Porodnická péče představuje klíčovou složku zdravotních systémů všech vyspělých zemí. Zajišťuje nejen bezpečné vedení těhotenství a porodu, ale má i zásadní vliv na dlouhodobé zdraví matek a novorozenců. Ve Spojených státech amerických však v posledním desetiletí dochází k postupnému, ale dramatickému úbytku porodnických služeb v regionech mimo velká města. Fenomén „rural maternity care desert“ se stal běžným termínem v odborné literatuře i v legislativní praxi. Dle údajů American Hospital Association bylo od roku 2010 uzavřeno více než 250 porodnických oddělení v menších nemocnicích. Podíl venkovských okresů s dostupnou porodnicí klesl z 49 % v roce 2010 na 41,2 % v roce 2022 (Adashi et al., 2025). Téměř 60 % venkovských okresů tak dnes postrádá místní porodnici.
V USA je zdravotní péče organizována jako tržní systém, bez plošného veřejného pojištění. To vytváří prostředí, kde menší zdravotnická zařízení, zejména na venkově, nemají ekonomickou motivaci udržet ztrátová oddělení. Z těchto důvodů došlo v poslední dekádě k rychlému útlumu porodnických oddělení, zejména v tzv. „maternal care deserts“ - oblastech, kde je porodnická péče zcela nedostupná nebo extrémně vzdálená. Například v Severní Dakotě je již 79 % venkovských nemocnic bez porodnického oddělení, v Louisianě 75 % a ve Západní Virginii 74 %. Federální vláda USA na tento stav reagovala strategií White House Blueprint for Addressing the Maternal Health Crisis (2022), která zahrnuje miliardové investice do systémové změny, včetně podpory programů jako RMOMS (Rural Maternity and Obstetrics Management Strategies), vzdělávání personálu, komunitní péče a rozvoje telemedicíny. Při úvahách o dostupnosti porodnické péče je užitečné podívat se na státy podobné velikosti jako Česká republika. Přes nízký počet porodnic zůstává dostupnost vysoká díky výborné dopravní síti a možnosti ambulantních služeb v těhotenství a šestinedělí.
Česká republika na rozdíl od USA disponuje veřejným zdravotním pojištěním a centralizovanějším zdravotnickým systémem, ale některé trendy mohou naznačovat možné riziko postupné eroze regionální porodnické péče, zejména v periferních a strukturálně postižených oblastech. Zpomalení výstavby dopravní infrastruktury v uplynulých dekádách mělo přímý dopad na zdravotní dostupnost v regionech. Zatímco v jiných evropských zemích umožňuje kvalitní silniční síť koncentrovat porodní péči do větších center, v Česku je v některých krajích nutné udržet menší porodnice z důvodu nedostatečné dosažitelnosti. Současná vláda sice zahájila historicky nejvíce stavebních úseků, prvně v historii více než 250 km dálnic a silnic I. třídy, ale tyto změny přijdou příliš pozdě pro aktuální rozhodování o síti porodnických zařízení. V roce 2022 se v ČR uskutečnilo přibližně 90 500 porodů, z nichž většina probíhala ve standardních porodnicích (ÚZIS, 2023). Dle dat ÚZIS má dnes 94 % žen dojezd do porodnice kratší než 30 minut, avšak tento údaj skrývá výrazné regionální rozdíly. Další ohroženou skupinou jsou ženy ze sociálně znevýhodněného prostředí - bez dopravního prostředku, s malou podporou partnera nebo rodiny, nebo ženy migrující mezi regiony.
Vzhledem k malé rozloze České republiky a poměrně husté síti porodnických zařízení by dostatečně kvalitní dopravní infrastruktura mohla být významnou součástí řešení dostupnosti péče i při možné centralizaci. V USA je situace dramaticky odlišná, zejména v oblastech s nízkou hustotou osídlení, kde může být porodnice vzdálená více než 150 km, což může být problémové při akutních komplikacích.
Centralizace porodnické péče přináší jak výhody (zvýšení odbornosti, ekonomická efektivita), tak i rizika (ztráta dostupnosti, nárůst intervencí, omezení volby rodičky).
Porodnická péče je unikátní v tom, že propojuje nejcitlivější biologické procesy se systémovými, sociálními a logistickými strukturami zdravotnictví. Zkušenosti Spojených států amerických nám poskytují důležité varování: útlum regionálních porodnických služeb vede k nárůstu zdravotních rizik a sociálních nerovností. Vzhledem k vývoji v USA a podobným trendům v evropském prostoru doporučujeme: Stát by se měl soustředit na urychlené dobudování zanedbané dopravní infrastruktury. Nezavádět centralizaci „shora“ bez regionální analýzy a kompenzace. Zachovat síť porodnických zařízení v regionech, zejména v okrajových a strukturálně postižených oblastech.
