Placenta accreta je závažná komplikace těhotenství, kdy se placenta usazuje příliš hluboko do děložní stěny.
Místo aby se po porodu přirozeně oddělila, placenta pevně přilne k děložnímu svalu.
K placentě accreta dochází, když se placenta během těhotenství usadí příliš hluboko do děložní stěny.
Obvykle se placenta připojí k povrchové výstelce dělohy a po porodu se snadno oddělí.
Tento stav existuje ve spektru závažnosti.
Existují tři hlavní typy placenty accreta, z nichž každý představuje různé úrovně, jak hluboko placenta prorostla do děložní stěny.
Placenta percreta je nejzávažnější formou a vyžaduje nejkomplexnější chirurgické plánování.
Mnoho žen s placentou accreta během těhotenství nepociťuje zjevné příznaky.
Stav se často zjistí pomocí rutinních ultrazvukových vyšetření nebo jiných prenatálních testů.
Je důležité si uvědomit, že krvácení ve třetím trimestru může mít mnoho příčin a placenta accreta je pouze jednou z možností.
Placenta accreta se vyvíjí, když je normální bariéra mezi placentou a děložním svalem poškozena nebo chybí.
Kombinaci placenty previa a anamnézy císařských řezů značně zvyšuje riziko.
Měli byste okamžitě kontaktovat svého lékaře, pokud během těhotenství, zejména ve třetím trimestru, zaznamenáte jakékoli vaginální krvácení.
I když se vaše krvácení zdá být mírné, neváhejte zavolat svému lékaři.
Několik faktorů může zvýšit pravděpodobnost vzniku placenty accreta.
Mít jeden nebo více rizikových faktorů neznamená, že se u vás určité nevyvine placenta accreta.
Placenta accreta může vést k závažným komplikacím, primárně souvisejícím se silným krvácením během porodu.
I když tyto komplikace zní děsivě, pamatujte, že s řádným plánováním a péčí zkušeného lékařského týmu má většina žen s placentou accreta úspěšné výsledky.
Placenta accreta se obvykle diagnostikuje pomocí zobrazovacích testů během těhotenství.
Ttyto testy pomáhají lékařskému týmu určit typ a závažnost placenty accreta.
Léčba placenty accreta se zaměřuje na pečlivé načasování porodu a na to, aby byl k dispozici správný lékařský tým.
Plánovaný císařský řez mezi 34. a 36. týdnem u těhotenství s podezřením na placentu accreta.
V některých případech se váš lékařský tým může pokusit zachovat vaši dělohu pomocí specializovaných technik.
Pokud je však krvácení silné, může být nutná hysterektomie, aby se zachránil váš život.
Pokud vám byla diagnostikována placenta accreta, stává se péče o sebe ještě důležitější.
Váš lékař může doporučit upravenou úroveň aktivity nebo klidový režim v závislosti na vaší konkrétní situaci.
Dobrá příprava na schůzky pomáhá zajistit, abyste z času stráveného s vaším zdravotnickým týmem získali co nejvíce.
Neváhejte se zeptat svého zdravotnického týmu na cokoli, čemu nerozumíte.
Placenta accreta je závažná, ale zvládnutelná komplikace těhotenství, pokud je včas diagnostikována a léčena zkušeným lékařským týmem.
Nejdůležitější je úzká spolupráce s vaším zdravotnickým týmem při vypracování komplexního plánu pro váš porod.
Důvěřujte odborným znalostem svého lékařského týmu a neváhejte klást otázky nebo vyjadřovat obavy.
Vaginální porod se u placenty accreta obecně nedoporučuje kvůli vysokému riziku silného krvácení.
Ne všechny ženy s placentou accreta potřebují hysterektomii.
Váš lékařský tým se nejprve pokusí bezpečně porodit vaše dítě a odstranit placentu.
Pokud však nelze krvácení kontrolovat, může být nutná hysterektomie, aby se zachránil váš život.
