Oslík šlape pomalu a těžce. Je už unavený. Josef kráčí vedle něho a drží uzdu. Snáší se soumrak. Josef shledával to všechno asi trochu podivným. Je to sice podivuhodné, ale také podivné. Snad zalétaly jeho myšlenky k oné noci - už je to několik měsíců - kdy k němu mluvil ve snu anděl a řekl mu, že jeho manželka Marie čeká syna. Tenkrát dostávali synové jména po svém otci nebo dědovi. Ale anděl řekl: "Ne." Syn, kterého posílá Bůh Marii, se má jmenovat Ježíš (to znamená "Spasitel").
Také Maria měla návštěvu. Jednou v noci přišel k jejímu lůžku anděl Gabriel, jeden z Božích poslů. "Neboj se," řekl jí Gabriel. "Bůh tě má velmi rád. Budeš mít syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Syn Nejvyššího."
Oslík klopýtl o kámen. Josef pohlédl úzkostlivě na Marii. Vděčně se na něho usmála. Už budou brzy u cíle. Opravdu, myslel si Josef, neměla se vydávat na tuhle cestu. Dítě se co nevidět narodí. Ale vláda nařídila, aby se každý odebral do svého rodiště. Obyvatelstvo mělo být takto spočítáno a zapsáno kvůli placení daní.
V Betlémě bylo rušno, byla v něm spousta lidí. Naši cestující potřebovali někde přespat, a v noclehárně nebyla ani jediná místnost. Každý kout byl obsazen návštěvníky, kteří přišli k zápisu. Nakonec byli Maria s Josefem šťastní, když nalezli prázdný chlívek. Oslík se mohl konečně zastavit. A bylo tam ještě něco. Ve světle malinké lampičky našla Panna Maria prázdné dřevěné jesle, staré, opotřebované, ale důkladné a silné. Spolu s Josefem je naplnili nejčistší slámou, a pak už neměli co dělat.
Hluk města pomalu utichal. Bůh a jeho andělé bděli nad potemnělým chlévem. Tradiční jesličky z nejrůznějších materiálů, které vyobrazují narození malého Ježíška. Přesně to si mnozí lidé vybaví při slově betlém. Pro věřící však nejde o pouhou dekoraci či hračku. Jde o připomínku jednoho z nejzásadnějších okamžiků křesťanství, kdy ve městě Betlém v Izraeli přišel na svět Ježíš Kristus - Spasitel a Mesiáš.
Ohledně data jeho narození dosud panují rozpory. Podle mnohých se jmenovaný Ježíšek nenarodil v prosinci a debaty se vedou i o přesném datu - 25. Ať už je však doba narození křesťanského spasitele přesná, či ne, věřící si o vánočních svátcích vyprávějí příběh, kdy se v Betlémě narodil Marii a Josefovi syn Ježíš. Křesťany označovaný Boží Syn, dítě, které na svět přišlo ve chlévě. Narození malého Ježíška předcházelo sčítání lidu a sepisování jejich majetku. Rozkaz, který vydal římský císař Augustus, měl sloužit k následnému sestavení daňových listin.
Podle Lukášova evangelia pocházela Josefova rodina z Betléma, rodného města krále Davida. Z galilejského Nazaretu, kde Josef i se svou těhotnou ženou Marií žili, se tak museli vydat na čtyřdenní cestu do judského Betléma. V hostinci pro Josefa s těhotnou ženou nebylo místo, a tak se uchýlili na okraj města - do vápencových jeskyní, kde byly zřízeny zimní stáje-chlévy pro zvířata. Ty byly nadále z částí prázdné, neboť stáda dosud nocovala na pastvinách pod širým nebem. Děťátko zavinula do plenek a položila jej ve chlévě do jeslí - žlabu vytesaném do skalní stěny, kam se zvířatům dávalo krmení.
Té noci, kdy na svět přišel syn Boží, byli pastýři na pastvinách a drželi hlídku u svých stád. Náhle k nim přistoupil boží anděl obklopený nebeskou září, pastýři se vylekali. Anděl je však uklidnil. „Nebojte se. Přináším vám radostnou novinu, velikou radost pro celý národ. Dnes se vám v Davidově městě narodil zachránce, Mesiáš, Pán. Za andělem se náhle zjevil nebeský zástup a chválil Boha. Když se andělé vrátili do nebe, pastýři se mezi sebou dohodli, že se vydají do Betléma, aby zvěstování Boha spatřili na vlastní oči. Rozběhli se tam a spatřili Marii, Josefa a děťátko v jeslích.
