Mluvili jsme o oběhovém systému plodu a o odlišnostech, které mu pomáhají přizpůsobit se nitroděložnímu prostředí. Ale když se dítě narodí, musí se dít velké množství změn, z nichž každá má svou určenou roli v prvních minutách, hodinách a dnech života novorozence. Mým cílem je projít všechny tyto změny a zaměřit se na to, co se s dítětem děje po porodu.
Když placenta už není dostupná a plíce začínají dýchat
První dvě obří změny jsou odstranění placenty a převzetí výměny plynů plícemi. Placenta, kterou dítě používalo přibližně 40 týdnů, tedy zhruba 9 měsíců, už není dostupná, protože je odstraněná z jeho krevního oběhu. Plíce jsou nyní samy zodpovědné za přívod vzduchu. Tyto dvě změny mají vliv na nezměrné množství dalších dějů.

Pupeční šňůra, Whartonův rosol a uzávěr pupečních cév
Řekněme, že přivedete na svět dítě, přestřihnete pupeční šňůru a zasvorkujete ji. Máme tady svorku, která je na pupeční šňůře. V pupeční šňůře totiž nejsou nervy, takže to dítě nebo matku nebolí. Pak tady máme nažloutlou, želatinovou hmotu, která se nazývá Whartonův rosol. Jedna z věcí, která je na něm skvělá je, že je to výborný nápad matky přírody. Tento rosol se totiž začne srážet okolo tří cév: jsou to dvě pupečníkové tepny a pupečníková žíla.
Ten rosol na nich začne tuhnout, jakmile poklesne teplota. Musíte si uvědomit, že uvnitř dělohy je mnohem tepleji než na porodním sále. Whartonův rosol je tedy hned vystaven nižší teplotě, a v tu chvíli se začne srážet, což způsobí, že se tepny a žíly začnou uzavírat. Máme tedy jak uměle vyrobenou svorku, tak přírodní, rosolovitou. Jako výsledek této přírodní svorky se během pár dní veškerá krev, která dříve proudila v pupečníkové žíle, začne srážet. To platí i pro ductus venosus.
Ductus venosus a přesměrování průtoku krve
Ductus venosus vytváří spojku, která obchází játra a napojuje se přímo na vena cava inferior; po porodu se ductus mění v ligamentum. V prvních dnech po porodu dochází k postupnému srážení krve v pupečníkové žíle a ductus venosus, což vede k zániku krevního oběhu v těchto strukturách. Ductus venosus Arantii - lig. Sfinkter ductus venosus se uzavírá a krev proniká už jen do jaterních sinusoid a cestou venae hepaticae do vena cava inferior.
Okysličení krve a role fetálního hemoglobinu
Fetální hemoglobin se v placentě sytí kyslíkem na přibližně 60 %, což je nižší hodnota než u adultního hemoglobinu v plicích (98 %). Přesto je dostatečný pro potřeby plodu díky specifickým adaptačním mechanismům. Díky výše uvedeným krevním zkratům proudí nejlépe okysličená krev z vena umbilicalis přes dolní dutou žílu k srdci a následně přes foramen ovale do levé síně a komory a následně do aorty.
Provzdušnění plic a pokles plicního odporu
Vzpoměňme si, že v plicích plodu byly plicní sklípky plné tekutiny. Tato tekutina je nyní nahrazena vzduchem, vzduch tekutinu vytlačí. V těsné blízkosti plicních sklípků protékají kapiláry, a vytlačená tekutina se tedy dostává do nich. Musíme si ale uvědomit, že ještě před kapilárami je tepénka. Ta až doteď byla málo průchozí vlivem hypoxické plicní vazokonstrikce. Jak se do sklípků postupně dostává vzduch, tak i ta tepna dostává signály, aby se začala roztahovat.
Takže se konečně poprvé za svou existenci dilatuje. S tím také klesá odpor, který v plicích předtím byl. Miliony plicních sklípků způsobují to, že se tepny rozšiřují a odpor tím klesá. Tento proces probíhá na obou plicích. Neokysličená krev už tedy může téct do plic, což předtím kvůli vysokému tlaku nemohla. Tím také klesá tlak v pravé srdeční komoře a v pravé srdeční předsíni.

Nárůst plicního průtoku a změny v srdci
Provzdušněním plic dochází k otevření plicního kapilárního řečiště, rychlému poklesu plicní vaskulární rezistence (PVR) a vzestupu průtoku krve plícemi. Inflace plic stimuluje plicní stretch receptory a vede k reflexní vazodilataci plicního cévního řečiště. Díky tomu se do plic dostane více krve, která pak bude proudit do kapilár, kde se okysličí a opět se vrátí do srdce. Tentokrát ale do levé srdeční předsíně.
V levé předsíni stoupne tlak, což způsobí uzavření foramen ovale. Na začátku přes něj proudilo hrozně moc krve. Ale teď, protože tlak na pravé straně je tak nízký a na levé tak velký, tak se ten malý otvor s chlopní zacelí přiložením té chlopně. Díky tomu, že je nyní na levé straně větší tlak než na straně pravé, přitiskne se cíp tkáně na foramen ovale. To se stane v několika prvních minutách po porodu.
Uzavření ductus arteriosus a vliv kyslíku a prostaglandinů
Ductus arteriosus je zkrat mezi plicní tepnou a aortou. V prvních hodinách života se v ductus arteriosus objevují svalové stahy; svaly uvnitř ductu se začnou stahovat, když se zvýší hladina kyslíku a sníží hladina prostaglandinů po odstranění placenty. Placenta totiž vylučuje hormon prostaglandin, jehož pokles vysílá signál pro ductus arteriosus, aby se zavřel. Svaly uvnitř ductus arteriosus se začnou stahovat, když se zvýší hladina kyslíku a sníží hladina prostaglandinu. To vše se odehraje v průběhu několika hodin.
Průběhem času se tedy ductus arteriosus bude čím dál více uzavírat, zmenšovat až nakonec za nějakou dobu zmizí otvor úplně. Celý proces začne v prvních hodinách života a anatomické uzavření probíhá do dvanáctého týdne. Ductus arteriosus kontrahuje už během porodu a s prvními vdechy se celý uzavírá díky vlivu bradykininu.

Uzávěr pupečních tepen a přesměrování krevního toku
Okysličená krev pak pokračuje do aorty a do periferních větví. Pupečníkové tepny, tvořené hladkým svalstvem, reagují na zvýšenou hladinu kyslíku a sníženou hladinu prostaglandinu stažením. V průběhu několika hodin se postupně uzavírají, čímž brání toku krve do jejich koncových částí. Nakonec nebudou vůbec průchozí. Krev samozřejmě stále proudí do jiných větvení, ale ta poslední část se uzavře úplně.
Mechanika prvního dechu a resorpce plicní tekutiny
Při průchodu porodními cestami dochází ke stlačení hrudníku, vypuzení plodové vody z nosu, úst a plic. Po průchodu porodními cestami se hrudník dítěte může rozepnout a dojde tak k prvnímu malému pasivnímu nádechu, dochází k rozvinutí plic a zahájení dýchání během několika sekund až minut. Při prvním vdechu je do plic plodu nasáto 40 až 80 ml vzduchu, tím se atelektatické plíce rozvinou a zároveň je plicní tepnou nasáta krev z pravé srdeční komory.
Během porodu stoupá koncentrace adrenalinu a díky tomu v plicích končí sekrece tekutiny a začíná její resorpce aktivací sodných kanálů na apikálním povrchu plicního epitelu. Postnatální expozice kyslíku zvyšuje sodíkový transport. Část tekutiny z plic je vymáčknuta tlakem vaginy během porodu; zbytková část fetální plicní tekutiny se resorbuje.
Okamžitá novorozenecká resuscitace a podpora dýchání
Po porodu je někdy nutné zajistit průchodnost dýchacích cest (vyčištění nebo odsátí dutiny ústní, nosu, ev. až odsátí z dýchacích cest při aspiraci smolky), taktilní stimulace (plácání po ploskách nohou, tření zad) nebo prodýchnutí ambuvakem. Umělé vdechy se většinou zahajují vzduchem (21 % kyslíku), dle stavu se pak zvyšuje podíl kyslíku až na 100 %. Pokud novorozenec nadále nemá spontánní dechovou činnost, intubuje se a „dýchá za něj přístroj“ - tzv. umělá plicní ventilace.
Pokud novorozenec dýchá, ale jeho dechová činnost je nedostatečná, je někdy vhodný tzv. CPAP (kdy přístroj jen pomáhá spontánní dechové činnosti dítěte a vhání mu vzduch do nosu a brání kolapsu plic). Dnes jsou ventilátory šetrnější a doba umělé plicní ventilace se zkracuje. Velmi často je třeba umístit dítě do inkubátoru, zajistit mu teplotní komfort a klid, s minimální manipulací do stabilizace stavu.
Resuscitace novorozence za pět minut!
Časová osa hlavních změn
- Minuty po porodu: provzdušnění plic, pokles plicního odporu, nárůst plicního průtoku, pokles tlaku v pravé komoře a předsíni, přitisknutí chlopně na foramen ovale a funkční uzavření.
- První hodiny: začátek stahů ductus arteriosus, kolaps a stažení pupečních tepen, pokračující resorpce plicní tekutiny a stabilizace dýchání.
- První dny: srážení krve v pupečníkové žíle a ductus venosus, postupné anatomické uzávěry cévních struktur.