Neexistuje žádný jistý způsob, jak placentě accreta předcházet, protože často souvisí s předchozími operacemi na děloze nebo jizvením.
Vaše dítě obvykle není placentou accreta přímo ovlivněno.
Hlavní obavou je načasování porodu, aby se vyvážil vývoj plic vašeho dítěte s rizikem krvácení.
Většina dětí narozených matkám s placentou accreta se má dobře, i když mohou potřebovat nějakou extra péči, pokud se narodí před 37.
Pokud byla vaše děloha během léčby zachována, budoucí těhotenství může být možné, ale budou považována za vysoce riziková.
Pokud jste potřebovali hysterektomii, nebudete moci v budoucnu otěhotnět.
Medical Disclaimer: This article is for informational purposes only and does not constitute medical advice. Always consult a qualified healthcare provider for diagnosis and treatment decisions.
Vrostlá placenta je komplikace, o které většina maminek nikdy neslyšela - a přitom je důležité o ní vědět, zejména pokud už máte za sebou císařský řez.
V tomto článku vám jednoduše a srozumitelně vysvětlíme, co to placenta accreta znamená, jaké jsou typy, rizika, možnosti léčby a na co se připravit.
V běžném těhotenství je placenta připojena k děložní stěně a po porodu se snadno oddělí.
U vrostlé placenty (placenta accreta) se ale část nebo celá placenta přichytí příliš hluboko, a může být obtížné ji bezpečně odstranit.
Placenta percreta: Nejzávažnější typ - placenta prorůstá celou stěnou dělohy a může zasáhnout i okolní orgány (např.
Nejčastěji pomocí ultrazvuku mezi 18. a 24. týdnem těhotenství, někdy doplněným o magnetickou rezonanci.
Většinou se doporučuje plánovaný císařský řez, často spojený s odstraněním dělohy.
Pokud máte podezření na vrostlou placentu nebo jste v rizikové skupině, neváhejte se obrátit na svého gynekologa nebo specializované pracoviště.

Současný management abnormálně invazivní placenty - placenta accreta/increta/percreta.
Jak citovat tento článek: Koucký M, Vráblíková H, Černý A, Calda P. Současný management abnormálně invazivní placenty - placenta accreta/increta/percreta. Actual Gyn.
Teprve v posledních letech se porodníci a gynekologové stále častěji setkávají s klinickými situacemi, které se tradičně v literatuře nazývaly placenta accreta, increta, percreta.
Incidence uvedených stavů stoupá až v posledních dekádách.
Ještě v 80. letech minulého století byly referovány případy placenta accreta s četností 1 na 2 510 těhotenství, v letech 1982-2002 to již bylo 1 na 533 těhotenství.
V současné době se v odborném písemnictví používají termíny „morbidně adherující placenta“ nebo také „abnormálně invazivní placenta (AIP)“.
Oba termíny souhrnně označují abnormální invazi trofoblastu, pro potřeby tohoto přehledu budeme dále v textu používat termín AIP a shrneme současné informace o etiologii, diagnostice a managementu AIP.

Obr. Patogeneze abnormálně invazivní placenty není přesně známá.
Předpokládá se, že invazi trofoblastu usnadňuje abnormální decidualizace.
Pod tímto pojmem si představujeme chybné formování deciduy, která buď úplně chybí, nebo je významně ztenčena.
Mohou za to buď anatomické podmínky, tj. placentace v dolním děložním segmentu, endocervixu nebo v děloze s vrozenou vadou, nebo díky předchozím chirurgickým zákrokům na děloze.
Mezi další nespecifické rizikové faktory patří multiparita a vyšší mateřský věk.
Jsou však i případy, kdy uvedené rizikové faktory nejsou zjevně přítomny.
Lze tedy spekulovat, že v určitém procentu případů jsou na úrovni deciduy nenormální podmínky pro adekvátní invazi trofoblastu.