Miminko vypadalo jako každé jiné, droboučký uzlíček vykukující z plenek. Pastýři se však s ostatními podělili o to, co jim bylo předpovězeno. O dni, kdy se Spasitel narodil, si lidé povídali. S jeho příchodem na svět se navíc začaly počítat letopočty tak, jak je známe. Se svatým Františkem z Assisi následně přišel moment, kdy si lidé začali příchod Ježíška připomínat vlastnoručně vyrobenými betlémy. Byl velice vynalézavý. Postavil otevřenou chatku s jeslemi, vypůjčil si oslíka a vola, aby stáli nad jeslemi. Následně sehnal dva dobrovolníky, aby zosobnili Pannu Marii a svatého Josefa. Vše vytvářel podle své představy, přivedl ovci, donesl slámu. Vše bylo živé, až na Ježíška. Spokojit se musel s pouhou loutkou. Vyběhl z betléma a coby pastýř přispěchal, aby viděl božské zvěstování - Syna Božího na matčině klíně. Právě tento pohled a ztvárnění narození Ježíše Krista si lidé osvojili a začali výtvor svatého Františka napodobovat.
Betlémy se z kostelů časem přesunuli i do domovů lidí. Mnozí se rozhodli vydat přímo do Betléma a na vlastní oči spatřit jeskyni, ve které se měl Ježíš narodit. Tradici, jejíž začátek přinesl svatý František, mnozí lidé dodržují dodnes. K zachycení narození Mesiáše používají nejrůznější materiály - slámu, dřevo, sklo, živé tvory, cukroví a mnoho dalších.
Bible nabízí čtenáři řadu heroických postav. Válečníky, proroky, mučedníky, dokonce i četné statečné ženy. Novozákonní Josef, který si vzal za manželku Marii, ženu těhotnou s někým jiným, a pak vychovával malého Ježíše, je hrdinou zcela zvláštního ražení. Ti, kdo nechodí do kostela, si Josefa možná vybaví jen jako postavičku z vánočního betléma. Je to pochopitelné. Nový zákon se o něm zmiňuje pouze párkrát. I na malbách „svaté rodiny“ Josef často postává stranou, jako kdyby bylo jeho úkolem vyčkávat, až ho bude potřeba.
Na jeho biografii ale najdeme dramatické okamžiky. Evangelista Matouš popisuje Josefovy čtyři prorocké sny, příchod „mudrců z východu“ k Ježíšově kolébce a útěk do Egypta. Nakonec ho nechá usadit se v galilejském Nazaretu, odkud má Josef pocházet. U Lukáše to není Josef, ale Maria, komu se zjeví anděl. Budoucí otčím je nejdříve ponechán v útrapách, co si počít s nezdárnou snoubenkou. Tyto události se podle Lukáše odehrály v provinčním Nazaretu. Josef naopak v poklidu svého syna obřezává a pak s Marií odcházejí do Jeruzaléma, kde je synek představen v Chrámu.
Následující scéna se odehrává opět v Jeruzalémě, ale o celých dvanáct let později, jako kdyby Ježíšovo dětství nestálo za pozornost. Hoch se ve městě ztratí a pak ho Josef s Marií najdou v Chrámu. Na rodičovské výtky zareaguje dvanáctiletý mládenec slovy: Copak jste nevěděli, že musím být v domě svého Otce? Narodil se v Betlémě a pocházel z královského rodu Davidova, v té době zchudlého. Byl tesařem neboli dřevozpracujícím dělníkem. Zasnoubil se s Marií a když se dozvěděl, že čeká dítě, chtěl ji potají opustit, aby ji nevystavil hanbě. Ve snu se mu však zjevil anděl a řekl mu: "Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí lid z jeho hříchů."
Když se Josef probudil, vzal Marii k sobě. Předpoklá se, že dospělého věku Ježíše se nedožil. Za svou poslušnost božích příkazů a odpovědné péči o Marii a jejího syna si vysloužil úctu mnoha věřících, získal přívlastek Pěstoun a stal se patronem křesťanských rodin a rovněž církve. Také bývá nazýván Josef Dělník. Svátek je doložen ve 12. století, tehdy vystavěli křižáci v Nazaretě kostel ke cti sv. Josefa. Od r. 1654 je sv. Josef patronem Čech a v r. 1870 byl sv. Josef vyhlášen patronem celé církve. Stal se také patronem tesařů, truhlářů, ale i dřevorubců a dalších řemeslníků pracujících se dřevem.
