Dětské kolébky a postýlky a to nejen domácí, ale i nemocniční, jsou v naší době naprostou samozřejmostí, takže se zdá, že existují odjakživa.
Že dětské kolébky byly v Antice používány téměř před dvěma tisíci let, je doloženo zachovalým nábytkem z antického města Herculanea.
Herculaneum, město patriciů a vyšší vrstvy obyvatel, zaniklo, stejně jako Pompeje, při výbuchu sopky Vesuv roku 79 n. l.
Město bylo po výbuchu sopky zaplaveno proudem vařícího bahna a sutě do výšky 10 až 26 metrů.
Z vyobrazení na Trojánovu sloupu (111 let n. l.) nejčastěji však novorozenci neměli samostatnou postýlku a spávali v lůžku s matkou a jí byli často zalehnuti.
O tom svědčí jak přísné zákony vydávané od synodu ve Wormsu r. 868, až po Pruský zemský soud r. 1817, tak citace z bible: „A syn této ženy zemřel v noci, protože ona jej ve spaní umačkala“.
Téměř u všech národů se (v Rusku a Laaponsku ještě ve dvacátém století), od stropu pomocí provázků zavěšoval košík, bednička nebo plachetka s dítětem (viz DM 7-8/2018 ZDE).
Údajně ještě dnes Kurdové pro své malé děti vyhrabávají dolíky v zemi, které plní teplým vyhřátým pískem. Ten drží teplo a je hygienický.
Z historie chladné Evropy je známé, že pro vzájemné zahřívání se a udržení tepla spalo více dětí nebo i s dospělými pohromadě v posteli, nejčastěji zabudované do alkovny (výklenku ve zdi).
Rakouská panovnice a česká královna Marie Terezie v rámci svých osvícených reforem, mj. Od raného středověku jsou na obrazech malovány kolébky s bočním nebo rotačním pohupováním.
Často se s nimi dalo pojíždět do stran.
Kolébka se pohupovala buď na zemi, nebo v podstavci.
Materiálem pro výrobu bylo nejprve proutí, později dřevo.
Zajímavé je, že již před rokem 1800 se lékaři hádali o to, zda je kolébka škodlivá.
Jedni byli toho mínění, že je v kolébce dítě chráněno jako v mateřském těle, nebo jako by je houpala na rukou.
Vědecké výzkumy v Německu v druhé polovině dvacátého století prokázaly užitečnost kolébek: podporují psychiku, pohyblivost a regulaci dechu.
Také o dětských postýlkách není mnoho informací.
Ze čtvrtého století n. l. z Řecka je vyobrazení dítěte ležícího na pohyblivém stole podobném lůžku.
Z 12. století je známé vyobrazení postýlky novorozeného Krista skládající se z podstavce se závěsnou sítí.
Dětská lůžka byla také výsuvná z podnoží rodičovské postele nebo z prádelníku.
Postýlka v prádelníku nebo komodě se vytahovala jako zásuvka, nebo měla vpředu otevíraná prořezaná dvířka.
V Alpských zemích od 16. do 19. století existovaly svinovací nebo zasunovací postýlky.
Písemné zmínky o evidenci dětských postýlek jsou v inventárních soupisech majetků střední a vyšší třídy z první poloviny 16. století.
Od roku 1715 jsou popisovány pokojové vozíky - košatiny s diskovými kolečky a s ojkou a odklápěcí stříškou.
Také prodlužovací lůžko není současný vynález.
V Etnografickém muzeu ve Vídni je šestinohá postýlka z roku 1737.
Již v 17. století se začaly zhotovovat dřevěné postýlky v několika velikostech, s vertikálně upevněnými soustruženými tyčkami nebo laťkami, podobné dnešním.
Pro děti různých věkových skupin byly vyráběny postýlky rozdílných velikostí se zábranami proti pádu.
Na začátku 20. století problémem u malých dětí bylo noční pomočování ve spánku.
Proto staré kolébky a postýlky měly často vespod ve dnu otvor, aby moč mohla odtékat.
Malé děti tehdy nebyly přebalovány.
Ležení v mokru měla zabránit speciální matrace z pryže vynalezená p. Kleemanem a patentovaná v r. 1881 ve Francii, Německu, Belgii a Rakousku.
Dalším vynálezem konce 19. století.
Bezpečnost dětí je ve vyspělých státech velmi sledována a technické normy jsou stále zpřesňovány.
Tvůrci současných dětských kolébek a postýlek normy a nařízení musí znát a pro zajištění bezpečnosti dětí respektovat.
Ve snaze výrobců zaujmout kupující často vznikne kýč.
Velice nezdravá a riziková kolébka vznikne, když autor změní pohupování z bočního na předozadní.
Ovšem riziko je i nemít nebo nepoužívat pro dítě postýlku se zábranami proti pádu nejméně do sedmi let.
Lékaři varují před pády malých dětí, které z důvodů velké těžké hlavy na tuto padají.
Prof. MUDr. Evžen Růžička, DrSc. uvádí: „Každý úder do hlavy způsobí nepřiměřený pohyb mozku v lebce. Dochází k mikrotraumatům, malým zraněním, která nemusí být vidět ani na moderních zobrazovacích zařízení.“
Autor: Ing.

- Historické období ukazuje rozmanitost konstrukcí: kolébky s bočním nebo rotačním pohupováním, výsuvné postýlky, postýlky v komodách.
- Materiály se měnily od proutí po dřevo; ochranné prvky proti pádu se objevovaly již ve středověku.
- Moderní bezpečnostní standardy vycházejí z poznatků lékařů a psychologů o vlivu prostředí na vývoj dítěte.
- Historie ukazuje, že pohodlí a hygiena byly již dávno součástí návrhů, např. odvětrávané dno a řešení nočního pomočování.
Historie a vývoj postýlek a kolébek v evropském kontextu
Postýlky v alpských zemích byly svinovací nebo zasunovací, což ilustruje snahu o flexibilitu a bezpečnost.
V 17. století vznikaly dřevěné postýlky s vertikálně upřesněnými tyčkami, které připomínají dnešní modely.
Postoupení k některým inovacím se dělo postupně, a to i v rámci domácností různých sociálních vrstev.
Vyznačuje se kontinuálním vývojem mechanismů pro pohupování a odkládání, které se staly standardem moderních postýlek a kolébek.
tags: #starozitna #detska #kovova #postylka