Tuto hypotézu podporuje např. práce Schwede et al., která ukazuje zvýšené počty T regulačních lymfocytů v případech abnormálně invazivní placenty.
T regulační lymfocyty osídlují dělohu a zde je jejich normální počet klíčový pro toleranci a udržení těhotenství.
Mají supresorovou funkci a tlumí celou řadu buněčných linií.
Jejich snížené hodnoty byly popsány v souvislosti s potratem, předčasným porodem a preeklampsií.
Jejich zvýšené hodnoty na úrovni placent jsou dávány do souvislosti s abnormální invazí trofoblastu.
Dle dostupných poznatků je k normálnímu formování placenty potřeba přítomnost adekvátního množství a správná funkce různých imunokompetentních buněk v decidui, především T regulačních lymfocytů.
Jejich nadměrný počet a tedy i vyšší suprese mateřské cytotoxické imunity má zřejmě za důsledek nekontrolovanou invazi trofoblastu.
Obr. Těhotenství u AIP probíhá většinou asymptomaticky.
U těhotných s výše uvedenými rizikovými faktory lze ultrazvukovým vyšetřením vyjádřit podezření na AIP.
Ultrazvuková diagnostiku AIP představuje v současnosti nejspolehlivější dostupnou metodu.
Rozsáhlá metaanalýza prokázala bezmála 91% senzitivitu a 96% specifitu ultrazvukového vyšetření AIP.
Za ultrazvukové nálezy typické pro přítomnost abnormálně invazivní placenty jsou ve II. a III. trimestru:
- Ztráta nebo přerušovaná linie mezi dělohou a močovým měchýřem, často s prominencí stěny děložní.
- Hypervaskularizace rozhraní mezi serózou dělohy a stěnou močového měchýře.
Pro upřesnění diagnostiky lze využít volumové ultrazvukové zobrazení a kolor Doppler.
Collins et al. se snažili standardizovat ultrazvuková vyšetření k lepšímu porozumění a interpretaci.

MRI má srovnatelnou senzitivitu, avšak nižší specificitu a jeho obecná role v diagnostice AIP je doplňková.
Metodou první volby by mělo být ultrazvukové posouzení případné invaze trofoblastu.
Pro upřesnění diagnostiky lze využít MRI v případech nejasností nebo podezření na invazi do okolních tkání.
U gestací s podezřením na AIP by měla být diskuse o léčebném postupu zaznamenána do lékařské dokumentace.

Potenciální potřeba masivní transfuze krevních derivátů by měla být zajištěna před operací.
Pacientky podstupující císařský řez s hysterektomií ztrácejí během operace průměrně 3-5 litrů krve.
Operační zákrok při placenta percreta často vyžaduje převod většího počtu krevních derivátů.
Pokud má pacientka vzácnou krevní skupinu, je třeba dát krevní bance čas na zajištění potřebných derivátů.
Rekombinantní factor VIIa může být použit v zastavení koagulopatie, ale je drahý a vyžaduje povolení.
U vybraných pacientek může být zapotřebí podat erytropoetin a železo preoperativně.
Předoperační hemodiluce a cell saver mohou snížit krevní ztráty během operace.
V porodnictví lze cell saver použít po dvojitém výplachu dutiny břišní po porodu.
V některých případech je vhodné zvolit celkovou endotracheální anestézii pro zajištění komplexního řízení operace.
Je nutné plánovat a koordinovat postup s anesteziologickým týmem a zvážit možné redukční opatření krvácení.
U placenty percreta je třeba sledovat i močový měchýř a zvážit cystotomii a ureterové stenty.
Dispozice multidisciplinárního týmu zahrnuje porodníka, anesteziologa, neonatologa a případně urologa či vaskulárního chirurga.
Kombinovaný operační a katetrizační přístup může snižovat krevní ztrátu, ale nese rizika.
Podmínkou pro konzervativní ošetření je lokalizace invaze a úvaha nad budoucími reprodukčními plány.