Na svátek sv. Josefa odcházeli zedníci a tesaři za prací, někdy i do vzdálených končin, protože začínala stavební sezona. V lidovém prostředí se objevuje v malbách na skle, na keramice, v betlémech. Sv. Josef bývá vyobrazen v truhlářské dílně s pracovními nástroji. Ke spícímu Josefovi přilétá anděl se zprávou o Ježíšově narození. Srdečně zveme rodiny s dětmi i jednotlivce na lampionový pochod za hvězdou - ta nás dovede do Betléma. V neděli 18. 12.
V době, kdy Maria s Josefem očekávali narození miminka, vydal tehdejší císař Augustus příkaz, aby se v celé říši provedlo sčítání lidí. Josef s Marií opustili Nazaret a vydali se na náročnou cestu do města Betléma. Když po dlouhém putování dorazili, našli ubytování v chluvě. Na pastvinách kolem Betléma odpočívali pastýři a náhle se zjevil anděl s radostnou zvěstí. Mudrci z východu následovali hvězdu a po jejím znamení dorazili k Ježíšově kolébce. Josef s Marií se poté rozhodli pro útěk do Egypta a později se vrátili do Nazaretu, kde Ježíš prožíval mládí a školní dětství.
Relikvie jesliček, v nichž byl uložen novorozený Ježíš, se nacházejí v Římě v bazilice Santa Maria Maggiore. Na stejném místě se nachází první mramorový betlém v dějinách italského umění. Betlém Arnolfa di Cambio, Arnolfo a František z Assisi, stojí za vznikem moderního betlému. Dnes jsou díla ve Svaté kapli Santa Maria Maggiore a v kapli svatého Jeronýma. Zvláštním předmětem úcty zůstává relikviář s kolébkou, uctíván liturgií a procesiemi během vánočních svátků.
Betlém pochází z latinského slova Bethlehem, což znamená dům chleba. Tento název odkazuje na město Betlém v Judsku, místo, které je podle Nového zákona uznáváno jako místo narození Ježíše Krista. První živý betlém podle Františka z Assisi vznikl v roce 1223 v Grecciu, Itálie. Po Františkově iniciativě se tradice betlémů rozšířila po Evropě, zejména v Německu, Rakousku a České republice, kde se staly součástí lidového umění a dřevěných řemesel. Dnes má i tradiční česká obec Třebíč bohatou betlémářskou tradici a téměř každá obec má svůj vlastní betlém, včetně regionu kolem Dukovan.
Vznik a význam betlémů pro víru a kulturu
Betlémy nejsou jen dekorací; pro věřící představují živou připomínku narození Ježíše a významných postav Nového zákona. Svatý František z Assisi otevřel cestu k „živému betlému“ a přiblížil lidem radostnou novinu narození Spasitele prostřednictvím jasně sdělené scény v jeslích. Postupně se betlémy rozšířily i do domácností a inspirovaly lidovou tvorbu a šíření církevního poselství napříč kontinenty.
- Historie betlému a jeho ikonografie sahá do středověku a renesance.
- Arnolfo di Cambio a Arnolfo di Cambioho dílo představuje jedny z nejstarších dochovaných figur v Itálii.
- Santa Maria Maggiore v Římě uchovává unikátní relikvie a betlémské tradice, které připomínají druhý Betlém Západu.
Klíčové postavy a jejich role v příběhu
Josef, tesař z Nazareta, je často zobrazován jako muž tichého, ale důležitého hrdiny, který chrání a vede rodinu. Dětství Ježíše a jeho výchova v Nazaretě tvoří kontext pro pozdější misi Spasitele. Maria je nositelkou Božího plánu, andělé slouží jako posly Boží vůle a mudrcové z Východu doplňují dynamiku celého příběhu svým putováním a adorací.
Vánoční betlém Živé historie
Současnost a kultura betlémářství
Betlémy dnes reprezentují bohatou kulturní tradici, která propojuje náboženské vyznání s lidovou tvorbou. Betlémy se učí a sdílejí napříč generacemi, a to nejen v kostelích, ale i v domácnostech, muzeích a veřejných prostranstvích.
| Typ betlému | Charakteristika | Regiony |
|---|---|---|
| Živý betlém | Herecké ztvárnění, živé zvířata, reálné osoby | Itálie, Evropa |
| Statické betlémy | Vyřezávané nebo pletené postavy, tradiční materiály | Česká republika, střední Evropa |
| Poznámka | ||
| Betlémy jako součást poutní kultury a církevní slavnosti během Vánoc | ||
Relikvie jesliček a jejich význam pro víru zůstávají předmětem diskuzí, avšak jejich role jako znamení víry, které pomáhá věřícím prožít tajemství narození Spasitele, zůstává do dneška klíčová. V Santa Maria Maggiore a dalších místech se tradice nadále udržují prostřednictvím liturgie a muzejních expozic, které připomínají první okamžiky Kristova narození.