratná přesvědčení (bludy), podezřívavost vůči okolí nebo hlasy.
Všechny psychické potíže se častěji objevují u lidí, zažívajících zvýšený stres - ať už jsou důvody ekonomické, pracovní, vztahové, tělesné, nebo jiné.
U budoucích maminek je navíc důležité, zda dítě chtěly.
Jak se na svou roli těší, jestli jsou těhotenství a porod bezproblémové, do jaké atmosféry se miminko narodí.
Na vině jsou z velké části hormonální změny.
Výrazná část žen reaguje citlivě na pokles estrogenů po porodu.
Podobně mohly dříve reagovat poklesem nálady před menstruací.
Ženy, které se s depresí, úzkostmi nebo psychózou již léčily, jsou k těmto poruchám náchylnější.
S novorozeným miminkem do domu přichází jiný běh dnů i nocí.
Kolotoč krmení, přebalování, převlékání, utěšování a procházek jako by nikdy neměl skončit.
1. Vyspaná a najedená maminka je fyzicky i psychicky odolnější.
Když spí miminko, lehněte si také, i přes den.
2. Přílišné dopování sladkými pochutinami není k dobru věci.
V závěru váš organismus jejich zpracování unaví.
Těhotenstvím zatížený hormonální systém lépe posílí polévky, teplé kaše, obilniny, rizota či dušená zelenina.
3. Péče o dítě už dávno není výhradní výsadou žen.
Je dobře, pokud si i novopečený tatínek od příjezdu z porodnice zvyká na přebalování, uspávání, mytí a veškerou péči o miminko.
4. Pro čerstvou maminku je žádoucí, aby odsunula péči o domácnost jen na nezbytně nutné.
Puntičkářky jsou v jasné nevýhodě.
Nedělní oběd o dvou chodech nebo každodenní vysávání není na místě.
5. Novorozeně nepotřebuje záplavu zboží, kterou nám nabízí obchody.
Klíčové je pro ně mít svou matku tak dostupnou, aby si ji mohlo doslova načichat, dotýkat se její holé kůže, v jejím náručí se napít.
Klidná matka rovná se spokojené dítě.
Matka v depresi na dítě méně reaguje, mateřství si neužívá.
Je velmi žádoucí neprotahovat řešení, protože v ní není sama.
Dítě všechno velmi citlivě vnímá a reaguje rozrušením (uplakaná, nespavá miminka) nebo rezignací (příliš hodná miminka).
I tato raná zkušenost se negativně podepisuje na vývoji dítěte, dokonce s odstupem let.
6. V depresi se často objevuje pocit bezmoci z toho, že pečování nebude nikdy konec.
Zkuste na chvíli vystoupit z přítomnosti a podívat se na to, jak jste svému miminku rozuměla, když jste si jej přinesla z porodnice, a jak je tomu po pár týdnech.
7. Některé maminky, ve snaze být ve své roli opravdu dobré, hledají stále nové informace, jak o děťátko pečovat.
Na mateřských fórech nezdravě srovnávají své dítě s ostatními.
V obavách o jeho zdraví si googlí všemožné diagnózy.
Pokud jste osobnostně úzkostnější, široká škála informací i dezinformací z internetu vás může v křehkém poporodním období velmi rychle znejistět.
Znepokojující myšlenky se pak nabalují jedna na druhou a není úniku.
Odložte mobily a tablety, zejména před spaním.
Hranici zvládání má každý jinde.
Důležitý je váš pocit, jestli je situace únosná či nikoliv.
Objektivně vás varují signály, jako neschopnost usnout, neschopnost vstát a postarat se o dítě, nezájem o dítě.
Myšlenky se točí v kruhu a vedou ke každodenním negativním prožitkům a k pocitu vlastního selhání.
V prvním kroku musíte překonat pocit studu nebo viny (typický pro depresi) a říci někomu, co prožíváte.
Ženy se trápí, že mají na dítě vztek.
Že by bylo lepší, kdyby je neměly.
Že jsou strašně unavené.
Že už se jim nechce hodiny utěšovat.
Úlevné a podpůrné bývá pochopení partnera nebo kamarádky.
Změny k lepšímu nenastanou ze dne na den.
Psychoterapie je proces, nabízí kontinuální podporu.
Pracuje s obnovením sil, poskytuje techniky na zvládání úzkosti, učí relaxaci a umění říkat si okolí o své potřeby.
Pracuje s tělesnými prožitky a se sebepřijetím.
Psychiatrie má k dispozici léky, které pomohou s nespavostí, zmírní úzkost, stabilizují náladu.
Lékaři doporučují léky neohrožující zdravý vývoj miminka a matka zpravidla nemusí přestat kojit.
Nepřijde tak o cenný a léčivý kontakt s dítětem.
Je vhodné, aby spolu s matkou navštívil lékaře i její partner.
V rukou zkušeného terapeuta jsou prospěšné i tradiční celostní léčebné systémy.
Odvaha řady matek pomáhá odtabuizovat téma psychických poporodních potíží.
V některých porodnicích se již setkáte se screeningem příznaků.
Je možno vyhledat svépomocné organizace, docházet do mateřských skupin, množí se otevřené výpovědi žen, které potíže prožily.
Lidská psychika má jedinečnou schopnost regenerace.
8. měsíc těhotenství (32.–35. tt) | Těhotenství týden po týdnu| #tehotenstvi
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích?