Spermie a informacni kapacita bite informaci DNA: množství informace ve spermii

Spermie jsou samčí gamety. Jsou schopny konat aktivní pohyb a slouží k oplodnění samičí gamety - oocytu. Hlavička - na hmotu největší část spermie, obsahuje jádro s haploidní genetickou výbavou (n) a cytoplazmu. V přední části hlavičky je váček zvaný akrozom, který vznikl během spermatogeneze splynutím váčků Golgiho aparátu. Plní funkci lysozomu a slouží k rozrušení struktur obalujících oocyt (corona radiata a zona pellucida). Bičík - část spermie umožňující její pohyb. Obsahuje svazek mikrotubulů zakotvený v bazálním tělísku. Spermie se vyvíjí ze spermatogonií procesem spermatogeneze sestávajícím z meiotického dělení spermatogonie a následné diferenciace spermatidy (již haploidní buňky) až ve výslednou spermii. Tato diferenciace zahrnuje tvorbu akrozomu, kondenzaci a protažení jádra, vývoj bičíku a ztrátu většiny cytoplazmy. Celá spermatogeneze se odehrává v semenotvorných kanálcích testes. Ke schopnosti oplodnit vajíčko je nutná ještě tzv. kapacitace. K té dochází až v ženském pohlavním traktu. Do procesu kapacitace patří např. splynutí cytoplazmatické membrány v oblasti akrozomu s membránou akrozomu, což umožní po kontaktu spermie s oocytem snazší vylití akrozomálních enzymů.

Geneticka informace a chromozomy ve spermii

Problémem moderní doby je snižující se množství spermií v ejakulátu. Zatímco v roce 1938 byl standardní počet spermií na 1ml ejakulátu 120 milionů, dnes je to pouhých 25 milionů. Spermie obsahují genetickou informaci ve svém jádře. Buněčné jádro obsahuje nosič genetické informace - DNA zformovanou do podoby chromozomů. Každá buňka lidského těla obsahuje ve svém jádře 23 párů chromozomů. 22 párů autozomů a jeden gonozom určující pohlaví. Po splynutí oocytu se spermií tak vzniká buňka s plným počtem chromozomů. Na rozdíl od ostatních buněk těla se v jádře spermie nachází pouze 22 autozomů - vždy jeden chromozom z každého páru autozomů, a jeden gonozom, který se nazývá chromozom Y.

Vývoj spermií a hormonální regulace

Spermie vznikají a dozrávají ve varlatech a nadvarlatech. Varlata jsou tvořena tubulárním a intersticiálním kompartmentem. Tubulární kompartment obsahuje semenné kanálky, kde vznikají spermie. Intersticiální kompartment tvoří Leydigovy buňky produkující testosteron. Vývoj spermií trvá přibližně 3 měsíce a začíná v pubertě. Proces vývoje spermií je regulován třemi hormony - LH, FSH a testosteronem. LH stimuluje produkci testosteronu; FSH ovlivňuje zárodečný epitel a působí spolu s testosteronem na podporující buňky regulující vývoj spermií. Vyvinuté spermie procházejí skrz semenné kanálky do nadvarlat, kde získávají pohyblivost a schopnosti potřebné k oplodnění.

Kapacitace a odporúčané kroky oplodnění

Při orgasmu dochází ke svraštění prostaty a semenovodu, v důsledku čehož dochází k ejakulaci. Ejakulát obsahuje 10% spermií; zbytek tvoří seminální plazma bohatá na látky napomáhající pohybu spermií a jejich výživu. Pro dosažení úspěšného oplození je třeba, aby ejakulát obsahoval dostatečné množství kvalitních spermií. Vyšetření vzorku ejakulátu se nazývá spermiogram a patří mezi základní vyšetření muže podstupujícího léčbu neplodnosti.

Kapacitace a zajímavé pohledy na informacni kapacitu DNA ve spermii

Kompletní lidská DNA obsažená ve spermii nese informaci, která by se dala kvantifikovat jako digitální paměťové médium o kapacitě 37,5 MB. Pokud by ejakulátní dávka zdravého muže obsahovala asi 200 miliónů spermií, mohlo by jít o údajně 7 153 TB dat. Při délce ejakulace 3 sekundy by datový tok dosahoval ~19 073 Tbit/s. Tyto myšlenky bývají prezentovány jako zajímavé ilustrace potenciálu biologických datových nosičů. Jsou to však zvětšené a spíše sci-fi koncepce, které vycházejí z převzatých výpočtů a poznámek z různých zdrojů. DNA jako úložné médium a spermie jako datový nosič zůstávají v jádru úvah a vyžadují empirické ověření a zapojení technické režie (korekce chyb, orientační sekvence, metadata). Autoři uvádějí, že jedna báze může nést 2 bity informace, nicméně reálné záznamy v DNA vyžadují dodatečné technické režie, která snižuje „užitečnou kapacitu“ na přibližně 1 bit na bázi.

Srovnání kapacity DNA a množství dat v ejakulátu

  1. V běžném ejakulátu všechny spermie nesou identickou genetickou informaci, takže celková „dávka“ má objem dat shodný s jednou spermii - přibližně 0,8 GB.
  2. Představme si, že by bylo možné uměle syntetizovat DNA uvnitř spermií a každé spermii přiřadit jinou DNA sekvenci; každá spermie by byla datový nosič o objemu 0,8 GB.
  3. Při počtu spermií mezi 200-500 miliony by to znamenalo rozsah mezi 150 až 375 petabyty (miliony gigabytů).

Pro srovnání: Kongresová knihovna USA má objem kolem 74 terabajtů. Desítky miliard písniček, filmy v HD a data z milionů mobilních telefonů představují také ohromné datové množství. Z pohledu biologického ukládání dat ve spermii je to však údaj, který vyžaduje opatrnost kvůli skutečnosti, že technické režie významně snižují efektivní kapacitu. Fascinující je, že každá spermie nese dostatek informací k tomu, aby se zrodila nová lidská bytost. Ejakulace je tedy nejen biologický proces, ale i daná dávka údajů.

Zdroje a poznámky

text obsahuje citace a poznámky z více zdrojů, včetně článků Jiřího Junquiera a dalších autorů, a zmiňuje autorství Barbory Obrusníkové.

Infografika: Struktura spermie a míst kapacitace

GAMETOGENEZE - Spermatogeneze, oogeneze

tags: #spermie #informacni #kapacita