Ta jsou základem hybné složky pohybového systému. Svalové vlákno je komplexní mnohojaderná buňka, 40-100 mikrometrů silné a až na výjimky 1-40 milimetrů dlouhé. Od okolí je každé svalové vlákno odděleno buněčnou membránou - sarkolemou, která obklopuje cytoplazmu - sarkoplazmu. Sarkomery jsou vlastní kontraktilní jednotkou svalových vláken. Samotná struktura sarkomer je tvořena paralelně umístěnými myofilamenty - aktinem (v průměru 4nm) a myozinem (v průměru 10nm), které se podle míry kontrakce svalu buď částečně, nebo zcela překrývají. Bílkovin tak vzniká typický mikroskopický obraz příčně pruhované svaloviny, kdy se střídají izotropní (světle) a anizotropní (tmavé) pruhy. Izotropní proužek je část sarkomery, kde se filamenta kontraktilní bílkoviny aktinu nepřekrývají s filamentami myozinovými. Svaly jsou pomocí šlach, složených z tuhého fibrosního vaziva, připojeny k hlavní konstrukci těla, kostře. Kolagenních vláken uspořádaných rovnoběžně, nebo šroubovitě. Vlákna šlach se mezi sebe schodovitě zasouvají. Potom na vlastní vlákna šlachy. Provazcovitě nebo ploše. Na mechanickou práci. Charakteristickým stahem - kontrakcí. Definována jako pohyb. Pohyb, se na tomto procesu podílí i pojiva (tj. Např. Funkci fixační mají během pohybu naopak svaly, které jsou stabilizovány a fixovány. Např. Pohybové vlastnosti svalů závisí na vnitřní struktuře svalu. Je v tzv. Ve svalu se zpeřenými snopci je ve stejně velkém bříšku zapojeno větší množství krátkých svalových vláken. Sval se může zkrátit o třetinu, někdy až o polovinu délky svých svalových snopců. Pokud se o třetinu kontrahuje sval s podélnou úpravou snopců, má větší výšku zdvihu, ale menší sílu. Svaly s podélnými snopci jsou proto zpravidla upnuty dále od osy kloubu (na povrchu), svaly zpeřené blíže k ose kloubu (v hloubce), protože na malé dráze pohybu se musí uplatnit velká síla. Plocha, jež odpovídá součtu průřezů všech svalových vláken, tj. „Aktivní sval se vyznačuje vyšší tuhostí než sval pasivní. Tuhost svalu roste se stupněm excitace. Elektromyografie (EMG) je diagnostická metoda zaznamenávající elektrické napěťové změny (tzv. Zapisuje časový záznam kontrakcí kosterních svalů. K vlastnímu měření se používají vpichové elektrody, které snímají elektrickou aktivitu určitých motorických jednotek. Opakovaná intenzivní činnost pohybového aparátu má za následek změny v jeho struktuře v různém rozsahu. Fyzická zátěž vyvolává funkční hypertrofii svalů (růst svalové tkáně), často doprovázenou i částečnou změnou histo-chemické složky vláken. Cílenou izometrickou kontrakcí lze dosáhnout plastické modelace svalů (můžeme si povšimnout především u sportovců). Na svalový aparát působí řada dalších mechanických faktorů. Rozlišujeme podněty statické (působící podnět i objekt působení jsou vzájemně v klidu) a dynamické (v případě pohybujícího se objektu působení). Většina mechanických faktorů má negativní i pozitivní účinek působení. Gravitační síla působí mezi Zemí a člověkem neustále. Zvětší-li se tíhové zrychlení "g", mluvíme o tzv. přetížení organismu. Rozlišujeme kladné a záporné přetížení. V situaci, kdy se dostředivá a odstředivá síla rovnají a působí v opačném směru, nastává tzv. beztížný stav. Snížení atmosferického tlaku využíváme léčebně v tzv. podtlakových komorách, ve kterých je tlak snížen o 20-40 kPa. Tyto komory mají pozitivní vliv na respirační onemocnění. Přetlaku atmosferického tlaku využíváme v tzv. přetlakových komorách. Přetlak se v nich pohybuje v rozmezí 26-54 kPa a jsou vhodné pro léčbu některých plicních onemocnění, otrav, popálenin a těžkých šokových stavů. Účinek mechanické energie je dán impulzem síly vzájemného působení dvou těles. Negativní účinek na lidské tělo označujeme jako mechanický úraz. Pozitivních účinků mechanické energie využíváme v terapeutických metodách a postupech. Klouby jsou obklopeny různými skupinami svalů. Souhra agonistů a antagonistů je důležitá pro stabilizaci samotného pohybu. Působení protichůdných svalových skupin totiž stabilizuje určitou polohu těla a jeho segmenty. Funkce hlavní: např. Funkce vedlejší: např. Základem svalové funkce je kontrakce - svalový stah. Koncentrická kontrakce je kontrakce, při které dochází ke zkracování svalu. Je typická zvětšením objemu svalového bříška a skutečným zkrácením svalu. Sval při tomto typu zkrácení vykonává práci a svalová síla působí ve stejném směru jako pohybující se segment těla. Výsledkem koncentrického smrštění svalu je nejen pohyb prováděný stálou rychlostí, ale i urychlení, akcelerace pohybu. Excentrická kontrakce je kontrakce, při které dochází k prodlužování svalu. Svalové úpony se při tomto typu kontrakce vzdalují. Izometrická kontrakce je kontrakce, během které je sval aktivován, ale není generovaný žádný pohyb. Při izometrické kontrakci zůstává délka svalu konstantní - vzdálenost začátku a úponu svalu se nemění.
