Je to statná ještěrka s poměrně velkou hlavou. Samci mají hnědý hřbet a zelené boky, zvláště výrazné v době rozmnožování. Samice jsou zbarvené nenápadně, v rozmanité kombinaci hnědavých a šedých tónů s kontrastními černými skvrnkami.
Jestřérky obecně a jejich rozmnožovací variace
JEŠTĚRKY OBECNĚ: do čeledě ještěrkovitých (Lacertidae) patří zhruba 350 druhů charakteristických štíhlým tělem, velkými šupinami na hlavě a dlouhým ocasem, který dokážou v případě nebezpečí odlomit. To jim poskytne čas na útěk a ocas jim později opět zregeneruje. Jsou rozšíření v Eurasii a Africe od pouští po světlé lesy. Dovedou rychle běhat a šplhat, ale jen jeden rod je vysloveně stromový. Samice většiny druhů kladou vejce, která mají protáhlý tvar a kožovitou skořápku.
Ještěrka obecná
JEŠTĚRKA OBECNÁ: zatímco noc tráví v norách, které si samy vyhrabou, přes den neúnavně hledají hmyz i jiné drobné živočichy, jimiž se živí, nebo se vyhřívají na osluněných místech, jako jsou kameny nebo klády. Na jaře se samci vydávají na výpravy za samičkami a svádějí o ně souboje s případnými soupeři. Nejprve se snaží vetřelce zastrašit - předvádějí své zbarvení a velikost bočním postojem s vysoko zvednutou hlavou, případně krouží kolem sebe. Dojde-li na přímé střetnutí, hrozí si s otevřenou tlamou a snaží se soka kousnout. Dominantního samce poznáte podle toho, že je zbarvený nejživěji a nejkontrastněji, zatímco slabší samečci postupně zcela vyblednou.
Od jara 2014 obývá jedno z přírodních terárií na stezce Zakázance, která protíná skalní masiv a spojuje dolní a horní část areálu. Představuje jednu z nejhojnějších a nejrozšířenějších ještěrek. Měří do 28 cm. Je to proměnlivý druh, který v oblasti svého rozšíření vytváří mnoho zbarvením a velikostí se lišících forem. Ještěrka obecná je nenáročný a přizpůsobivý druh. Její domovská území jsou malá. Ukazuje se, že asi 70% značených dospělých jedinců se od místa odchycení nevzdaluje dál než 30 m. V době rozmnožování jsou samci silně teritoriální, vzájemně si imponují a často spolu bojují. Zvedají se při tomto boji na předních nohách, sklápějí hlavu, zplošťují ze stran tělo a zakusují se jeden druhému do hlavy. Samice klade jednou až dvakrát za sezónu 4 -15 vajíček.
Na severu se vyskytuje ve Švédsku a v Asii až k 62.º s.š., v Pyrenejích a Karpatech vystupuje do výšky 2000 - 2500 m n. m. Při skládání písku z vlečky malotraktoru, uviděl můj zeť malá bílá vajíčka. Písek jsme prohrabali a našli celkem deset kožovitých vajíček. Byla 12 mm dlouhá a 8 mm široká. V líhni jsem měl v tu dobu vajíčka želv a tak jsem k nim tato nalezená přidal. Vajíčka líhnu ve vermikulitu a termostat mám nastavený na 27 °C. Dávám je vždy na hromádku, nebo alespoň těsně k sobě, aby se dotýkala, ne do vyrovnaných řad, tak jak to občas vidím v některých publikacích.
V přírodě také plazi nakladou vejce na hromádku do hnízda. Vajíčka jsem dal do inkubátoru 6.7. a 20.7. jsem při odpolední kontrole uviděl po vermikulitu běhat malé ještěrky. Vylíhly se ze všech vajíček, i když původní polohu těchto vajíček jsem nemohl ani tušit a do inkubátoru jsem je dal tedy různě otočené. Ještěrka obecná je nejrozšířenějším druhem ještěrky u nás a je rozšířena téměř po celé Evropě a západní části Asie. Dorůstá do délky 20 cm. Žije na suchých travnatých lokalitách, kde se živí hmyzem.
Rozmnožování a vývoj zárodků
Někdy se ještěrce útěk před nepřítelem ne zcela podaří a potom obětuje svůj ocásek, který ododělí od těla a ten svým pohybem upoutá pozornost, a ona zatím zmizí v úkrytu. Schopnost oddělit si ocásek mají i některé jiné druhy ještěrů. Tomuto jevu říkáme autotomie. Odlomená část po čase znovu naroste, ale má jinou barvu a jinak utvářené šupiny. Nedosáhne také původní délky. Ve vzácných případech se stává, že se ocásek oddělí jen částečně, a ze vzniklé rány vyroste druhý.
