Buďte svému dítěti oporou při překonávání životních období vyžaduje, abyste si jako rodiče věřili. Máme pro vás pár užitečných tipů, jak se připravit na „dudlíkové odvykání“.
Základní princip: dudlík jako uklidnění a jeho odvykání
Utišení miminka prostřednictvím dudlíku je naprosto přirozené. Některá si na něj ale zvyknou a nechtějí se s ním jen tak rozloučit. I když se vám zdá, že toto období nikdy neskončí, nemusíte si zoufat. Je dokázáno, že i když nebudete podnikat žádné kroky, vaše miminko nakonec dudlík samo přestane vyžadovat. Pokud máte přesto obavy, jestli je s jeho vývojem vše v pořádku, poraďte se se svým dětským lékařem.
Malé krůčky k nalezení správné cesty
Cest k zbavení se dudlíku existuje spousta a všechny mohou vést k úspěšnému konci. Mnoho rodičů nakonec zjistilo, že odstavení bylo mnohem jednodušší, než si původně mysleli. Klíčem k úspěchu je nalezení správného přístupu s ohledem na věk, vývojovou fázi a povahu miminka.
Ten pravý čas
Když každé završené období vývoje vašeho dítěte se vás jako rodiče přímo dotýká, je normální cítit se potom trochu smutně. Uvažte, jestli pro odvykání od dudlíku nastal již ten pravý čas. Určitě není žádoucí nejen s ohledem na dítě začínat tento někdy stresující proces například během rodinné sešlosti. Pobavte se o tom s přáteli či příbuznými, kteří mají podobné zkušenosti za sebou.
Buďte hraví
Batolata reagují na změny lépe, když jsou podávány zábavnou formou. Využití příběhu, obrázků a legrace zvýší pozornost miminka. Využijte dětské představivosti a zkuste zapojit vizuální prvky (panenky, obrázky, barvy) a sluchové vjemy (říkanky, písničky, pohádky). Příběh Chlupa, Hupa a Luny je skvělým příkladem říkanky, která napomáhá rozvoji jazykových dovedností a představivosti. Dítě si díky němu navíc „ztrátu“ dudlíku spojí s pozitivními emocemi.
Zapojte emoce
Každé miminko je jiné. Pro některá je proces odvykání úplnou hračkou, jiná prožívají tuto změnu spíše negativně a emocionálně. Pokud je miminko smutné a nechce se dudlíku vzdát, vciťte se do jeho situace a zkuste mu vysvětlit důvody svého rozhodnutí. Například „Vím, že se ti po dudlíku stýská, co takhle pořádné objetí?“ a „Dudlík je přeci pro miminka a ty už jsi velký kluk/holka.“ Soustavně dávejte najevo, že rozumíte jeho pocitům a poté použijte logický argument, proč už dudlík nepotřebuje.
Dejte dítěti více prostoru
Chudáčci malí - rozhodujeme, kam půjdou, co a s kým budou dělat, co budou jíst a kdy půjdou spát. Není divu, že tu a tam propuknou v zuřivý pláč. Vaše batolátko potřebuje mít občas pocit, že dělá svá vlastní rozhodnutí. Nechte ho zvolit si čas, kdy se dudlíku samo vzdá a jakou odměnu za to dostane.
Buďte pozitivní
Když nastane čas vzdát se dudlíku a poté, co jste miminko zapojili do rozhodování, dejte mu najevo, jak moc jste z toho nadšení. Je to pro něj vzrušující okamžik přechodu z miminkovské fáze vývoje. Měli byste proto komunikovat klidně, jasně a sebejistě. Řekněte mu, že když přijde den, který jste si společně zvolili, přiletí Hup a přinese mu za jeho statečnost malou odměnu. Toto období je ideální příležitost pro vyjádření vaší chvály. Nezapomeňte ukázat, že jste pyšní na pokrok svého miminka.
Sami poznáte, kdy nastane ten pravý čas omezit používání dudlíku a kdy se s ním rozloučit nadobro. Najděte si metodu, která bude nejlépe vyhovovat vám i vašemu dítěti.
Možnosti odvykání
- Postupné odvykání
Díky této metodě postupně omezíte aplikaci dudlíku až k jeho úplnému vysazení. Určete si místa a důvody, kdy ho určitě používat nebudete - například během hraní nebo při cestě autem. Současně snižte počet dudlíků, které máte doma, je to zbytečné lákadlo. Nakonec využívejte tišení dudlíkem jen ve chvílích, kdy si dítě potřebuje zdřímnout a před hlavním spánkem dne. Pokud je váš drobeček citlivý na změny, je tato postupná odvykací metoda ideální.
- Zabavte ho
Když vaše miminko zatouží po dudlíku, odveďte jeho pozornost obejmutím, písničkou, pohádkou nebo oblíbenou hrou. K tomu zkuste vyměnit dudlík za oblíbenou hračku nebo dečku. Pokud tuto metodu zkoušíte během uspávání, buďte připraveni, že to bude trvat trochu déle, než jste zvyklí. Ale nebojte, dítě si na usínání bez dudlíku brzy zvykne.
