Studie výzkum rodičovské kompetence a zdravá rodina: české poznatky z dat Mladé hlasy a HBSC

V českých rodinách se dětem vštěpuje, aby nelhaly, dobře se učily a pomáhaly druhým. Převážná většina dětí hodnotí vztahy s rodiči jako dobré, u starších dětí jsou však o něco horší. Děti z příjmově slabších rodin rodičům také o něco méně důvěřují. Každé desáté dítě se v rodině setkává s násilím. Hádky a křik se vyskytují častěji v rodinách žijících na venkově. Praha, 15. listopad 2021 ­- Česká pobočka UNICEF dnes zveřejnila v pořadí třetí část dat z unikátní sociologické studie Mladé hlasy, tentokrát na téma rodinného života a vztahů. Výzkum je prováděn v rozmezí několika let již od roku 2001, v roce 2020 proběhlo i výjimečně šetření dopadů pandemie na děti. Data třetí části umožnila nahlédnout do českých domácností dětskými očima. Poukázala také, jaké faktory mají vliv na vztahy s rodiči, jaké jsou nejobvyklejší předávané hodnoty a jaký je nejčastější přístup u řešení dětských chyb a omylů.

Co říká výzkum o vztazích dětí a rodičů

Vztahy dětí s rodiči jsou obecně velmi dobré, lehké zhoršení uvádějí starší děti, které ale zároveň více oceňují schopnost rodičů naslouchat. Většina dětí má dobré vztahy s matkou, jako „velmi dobrý“ jej ohodnotilo 62 % dotázaných. Výrazně méně se tato odpověď vyskytovala u dětí z učilišť a děti z příjmově slabších domácností. Dobré vztahy děti zdůvodnily tím, že je má matka ráda (73 %), stará se o ně a naslouchá jim. Objevila se ale i naprosto jednoduchá odpověď: „miluju jí,“ nebo „proudí od ní láska a důvěra.“

Vztah s otcem hodnotí pozitivně tři čtvrtiny dětí, 49 % z nich dokonce jako „velmi dobrý“. Děti nejčastěji oceňují, že je má otec rád. Mají také rády, když jim naslouchá a stará se o ně. Třicet jedna procent dětí také vyzdvihlo, že je otec učí nové věci. Vztahy s otcem děti mívají špatné, pokud je náladový nebo jim nadává, často je ale také mrzí, že k nim není spravedlivý. Objevila se ale také odpověď, že je „extrémní verze mne sama a neodpustil jsem mu, že od nás odešel“.

Mají děti pocit, že rodiče berou jejich názor v úvahu při rozhodování o věcech, které se jich týkají? Tři čtvrtina oslovených má dojem, že alespoň někdy. Jednoznačným „ano“ odpověděla třetina dětí. „Myslím si, že je důležité, aby rodiče byli k dětem upřímní, aby děti chápaly jejich situaci, i když je složitá. Pak se mohou zapojit do jejího řešení.“

Hádky a křik v rodině potvrdila přibližně polovina dětí, což je oproti předchozím letům pokles. Zdá se, že občasné napjaté vztahy vzdělání rodičů neovlivňuje. Násilí (bití) v rodině zmínilo 9 % dětí. Výrazně převládaly děti z příjmově slabších domácností a z rodin s 3 a více dětmi. V roce 2017 výskyt bití uvedlo 14 % dětí, jedná se tedy o mírný pokles.

K hádkám a násilí v rodinách dochází především, když se rodiče hádají mezi sebou, řeší hádky mezi sourozenci nebo když děti zlobí. I když je podle čísel násilí v rodinách méně než dříve, některé děti uvádí, že se kolem nich objevuje. Děti mají obecně pocit, že křik a bití není dobrým prostředkem řešení problémů.

Jak rodiče reagují, když se dítěti něco nepovede? Necelá polovina z nich si s dítětem promluví a snaží se mu poradit. Častěji mají takový přístup rodiče v příjmově silnějších domácnostech. Jedna třetina rodičů dítěti vynadá, 12 % z nich zakáže dítěti chodit ven. Takový zákaz se vyskytuje častěji v příjmově slabších domácnostech, v jiných málokdy.

Hodnoty a cíle v rodinách

Nejčastěji se dle dětí v rodině předávají následující hodnoty: nelhat, dobře se učit a pomáhat druhým. Pomoc druhým považuje za důležitou 9 z 10 českých dětí. Chtěly by děti ve své rodině něco změnit? Třetina by neměnila nic - nejčastěji se jedná o děti z úplných rodin a příjmově silnějších domácností. Pětina dětí by si přála, aby byli rodiče víc doma. Třináct procent by uvítalo, kdyby k nim rodiče měli víc pochopení - častěji by to ocenily děti z příjmově slabších domácností.

„Naslouchat dětem, vážně se zajímat o jejich názory. To je princip výzkumu Mladé hlasy a také nejdůležitější závěr části, která se týká vztahů v českých rodinách. To, co děti řekly tazatelům, by měli slyšet i jejich rodiče.“

Šetření pro UNICEF realizovala agentura STEM/MARK v červenci, srpnu a září 2021, celkem se jej zúčastnilo 426 dětí ve věku 9-17 let. Jedná se o reprezentativní vzorek s ohledem na pohlaví a věk, aby byly proporčně zastoupeny kraje a velikost obce, počet členů domácnosti a vzdělání rodičů. Současný vědecký výzkum a terapeutická praxe zaměřená na rodičovství ukazují, že způsoby výchovy dětí a vytváření pozitivních vztahů v rodině jsou poměrně univerzální napříč kulturami a společnostmi.

Výchovné cíle jsou pro každou rodinu, a dokonce každého rodiče individuální. Díky svým zkušenostem a vnímání světa každý rodič intuitivně ví, co je pro jeho potomka podstatné. Pro některé rodiče je například důležitější mluvit doma hezky a na všem se společně domlouvat než dbát na to, aby dítě mělo vzorně uklizený pokojíček. Takoví otcové a matky pak intuitivně kladou velký důraz na to, aby se dítě naučilo komunikovat podle jejich představ, a vedení k pořádku v domácnosti věnují menší množství času.

Selhání výchovy v rodině se může projevit nejen školním neúspěchem dítěte, ale také neschopností navázat přátelské vztahy s vrstevníky, ovládat negativní emoce, bezkonfliktně řešit problémy, ale i mnohem závažnějšími dlouhodobými problémy. Výzkum uvádí, že nedostatek rodičovských dovedností je jednou z hlavních příčin asociálního chování dětí a pozdější delikvence. Nejzávažnější problémy v chování dětí vznikají z kombinace temperamentních dětí a nezkušených rodičů. Vychovávat malé dítě není lehkým úkolem ani pro rodiče ani pro dítě samotné.

Přijmout reálný okolní svět, který funguje podle nastavených pravidel a rituálů, je pro děti složité. Každé dítě se s proměnlivou situací vyrovnává podle svých dosavadních zkušeností a charakteru; může se vztekat, vytvářet otevřené konflikty nebo se uzavřít do sebe. Tyto reakce jsou přirozeným způsobem volání o pomoc a získávání si pozornosti dospělých. Rodiče jsou z těchto reakcí často překvapení či smutní a nevědí, jak na neočekávané chování svých potomků reagovat.

Mají dětí potrestat? Nebo se snažit chránit je před neduhy okolního světa mimo domov? Jednoduchá odpověď neexistuje, můžeme však zkusit uplatnit některé ověřené strategie popsané v odborné literatuře, které se prokazují jako úspěšné při podpoře dětí potýkajících se se změnou. Cílem věnování pozitivní pozornosti je ukázat dětem svůj zájem, vyjádřit, že pro ně máme respekt a důvěru. Rodiče si často dětí všímají jen tehdy, když zlobí. Tento princip je pravým opakem a zdůrazňuje důležitost toho, že si rodiče dítěte všímají právě ve chvílích, kdy se chová dobře, a tím včas podpoří pozitivní vzorce chování.