- Týdny až týdny: anatomické uzavření ductus arteriosus do dvanáctého týdne, remodelace plicních cév a ztenčení jejich stěn.
Tabulka: stručný přehled hlavních oběhových změn po porodu
| Struktura | Funkční změna | Časový průběh |
|---|---|---|
| Pupeční cévy (aa. umbilicales, v. umbilicalis) | Srážení Whartonova rosolu, kolaps a uzávěr | Hodiny až dny |
| Ductus venosus | Uzávěr; krev proudí přes játra | Hodiny až dny |
| Plicní cévy | Dilatace, pokles PVR, zvýšený průtok krve plicemi | Sekundy až minuty |
| Foramen ovale | Funkční uzávěr přitisknutím chlopně | Minuty |
| Ductus arteriosus | Svalový stah vedoucí k uzávěru | Hodiny až týdny (anat. uzávěr do 12 týdnů) |
Klinické souvislosti a péče
V rámci péče o těhotenství a porod se centrem FETMED zabýváme komplexní problematikou fetální medicíny. Jedním z klíčových stavů, kterému věnujeme pozornost, je fetální tíseň. Tento kritický stav naznačuje, že plod nedostává dostatek kyslíku nebo je vystaven jiným formám stresu. Včasná identifikace a léčba jsou zásadní pro prevenci vážných komplikací u matky i dítěte.
Fetální tíseň se často projevuje abnormálními vzorci srdeční frekvence, sníženým pohybem plodu nebo abnormálními výsledky monitorování plodu. Cílem Dopplerovského vyšetření je zhodnotit funkci placenty a zjistit, zda plod nedostává nedostatečné množství živin a kyslíku. Pokud se situace zhoršuje, jediné řešení může být předčasný porod.
Vývoj plic a jeho význam pro perinatální adaptaci
Vývoj plic je kontinuální proces od embryonálního období přes fetální stádia až po postnatální maturaci alveolů a mikrovaskulatury. Plíce končí maturací plicní mikrovaskulatury a alveolarizací v časné dospělosti. Alveoly se začínají objevovat od 32. týdne gestace, většina vývoje alveolů však probíhá až po termínu porodu. Postnatálně dochází zejména ke zvětšování počtu alveolů; ve 4 letech je přítomen stejný počet alveolů jako u dospělých.
Proto může předčasný porod nebo poruchy vývoje plic vést k respiračním potížím a vyžadovat intenzivní péči a podporu dýchání.
Často pozorované stavy a jejich důsledky
Ductus arteriosus patens (neuzavření ductus arteriosus) je druhá nejčastější vrozená srdeční vada. Může být spojena s předčasným porodem, infekcí v prenatálním období nebo chromozomálními abnormalitami. Neléčený může vést k selhání srdce. Foramen ovale může přetrvávat částečně u části populace, ale u většiny novorozenců se funkčně uzavře během prvních minut až hodin.
Praktické důsledky pro péči o novorozence
Do porodu protéká plícemi přibližně 10 % krevního objemu; po porodu pak objem, který zajišťuje okysličení krve, proudí plicemi celý. Proto trvá i několik minut, než se miminko úplně zbarví do růžova. Proto je vhodná placentární transfúze (odklad přestřižení pupečníku), kdy se část krve z placenty přesune do plodu a poskytne mu krevní rezervu při prvních vdeších.
Pokud novorozenec po porodu dýchá potížně, je potřeba poskytnout okamžitou pomoc: zajistit průchodnost dýchacích cest, taktilní stimulaci, prodýchnutí ambuvakem, případně intubaci a umělou ventilaci. CPAP může pomoci u dětí s nedostatečnou spontánní dechovou činností. Inkubátor, stabilizace tělesné teploty a minimalizace manipulace jsou důležité pro stabilizaci stavu.
Další důležité informace pro rodiče
Během těhotenství je důležitá vyvážená strava, dostatek tekutin a pravidelný pohyb. Rizikové faktory jako alkohol, kouření nebo některé léky mohou ovlivnit vývoj plodu a zvyšují riziko komplikací včetně poruch plicního vývoje či fetální tísně. Pasivní kouření škodí dítěti stejně jako aktivní kouření.
Včasná diagnostika poruch placenty nebo fetální tísně pomocí ultrazvuku a Dopplerovského vyšetření umožňuje plánovat optimální péči a případně včasný porod ke snížení rizika poškození plodu.

Celý přechod z fetálního (intrauterinního) života na neonatální (extrauterinní) je provázen komplexními fyziologickými změnami, které se musí uskutečnit během krátké doby. Plod závislý na placentárním okysličování musí ihned po porodu samostatně dodávat okysličenou krev tkáním a regulovat celou řadu dějů, což zahrnuje provzdušnění plic, pokles plicní vaskulární rezistence, uzavření fetálních zkratek a přesměrování krevního toku.