Jsou potřeby a přání žen brány v potaz v momentu, když rodí? Co nám míra respektu rodícím ženám a jejich tělům říká o kvalitě zdravotní péče a stavu lidských práv v Česku? Porodnictví představuje oblast, kde tělesnost a intimita silně ovlivňuje hodnocení kvality poskytované zdravotní péče. Intimní zkušenost porodu často stojí v rozporu s poskytovanou lékařskou intervencí, čímž se vynořuje otázka, do jaké míry jsou tělesné potřeby brány v potaz jako forma expertizy při vytváření zdravotních politik. V Česku je porodnická a perinatální zdravotní péče hrazená ze zdravotního pojištění poskytována pouze v porodnicích. Ženy mají tedy volbu mezi porodnicemi, nemohou si však zcela svobodně vybrat porod mimo lékařské zařízení. Zařízení vedená pouze porodními asistentkami neexistují a komunitní porodní asistentky, které pomáhají při porodu mimo nemocnici, fungují v pololegálních podmínkách. České zdravotnictví je tak charakteristické přístupem k porodu jako k nemoci a nadužíváním lékařských intervencí. Prioritou porodnic je efektivita porodu a potřeby matek a jejich volby jsou často upozaděny. V důsledku vysoké medicinace porodů probíhá v Česku velmi vyhrocená debata o podobě porodní péče. Proti sobě stojí zástupci porodnické a gynekologické lobby a neziskových organizací lobujících za přirozený porod pokud možno bez zásahu.

Ve videu přiloženém níže se ukazuje propastný rozdíl mezi potřebami matek, doporučeními Světové zdravotnické organizace v oblasti přirozeného porodu a fungováním porodnického systému v Česku. Video vzniklo v rámci výzkumného projektu Role intimity v české kontroverzi ohledně domácích porodů a mapuje expertní stanoviska, dokumenty a zkušenosti rodiček a rodičů. Zabývá se otázkou, kdo je považován za legitimního experta při formování politik péče o porod a jaké vědění je uznáváno.
Případné omezení počtu porodnic by podle některých odborníků znamenalo nejen delší dojezdové časy rodiček, ale také zhoršení dostupnosti akutní gynekologické péče a komplikace pro ženy z hůře dostupných oblastí. Případná centralizace by mohla vést k nárůstu porodů mimo zdravotnická zařízení a snížit podíl žen, které mohou rodit v bezpečném prostředí. Primářové a mluvčí nemocnic upozorňují na to, že porodnická péče nepokrývá jen samotný porod, ale zajišťuje péči ženám v široké škále období a regionů.
- Podrobná regionální dostupnost a dopravní infrastruktura hrají klíčovou roli v dostupnosti péče.
- Centralizace může zvyšovat specializaci, ale i riziko ztráty volby a dostupnosti.
- Diskuse o budoucí podobě české porodnické péče vyžaduje vyvažování potřeb matek a praktických možností systému.
Odborní názor ukazuje, že cílem není plošné rušení menších porodnic, ale nastavení jasných personálních, organizačních a kvalitativních kritérií, která jednotlivá pracoviště splňují. Debata vychází z reality, že porodnická péče je propojena s širokým spektrem zdravotnických a sociálních faktorů a že jakákoli změna musí zohledňovat dopravní dostupnost, regionální charakteristiky a alternativy péče pro ženy v různých regionech.
Klíčové poznámky a doporučení
- Vzdělávat a investovat do dopravní infrastruktury tak, aby byla dostupnost péče zachována i při případné centralizaci.
- Nenavyšovat centralizaci shora bez regionální analýzy a kompenzací pro sociálně znevýhodněné ženy.
- Zachovat existující síť porodnických zařízení, zejména v okrajových a strukturálně postižených oblastech.
- Podporovat a respektovat preference rodících žen a jejich těla v kontextu mezinárodních doporučení OMS a relevantních studií.
- Vnímat porodnickou péči jako součást širšího systému zdravotní péče a lidských práv, nikoli jen jako medicínský akt.

Česká zdravotní politika by měla pokračovat ve vytváření flexibilních modelů péče, které umožní bezpečný porod jak v tradičních porodnicích, tak při nutnosti ambulantní péče či podpory mimo zařízení. Kombinace udržení husté sítě, investic do dopravní infrastruktury a rozvoje telemedicíny a komunitní péče může posílit dostupnost i při možných změnách v centralizaci.