Pozitivní podpora může mít formu pochvaly, povzbuzení, přátelského mrknutí, pohlazení, objetí a podobně. Pochvala by měla být upřímná, konkrétní, zaměřená spíš na proces než výsledek. Neposledně také okamžitá a v jednom okamžiku nespojovaná s kritikou nebo příkazy. Důležité je osvojit si poměr čtyřikrát chválit a jednou kritizovat. Záměrné přehlížení nežádoucího chování je účinná strategie, jak nevěnovat pozornost chování, které u dětí nechceme vidět. Je důležité nastavit pevné hranice, jaké negativní chování můžeme tolerovat a jaké nikoliv.

Důslednost rodičů v dodržování těchto hranic přispívá u dětí k pocitu bezpečí. Je zjevné, že děti budou hranice stanovené dospělými pokoušet a snažit se balancovat na hraně toho, co je ještě dovoleno a co už ne. Čím benevolentnější rodiče jsou, nebo v minulosti byli, tím spíše bude jejich dítě prověřovat pevnost jejich hranic.

Malé děti často vyjadřují svůj nesouhlas pláčem, házením hraček a vztekem. Ty starší protestují verbálně nebo opuštěním prostředí, kde jim bylo něco zakázáno. Když taková reakce nastane, je podstatné ji přijmout jako normální a přirozený proces osamostatňování dítěte a nevnímat to jako útok proti rodiči. Zde je důležité neustoupit, vytrvat a uplatnit přísný, ale zároveň laskavý přístup. Pokud by rodič ustoupil, dítě bude příště vzdorovat ještě víc.

Jedná se o strategie založené na klidném vyhodnocení situace a zvážení možných řešení, která budou přijatelna pro všechny zúčastněné. Děti se je učí nejprve v rodině a rodiče v tomto procesu hrají klíčovou roli. Všechny výše zmíněné strategie nacházejí své uplatnění v zátěžových situacích a krizích.

Pro pokračování poznání o rodičovských kompetencích a vztazích v rodinách lze odkazovat na literaturu uvedenou v textu a na zkušenosti z výzkumu a terapie zaměřených na rodičovství. Cílem je podpořit děti v rozvoji dovedností, empatie a odpovědnosti, a tím posílit zdravou rodinu.

Infografika o vztazích dětí a rodičů v ČR

Různé souvislosti a praktické poznámky pro rodiče

Rodiče učí hlavně příkladem; on sám je dítěti vzorem hodnot a životních postojů, které hájí. Je-li netrpělivý, stěžuje si na nedostatek vytrvalosti u svého potomka, je-li cholerický, je zase překvapený, že se jeho dítě vzteká kvůli každé maličkosti. Výchovné cíle jsou pro každou rodinu individuální. Díky zkušenostem a vnímání světa každý rodič intuitivně ví, co je pro jeho potomka podstatné.

Selhání výchovy může vést k problémům ve škole, vztazích i dlouhodobým obtížím. Zvláště důležité je uvědomit si, že podpůrné a jasně nastavené hranice pomáhají dětem cítit se bezpečně. Rodiče by měli hledat rovnováhu mezi laskavým a přísným přístupem a včasné pozitivní podněty mohou posílit žádoucí vzorce chování.

Pro rodiče je užitečné sledovat, jaké hodnoty se ve rodině předávají; nejčastěji to bývá nelhat, dobře se učit a pomáhat druhým. Pomoc druhým je vnímána jako důležitá většinou dětí a motivuje je k odpovědnému chování i v dospělosti.

tags: #studie #vyzkum #rodicovske #kompetence #zdrava #rodina