Pokud dojde k invazi do velkých cév či močového měchýře, zapojuje se specialista na onkogynekologii, urologii a vaskulární chirurgii.
V jedné studii bylo více než 10 % novorozenců před 37. týdnem a perinatální mortalita kolem 1 %.
Pokud má pacientka podezření na placenta accreta nebo percreta a je stabilní, porod se plánuje kolem 36.-37. týdne.
Antenatální aplikace steroidů je indikovaná, pokud očekáváme, že těhotenství nedojde k 34. týdnu.
Obecně se snažíme vyhnout amniocentéze kvůli možnosti vyvolání kontrakcí.
Pokud dojde k akutnímu porodu kvůli krvácení, může být nutný resuscitační zásah pro novorozence.
Placenta praevia a další komplikace mohou vyžadovat konkrétní plánování porodu a hospitalizaci.

Placenta praevia znamená uložené placenta v dolním děložním segmentu a její rizika spojená s porodem.
Rh negativním pacientkám se po krvácení aplikuje anti-D imunoglobulin.
Vasa praevia jsou abnormálně probíhající fetální cévy volně uloženy v plodových obalech a hrozí život plodu během ruptury plodových obalů.
Diagnostika placenty accreta/increta/percreta zahrnuje ultrazvuk a MR v případě nejasností.
Porod u pacientky s placenta accreta vyžaduje mezioborovou spolupráci a pečlivé plánování.
Pacientka musí být předem informována o rizicích, včetně možnosti hysterektomie.
Radikálním postupem je provedení císařského řezu s následnou hysterektomií.
Konzervativní postupy zahrnují císařský řez s odstraněním placenty a ponecháním dělohy v in situ u některých pacientek.
- První krok: co nejpřesnější posouzení invaze trofoblastu.
- Pokud není podezření na prorůstání do močového měchýře, spolupracuje tým s onkogynekologem.
- Při podezření na prorůstání do močového měchýře se používají ureterální stenty a cystotomie.
- Hybridní sály a intervenční radiologie mohou snížit krvácení při složitých případech.
Pokud se invaze týká velkých cév, močového měchýře nebo střeva, je nutná spolupráce s více specialisty.
V některých případech se volí radikální řešení bez ohledu na budoucí reprodukční plány.
Naši pacientky mohou očekávat multidisciplinární konzilium a informovaný souhlas s navrhovaným řešením.
Cílem je minimalizovat krevní ztrátu a bezpečně zvládnout situaci.
V současnosti jsou používány dva postupy: čistě chirurgické řešení a kombinace operace s balonkovou okluzí vnitřních ilických arterií.
Čistě chirurgický postup je vhodný, když invaze je omezená a zkušený operatér je k dispozici.
Ballonové okluze vede ke snížení průtoku a krvácení během operace.
Po vybavení plodu je placenta ponechána in situ a provádí se hysterektomie.
V případě fokální invaze trofoblastu je možné konzervativní ošetření za podmínek, že žena neplánuje další těhotenství.
Nabízí se i riziko opakovaného krvácení či nutnosti následné hysterektomie.

Placenta accreta, increta a percreta zvyšují riziko předčasného porodu a krevních ztrát po porodu.
Mezi rizikové faktory patří předchozí operace na děloze, placenta previa, multiparita a vyšší věk matky.
Incidence placenta accreta stoupá s počtem předchozích císařských řezů.
Včasná diagnóza a dobře koordinovaný plán porodu s zkušeným týmem zvyšují šanci na bezpečný výsledek.
Placenta accreta vyžaduje pečlivé plánování porodu a možné hysterektomie v případě neschopnosti kontrolovat krvácení.
Placenta accreta může vést k život ohrožujícím krvácením, ARDS a dalším komplikacím.
Včasná komunikace s lékařem a plánování péče během těhotenství jsou klíčové pro minimalizaci rizik.