Strukturální základy kosterní svaloviny
Svalová vlákna obsahují velký počet myofibril, jež jsou tvořeny kontraktilními proteiny - aktinem a myosinem. Myofibrily jsou členěny na sarkomery, což jsou základní strukturní a funkční jednotky. Sarkomera je vzdálenost mezi dvěma Z-liniemi. Do Z-linií jsou zakotvena tenká filamenta aktinu mezi nimi jsou tlustá filamenta myosinu. Aktinová a myosinová vlákna se částečně překrývají, tím vzniká typický mikroskopický obraz příčného pruhování, ve kterém se střídají anizotropní (A) a izotropní (I) části. Tenké aktinové vlákno je dvoušroubovice vláknitého F-aktinu, tvořené kulovitými jednotkami G-aktinu. Po obou stranách jsou připojeny molekuly tropomyosinu a troponinu. Tropomyosin za klidových podmínek kryje aktivní místa. Každé vlákno tvoří dvě molekuly myosinu, které se kolem sebe obtáčejí (ocas) a na konci se rozšiřují (hlavička). Část mezi hlavičkou a ocasem má schopnost ohybu (krček). Hlavička má ATP-ázovou aktivitu a váže se na aktivní místa aktinu. Tlusté filamentum je tvořeno mnoha molekulami myosinu. Nervosvalové spojení - 1. Axon, 2. Sarkolema, 3. Synaptické váčky, 4. Acetylcholinové receptory, 5. Dlouhodobé - organofosfáty, neurotoxiny.
Nervosvalová ploténka a vzplanutí kontrakce
Dojde k uvolnění zásob vápenatých iontů z intracelulárního zásobníku (sarkoplazmatického retikula) do sarkoplazmy. Kalcium se s vysokou afinitou váže na troponin C. Tak dojde ke změně konformace a obnažení aktivních míst na f-aktinovém helixu. Vznikají můstky mezi myosinovou hlavou a aktinem. Walk-along je cyklus: konformační změna hlavy po vazbě, posun filament, uvolnění ADP, navázání ATP, rozpojení můstku a návrat do klidové polohy. Cyklus se opakuje, dokud není dosaženo maximální kontrakce nebo dokud není odpor proti svalové síle větší než síla kontrakce. Množství spotřebovaného ATP je úměrné svalové práci. Délka sarkomery určuje sílu a možný rozsah kontrakce: d > 2 μm vede k širšímu I pruhu a zkrácení A pruhu; d < 2 μm vede ke zkrácení I pruhu.
Neuromuskulární spojení a excitace svalů
Svalová vlákna jsou inervována cholinergními alfa motorickými neurony z předních rohů míšních. Na sarkolemu je neuromuskulární ploténka, kde axon terminálu obsahuje mitochondrie a vezikuly s acetylcholinem. Acetylcholin se uvolní do synaptické štěrbiny a váže se na nikotinové receptory (ionotropní kanály pro Na+ a Ca2+). T-Tubulus systém přivádí vzruch hluboko do svalových buněk a spojuje s sarkoplazmatickým retikulem, kde dihydropyrimidový receptor (DHP) je spojen s ryanodínovým kanálem. Kalcium uvolněný do sarkoplazmy umožňuje vznik kontrakčního cyklu. Po ukončení stimulace pumpuje kalcium zpět ATPázová pumpa do sarkoplazmy, čímž kontrakce končí.
Hladká svalovina a odlišnosti kontrakce
Kontrakce hladkého svalu se liší: lehká filamenta postrádají troponin; těžká filamenta tvořena myosinem, ale s odlišnou strukturou. ATPázová aktivita myosinu v hladkém svalu je aktivována kalcium-kalmodulinovým komplexem. Denční tělíska na membráně hladkého svalu umožňují rozestavit sílu na více směrů. Nervová inervace je difuzní z autonomního systému: varikozity obsahující mitochondrie a neurotransmitera, často s kombinací sympathiku a parasympatiku. Neuronální stimulace může být excitatorní i inhibitorní v závislosti na receptorové výbavě. Hormony jako adrenalin, noradrenalin, angiotenzin, endotelin, ADH, oxytocin, serotonin a histamin modulují kontrakci prostřednictvím receptorů a kalciových kanálů. Hypoxie, hyperkapnie a změny pH či kalcémie mohou vyvolat vasomotorickou odpověď.
Fyzikální a anatomické souvislosti funkcí svalstva
Svaly tvořící svalové snopce a svalová vlákna zajišťují pohyb, stabilizaci a cirkulaci. Sval je ke kosti připevněn šlachami; kontrakce umožňuje pohyb segmentů, zatímco souhra agonistů a antagonistů stabilizuje polohu těla. Izometrický stah vede ke zvýšení napětí při žádném změnění délky; izotonický stah vede ke změně délky bez změny napětí. Příklady: při koncentrické kontrakci se sval zkracuje a vykonává práci, při excentrické kontrakci dochází k prodlužování svalu pod zátěží. Svalová regenerace zahrnuje satelitní buňky, které nahrazují zaniklé a poškozené svalové buňky. Vytrvalostní trénink rozvíjí aerobní energetický systém a zvyšuje počet mitochondrií, což ovlivňuje průtok krve a vytrvalost svalů.

Základy nervové soustavy ...Polopaticky
Tabulka: Typy kontrakcí a jejich charakteristiky
| Typ kontrakce | Směr změny délky svalu | Směr práce svalu | Charakteristika |
|---|---|---|---|
| Koncentrička | Zkracuje se | Ve směru pohybu segmentu | Práce vykonávaná svalovou sílou |
| Excentrická | Prodlužuje se | Proti směru pohybu | Zvyšuje silovou kapacitu při brzdění |
| Izometrická | Délka konstantní | Napětí roste | Stabilizace polohy, bez pohybu |