Silonová pouzdra, dětská postýlka a historie fotografií vzory materiálů v kontextu 20. století

Zámek čp. Vynález silonu je obvykle datován rokem 1947. Jeho autor Otto Wichterle navázal na výzkumy amerických vědců, kteří již ve 30. letech 20. století vyrobili první syntetické vlákno, později známé jako nylon. Toto označení je původně obchodní značkou, která postupně zobecněla na označení celého produktu. Podobný osud potkal i "české" umělé vlákno, obchodní značka silon se vžila a používá se dodnes.

Název byl v podstatě marketingovým tahem, nápadně připomínal tehdy známější americký nylon. I v dalších zemích se rozmohly polyamidové materiály. V Německu se obdobně vyráběl materiál perlon (západní Německo) a dederon (NDR). Silon byl původně luxusním materiálem. Dříve hojně užívané hedvábí vytlačil jako surovina pro punčochářské výrobky. Největší oblibě se těšil v 50. letech. Vyráběla se z něj kromě punčoch i řada jiných výrobků, spodní prádlo i svrchní oděvy.

infografika_1_silon_vlákno

Silon se málo mačká, je pevný, dobře se barví, rychle se suší. Silon se zdál být velice univerzální v užití. Nicméně se brzy ukázalo, že svou neprodyšností dokáže způsobit i řadu kožních problémů. Tyto souvislosti však byly popírány. I přesto byly silonové výrobky vysoce módní, a proto i žádané. Dále se užíval v kombinaci s tradičními materiály, např. bavlnou, díky jeho pružnosti se jím zesilovaly např. paty a špičky.

I u silonového zboží se projevovaly nedostatky plánovaného hospodářství. Snad každá žena toužila po punčochách se švem, které byly v 50. letech vysoce módní. Dovozové zboží však nemohlo pokrýt poptávku a místní textilky zase nebyly schopné pružně reagovat na aktuálně panující módu. Není tedy divu, že, než se punčochy se švem dostaly do plánu výroby, přestaly být téměř módní. Tuto situaci zhoršila ještě skutečnost, že v létě ženy přestávaly punčochy nosit vůbec, dosud nebylo myslitelné, aby se dáma bez ohledu na počasí objevila bez punčoch. Skoro celou první polovinu 50. let 20. století se u nás silon používal výhradně pro výrobu punčochového zboží. Jako první začal jiné než punčochové zboží ze silonu vyrábět Jitex Písek.

Pronikl tak i do běžného denního šatníku - vedle košile a halenek se objevily i pláště, šátky, rukavice či šaty, dokonce i společenské. Silon se vyráběl ve všech možných druzích materiálů a zpracování, oblíbený byl krepsilon i silonové šatovky s tištěnými vzory. Velice módní byly výrazné barvy. Popularita silonu se přetrvávala i v následujících desetiletích. V 60. letech se hitem stal tzv. šusťák, plášť do deštivého počasí, který díky povrchové úpravě neprofouknul ani nepromokl. Originální plášť z polyamidu se začal vyrábět v Itálii, u nás byl tedy zpočátku k dostání pouze v Tuzexu. V pánském šatníku se těšily oblibě košile ze silonu, tato móda vydržela do poloviny 60. let. Poté se rozšířily košile ze směsových materiálů.

Na konci šedesátých let se pak výroba punčoch začala přeorientovávat na výrobu punčocháčů, které byly najednou požadovány v souvislosti s měnící se módou. Masivně se zkracovaly sukně, pod nimiž byly podvazky a punčochy vidět. Úplně však výroba punčoch a punčochového zboží nezanikla nikdy.

Historie dětských postýlek a postýlky z hlediska materiálů a designu

Postýlka je součástí lidské kultury již od dávných dob; z antických i středověkých časů pocházejí drobné ukázky kolébek a postýlek. V Etnografickém muzeu ve Vídni je šestinohá postýlka z roku 1737. Již v 17. století se začaly zhotovovat dřevěné postýlky v několika velikostech, s vertikálně upevněnými soustruženými tyčkami nebo laťkami, podobné dnešním. Pro děti různých věkových skupin byly vyráběny postýlky rozdílných velikostí se zábranami proti pádu.

Na začátku 20. století se bezpečnost dětí stala jedním z klíčových témat. Ležení v mokru měla zabránit speciální matrace z pryže vynalezená p. Kleemanem a patentovaná v r. 1881 ve Francii, Německu, Belgii a Rakousku. Tvůrci současných dětských kolébek a postýlek normy a nařízení musí znát a pro zajištění bezpečnosti dětí respektovat. Dětské kolébky a postýlky a to nejen domácí, ale i nemocniční, jsou v naší době naprosto samozřejmostí.