- Rychle a bezbolestně
Následující metoda by se dala přirovnat ke strhnutí náplasti. Čím je rychlejší, tím méně to zabije. Ze dne na den se zbavte všech dudlíků a buďte zcela neoblomní. Dítěti možná potrvá pár dní, než si zvykne nebo přijme novou situaci s ledovým klidem. Ideální příležitostí pro tuto noční akci jsou významné události jako třeba narozeniny. Nové vjemy a dárky rozptýlí jeho pozornost a na dudlík si nějakou dobu vůbec nevzpomene.
- Vymyslete si příběh
Příběhy jako ten Chlupa, Hupa a Luny jsou ideálními pomocníky pro rozjitření dětské fantazie. Vyrobte si společnými silami krabičku na dudlíky. Vymyslete si k tomu kouzelnou postavičku, která je bude ve vašem příběhu střežit. Krabičku pak můžete třeba pověsit na strom nebo ji uložit na jiné zvláštní místo pro dudlíčkovou vílu, která ji výmění za drobný dárek.
- DARování
Vysvětlete dítěti, že přišel čas poslat dudlík dál. Jeho darováním udělá jinému miminku nebo postavičce Luny z příběhu o Chlupovi, Hupovi a Luně velkou radost. Jako odměnu za statečnost a laskavost můžete pak jménem obdarovaného předat dítěti balíček se samolepkami nebo jinou drobnou odměnou.
- Motivační systém
Vytvořte si vlastní motivační systém. Přehledná tabulka s úkoly ve formě obrázků a hodnocením pomocí hvězdiček usnadní dítěti přijímání změn. Zkuste na začátek třeba dvouhodinovku bez dudlíku za dvě hvězdičky. Ke každému hodnocení nezapomeňte připojit obejmutí a úsměv.
- Další poznámky
Dudlík dokáže v prvních měsících dítěti opravdu pomoci. Co ale dělat, když chceme, aby se naše dítko dudlíka zbavilo? Miminka mají sací reflex, díky němuž jsou schopna sání z prsu nebo z lahve. Cítí ale potřebu uplatňovat tento reflex častěji, než krmení samotné. I když postupem času sací reflex odeznívá, dudlání dítěti přináší libé pocity a vyhledává ho v pro něj náročných nebo emočně vypjatých situacích. Proto je třeba zvolit správné načasování, jinak budou vaše snahy marné a pro dítě traumatizující. Dítě by se mělo odnaučit dudlání přes den do jednoho roku a přes noc do dvou. Pokud to však nepůjde a probrečí bez dudlíku celou noc, nelamte to přes koleno.
Další praktické poznámky a zkušenosti
Na základě zkušeností rodičů lze potvrdit, že rodiče často sdílí své příběhy a nápady. Příběhy, které zapojují děti do procesu odvykání, často usnadňují adaptaci a snižují stresovou zátěž rodiny. Například vyprávění o dudlíkové víle, která si dudlík odvede a nechá dítěti dar, může motivovat k aktivní spolupráci. U jedinců se ukazuje, že některé metody fungují lépe než jiné, a nejlepší je vyzkoušet postupně několik strategií dle reakce konkrétního dítěte.

Věnovat pozornost správnému načasování a pokračovat v komunikaci s dítětem je klíčové. Lidé často uvádějí, že spontánní i řízené odkládání dudlíku vyžaduje jednotný přístup rodičů a toleranci vůči počátečnímu pláču a nespavosti. Důležité je zachovat klid, nepřehánět tlak a postupovat trpělivě.
Když se dudlík používá i po dvou letech
Je třeba zvážit rozumné omezení používání dudlíku a zaměření na rozvíjení řeči a správného tvarování čelistí. U dětí starších dvou let je prevence ortodontických vad důležitá a měla by být součástí plánování odvykání. Odborníci doporučují, aby odvykání probíhalo postupně, se zapojením celé rodiny a jasným vyprávěním důvodů pro děťátko. Vhodné je používání dudlíku jen během spánku a omezení jeho využívání během dne.
Dudlíky
Tipy na komunikaci a motivaci
- Vždy mluvte klidně a s respektem k pocitům dítěte. Názory odborníků se liší, ale důležité je, aby dítě cítilo podporu rodičů.
- Chvalte pokroky, i když jsou malé. Pozitivní posílení zvyšuje ochotu spolupracovat.
- Vyberte vhodný čas, kdy dítě čelí menším výzvám (ne během stěhování či velkého rodinného traumatu).
- Používejte atraktivní motivaci a vizuální systém odměn, které dítě samo přijímá.
- Buďte důslední a vyžadujte jednotný postup celé rodiny.
Inspirativní zkušenosti rodičů
„Naše dcera dudlíka nepotřebovala až do svých šesti týdnů. Pak ale dostala Frejkovu peřinku kvůli nápravě kyčlí a dva dny proplakala. Jediné, co jí dokázalo utěšit, byl dudlík. Když trošku povyrostla a začala se víc zajímat o svět, stanovili jsme, že dudlík je k dispozici jen v postýlce, nebo v kočárku na spaní. S tím se vyrovnala bez nejmenších problémů.“
„Dudlík jsem poničila téměř až u základny a ona ho vyhodila sama do koše.“
„Nebojte se, zkuste to spolu s dítětem - často stačí krátká doba, po níž se dítě naučí spát bez dudlíku.“