Ochrana je upravena vyhláškou Ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb., ze dne 11. Podřád ještěrů (Sauria) je znám již ze svrchní jury. Uveďme si několik nej. U žijících ještěrů. Největším ještěrem je komodský drak (Varanus komodiensis)… Nejmenším ještěrem je gekon (Sphaerodactylus ariasae) měřící jen 16 mm. Tento gekon je opět i nejlehčím ještěrem.
Jako plazi jsou ještěři kryti šupinami, která tvoří pevnou ochranu těla a napomáhá hospodaření s vodou. Pokožka se pravidelně svléká, a pod uvolněnou kůží se nachází nová. Zuby mohou být pleurodontní, tekodontní či akrodontní; převládá pleurodontní typ. Jazyk s Jakobsonovým orgánem umožňuje čichové vjemy; potrava je jazykem posunována do hltanu a dále do jícnu, kde se nachází základní uzávěr dýchacích cest při polykání. Srdce má předsíň a komoru, ledviny čistí krev a plíce zajišťují dýchání.
Chov v teráriu: typy prostředí a vybavení
Rozlišme pozemní a stromový způsob života, dále biotopy tropické, savannové, pouštní a stepní. Pouštní terárium má tvar kvádru položeného na plocho. Substrát tvoří písek, někdy s rašelinou. Teploty 18-35 °C pod zdrojem tepla mohou dosahovat až 45 °C; noční pokles bývá na 15-18 °C. I na poušti se vyskytují vlhčí oblasti, proto je nutné vytvořit zvířeti prostor k ochlazení a zvlhnutí při svlékání. Stepní terárium je přechod mezi pouští a savanou, více rostlinstva, rašelina jako podklad a teploty okolo 30 °C, rosení 2-3krát denně. Tropické terárium je krychlové či kvádrové postavené na výšku, teploty 27-30 °C, vysoká vlhkost 80-100% s UV-A i UV-B zářením pro pigmentaci a vitamín D. Vzniká hustá vegetace a větve. Akvaterárium nahrazuje biotop břehu řeky s velkým vodním prostorem, nad ním visí větve s rostlinami; podklad může být písek, hrabanka, lignocel, rašelina. Úkryty jsou nezbytné; mohou být kůry, kameny, kokosové skořápky, pařezy či živé či umělé rostliny.
Krmení je převážně hmyz, cvrčci, švábi, larvy zavíječů, mouční červi; větší druhy loví myšata a kuřata, některé druhy hlemýždě. Býložravé druhy dostávají zelené listy a byliny, květy a měkké plody. Důležitá je pestrost stravy a doplňky vitamínů a minerálů (A, B, C, D, E; vápník, hořčík, fosfor). Krmení se doporučuje z pinzety či z ruky, aby si zvířata zvykla na lidskou přítomnost. Základem chovu je výběr nepříbuzných jedinců stejného druhu; vyhneme se míšení barevných mutací a kombinaci různých populací. Pohlaví plazů je u řady druhů obtížně určitelné, ale u některých samci mají větší hlavu, silnější ocas a hemipenisy.
Páření a období kladení vajíček mají své zvláštnosti. Ovíparní druhy kladou vajíčka do hnízd; ovoviviparní druhy nosí zárodek do konce vývoje a rodí živá mláďata. Viviparie je nejméně častá. U některých gekonů, jako Lepiodactylus lugubris, se rozmnožování odehrává partenogeneze bez páření. Inkubační podmínky se liší podle druhu a typu vajec; vejce musejí být položená pevně a nemění se jejich poloha po nakladení. Inkubace může probíhat v vermikulitu s teplotou kolem 27 °C, nebo v suchém inkubátoru s miskou vody a topným zdrojem; profesionální inkubátory existují, ale jejich cena je vysoká a hodí se spíše pro profesionální chovy.
Krátký souhrn o nejčastějších aspektech chovu a rozmnožování
- Ještěrky obecné dosahují délky kolem 20-25 cm a jsou rozšířeny po celé Evropě a západní Asii. Po vylíhnutí jsou mláďata samostatná a hledají potravu samostatně.
- Samice kladou 3-15 kožovitých vajíček, nejčastěji v létě; líhnutí probíhá po 56 dnech v závislosti na teplotě a umístění.
- Autotomie ocasu je u některých druhů zcela běžná a ocásek se může znovu regenerovat s odlišnou strukturou.
- Při výběru jedinců do páru je důležité brát v potaz nepříbuznost, velikost a druh, aby nedocházelo ke vzájemnému stresu nebo agresi.
- Přirozené podmínky pro rozmnožování zahrnují vhodné období zimování, dešťů a období sucha, které lze v teráriu simulovat.