V antice a středověku se používaly různá řešení - kolébky s bočním pohupováním, skluzné a skladné modely, postýlky v prádelníku, kolébky zavěšené na stěně. O tom svědčí zápisy synodu ve Wormsu 868 a další prameny. Postele dnes bývají z dřeva a oceli; nejčastější velikost pro ložnou plochu je 90 × 200 cm, ale existují i 80, 140, 160, 180 cm; dětské postýlky bývají menší, kolem 80 × 140 cm. Místo pod postelí je často využíván jako úložný prostor; pro větrání je důležité, aby horní plocha matrace byla ve výšce kolem 45 cm nad zemí.

obrazek_detske_postylky_historie

Obecně lze říci, že dětská postýlka by měla mít pevnou konstrukci, zábrany proti pádu a možnost polohování roštu či matrace. V některých kulturách se dětská postýlka vyřešila tak, že dítě spalo v lůně s matkou; ale dříve byly vzory jako kolébky a postýlky spojovány s potřebou zajištění bezpečnosti a tepla. V moderní době se klade důraz na standardy a normy, které zajišťují bezpečnost a hygienu pro děti i rodiče.

Současné využití historie vzorů a materiálů v designu dětských produktů

Průvodce historií ukazuje, jak se vzory a tiskové techniky promítly do dětských dek, povlečení a doplňků - od krepsilonu až po silonové textilie a jejich vzory. Dnes se pravidelně objevují vzory inspirované retro styly, které spojují moderní materiály s nostalgia po minulosti. Vzory a textilie z dětských kreseb, které se převedou na látky a potisky, tvoří součást projektů rodičovských podnikatelů a malých firem, jako je Janillu Design. Tato synergie ukazuje, jak dětská kresba může podpořit kreativitu a sebevědomí dítěte i rodiny.

schematicke_zobrazeni_postylky

Reálné příběhy a současné projekty

Autorka výstavy: Mgr. Svou první deku vyrobila Jana Valášková z obrázků svého nejstaršího syna. „Synova diagnóza lehké poruchy autistického spektra s sebou nese určitá specifika, je hodně vynalézavý a tvořivý. Miluje vláčky, což se hodně promítá do jeho malování. Tak jsem vzala pár obrázků, sestavila z nich vzor, nechala vytisknout a ušila první deku,“ popisuje.

Ke vzorům se postupně dostaly další výrobky - oblečení pro děti, povlečení, polštářek a běhoun na stůl. „Na celém konceptu mám nejraději to, když dítě namaluje obrázek a já z toho udělám hmatatelný předmět. Obrázky tak nekončí jen v šuplíku nebo v koši. Zároveň může výrobek podpořit sebevědomí dítěte a chuť být dál kreativní.“

Valášková plánuje rozšířit nabídku o látky s vlastním potiskem pro švadlenky, které hledají něco originálního. Gastronomicky zacílené akce či komunitní prodejní kanály mohou pomáhat šířit povědomí o vzpomínkových dekách a dalších produktech. Tvorba probíhá postupně a s péčí o detaily, aby vznikl unikátní produkt, který připomíná kresby dítěte a zároveň je užitečný.

janillu_design_deky

Technická poznámka o dětských postýlkách a bezpečnosti

Bezpečnost dětí a normy se vyvíjejí. Kolébky a postýlky by měly mít dostatečné zábrany, být vyrobeny z bezpečných materiálů a splňovat aktuální normy. Lékaři varují před riziky pádů a mikrotraumat způsobených nárazem či špatným upevněním. Příběhy a muzeální expozice ukazují, jak se pohyb postýlek a kolébek vyvíjel od jednoduchých konstrukcí po moderní interoperabilní systémy, které zohledňují ergonomii, ventilaci a hygienu.

Velikost ložné plochy 90 × 200 cm (běžná), dětské postýlky 80 × 140 cm

Metaforické shrnutí vývoje

Historie ukazuje kontinuitu od kolébek a postýlek z dávných časů po moderní techniky a design. Z bezpečnostních a estetických důvodů se měnily vzory, materiály a způsoby údržby - od proutí a dřeva až po syntetické vlákna a moderní tkaniny.

tags: #silonova #pouzdra #detska #postylka #1970