Spanělská porodni baba, instagram profil porodni asistentka a blog: historie, současnost a vizuální přehled

Babictví či babení patří mezi nejstarší zdravotnické obory. V češtině je název odvozen ze slovesa babiti - roditi. Vykonavatelka povolání je pak nazývána porodní bába či porodní babička. V současnosti užívaný název porodní asistence, resp. porodní asistentka se prosadil až relativně nedávno.

Historie babictví a prvotní organizace péče

Porodní báby jsou poprvé doloženy ze staroegyptských papyrů jako samostatné povolání, kterému se věnovaly výhradně ženy. Nejstarší z těchto papyrů, tzv. Ebersův papyrus, se datuje do roku 1900 až 1600 př. n. l. Jak v Egyptě, tak v Mezopotámii, či také ve starověké Číně šlo o povolání výhradně ženské.

Mužští lékaři se porodem a jeho komplikacemi zabývali poprvé ve starověkém Řecku. Lékařské vzdělání ve středověku vycházelo zejména z děl starověkých autorů, jako byl Galén, Hippokrates či Aristoteles. Bylo vyučováno na univerzitách, které zažily velký rozmach od 14. století. Ze studia na univerzitě však byly ženy z drtivé většiny vyloučeny, zároveň klasičtí autoři nevěnovali situaci žen a jejich problémům dostatečnou pozornost.

Porodní báby tak působily většinou neorganizovaně, samostatně a na základě informací, které se předávaly ústně mezi jednotlivými porodními bábami. Trochu odlišná situace byla v Německu či v Belgii, kde od 15. století byly porodním bábám vydávány certifikáty potvrzující jejich působení v dané živnosti. Ve venkovských oblastech ale porodní báby působily zcela neorganizované a úroveň poskytované péče byla mnohdy dosti nízká.

Slavné osobnosti a veřejné uznání

Několik porodních báb získalo velký věhlas a pak byly jejich služby využívány též královskými rodinami. Kroniky zaznamenávají např. jméno Bourgot L'Obliere (Bourgot L’Oblière), která pečovala v 15. století. Pokud dítě, matka či oba při porodu zemřeli, pak byla porodní bába ohrožena možností obvinění z čarodějnictví. Tato obvinění a perzekuce některých porodních bab se objevily v 15. století a pokračovaly i ve 16. století.

Profesní napětí a formalizace vzdělání

V 18. století postupně narůstalo napětí mezi lékaři a porodními bábami. V některých zemích, např. ve Spojených státech či v Kanadě, byla výrazná snaha dokonce o zajištění právního monopolu porodnické péče pouze lékaři. V severní a východní Evropě dokázali lékaři a porodní báby lépe spolupracovat; v carském Rusku například fungovala škola pro porodní asistentky již od roku 1811 jako součást univerzity v estonském Dorpatu.

Zajímavá je též souvislost s výskytem horečky omladnic, resp. poporodní horečky, která mohla vést až ke smrti rodičky. Jak pozoroval v roce 1846 Jakub Ignác Semmelweis ve vídeňské porodnici, úmrtnost rodiček byla podstatně vyšší, pokud na oddělení působili studenti medicíny. Pokud na oddělení byly pouze porodní asistentky, úmrtnost byla významně nižší. Semmelweis vyslovil hypotézu, že k onemocnění dochází kvůli tomu, že studenti přicházeli na oddělení často z pitevny a nemyli si ruce. Poté, co Semmelweis zavedl povinné mytí rukou chlorovým vápnem, úmrtnost významně poklesla. Tehdy však ještě neexistovala teorie mikrobiálního přenosu infekce, a tak po Semmelweisově odchodu z porodnice bylo od této praxe upuštěno a úmrtnost opět vzrostla.

Moderní období a současná praxe

V dnešní době se profese porodních asistentek vnímá různě. I když v moderní společnosti roste uznání významu péče o těhotné, často je profese stále podhodnocována. V ČR je patrný postoj, že role porodních asistentek je nedostatečně sociálně uznávána a profesionalita péče vyžaduje širší společenské povědomí.

Na našem území v historii nenajdeme příliš známých jmen porodních bab, ale to vůbec neznamená, že by tu nebyly kvalitní porodní báby. Angelique se narodila do vlivné lékařské rodiny a měla tak skvělý přístup ke vzdělání.

V roce 1743 byl povýšen společenský i odborný statut chirurgů, jenž byli všichni muži a zakázali výuku ženským porodním bábám. Chtěli tento obor ovládnout sami a to zejména z pohledu čistě chirurgického. Toto se hrubě nelíbilo právě madam De Coudray a výrazně proti zákazu vzdělávání porodních bab brojila. Organizovala k podpisu nesouhlasu s tímto zřízením petici. Povedlo se jí situaci zvrátit a sama se stala hlavní porodní asistentkou ve významné evropské porodnici Hotel Dieu. Sám král Ludvík XV. tuto porodní asistentku velmi obdivoval a uznával.

V letech 1760-1783 cestovala tato porodní asistentka po celé Francii a učila umění porodnické zejména chudé rolnické ženy. Její kurz trval 6 dní v týdnu po dobu dvou měsíců došlo i ke tréninku na porodnickém torzu, které sama sestrojila. Jednalo se o první porodnické torzo, trenažér životní velikosti. Tento model byl vyroben z odolné látky a údajně vycpán i živými kostmi. Kromě ženské pánve a dělohy torzo obsahovalo i životní velikost plodu ve stádiu termínu porodu, placentu, pupečník a obaly. Její odkaz vzdělanosti, odhodlání a podpory babictví je dodnes fascinující. Jako podporovatelka krále Ludvíka XV.

Instagram a blog: moderní způsob sdílení praxe

Ačkoliv historické prameny popisují vzdělávání a praxi babiček v minulosti, dnes se mnoho porodních asistentek a porodních bab snaží prostřednictvím sociálních sítí, zejména Instagramu, sdílet informace o prenatální péči, porodu a poporodní péči.

Porodní asistentky vytvářejí blogy a profily, kde popisují vlastní zkušenosti z průběhu těhotenství, porodu a péče po porodu. Tyto kanály poskytují veřejnosti názory z praxe, tipy pro zdravý životní styl během těhotenství a inspiraci pro rodiny právě očekávající dítě.

  1. Historie babictví napříč kulturami a stoletími ukazuje význam kolaborace s lékařskou komunitou a rostoucí profesionalizaci péče.
  2. Semmelweisovo poznání o infekcích a rukou vylepšilo péči, ačkoli mikrobiální teorie přišla později; není to jen o technice, ale i o kultuře zdravotní péče.
  3. Současné profese zahrnují širokou škálu činností od prenatální péče až po poporodní edukaci a podporu rodiny.
Infografika: vývoj profese porodní asistence od starověku po současnost

tags: #spanelska #porodni #baba #instagram